O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/1144/bmid_o-psani-memoary-o-remesle-8Rd-1144.jpg
4
905
905
„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství. Nakonec jde vždycky o to, abyste obohatili život těch, kdo budou vaše dílo číst, a stejně tak i svůj vlastní. Jde při něm o vstávání, o uzdravování, o překonávání něčeho. O radost, že? O radost. Část téhle knihy - možná až příliš velká - se zabývá tím, jak jsem se to já naučil dělat. Hodně z ní je o tom, jak to vy můžete dělat líp. Zbytek - a možná to nejlepší - je povolení: smíte, měli byste, a pokud máte dost odvahy do začátku, pak to dokážete. Psaní je magie, stejně jako kterékoli jiné umění je to živá voda. A voda je zadarmo. Tak pijte.. Pijte, co hrdlo ráčí." Stephen King... celý text
Literatura světová Literatura naučná O literatuře
Vydáno: 2005 , Beta-DobrovskýOriginální název:
On Writing: A Memoir of the Craft, 2000
více info...
Přidat komentář
Kniha nie len o písaní. Prvá časť je o autorovom živote - stručná milá autobiografia. O nie vždy ideálnom detstve, závislostiach a trnistej ceste ku kariére profesionálneho spisovateľa. V ďalšej časti sa King venuje teórii písania a dozviete sa aj prečo je "cesta do pekla vydláždená príslovkami". Posledná tretia časť je venovaná zrážke s dodávkou z roku 1999, pri ktorej King takkmer prišiel o život. Pre mňa ako Kingofila veľmi bolestivých 20 strán.
Odporúčam každému fanúšikovi Kinga.
Kniha O písaní je v skutočnosti kniha o písaní Stephena Kinga (1. časť) a kniha o písaní podľa Stephena Kinga (2. časť).
Tá prvá časť vás o písaní naučí možno viac ako druhá, hoci je vlastne životopisom – autor v nej totiž predvádza v praxi všetko to, čo teoreticky pomenúva a rozoberá v druhej časti (napríklad štýl, tempo, jazyk...)
Čo sa druhej časti týka, je dosť pravdepodobné, že rady v nej obsiahnuté už poznáte (a praktizujete), najmä ak ste sa zúčastnili nejakej tej literárnej súťaže či tvorivého seminára; v Kingovom podaní sa však dobre čítajú, oprašujú, v prípade neznalých osvojujú.
Formálne by to u mňa už len pre autorov štýl a jazyk bolo za päť hviezdičiek, ale niečo vo mne verí, že písanie nie je len o písaní – to, čo mi chýba v tejto knihe (vlastne vo väčšine Kingových kníh) je väčšia úcta k životu (zmieňuje sa trebárs o šikanovanej spolužiačke, ktorá časom spáchala samovraždu – hoci sám priznáva svoj podiel na jej trápení, tým to preňho hasne; necítiť výčitky svedomia, väčšiu sebareflexiu), či ku kresťanstvu a jeho stúpencom (že opakovane zabŕda a ironizuje na tomto poli, som si zvykla už v minulosti, keď som prečítala pár jeho kníh, v poslednom čase si však vravím, že ak by podobným spôsobom niekto zhadzoval trebárs moju rodinu či priateľov, tiež by som si to neodbila tým, že dôvodom môže byť vlastná zlá skúsenosť či nevedomosť).
Prekážal mi aj zvýšený výskyt vulgarizmov – aj sám o sebe, aj preto, že v Kingovom prípade mi (nielen v tejto jeho knihe) pripadá akýsi samoúčelný, neúprimný, chcejúci páčiť sa, pobúriť, zaujať.
Určite sú však veci, na ktorých by sme sa s autorom viac-menej zhodli, napríklad: „Nepíšete preto, aby ste zarobili, preslávili sa, zapôsobili na opačné pohlavie, dostali niekoho do postele alebo si našli čo najviac priateľov. V konečnom dôsledku to robíte preto, aby ste obohatili život ľudí, ktorí vás čítajú, a popritom aj svoj. Podstatou písania je vstať, uzdraviť sa, všetko prekonať.“
Tohle bylo naprosto perfektní počtení o práci krále příběhu. King je prostě king.
