O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1144/bmid_o-psani-memoary-o-remesle-8Rd-1144.jpg
4
904
904
„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp. Zbytek - a možná to nejlepší - je povolení: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí." Stephen King... celý text
Literatura světová Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2005 , Beta-DobrovskýOriginální název:
On Writing: A Memoir of the Craft, 2000
více info...
Přidat komentář
Geniální dílo - řídící se jednoduchým "Chytrému napověz, ale z hovna bič stejně neupleteš." ;-)
„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství.“
Tak zní snad nejvíce citovaná věta z knihy. Zaměřím se na první část tvrzení. Opravdu nejde o vydělávání peněz? Tak proč King věnuje tolik prostoru vzpomínkám na to, kolik mu která povídka nebo román vynesly peněz a co si za to koupil? Tohle bije do očí. Šíleně.
Jinak na prvním místě velmi čtivá kniha. Čte se velmi lehce, jako když se na zem snese prachové pírko z holubice. Donutit vás přestat číst je jako kuřákovi násilím odtrhnout od pusy poslední cigaretu, když oranžové světlo na jejím konci není ani v půlce cestě k filtru.
Jestli člověka naučí tvůrčímu psaní? Ne, to určitě ne - koneckonců King to sám v knize píše. Psaní vás nenaučí žádný manuál, ani vás nepolíbí zázračná múza. Musíte prostě moc číst a moc psát. Potom budete moc dobří. Možná. Spíš ne, ale šance je. Pokud nebudete věnovat dostatek času čtení a psaní, pak šance není.
Celkový dojem z knihy mám veskrze pozitivní – dobře se čte, pobavíte se u ní, a něco naučíte. Zejména druhá část pro mne byla opravdu přínosná. Nepředkládá mnoho pouček z knih o spisovatelském řemeslu či literatuře, ale jednoduchou formou čtenáři předává to, co je podle jeho názoru důležité pro opravdu dobrý příběh. A co je nejpodstatnější – příběh, který bude chtít někdo číst a bude jej bavit.
4,5/5*
Napriek množstvu napísaných kníh, toto bola úplne prvá od Kinga, ktorú som prečítala. Aj keď som možno očakávala viac rád k činnosti, ktorej sa vlastne príliš radiť nedá, zaujala ma. Získala som aspoň predstavu o tom, ako jeho rozsiahle dielo vznikalo, akú nezlomnú vôľu preukázal, keď napriek zdravotným ťažkostiam po prežitej autonehode znovu zasadol za písací stôl. Hoci tam (a vo všeobecnosti vôbec) hlavné uznanie patrí Kingovej manželke, ktorá majstrovi pera robí prepotrebné zázemie.
Jak se jenom mohla ocitnout tahle kniha ve Velkém cyklu Temné věže? Není to horor, sci-fi, ani thriller, je to jen z části autobiografie a z části druhé názory spisovatele na svou práci, proto tedy O psaní. Je zábavné, zjišťovat mezi řádky, které ze svých knih má King rád a váží si jich, a zjistit, že s ním třeba občas nesouhlasím. Přesto se tahle útlá kniha čte sama, protože King má co říci, nejen o procesu psaní, ale i o svém životě. V době, kdy kniha byla napsána jen z půli, postihla Kinga 19.6. 1999 údálost, jež měla značný vliv nejen na jeho další život, ale i na jeho tvorbu. Po srážce s automobilem, kterou, na štěstí pro něj i pro nás, přežil, se dostal do sitace, kdy si uvědomil vzájemný vztah autora a jeho díla. Kdyby srážku s autem nepřežil, byl by příběh Rolanda Deschaina nedokončen, nedovyprávěn, ztracen. To Kinga vedlo k tomu, že urychleně dokončil sérii Temná věž, tedy její pátý, šestý a sedmý díl. Uvědomění si oboustranného vztahu tvůrce a jeho díla pak vedlo k obsazení zásadní postavy v jednom z těchto posledních dílů série.
