O mrtvých jen dobré

22.09.2019

Vzhledem k době svého vzniku jde o kvalitativně nadprůměrnou detektivku...celý průběh vyšetřování se odvíjí v poklidu, žádné zbraně, žádné nervy, honičky, žádný organizovaný zločin, mučení, týrání a rozpárané mrtvoly, a přesto je to napínavé..... klídek pohodička, jak je u paní Sedlmayerové zvykem, s obrovským citem, psychologickým ponorem do jednotlivých postav a velmi bohatým jazykem (i když na dnešní dobu už místy archaicky) napsané .... chvílemi je to velmi úsměvné v kontextu se současnými možnostmi vyšetřování a policejní práce vůbec....

30.05.2019

Byly doby, kdy se dala detektivka s tímto obsahem dala vydat. A další?

11.04.2019

Fajn detektivka z doby, kdy si to vyšetřovatelé museli oběhat a vyslechnout plno svědků místo současného hledání elektronických stop a záznamů z kamer. Pěkně promyšlené to podstatné - charakter postav a motivy. Jak se přidávají indicie, není těžké odhalit pravdu z náznaků. Velmi dobře jsou do příběhu zakomponovány stíny minulosti, válečné o poválečné. Výhrady mám k závěrečné scéně, víc se napsat nedá, aby to nebyl spojler. Taky se autorce nepodařilo pohlídat časové údaje (rozhovor podplukovníka Hyndáka s lékařem o zkušenosti s chininem "před pětadvaceti lety v jedenatřicátém" a o pár stran dál Aberova první žena mluví o manželství před třiadvaceti lety a to 1945-46). A ta jména - to se snad s někým vsadila, kdo vymyslí větší ptákovinu.

04.03.2019

Ten příběh opravdu mohl být napsát a vydán jenom v té krátké skulině politického tání 1967-69, kdy to - i v knize zmiňovaný - tiskový dohled připustil.
Uršulina slova o tom, co se dělo v českém pohraničí po osvobození ("Ne, ne, kvůli lžím, chvástání a falešnému hrdinství se lidi nemohli trestat, když se netrestali ani za vylupování celých vesnic, kostelů nebo bohatých vil" - s. 69) nesla vzkaz, který se mnoha čtenářům nemusel zrovna líbit.
Autorka využila příběh nechutného rodinného dramatu k vyobrazení poválečného chaosu a toho, jak z něj bylo možné těžit, měnit identitu i přetvářet vlastní minulost.
Kde to ovšem přehnala, to byla příjmení osob (Helemese, Tyhovno, Hering ..) a nepovedeným zakončením, dokládajícím značnou lidskost, ale pražádnou profesionalitu vyšetřovatele.

19.10.2018

Paní Sedlmayerová má takový zvláštní, nostalgicko-psychologický styl psaní.
Se svými postavami zachází téměř něžně...
Je to poměrně netradiční přístup v detektivním žánru, ale vlastně mi docela vyhovuje. Je to vítaná změna.

09.01.2018

Naprosto skvěle napsaná detektivka.