Tak na 40 %. Keby som si prečítala anotáciu, mohla som byť pripravená na skutočnosť, že to bude spolovice životopis. Na čo ma ale nikto neupozornil bolo, že ten životopis bol riadne nechutný a k raňajkám nevhodný, plný zvratkov, zranení a rozplesknutých tiel. Bolo to fakt nutné? A bolo to vôbec do slova presné, či trochu prikrášlené, aby to pôsobilo šokujúco a teda komerčnejšie? Neviem. Čo horšie, po tom životopise neviem Kinga ani o trochu viac pochopiť. Nevysvetlil, prečo pil. Nevysvetlil, prečo drogoval. Len patetické klišé, ako si uvedomil, že rodina mu je nadovšetko. Jeho "život" pôsobí viac ako tuctový román než jeho skutočné romány.
Čo sa týka jeho prínosu k tvorivému písaniu, to bolo kusé, nesúrodé a trochu zmätené. Našla som si tam presne jednu užitočnú radu, inak išlo o známe veci alebo o veci v slovenčine nepoužiteľné. Príliš sa šprtal v základoch štylistiky, čo je téma, ktorá pre prekladovú knižku nemá veľký potenciál. Ale kde je výstavba príbehu? Budovanie napätia? Štruktúra deja? O tom nenapísal ani mäkké "f". Som dosť sklamaná.
Kniha, kterou jsem se neodvážil číst v českém překladu. Stephen King je člověk, kterému jsem, co se tipů k psaní týče, neměl důvod nedůvěřovat. Sebekritický autor podává výčet užitečných rad, jak svůj text nechat lépe plynout, jak přistupovat k vývoji postav a stavbě příběhu a mnoho dalšího, např. jak zabít své miláčky a proč se rozejít s příslovci a trpným rodem. King mě překvapil tím, že svým přístupem jde mnohdy proti "zažitým" reáliím romanopiseckého světa - a nejspíš na tom něco bude.
Kniha mě zklamala. Nevím sice, co jsem čekala, ale vlastně nic mi nedala. Neřekla mi nic, co bych o něm nevěděla nebo go bych se dozvěděla ráda.
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst. Abych věděla, ne jak mám psát já, ale abych věděla, jak píše King. Protože, nebudem si lhát. Po přečtení téhle knihy nebudete psát jako mistr. Budete jenom vědět, jak psát jako mistr (leč on se tím taky pokaždé neřídí, jak přiznal), ale tím se z vás King 2.0. nestane. Sorry... :(
Jenom mu budete o trochu víc závidět, že vy to takhle neumíte.
Současně je to autobiografie trochu netypického ražení, která mě moc bavila číst. King jede vzpomínky už od dětství, přes příběh Carrie, první vydané povídky, den, kdy JÍ poprvé uviděl, první práci, dobu, kdy doma měli dvě děti, ale žádné peníze, ale moc se v tom nezabředává (viz intervence od manželky, kdy mu došlo, že tady už končí všechna sranda, kdy to popsal jenom pár větami, přesto mě to úplně položilo) a já se v části na jeho vzpomínky na malýho kluka hodněkrát zasmála. A taky jsem se hodněkrát blbounce usmála. Roztomilej klučina :) hlavně ta část popisující, kdy si myslel, že určitá slova znamenají něco jiného. Čili potom četl, četl a četl. (Což je podle mě problém spousty začínajících autorů. Je jim sedmnáct, nemají nic načteno a potom se čertí, že jim někdo vyčte, že nemají slovní zásobu.) A jeho první první placená práce? Sladký :O maminky ví všechno nejlíp...
Ta autobiografická část byla prostě moc fajn, a udělala mi radost, protože jsem ještě žádný Kingův životopis nečetla. (Knihu od Lisi Rogak mám teprve připravenou.) A ta druhá část byla taky poučná.
Komu je kniha určená?
Fanouškům mistra a možná i začínajícím autorům. Ale ne všem. Určitě ne těm, kteří si nenechají poradit od někoho, kdo prodal miliony výtisků svých knih, protože si myslí, že jenom oni ví, jak vyprávět svůj příběh, když si nenechají ani poradit od nikoho z vydavatelství (nebo úplně na začátku od svých bet).
Když se koukám na své komentáře, asi bych nebyla schopná uplatnit základní poučku: "Potřebuješ to ve větě? Ne? Tak to tam bejt nemusí."
PS: četla jsem vydání z roku 2020, takže jsem si o tom z roku 2002 jenom četla. Naštěstí. Zrovna v knize tohoto typu, dost hustá překladová zvěrstva! :(
První kniha, do které jsem si dělala poznámky a dávala tam lepítka. Její přečtení by mělo být povinné pro každého, kdo chce psát.
Díky téhle knížce pochopíte hodně o Kingovi, o jeho knížkách, životě... ale také o tvůrčím procesu. Není důležité, jestli píšete, malujete nebo třeba vaříte - toto je za mě jedna z nejdůležitějších knih o kreativitě!
