O vzniku druhů přírodním výběrem

16.12.2024

Žádná jiná kniha v historii nezpůsobila takovou revoluci v našem chápání světa (Bible promine; a ostatně jsem nenapsal "vnímání", ale "chápání" ;-) ). Není třeba žádný další důvod si ji přečíst.

23.11.2023

Nejdůležitější kniha v historii vědy a lidstva. Před Původem druhů bylo těžké si představit, jak může vzniknout design bez plánu a designéra. Darwin to vysvětlil a prokázal. Kniha je jeden dlouhý argument. Nečte se lehce, jako dnešní pop-science, ale i tak je to pořád jedna z nejpřístupnějších vědeckých publikací. Je vhodná pro profesionály i amatéry, právě proto se první vydání vyprodalo za jediný den, i běžní lidé bez akademického vzdělání v 19.století ji rozuměli. Filosofie ještě stále zpracovává dopady evoluční teorie. Je mnoho lidí, kterým se její dopady nelíbí, ale to nic nemění na tom, že je téměř od prvního dne po vydání této knihy plně prokázaným faktem.

11.01.2022

Skvelá knižka. Ťažko sa číta, obrázky nikde :) a 90 percent toho čo hlása je už totálne zastarané. Človeku ako tak vzdelanemu hneď napadne tu to ako oni vtedy ešte evidentne nepoznali genetiku (a tápali v tom ako sa čo dedí) a tu nejaka iná naivná dobová predstava :).
Každopádne je to zaujmave a už aj tak filozoficky (neraz je to filozofické) a cool sú aj tie dobové úvahy o šľachtení a rôznych zmenách atď..
Evolúciu nevymyslel iba Darwin. Bol jedným z radu ľudí ako Lamarck, Holbach, Buffon, Erasmus Darwin, Wallace, ale bol asi kľúčový.

20.04.2021

Na túto knihu som sa veľmi tešila, pretože evolúcia je fascinujúca vec, ale musím priznať, že s knihou som dosť bojovala.
Od knihy som hlavne asi očakávala trošku niečo iné, skôr nejaké „rozprávanie“ ako pán Darwin vôbec prišiel k myšlienke evolúcie, nejaké pozorovania, niečo o zvieratách na Galapágoch a podobne. Dostala som ale hotovú vedeckú prácu, ktorá sa mi vôbec nečítala dobre, prišla mi až príliš zložitá. Prelúskať sa prvými kapitolami mi trvalo strašne dlho (a to nehovorím o úvode). Napríklad druhá kapitola má názov Premenlivosť v prírode a v podstate celá bola o pojmoch druh a odroda, aké sú to nejednoznačné pojmy a mám pocit, že tú kapitolu som nepochopila asi vôbec (nie je teda jediná) a určite by tomu pomohlo viac príkladov. Posledné kapitoly sa mi potom čítali lepšie, ale skôr to bolo preto, že som sa už tešila na koniec knihy. Celkovo sa mi kniha čítala veľmi ťažko a to mám biológiu vyštudovanú. Ako určite to na tú dobu bolo prelomové dielo, stále je to celkom zaujímavé čítanie, ale mne kniha a Darwinove myšlienky prišli veľmi ťažkopádne a zbytočne až príliš podrobné. Tiež pôžitok z čítania knihy mi kazili preklepy, ktorých je v knihe strašne veľa (a to si také veci väčšinou ani nevšímam) a veľké množstvo latinských názvov (pomohli by obrázky, ja som lenivá pri čítaní googliť). Každopádne som rada, že som si knihu prečítala a bude mať čestné miesto v mojej knižnici, ale nabudúce, keď si budem chcieť niečo prečítať o evolúcii, tak siahnem radšej po Dawkinsovi.

14.11.2019

Kniha pojednává o vývoji druhů živých organismů logicky a filozoficky trochu obšírněji. Na svou dobu tvrdil něco Koperníkovského, patří mu velké uznání!