Cesta k Temné věži: 1. Temná věž I: Pistolník 2. Přemístění – povídka (Temné vize) 3. Dračí oči 4. Temná věž II: Tři vyvolení 5. Svědectví 6. Talisman 7. Temná věž III: Pustiny 8. Nezbytné věci 9. Temná věž IV: Čaroděj a sklo 10. Prokletí Jeruzalémské – povídka (Noční směna) 11. Prokletí Salemu 12. Na dobrou noc – povídka (Noční směna) 13. Mlha – povídka (Mlha) 14. To 15. Nespavost 16. Rose Madder 17. Beznaděj a Strážci zákona 18. Všechno je definitivní – povídka (Všechno je definitivní) 19. Pytel kostí 20. Sestřičky z Elurie – povídka (Všechno je definitivní) 21. Temná věž IV ½: Závan klíčovou dírkou 22. Srdce Atlantidy 23. O psaní 24. Černý dům
Nikdy v živote som nečítal knihu o tom, ako písať. O tom, ako čítať (teda o technike, ako čítať rýchlo), to hej, predsa len, život je krátky a kníh množstvo - tu by sa hodil rým, slovo božstvo. Takže nebyť toho, že knihu napísal King, tak sa k nejakej knihe o písaní pravdepodobne nedostanem. Ono to ani nie je kniha o písaní, skôr je to také vyliatie si duše po tom, ako mal Stephen takrečeno na kahánku. Utiekol hrobárovi z lopaty a zrodilo sa toto dielo, hoci jeho časť mal hotovú už predtým. Príbehy zo Stephenovho života sú fajn, hoci to nie je taký skutočný životopis, ako by som si predstavoval. To je však veľké plus. Takisto je plusom to, že King nejde nejako do hĺbky s radami, ako písať. A predsa si jednu jeho radu zapamätám - dám si pozor na zbytočné príslovky. Kniha ma pobavila a tak to má byť. Spisovateľa však zo mňa nespraví.
Myslím si, že v knihe je dosť veľa užitočných rád. Je čtivá, chytľavá, nasmiala som sa pri nej, aj keď som to vôbec neočakávala. Nebola to kniha prepletená poučkami alebo návodmi ako byť perfektným, úspešným spisovateľom, no aj napriek tomu, či možno práve kvôli tomu, to splnilo moje očakávania. Bolo to priateľské a milé, sálala z toho čistá pohoda a nadšenie z písania :3 Veľmi príjemne ma to prekvapilo.
"Vzpomínám si, že jsem v té době také věřil, že detailista je zubní lékař a že kurva je hodně vysoká žena. Zkurvysyn se potom výborně hodil na basketbalistu. Když je vám šest, tak vám většina losovacích míčků prostě ještě poletuje po osudí."
Jak naznačuje malá ukázka, nečekejte od knihy suché poučky o tvorbě literárních děl, ani nabubřelou samochválu nesmírně úspěšného autora bestsellerů. Nějaké rady sice dostanete, především se však jedná o sympatickou autobiografii, ve které čtenář nakoukne do pestrého života slavného spisovatele a mimochodem se dozví různé zajímavosti a postupy ohledně psaní beletrie (snad i použitelné). Epizodky ze svého dětství, dospívání, nelehké autorské začátky i závislost na drogách a alkoholu popisuje King nesmírně poutavě, přitom nevtíravě – přesně tím osobním stylem (s citem pro detail a lehkým nadhledem), díky kterému si lze postavy jeho knih tak snadno zamilovat či nenávidět.
"O psaní" je příjemná záležitost určená v první řadě příznivcům Stephena Kinga a začínajícím spisovatelům, ovšem věřím, že má potenciál oslovit mnohem širší publikum. Tedy v překladatelsky nezpraseném pozdějším vydání.
Zatím nejlepší kniha o psaní, kterou jsem četla. Rozdělení na dvě čaśti - útržky vzpomínek, když autor sám začínal a samotný náhled na psaní a nějaké ty rady a tipy - utvořilo opravdu fungujićí celek. Obě části jsem si užívala a rozhodně mi pomohla zodpovědět některé mé otázky a rozptýlit obavy. Do knihy se jistě několikrát ještě vrátím pro nějakou tu radu.
