O prospěšnosti alkoholismu
Michail Bulgakov
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/122529/bmid_o-prospesnosti-alkoholismu-Tk6-122529.jpg
4
179
179
Výbor krátkých próz Michaila Bulgakova představuje slavného ruského spisovatele především jako humoristu a satirika. Některé z textů do výboru zařazených, z nichž většina vychází v českém překladu poprvé, představují na svoji dobu odvážnou reflexi témat tabuizovaných, zejména v sovětské společnosti 20. let, kdy většina povídek vznikla. Výbor je doplněn Bulgakovovým Dopisem vládě SSSR z 28. března 1930, který dokresluje dobový kontext spisovatelovy tvorby.... celý text
Přidat komentář
Na první dobrou to může vypadat jako zcela oddychové satirické povídky. Po přečtení ale zjistíte, že je to mnohem hlubší, závažnější a docela v mnohém i aktuální. A tím nemyslím pouze ten chlast. Například povídání o tom, jak je v Kyjevě, na rozdíl od Moskvy, daleko více vdov, které přišly o muže ve válce. Srovnejte si, jak se dnes odvádí branci v Moskvě a v satelitních republikách. Uvedu i jeden citát z knihy: "Moskvané jsou draví, energičtí, rozlítaní, věčně uspěchaní a amerikanizovaní. Kyjevané jsou tiší, pomalí a Amerikou zcela nedotčení."
Další závažnou částí této mini knihy je "Dopis vládě SSSR". Po takovém dopise by se dnes pisatel musel vyhýbat otevřeným oknům...
Bulgakov je můj velký oblíbenec a proto mě udivilo, že mě tato kniha úplně minula, i když vyšla již v roce 2010. Krátké statě kritizující sovětskou společnost zrodivší se po "slavné" VŘSR, čtenáři se smutnou ironií odhalí hluboký úpadek společenských hodnot, vzdělání, osobní svobody a zdravého rozumu takovým způsobem, že ač se člověk občas usměje absurditám v knize popsaných, je mu jaksi těžko u srdce a vzpomene si, že tento mozky vymývající mor, zasáhl i další země včetně naší vlasti. Velmi tíživé pocity úzkosti člověka přepadnou hlavně u Dopisu vládě SSSR. Vzhledem k tomu, že 100 let po tom, co autor tyto krátké prózy psal, se dějí zase velice podivné, často smysl postrádající věci, lze pouze doufat, že se všechno nezvrhne a historie se nebude opakovat.
Sbírka fejetonů se velmi dobře četla. Fajn texty na odpočinek, ale nic přelomového. Závažnější jsou poslední texty a nejvíce samozřejmě Bulgakovův dopis režimu. Sbírka asi nikoho příliš neobohatí, co se týče znalostí, ale jako jednohubka během večera fajn.
Seminář nakladatelské praxe na FF UK v Praze, stejně jako příbramské nakladatelství Pistorius a Olšanská, mi tímto drobným dílkem udělali nesmírnou radost. Sedmnáct prozaických textů ve skvělých překladech třinácti studentů vás rozesměje až k pláči. Všudypřítomná absurdita tragických situací, ve kterých jednotlivé postavy vytvářejí komické pnutí zcela bezděčně, samy netušíc, jak směšně působí. Znepokojivý druh humoru, který tíží; stejně jako autora samotného naprosto fatální situace v porevolučním Rusku. A pokud budete při baladickém čtení o Kyjevě cítit jak vám smutek pomalu, ale jistě stahuje hrdlo, tak si buďte jistí, že při čtení Dopisu vládě SSSR vám tenhle tichý šedý stín nenápadně obtočí smyčku kolem krku a zatáhne.
Jsem mile překvapena. Knihu jsem si vzala jako jednohubku na noční, a až po dočtení jsem si jí vlastně prohlédla. Vazba má na sobě pořekadla z knihy, z první povídky, tuším. A papírový přebal má spoustu informací o životě Bulgakova. Opravdu povedené!
Ke knize samotné, je tu pár povídek, u kterých jsem se smála, pár těch, u kterých jsem se pousmála, a pak taky nějakou, která mi zas tak moc vtipná nepřipadala. Ale je zajímavé, podívat se na to, co se asi tak dělo před skoro sto lety v Rusku, no ne? Moc se to nezměnilo, tuším.
Konečný dopis mě teda ale dostal.
"I když sťatej, přece svatej."
"Dodnes trčí z vody místo velkolepé stavby, jež byla pýchou Kyjeva, jen smutné šedé pilíře. Sakra, Poláci, copak to se dělá?