King je pro mě opravdovým králem literatury (a samozřejmě králem hororu), takže tuhle knížku beru jako skvost. Hodně mě bavila první část knihy, kde píše o svém dětství/životě, protože člověku dojde, že i naprosto obyčejný člověk jako on, může díky svému talentu a vytrvalosti dosáhnout svého snu a stát se někým ve svém oboru :) King je pro mě doopravdy inspirující člověk a druhá část knihy byla velkým přínosem pro mou tvorbu. Vypsala jsem si několik jeho myšlenek a budu se k nim ráda - a často - vracet!
Velmi vzácná kniha žánru - člověk , co fakt umí, prozrazuje svoje know-how.
Na začátek trochu z toho, co autora utvářelo a pak pár dobrých rad prokládaných spoustou povzbuzení. A sepsáno se spisovatelským umem, při kterém se vám občas pozvedne koutek úst v úsměvu.
Ať už Kinga máte rádi nebo ne, ať už chcete spisovat, či ne, doporučuji k přečtení.
P.S. To, že autor byl při psaní knihy Misery v nejhorší fázi své alkoholovo kokainové závislosti, dost o této knize vysvětluje. Mám pocit, že je to to nejděsivější, co kdy napsal.
Poučné a zajímavé, a velmi autentické: spisovatel prostě musí psát o svých zkušenostech a svých dílech (ale CV jsem přeskočila, páč nejsem Kingova fanynka, líbí se jen zlomek děl, starších a ne sci-fi).
Skříňka s nářadím byla úchvatná návodná pasáž, dokud nám autor nesdělil, že někdy tesaři staví domy z dřeva, ale někdy třeba cihlu po cihle (na to bych sháněla zedníka, nikoli tesaře, nu, i tesař se někdy utne - opravdu každý nedokáže spolehlivě a trvanlivě a hezky klást cihlu k cihle). Gramatické jádro (které osobně ctí velmi vysoko) skoro (cíleně) vypustil, přesto je tam vše podstatné - ovšem samozřejmě pro Anglosasy. Což je poučné, a dokonce leccos obecně použitelné.
"Kdo ovšem povědomí o základech gramatiky má, ten v jejím jádru nachází uklidňující jednoduchost, neboť v jádru gramatiky jsou třeba jen podstatná jména, tedy slova, která pojmenovávají, a slovesa, slova, která jednají. ... Gramatika není jen nudný opruz; je to hůl, o kterou se můžete opřít, abyste dostali své myšlenky na nohy a do pohybu."
King zcela oprávněně zdůrazňuje nutnost čtení, samozřejmě především pro zábavu, ale současně každá přečtená (a někdy stačí i prolistovaná) kniha přináší potenciálnímu spisovateli poučení - o tom, co funguje a co ne, a jak dospět k tomu prvnímu, ovšem po svém. Po svém, jedině tak to může fungovat!
A King opírá své memoáry o grafo-řemesle nejen o svá pozorování na vlastní kůži, ale jmenuje, cituje a glosuje celou spoustu (super)známých i méně známých autorů (mám dojem ovšem hlavně či výhradně Anglosasů), a už proto má kniha svůj smysl i pro ty, kteří Kinga jako literáta nijak vysoko necení (včetně mne).
(četla jsem nejnovější vydání 2020, s několika postupnými, příjemně stále kratšími předmluvami - délka Kingových textů je jedna z podstatných bariér pro mne k jeho čtení)
Tato kniha mi ležela několik let v knihovně a nějak jsem neměl chuť, upřednostnit jí před dalšími knihami, které jsem měl v seznamu "chci přečíst". Obával jsem se, že půjde jen o strohý výčet rad, jak psát.
Vzhledem k současné situaci jsem si dovolil konečně začít psát na "plný úvazek" a tak mi tato kniha přišla konečně vhod.
První část knihy, zaměřující se na Kinguv život mě opravdu bavila. Člověk tak trochu nahlédne do jeho života a dozví se něco z událostí, které mistra ve svém oboru, pomohly formovat.
Další část s radami, jak správně psát a na co si dát pozor, pro mě byla trošku složitější. Jednak přece jenom King píše na jiném trhu, než na tom našem a druhak se určité poučky tak jednoduše na češtinu aplikovat nedají. Četl jsem tuto část spíše jako učebnici.
Jako spisovatele - juniora, jsem si ale vzal spoustu rad k srdci a musím říct, že se mi od dočtení této knihy píše o něco lépe.