Skvělý náhled do Kingova života a zároveň zajímavý "recept", který opravdu pomůže. Kniha není úplný návod, jak psát, ale rozhodně slouží jako nakopnutí a pomocná ruka.
Výborná knížka. Čestla jsem jedním dechem a užívala si autorův přesný pohled na proces psaní.
Před touto knihou jsem přečetl dvě knihy o psaní. Ta první byl spíš autorův pohled na literaturu (takže takové skoro nic, co se psaní týče) a ta druhá byl souhrn toho, co mají bestsellery společného (a když je bestseller třeba 50 odstínů šedi, pak je to taky docela zvláštní). Kingovu verzi hodnotím jako tu nejlepší, protože mi připadala nejosobitější a předala mi toho asi nejvíc. Moc se mi líbilo prvních cca sto stránek, kde popisoval svůj život, své kořeny a co zažil jako mladý a ještě neobjevený spisovatel. Byla to první autobiografie, která mě upřímně bavila. Byla psána jako příběh a ne jako typické – narodil jsem se tady a tady, studoval jsem tam a tam a takhle jsem se dostal k psaní a tohle jsou mé úspěchy. King ze sebe udělal postavu a ze svého mládí příběh. Těch sto stránek je jen takové letem světem, a pokud někdo čeká detailní autobiografii, nedostane ji. (Zato se dozvíte, kde všude padal, jakou měl zkušenost se škumpou a jak ho málem vyhodili ze školy. – to za to stojí, ne? :D)
V druhé části přichází na scénu samotné psaní a Stephenův pohled na řemeslo. King mě v mnoha místech překvapil (komu by vadily příslovce?!!) a myslím, že to je dobře. Některé kapitoly mi připadaly jako živý kurz psaní a zaujal mě jeho neotřelý pohled a způsob vysvětlování – odteď se aspoň na Kingovy knihy budu dívat jinak. Konečně – a to na konci – ukázal, jak opravuje a přepisuje texty, což bylo něco, co jsem v předchozích knihách moc chtěl a žádná mi to nedala. Tady se King věnoval i tomu, proč přepsal tuhle větu a zkrátil tohle a tohle zas nechal. Za to obrovské plus, protože podle mě nejde předložit někomu látku bez toho, aniž byste mu nedali příklad.
Samozřejmě – opakoval se, a pokud byste skutečně sepsali, co kniha naučí ohledně psaní, pak by šlo jen o pár styčných bodů, které opakoval a rozvíjel, ale který autor by dobrovolně řekl světu jeho kouzla? ;) Některé jeho rady se mi tolik nezdály, nebo jsem jim aspoň tolik nevěřil. (Třeba právě ty příslovce…) King učí psát jako King a to je v pořádku. Jak jsem napsal na začátku – ze všech knížek o psaní tuhle hodnotím jako nejlepší a začínajícím spisovatelům či Kingovým skalním fanouškům, kteří se o něm chtějí něco přiučit, doporučuju! ;)
Kdo se těšil na životopis slavného autora, bude nejspíš zklamán. Úvodní část je spíš takový přehled letem světem, bez hlubšího pohledu. Pro mne byla určitě zajímavější druhá část, která přináší autorův osobní pohled na to, jak se stát dobrým spisovatelem. Nechybí konkrétní ukázky a citace, které z knihy dělají takový menší kurz tvůrčího psaní. Není to žádný sofistikovaný návod, ale pár dobrých myšlenek jsem si rozhodně vzala k srdci.