09.08.2019

Pri všetkej úcte k pánovi Darwinovi, s prihliadnutím na obdobie, kedy bola kniha napísaná viac ako 3 hviezdičky dať nemôžem. Kniha sa číta veľmi ťažko a to nie som uplne laik, pretože v kruhoch prírodných vied sa pohybujem už istý čas, aj keď nie priamo v evolučnej biológii. Viem pochopiť prečo toto dielo svojho času spôsobilo taký rozruch a je to docela zaujímavé čítanie, ale Darwinove myšlienky sú už dávno prekonané a čo mi najviac na knihe vadí, že sa v knihe informácie často opakujú a zbytočne rozvádzajú do takých podrobností, že sa v tom človek stráca.

04.05.2019

Jedna z nejzásadnějších knih mého života.
Ještě než jsem ji četla, pokládala jsem evoluci za „nejúchvatnější podívanou na Zemi" (jak to formuloval R. Dawkins). Když mi byly tři roky, chodili jsme s tátou sbírat zkameněliny, takže můj mentální horizont odjakživa zahrnoval pravěké oceány a suchozemské prapředky velryb. A přesto Darwinův „Původ druhů" rozšířil můj svět. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a celou tu dobu, kdy jsem ji měla rozečtenou, jsem se vznášela v jakémsi vytržení nad Darwinovou genialitou. Velmi si cením možnosti čtenářsky prožít na vlastní kůži jedno z největších děl v dějinách lidstva.

Obzvlášť mě zaujalo to, co Darwin napsal o vnímání geologického času („Málo kdo z nás však ví, co opravdu znamená milion.“). A o tom, že evoluce je pro něj přijatelnější variantou než bůh, který by bezprostředně stvořil kukačky a lumky s jejich krutými instinkty. Celkově poukazuje na nepravděpodobnost a iracionalitu „stvořitele", jenž by například učinil mezidruhové hybridy sterilními, místo aby zabránil křížení už v první generaci. Kdyby byly všechny organismy stvořeny zvlášť, proč by bůh nevytvářel nové a nové znaky, a místo toho stále obměňoval staré? táže se Darwin. A proč by vytvářel přechody mezi formami?
Oslovilo mě, že uvádí argumenty proti své teorii, a řadu příkladů, díky kterým se lépe pamatují obecné principy. Velké plus má u mě i za příjemný, čtivý styl. Celkově klobouk dolů před Darwinovou nesmírnou odvahou vůči současníkům a otevřeností vůči tomu, co přinesla a přinese (!) věda.
Dosud jsem nevěděla, že koncept evoluce oka pochází už od něj, stejně jako ironická otázka, zda první „stvoření" savci měli pupík.
Pobavila mě jeho zmínka, jak lechtal mšice. Také jsem se musela zasmát tomu, že kreacionisté mu předhazovali zbožštění přírodního výběru a ptali se, jak mohli vyhynout dinosauři, když byli tak velcí. (Ehm... neměl to lehké.)