Za to vám Rusáci pěkně poděkujou.
Neztrácejte optimismus, milí Kyjevané! Jednou se na nás Poláci přestanou hněvat a postaví nám nový most, ještě lepší, než ten starý. Na vlastní náklady. Tím si buďte jisti. Chce to jen trpělivost."
Každopádně jsem se čtením spokojena, teď už jen sehnat Mistra a Markétku, a jde se na to. :)
Tak v téhle pidi sbírce nám Bulgakov vysvětlí proč je vlastně ten alkohol prospěšný. To víte: Pil - umřel, nepil - umřel taky. Je tam taky spousta jiných pořekadel, ale tohle to docela dobře shrne. Jinak je to parodický výkres šílené socialistické doby, kde se plány pořád plnili na 120 % a ženy, tedy pardon, soudružky dostávali pěkné, osvětové přednášky na den žen – od alkoholiků, mužů.
Některé povídky byly lepší a některé horší. Nejvíc se mi asi líbily – O prospěšnosti alkoholismu, Egyptská mumie a Jak se Uher oženil. Za mě to jsou velmi slušné, odpočinkové tři hvězdy.
Když to tvrdí takový velikán světové literatury jakým byl Michail Bulgakov, nelze o prospěšnosti alkoholismu pochybovat. Skvělé povídky Mistra satiry!
"Vodka mysl rozjasní, historii objasní!"
Teda tak moc jsem se u knížky už dlouho nezasmála :DD
Začátek byl opravdu vtipný; závěr byl v mnohem vážnějším až mrazivějším duchu. V podstatě v závěru zjišťujeme, že to až tak moc k smíchu není.
Celkově se mi složení a uspořádání této knížky velmi líbilo a hodnotím 5 hvězdičkami.
Jsem ráda, že zrovna tahle knížka mi padla v knihovně do oka a já si ji hned mohla vypůjčit :)
Je to taková oddechovka, ve které můžeme najít i hlubší podtext.
Útla knižka je súborom poviedok, ktoré Bulgakov publikoval v dobových časopisoch a novinách. V nich humorným spôsobom zachýtava pomery vtedajšieho Sovietskeho zväzu v čase, keď bol režim ešte len v plienkach. Naráža predovšetkým na problémy alkolizmu a nedovzdelanosti vtedajšieho obyvateľstva. Výraznejšia kritika režimu je vyjadrená až v záverečnej kapitole Dopis vláde ZSSR, ktorú autor konfrontuje v dôsledku cenzúry svojich diel. Paradoxne najväčším lákadlom knihy je jej nápaditá obálka a provokatívny názov, ktokoľvek za týmto nápadom stál trafil marketingové bingo. Vzhľadom na krátky rozsah poviedok však rozhodne nemožno čakať žiadnu komplexnejšiu analýzu uvedených tém, ide "len" o niekoľkominútovú satiru, ktorá vám vyčarí pár úsmevov na tvári počas jedného posedenia pri káve (tématicky možno doplniť rumom ;)...
Některé satirické povídky jsou výborné, na jiné si časem už nejspíš ani nevzpomenu. Nejsilnější dojem ve mně zanechává, podobně jako ve spoustě jiných čtenářů, Bulgakovův dopis vládě SSSR. Zatímco u povídek se člověk nad fungováním sovětské společnosti pousměje, z dopisu spíše mrazí.
Umřel holoubci moji, vodka ho zabila. To je hláška. Říkám na rovinu, že na jednu stranu se můžu posrat smíchy a závidět pohodu místních mužiků bez budoucnosti a delšího života a na druhou litovat ženský, co mají doma tyhle nemehla vodkou nasáklý. Sám si kolikrát připadám, jako takový nemehlo. Ale knížka na mě měla takovej relaxační vliv víc, než cokoli jiného od mistra Bulgakova.
Ve svých povídkách Bulgakov nastavuje zrcadlo nově vznikající sovětské společnosti, ale zejména pak tradičnímu ruskému alkoholismu. Kniha mě pobavila, za což patří autorovi pochvala a uznání.
“Alkohol nešatí, ale zahřeje”.
S přihlédnutím na mrazivou dobu, ve které -navzdory cenzuře- vznikly tyto satirické texty s cílem poukázat na sovětskou utopii, musím uznat, že se do určitých státních úředníků strefují dokonale, včetně těch nasávajících. Autor rozhodně nechtěl jen pobavit (ostatně satira není primárně k pobavení), ale ironií, kritikou a výsměchem poukázat na tehdejší režim. Jeho dopis vládě SSSR je jen důkazem toho, v čem tehdejší umělci museli žít a tvořit.