Když mi dá kingovka přesně to, co jsem čekal, tak trochu váhám, zda být spokojen. Od tohohle jsem totiž mnoho nečekal. Hlavně jsem nečekal učebnici, jak dobře psát. Tahle kniha vás nenaučí jak dobře psát, tahle vás naučí, jak psát jako King. Jestli je to dobře nebo špatně, to nechť si posoudí každý sám. Není to kniha o tom, jak psát (ač se tak tváří - ale věřím, že jinou formu to asi mít nemohlo, určitě je mnoho lidí rádo, že King hovoří přímo k nim), je to kniha o tom, jak píše Stephen King. Nehodlám tvrdit, že mi ta kniha nic nedala. Dala, i autorsky, ale scvrklo se to na jednu kratičkou kapitolu. Líbily se mi Kingovy vzpomínky na jeho dětství, mládí a začátky, tohle mě fakt bavilo. Jeho výjevy o tom, co ano a co ne, jako co, kdy a proč psal, jsem nebral a nevnímal jako nějaké rady, jen jako nastínění, jak to má on a co si o určitých věcech myslí. Snad proto mi tahle část přišla podstatně slabší, protože to nosné a důležité v ní, z celé té části zabírá jen malé procento. Jednou k tomu muselo dojít, docela dlouho jsem se této knize vyhýbal (i kvůli výše řečenému - nečekal jsem, že mi řekne jak psát, ale že mi řekne, jak píše Stephen King), ale bylo mi jasné, že po ní jednou sáhnu. Možná i raději než po některých jeho současných věcech. potěšilo mě ale, že si o různých věcech se Stephenem myslím stejné věci, To vážně potěší. Mnohem více, než když mi Stephen řekne, co bych neměl dělat při psaní.
Tahle kniha na mě zapůsobila. Byla upřímná, vtipná i smutná. Stephen King se podělil nejenom o svoje vzpomínky, ale i svoji lásku ke psaní. Kniha nebyla vyumělkovaná nebo nedávala přesný postup, jak se stát slavným spisovatelem. Byla a je upřímná, užitečná a moc mě bavila. Některé vzpomínky Stephena Kinga mě opravdu rozesmáli. Sice nechystám napsat román. Však bylo zajímavé se něco dozvědět o psaní i o samotném Stephenu Kingovi. Nejvyšší hodnocení a doporučuji všem, co mají rádi psaní, četbu nebo knihy Stephena Kinga.
Veľmi dobré čítanie o Kingovom živote a jeho láske k písaniu. Nie je to podrobný životopis, skôr vybrané časti zo života, pri čítaní ktorých som sa musela usmievať (až na nehodu, ktorá bola fakt hrozná).
Nechystám sa písať, ale bolo zaujímavé prečítať si rady pre nádejných spisovateľov.
Pokud se chcete dozvědět něco z života Stephena Kinga a poznat, jak se dostal k psaní, je tato kniha pro vás. Pokud se chcete přiučit spisovatelskému řemeslu, rozhodně neváhejte.
Obojí je v této knize popsáno velmi čtivě, vtipně a přímočaře. Smál jsem se, dumal, přemýšlel. Velmi dobrá kniha. I když od této chvíle budu na všechny Kingovy knihy pohlížet krapet "jinak".
Tuhle knihu by si měl zaručeně přečíst každý milovník literatury, ale i Kinga. Hrozně se mi líbil vhled a vzpomínky autora na jeho začátky, na to jak obesílal časopisy. Zkrátka na takové jeho ucelené vyprávění o tom, jak začínal jako pisálek povídek a jak už dnes plodí jednu knihu za druhou. A druhá půlka vás provede jeho názory, tipy, ale hlavně dlouholetými zkušenostmi s tím, co dělat, a co zaručeně nedělat při psaní. Mě to bavilo, a navíc mám pocit, že jsem autora poznala i víc z té jeho osobní, lidské stránky. A zaručeně mě dostane, když se k nám čtenářům, autor obrací a oslovuje nás. A především je zajímavé číst literaturu i z té druhé strany.
Štítky knihy
paměti, memoáry Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Nechystám se psát knihu, proto mě více bavil životopis. No ani spisovatel to nemá jednoduché. A jeho žena musí být ze zlata, klobouk dolů.