Citáty:
* „Skutečně obdivuhodným jevem, jehož zázračnost pro jeho úplnou samozřejmost často přehlížíme, je to, že všichni živočichové a všechny rostliny po všechny časy a na všech místech si byli vzájemně příbuzní (…).“
* „(…) musíme se těšit pevnou vírou, že válka v přírodě nebývá nekonečná, že v ní není pociťován strach, že smrt je většinou okamžitá a že statný, zdravý a šťastný přežívá a rozmnožuje se.“
* „Konečně nemusí to být logická dedukce, ale pro mou představivost je mnohem uspokojivější nedívat se na takové instinkty, jako jsou ty, jako že mládě kukačky vyhazuje své nevlastní sourozence, že mravenci zotročují jiné druhy, že larvy lumkovitých se živí v živých tělech housenek, jako na nezávisle stvořené instinkty, ale jako na drobné důsledky jednoho všeobecného zákona vedoucího k pokroku všech živých tvorů, totiž měnit se, dát žít nejsilnějšímu a zemřít nejslabšímu.“
* „Předpoklad, že oko se svou nenapodobitelnou důmyslností (…) mohlo vyvinout přírodním výběrem, se zdá být v nejvyšším stupni absurdní – což dobrovolně přiznávám. Když však bylo poprvé řečeno, že Slunce stojí v klidu a Země se otáčí kolem něho, zdravý lidský rozum považoval takovou teorii za falešnou.“
* „Byli eocenní měkkýši se spirálovitými nebo kuželovitými ulitami či druhohorní amoniti stvořeni k tomu, aby se jim člověk po uplynutí dlouhých věků obdivoval ve své studovně?“
* „Může to být obtížné, ale měli bychom obdivovat divokou pudovou nenávist, která včelí královnu žene, aby ničila mladé královny – své dcery – hned po jejich narození, nebo sama zahynula.“
* „Kdyby se prokázalo, že existuje nějaký složitý orgán, který snad nebyl vytvořen početnými, postupnými a drobnými modifikacemi, moje teorie by se zhroutila.“

24.11.2018

Místy zajímavé čtení ale po několika desítkách stránek se myšlenky a informace začínají velice opakovat. Dost často jsou myšlenky zbytečně rozváděny. Pro nadšence ale prvních pár kapitol určitě stojí za přečtení.

25.04.2018

Kdo tuhle knihu chce číst, asi hlavní myšlenku dávno zná, není tedy ani tak objevná, spíše ukazuje postupy, kterými se Darwin k teorii dopracoval, jakým ve své době čelil odpůrcům a jak jim argumentoval a taky o kolik se od těch dob posunulo poznání, např. v geologii. Koneckonců i některé Darwinovy myšlenky jsou již překonány (viz. R. Dawkins), takže lze doporučit spíš jako historickou exkurzi, což je ovšem neméně zajímavé.

05.09.2017

Kniha má více témat, takže se nevěnuje jenom vývoji druhů přírodním výběrem. Kniha se mi velmi líbila, ale jak už to bývá, tak některé příklady mi pomohly pochopit Darwinovu teorii více než jiné. I přestože se Darwin sám snažil vyřešit největší obtíže teorie, tak mi často jeho výklad přišel nejistý. Díky své teorii vysvětluje i úkazy jako například kladení kukaččích vajíček do cizích hnízd nebo otrokářský pud u některých mravenců.
Škoda, že svět za časů Darwina nedosáhl většího rozvoje genetiky, aby mohl Darwin svoji teorii ještě zdokonalit. Ještě větší škoda je ale to, že svět tehdy nebyl více otevřený Darwinovým názorům a většinou se jeho teorii a samotnému Darwinovi pouze vysmál. Darwin sám brzy po uveřejnění této zlomové knihy onemocněl a stáhl se do ústraní.
Význam této knihy nehledám jen v biologii, ale paradoxně hlavně ve filozofii a společenských vědách. Lidstvo zjistilo, že není nadřazené zvířatům způsobem jaký popisuje např. Aristoteles nebo Bible a že vlastně vzniklo náhodnými změnami v boji o život, což bylo pro tehdejší společnost bohužel naprosto nepřijatelné. Věřím, že uvědomění si skutečnosti, že lidé nejsou nadřazenými bytostmi, které vládnou a starají se o přírodu, ale naopak, že jsou její vyvíjející se součástí, může lidstvu pomoci přírodu více chránit. Člověk - vládce se o podřadné bytosti stará tak, aby mu to bylo co nejvíce k jeho vlastnímu prospěchu, zatímco člověku - součásti přírody, příroda nepatří, proto si s ní nemůže dělat, co chce. Příroda by se tak mohla stát přítelem lidstva. Může ale vůbec koncept člověka - součásti přírody fungovat? Nebo chce člověk vždy a bezpodmínečně vládnout a proto se nemůže nikdy stát součástí?