Jakkoliv je Bulgakov velký spisovatel (Mistr a Markétka), v tomto žánru krátkých "satirických" (snad měly být i vtipné) povídek se ukazuje, že to rozhodně není žádný Hašek. Než o literaturu jde spíše o smutný dokument z doby, kdy bolševická lůza začala uskutečňovat svou vědeckou vizi skvělých zítřků a nové společnosti. Snad jen vstupní povídka Prolog a Těžký život nástěnky snesou i vyšší požadavky na vtipnou satiru. Ale zdaleka nejlepší je závěrečný Dopis vládě SSSR - až otřesný doklad o společnosti, ve které se vynikající jedinec, umělec, doslova dožebrává (ovšem marně) u vládnoucích hlupáků a zločinců práva na možnost dělat svoji práci ..... Aktuální dodnes a kvůli tomto doslovu stojí kniha za přečtení.
Některé povídky mě bavily a pobavily, některé ne. Na to, že byly psané cca před sto lety, se změnilo jen to, že Sovětský svaz se dnes zase jmenuje Rusko, ale jinak pořád stejný.
Kúpené tesne pred Vianocami a prečítané počas stredne dlhej cesty vlakom. V konečnom úseku cesty sa ku mne nebezpečne blízko začal približovať istý podgurážený pánko. Možno si myslel, že v knihe s takým názvom skutočne nájde dôvod, ako vysvetliť svoj stav manželke, neviem.
Najzaujímavejšia bola aj tak reakcia okolia. Ľudia sa na túto knihu zbiehali ako muchy na med. Jedna skupinka (asi kamoši toho týpka vyššie) v nej chceli nájsť odvekú múdrosť prečo piť, druhú skupinku zaujalo satirické čtivo a tá posledná, nutno podotknúť pozostávajúca hlavne z postarších upätých matrón berúcich tento svet priveľmi vážne, pohoršovalo, že táto kniha vôbec existuje, a že existuje v mojich rukách. Nuž… Zvláštne, čo dokáže jedna útla knižočka s provokatívnym názvom.
Bulgakov je bezesporu výborný prozaik, a i v tomhle svazku se nezapře jeho smysl pro satiru, která je někdy zcela úsměvná, jindy docela trpká, a někdy z ní dokonce mrazí. Bulgakov měl jako "buržoazní" spisovatel, který se odmítá podřídit socialistické ideologii, neblahé zkušenosti s tehdejšími vládními úřady, jak ukazuje jeho závěrečný Dopis vládě SSSR. Tuto skutečnost však dokázal přetavit do svých textů s pomocí absurdity, hyperboly a satiry. Proto se také za jeho humoristickými texty skrývá svědectví temné doby ruských dějin.
Dopis vládě SSSR je naprosto mrazivě drsná autentická ukázka jak může režim zničit takového umělce.
První reportáž je brilantní. Dalším, třebaže mají dobré náměty a některé tepané nešvary ani po desetiletích neztratily aktuálnost, trochu chybí správná jiskra a lehkost vtipu. Možná se ztratily v překladu.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Mistr a Markétka |
| 1987 | Zápisky mladého lékaře |
| 1989 | Psí srdce |
| 1987 | Divadelní román / Mistr a Markétka |
| 1969 |  Bílá garda |
Moc mne kratičké povídky nezaujaly (zajímavé byly Baudotky, takové nadčasové - ženské plkání už tehdy po telegrafních drátech), dokonce ani nad Bludným Holanďanem (jedné ze dvou už dříve vydaných) jsem se tak nenasmála, jako když jsem ji četla v rámci Poháru života.
Naopak na mne padal smutek jak kvůli tehdejší politické situaci (umocněno navíc reprodukovaným autorovým Dopisem vládě SSSR) tak v souvislosti se současnou Ukrajinou.
KYJEV
"Kyjev je město krásné a šťastné, mihotá se ve slunci a široširý Dněpr mu leží u nohou.
Po vřavě válečných let ho ovládla nesmírná únava. A klid.
Cítím tu však záchvěvy nového života. Budou postaveny nové domy a ulice opět ožijí. Nad řekou, kterou miloval Gogol, se znovu zaskví královské město.
6. července 1923"
Kéž by to už taky byla /naše/ poválečná skutečnost ... po stu letech.