Kniha je skvělá i pro lidi, kteří spisovatelské ambice nemají, ale chtějí se dozvědět něco o životě této legendy, popřípadě si přečíst o tom, jak toto řemeslo funguje... a co si budeme, psaní není žádný med, není to ani práce, musí to být prostě vášeň, tak jak právě vysvětluje O psaní.
Jeden z mých nejoblíbenějších ! Jeden z nejprodávanejších a také lákadlo pro filmaře. Při čtení nás zavede do své "kuchyně" a čtenář vnímá, proč se čtením Kinga (a také celé rodiny) nemůže přestat. Je to (v dobrém slova smyslu) jako droga .
Bylo by dobré, kdyby si tuto knihu pečlivě pročetli ti, kteří se rozhodnou, že napíší komentář k tomu co právě dočetli.
Dělá mi potěšení, že jsem si před čtením této knihy přečetl komentáře tří z mých oblíbených, jimiž jsou : Alef, Metla a Terva.
Komentáře Štefana- Tervy čtu rád, přestože většinu jím přečtených knih jsem nečetl, ale když něco napíše - já se neskutečně bavím (k této knize:... Víte, kdo neumí psát, může přečíst tisíce knih O psaní a stejně z něho nic pořádnýho nevyleze. King se rozhodl, že zahltí svět svým umem a pokusí se to naučit všechny. Jo, to by bohdá nebylo. Je velmi krásné a zajímavé, jak a kde všude pan King bere inspiraci. Mít trochu živější myšlení, tak za jeden den najdu tucet námětů na román, ale ne, já jsem jen tupoun a žádný Král. Já budu raději jen číst....)
Je dobré, že Terva čte, ale i napíše, ale zejména pobaví ! A pokud jde o pobavení ze čtení komentářů na DK ?
Mám rád čaj Asám, který si vychutnávám. Zrovna tak komentáře Jany-Metly. Jiný vynikající šálek čaje je Lady-Grey, tak komentuje přečtené Radka-Alef. Pečlivě sleduji co čte a nikdy jsem se nespletl.
Rodina z Maine by z vás měla radost !
Parádní.
O psaní obsahuje jak střípky z Kingova života, jeho pohnutky, co se psaní týče, tak i rady, jak lépe psát. Moc fajn přírůstek do sbírky :)
V této knize dozvíte střípky ze života Stephena Kinga, ale také dostanete rady, jak správně napsat nejen knihu, ale také článek, fejeton, pojednání, recenzi, závěrečnou nebo jen slohovou práci. Řekla bych, že je na místě si od PANA spisovatele brát tyto rady k srdci, protože ví o čem mluví, jak víme. Kniha se čte lehce, je humorně psaná a zajímavá, mistr hororů nám odkrývá zážitky a vzpomínky, které jen tak někde nenajdete. Určitě doporučuji každému, kdo se pere s psaním jako takovým, nebo třeba jen tomu, kdo se chce u knížky zasmát.
Já ten komentář musím napsat teď, i když knihu mám ještě rozečtenou. Sedím ve vlaku a hltám každé slovo. Je až neskutečné, jaký talent Stephen má. Se vším, čím si prošel, dokáže pracovat a posílat to dál. Navždy bude mým nejvíc nejoblíbenějším spisovatelem. Obdivuji ho a s postupem času ho budu obdivovat stále víc.
Skvělá kombinace biografie a rad o psaní. Četla jsem už před lety, bohužel ale v proslulém špatném překladu, takže jsem ráda, že jsem si mohla díky novému vydání spravit chuť.
Štítky knihy
paměti, memoáry Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha o psaní od samotného mistra v oboru byla pocta číst. Nejen proto, že jsem sama napsala knihu, (která doufám, že vyjde) ale i proto, že mě zajímalo jak on vlastně tvoří.
.
První část je o tom jak se ke psaní sám King dostal a na co si ve spojení s psaním vzpomíná, což pro mě částečně bylo opáčko, protože z jeho mládí jsem hodně věděla už z knihy Život a dílo krále hororu, ale nevadilo mi to. Další část je o gramatice a jak ji chytře využívat v textu. Líbily se mi příklady na větách a polopatické vysvětlení autora proč a jak. Část o samotném psaní není pro povahy, které si berou vše moc osobně nebo se urážejí. Autor je totiž hodně upřímný a píše to tak jako to je. Já osobně tohle miluju a mám ráda když se mnou lidé jednají na rovinu, takže já si to užívala. A poslední část je o tragédii, která ho během psaní této knihy postihla. Nehoda, při které stál na prahu smrti. V celé knize King ukazuje příklady na textech různých autorů a na jejich knihy odkazuje.
.
Hodně věcí si vezmu k srdci.