O smysl našich dějin: předpoklady k diskusi o této otázce
Emanuel Rádl
Úvahy prvorepublikového filozofa a přírodovědce představují zásadní příspěvek ke sporu o smyslu českých dějin.
Přidat komentář
Hle, jak užitečné je dát některé knihy zdarma k dispozici - díky vám jsem se donutil přečíst tento útlý svazek. Popravdě jsem ho moc nechápal jako obhajobu Masaryka, ale spíše kritiku nedostatečnosti jeho kritiků. Čteno po Čapcích a před Peroutkou od Kosatíka, takže mi blíže zapadá do hledání odpovědí na soužití Čechů a Němců, na české dějiny. Dokonce jsem knihu bral i jako kritiku pohledu na zjednodušené výklady směřování dějin, které se do obrození nedá brát dnešním pohledem národním. A v samotném obrození vidí i směr, který se snažil definovat a poznávat, ne agitovat. Zřejmě pro sebe budu nucen si toho přečíst více a více o tom přemýšlet, ty otázky vůbec nejsou zbytečné.
Autorovy další knížky
1998 | Dějiny filosofie I. - Starověk a středověk |
1999 | Dějiny filosofie II. - Novověk |
1993 | Válka Čechů s Němci |
1947 | Útěcha z filosofie |
2006 | Dějiny biologických teorií novověku I. - II. |
Filosof Rádl se ve sporu o smysl českých dějin mezi Masarykem a Pekařem, potažmo mezi Masarykem a historiky Gollovy školy, postavil na stranu Masaryka. Podle Rádla vlastně žádný spor o smysl českých dějin ani neexistoval, protože Pekař a další nepochopili podstatu Masarykových úvah. V jednom místě dokonce označuje Pekařův způsob myšlení a argumentace za diletantský :) V podstatě šlo o dvě různá pojetí metody vědeckého zkoumání historie. Pekař byl vědec staré školy, shromáždil fakta a na jejich základě vykládal historii pouze v rámci toho, co zjistil. Masaryk jde dál, fakta interpretuje a vytváří na jejich základě hypotézu, která má být podrobena dalšímu zkoumání. To je podle Rádla nový způsob vědecké práce, zatímco ten Gollův a Pekařův patří do prehistorie vědeckého zkoumání.