O zahradě
Pavel Čech
Pavel Čech je ve své knize především výtvarníkem: mistrem v malbě labyrintu uliček starého města, zešeřelých zákoutí a oprýskaných zdí, ale i rozpálených žlutých pouští či zelenkavého podmořského světa – tedy fantazií, které běží hlavou malému Františkovi. Poetický a okouzlený příběh, který se klene nad celostránkovými obrázky tónovanými do teskných, podzimních barev, má jasný dramatický oblouk: je strohý, ale sevřenost je jeho předností. A ten nádherný výlet, který Františkovi buď pouze proběhne hlavou, anebo jej opravdu prožije, je radost na stránkách sledovat. Nejen pro dětského čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Když jsem tuto knihu zahlédla v roce 2005 ve výloze knihkupectví, byla to láska na první pohled. A trvá dodnes, přiživovaná dalšími a dalšími skvosty pana Čecha.
Vždy když jí zalistuju tak jsem zpět v dětství, v časech Mušketýrů nebo Vinnetoua.
Zasněná, melancholická, záhadná, smutná, tajuplná, zapomenutá, zvoucí. Taková je tato kniha, stejně jako zahrada, o které vypráví. Ač zcela jasně inspirována Zahradou Trnkovou, ta Čechova je méně doslovná, je víceznačná, plná hledání, vzpomínek, ale i zapomínání a opuštěnosti, dětských nadějí i nostalgie stáří. Já se při čtení dojala, děti zkoumaly dokonalé ilustrace a nechaly na sebe působit krásu slov, jejichž významu ještě možná tak docela nerozuměly, ale určitě se k nim jednou vrátí.
Nedivím se, že na začátku je citován Michal Ajvaz. Příběh je podobně snový. A ty ilustrace... v těch se ztrácím... ...a zase je mi šest a svět je ohromující dobrodrůžo... Díky!
Poetická kniha, ve které je zobrazen celý život člověka s jeho sny, vzpomínkami...doplněné nádhernými ilustracemi, kdy nejvíce asi obdivuji barevné zakreslení jednotlivých obrázků...krása!
Díky této knize jsem začala sbírat celou tvorbu Pavla Čecha :) Neuvěřitelná, krásná, dojemná... Stále častěji ji chce předčítat a zkoumat i 5 letá dcerka, tak mám radost o to větší a těším se, až bude umět sama číst, že propadne kouzlu i dalším autorovým knihám jako já :)
Další z Čechových krásně ilustrovaných knih s příběhem. Tento není, oproti Pepíkovi Střechovi nebo Tajemství ostrova za prkennou ohradou, rozsáhlý. Je proto vhodný i pro mladší čtenáře, co se čtením teprve začínají.
Moc krásná knížka, která pohladí po duši :-) Nádherné ilustrace které potěší ....kniha bude bavit jak děti tak i dospělé jedince :-))
Knihu jsem otevřela ve věku, kdy už mi zdánlivě nebyla určena... To byl ale klam. I dospělý může strávit hodiny hledáním detailů v zákoutí magických obrázků, dívat se na pokřivené domečky a tajemné zahrady. Jednoduše: snít.
Další knížka mistra Pavla Čecha, která mě pohnula k uvolnění slzných kanálků :) Je to knížka o zahradě, kterou člověk nosí v sobě samém a kterou nezničí čas ani nic jiného. Myslím, že konečně máme opět knížky a na které můžeme být pyšní.
Překrásná kniha pro všechny dospělé, kteří mají ve svém srdci stále kousek malého dítěte.
Mohu se jen připojit ke všem pode mnou. Kouzelná, jemná, něžná a tajemná knížečka, která si jistě zaslouží rozšíření mezi všechny malé i velké čtenáře.
Skvělý příběh, který ukazuje to, jak se dětské vnímání a fantazie v průběhu dospívání a stáří mění.
Autor nám zde krásně popisuje vnímání tajemna a zvědavost jak malého chlapce, které má celý svůj život před sebou, tak starého může, který již procestoval celý svět a není už nic, pro co by se tak lehce nadchnul.
Ještě ke všemu je příběh doplněný o úchvatné kresby autora.
