O spánku a mizení
Katharina Hagena
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215685/mid_o-spanku-a-mizeni-215685.jpg
4
61
61
Během jedné bezesné noci Ellen přemýšlí o událostech, které ji a její dceru zavedly až tam, kde nyní žijí — do velkého, cizího města. V Hamburku pracuje ve výzkumném centru spánku, sama však ne a ne usnout. A tak má po nocích spoustu času na vzpomínání...
Literatura světová
Vydáno:
2013
,
Host
Originální název:
Vom Schlafen und Verschwinden, 2012
více info...
Přidat komentář
Knížka je zvláštní, je napínavá, ale není to thriller, má zápletku, ale není to detektivka. Je to příběh vyprávěný dvěma ženami, dva úhly pohledu se postupně doplňují a vysvětlují. Střípky se pozvolna skládají dohromady až k finále, které není možná bouřlivé, ale rozhodně intenzivní, všechno je zde prostě tak hluboké a tlumené jako ta jezera a slepá ramena Rýna. Možná je příběh opravdu trochu přitažený za vlasy, ale čte se dobře, má kouzelnou poetiku.
Navzdory tomu, že si autorka krásně hrála s jazykem a popisy situací, mi postavy přišly plochý, zvlášť o mužskejch postavách se čtenář moc nedozví - ty se jenom jaksi objevěj, nějak bez vysvětlení pohnou dějem a zase zmizej. To sice odráží název, ale číst to bylo místy fakt peklo. Pěkná závěrečná pointa u mě nezachránila spoustu málo uvěřitelnejch a v horším případě absolutně hluchejch míst.
Na tuhle knížku je potřeba správný čas, zpomalý vám život i tep, je potřeba na ní mít klid a touhu se ponořit trochu mimo realitu. Zrovna u téhle mi chybí větší rozpětí počtu hvězdiček, tři je mi pro ní líto, ale čtyři už je možná zbytečně moc. Dala bych jí známku 7/10, kdyby ta možnost byla.
Miluju to, jak Hagena umí vystihnout atmosféru. Rákosí šumí, je vám trošku chladno a máte pocit, že váš život se pomalu odhaluje a zasuté tajemství se vyhoupne nad hladinu. Je vzdálené a nečekané jako to podzimní slunce nad mrtvými rameny Rýna.
Dojmy, nálady a pocity a pomalu vinutý příběh minulosti, u které si nikdy nemůžeme být jisti, jaká skutečně byla.
Chvílema jsem se do čtení musela nutit, protože to bylo takové zamotané, ale to byl na druhou stranu i důvod, proč jsem ve čtení pokračovala. Zajímalo mě, jak to vše dopadne. Rozhodně nelituji přečtení a doporučuji ostatním.
Po "Chuti jablečných jadýrek" jsem s očekáváním sáhla po dalším románu této autorky, ale byla jsem bohužel trochu zklamaná. Rozvleklý styl psaní, dlouhé řetězce asociací i neustálé matení čtenáře střídáním různých vypravěčů by mi nevadilo, kdyby to prospívalo výslednému tvaru. Třebaže děj spěje k jakési tragické pointě, není to typ knihy, který by čtenář nemohl samým napětím odložit. Sama jsem knížku četla na několik etap a v duchu jejího názvu ji prokládala spánkem. A kdyby mi z nočního stolku sama od sebe zmizela, možná bych si toho ani nevšimla:-)
Autorce však nelze upřít jedinečný styl psaní a mnoho zajímavých myšlenek na řádcích i mezi nimi.
Tak nějak nevím - některé myšlenky mne zaujaly, ale příběh mi připadal celkem banální a prolínání tří časových období bylo matoucí a rušivé, než jsem vždy pochopila, kdo právě mluví a v kterém období se zrovna nacházíme. Co mne zaujalo, bylo líčení přírody - pasáže věnované vyjmenování živočišných druhů a krajiny kolem Rýna - tohle psal někdo, kdo má přírodu rád a něco o ní ví.
Prvních pár kapitol jsem se orientovala v dějových linkách. S přibývajícími stránkami se mi kniha stále více líbila. Prolínání děje a úvah je příjemné a nenásilné. Knihu jsem zavírala s dojmem hlubokého zážitku.
Velký zážitek, čtenáři si občas stěžují, že jim ze začátku nebylo jasné, kdo je kdo, ale já jsem se v postavách nijak neztrácela a moc se mi líbilo prolínání jednotlivých příběhů i postava Marty, jejímž vyprávěním začínala většina kapitol.
Chuť jablečných jadýrek mě asi více oslovila svou slunečnou letní atmosférou.... Ve "Spánku" jsem se hůře orientovala a nedokázala jsem se tak sžít s postavami... víceméně až ke konci knihy to vše nabralo spád a rozplétaly se příběhy osob, které mi tím vším začali být blíže....takže když jsem tomu přišla na chuť a všechny poznala, tak byl vlastně konec :)
Zpočátku jsem se musela zorientovat v ději a časových posunech, ale pak se mi četlo lehce a za první polovinou jsem se musela dobrat ke konci na jeden zátah...a zůstal ve mně pocit smutku...
Váhám mezi 3-4 hvězdičky. Není to špatná kniha, ani příběh, ale trvalo mi, než jsem se začetla, a pochopila dějovou linku. Je tam spousta zajímavých myšlenek a kniha je ve znamení takové zvláštní snové atmosféry. Hlavní hrdinka, lékařka pracující ve spánkové laboratoři zabývající se poruchami spánku, má sama problémy s usínáním. Za nocí, kdy nemůže spát si přehrává epizody ze svého života a snaží se dobrat toho, kam kdysi zmizel její přítel Lutz, se kterým má dceru.. Ovšem, jak už tu zaznělo, kniha je trochu chaotická a když se člověk nesoustředí, má problém se zachycením děje. Prolínání snu a skutečnosti, přítomnosti s minulostí, trochu moc překombinované, celkem mi unikal smysl. Snová atmosféra a zajímavé myšlenky jsou fajn, ale děj nějak váznul.
Kniha plná neotřelých myšlenek nejen o spánku. Mám ráda spletité děje, takže jsem byla nadšená ze spousty různých časových linií. A číst si v ní takhle v noci, když nemůžete spát, je prostě dokonalé. :)
První střetnutí s Katharinou Hagena a nebylo to až tak zlé. Mírně chaoticky psané, občas ztrácení se v ději a postavách, ale vše nakonec pochopeno a ze čtení i celková spokojenost. A moc pěkný obal, v knihovničce to knížce vyloženě sluší :)
Taková zvláštní knížka, zvláštní příběh. Ale četlo se to hezky.