Opravdu krásná kniha, máte pocit, že v ruce držíte výtvarné umělecké dílo, je to skutečně hluboký zážitek, ilustrace jsou krásné, snové, zároveň dostatečně konkrétní, zároveň i s trochou abstrakce, výrazně podporují atmosféru knihy a fantazii, opravdu ten text díky ilustracím prožíváte hluboko. Čteno se sedmiletou dcerou, moc se jí to líbilo, to tajemství zahrady, to napětí, jestli vše, co se o ní povídá, se ukáže jako pravda nebo ne. Kdybych nebyla na kvalitu knih Pavla Čecha upozorněna kamarádkou a jen tak knihu prolistovala v knihkupectví, pravděpodobně bych se bála, že je to pro dítě moc lyrické, příběhu je v tom málo a to výtvarné krásno bych se bála, že by samo o sobě nemuselo dětskou duši uspokojit. Ale to by byl mylný povrchní vjem při pouhém rychlém prolistování. Příběh je hluboký a funguje na dětskou duši aspoň u nás výborně. Líbí se mi existenciální prvky, které v knize jsou a které asi zvláště u dospělých budou působit bolavě smutné nostalgické pocity - plynutí času, stárnutí, nemožnost vrátit se do dětských let a znovu tím dítětem být - u mě to čtení nezůstalo bez slz. Dcera tam tohle také vnímala, určitý moment jí rozesmutněl, ale ne nadmíru. Celkově její dětská duše byla tím koncem knihy potěšena - její nejpodstatnější touha a otázka nebyla zklamána, ale byla zodpovězena a naplněna. Vnímám knihu jako pro děti velmi vhodnou, v mnoha směrech dětskou duši rozvíjející, a zároveň dospělý má pocit, že je to kniha zrovna tak pro něj.
Opět můžu jen litovat, že jsem ji nečetla jako malá. Dokonalé ilustrace, za kterými se skrývá víc, než se na první pohled zdá. Smekám.
Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči, jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí.
Tahle kniha vám několikrát vyrazí dech. Poprvé tehdy, když po otevření knihy spatříte pohádkově laděné ilustrace. Podruhé tehdy, když se necháte vtáhnout do zdánlivě jednoduchého, o to však paradoxně ve skutečnosti hlubšího příběhu. A potřetí tehdy, když si uvědomíte, že tam někde ve světě dětství (se stejnými představami, se stejnými myšlenkami a stejnou bezstarostností) jste kdysi byli i vy, ale že už je to dávno a nikdy se to nevrátí. Avšak proč si to nepřipomenout hezkou knihou?
Nikdy bych nevěřila, že tento příběh s krásnými ilustracemi dokážou rozehrát další a další příběhy plné fantazie.
Autorovy další knížky
2014 | Dobrodružství pavouka Čendy |
2011 | Dědečkové |
2012 | O zahradě |
2012 | Velké dobrodružství Pepíka Střechy |
2014 | O čertovi |
čistá poezie...ve slovech a ještě více v obrazech (pro mně lepší ty na levých stránkách knížky :))
myslím, že v této knížce autor zhmotnil a zvěčnil své dětské představy, touhy a sny..
"..jen jednou večer, když tudy pospíchal domů,
mu připadalo, že břečťanem zarostlá branka
je malinko pootevřena.
Zůstal stát.
V té chvíli se lucerna rozsvítila a zahalila zákoutí
přízračným zelenavým závojem.
Františkovii z ničeho nic přeběhl mráz po zádech.
Otočil se a utekl.
Mnohokrát pak svého strachu litoval.
Branku už nikdy otevřenou nenašel,
ani lucerna se víckrát nerozsvítila.
A po nějakém čase už měl pocit,
že se mu to všechno snad jen zdálo."
...další z malých uměleckých dílek..
Pavla Čecha jsem si oblíbila díky pavouku Čendovi a dobrodružství malého Františka nezklamalo..vždyť většina z nás měla své sny, skleněnky a tajnou zahradu...a kdyby jsme se jednou vrátili zpátky do uliček dětství, bude TO KOUZLO ještě tam ? najdeme ztracená a zapomenutá místa ? Pavel Čech dává prostor snům, vzpomínkám,návratům a úvahám...ale hlavně těm nádherně poetickým snům...tak jim pojďme pootevřenou brankou vstříc !
P.S. knížku mám pro našeho Františka...tak snad se mu bude taky líbit tak jako mně :)