O zahradě
Pavel Čech
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448558/bmid_o-zahrade-y2n-448558.jpeg
5
253
253
Pavel Čech je ve své knize především výtvarníkem: mistrem v malbě labyrintu uliček starého města, zešeřelých zákoutí a oprýskaných zdí, ale i rozpálených žlutých pouští či zelenkavého podmořského světa – tedy fantazií, které běží hlavou malému Františkovi. Poetický a okouzlený příběh, který se klene nad celostránkovými obrázky tónovanými do teskných, podzimních barev, má jasný dramatický oblouk: je strohý, ale sevřenost je jeho předností. A ten nádherný výlet, který Františkovi buď pouze proběhne hlavou, anebo jej opravdu prožije, je radost na stránkách sledovat. Nejen pro dětského čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Čarokrásné. To je slovo, které mi při čtení vytanulo na mysli. Není to první kniha, kterou jsem od autora četla a asi nebude ani poslední!
"Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči. Jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí..."
Když jsem si tuhle knihu poprvé prolistovala, aniž bych četla text, říkala jsem si, že je to taková jednohubka, kterou přečtete během čtvrt hodinky a navíc se u ní pokocháte zajímavými a velice zdařilými ilustracemi.
Poté, co jsem ji přečetla...
No... Hádám, že všichni, kdo tohle četli mi budou bezpochyby rozumět.
Příběh, který se ukrývá na stránkách této velké knihy, je z jednoho směru nádherný a neskutečně pravdivý a z toho druhého velice smutný a hořký.
Je o nevyhnutelnosti dospělosti a stáří, o tom, jak moc a rychle se všechno kolem nás - včetně nás samotných - mění. Je o ohlédnutí se za tím, jací jsme byli jako děti. Jak rozličné bylo naše vnímání, jak silná naše představivost a jak kouzelné naše sny.
A bohužel - jak snadno a téměř nepostřehnutelně tohle všechno v nás uvadlo kvůli starostem a honbou za pomíjivými a leckdy nedůležitými věcmi.
Myslím, že nikdo nemůže tuhle knihu dočíst, aniž by se aspoň na chvilku nezastavil a nezamyslel...
Nádherný příběh. Vřele doporučuji všem dospělým, kteří na rozdíl od dětí dokážou plně porozumět hloubce tohoto poselství.
To byla taková nádhera! Myslím, že Čech ani nic jiného neumí. Moc jsem si užila číst o snovém světě, který se většinou otevírá jen dětem a jejich očím. Nádherné popisy plné fantazie, které musí každého čtenáře přenést do jiných končin. Nadpozemské čtení. Zároveň tam byla opravdu popsána ta krutá realita, že lidé ztrácí možnost vidět i to neviditelné, dospějí, spěchají, zmizí, ale svět plný dobrodružství zůstává, ať jej vidíme, vnímáme, nebo jsme moc zaměstnáni pozemskými starostmi. Nesmíme pospíchat, abychom vše, co život nabízí, viděli. Tolik mi to připomínalo Ajvazovo Druhé město, jenom v dětském hávu. Nejvíce se mi líbilo přirovnání: „... najednou si připadal stejně zakutálený jako ona (zelená kulička z dětství).“
A ta hra barev? Vše z toho vnímám, jak se svět proměňuje, co se změnilo, co už není.
Tolik dobrodružství v jedné knize! Těším se na večerní čtení snad ještě více než děti. Chodím do knihovny s jasným cílem- vrátit se aspoň s jednou knihou od pana Čecha.
O zahradě je krásná, i když trochu sentimentální kniha, plná nádherných ilustrací rozvíjejících nejen dětskou fantazii.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILER !!!
První 3/4 knihy se mi neskutečně líbily a říkala jsem si, že každý z těch obrazů si zaslouží, abych se u něj zastavila, přičemž šeptající štuková znamení se mi líbila snad nejvíc. (Dala bych ruku do ohně za to, že se jedná o skutečná domovní znamení!) Když jsem knížku prohlížela s dětmi, ať šlo o nejstaršího nebo o ty malé, shodně začaly počítat schody, kterých se František z knížky nemohl dopočítat. Devítileťák se ptal, zda se město skutečně změnilo v podmořský svět, a nejmenšího zajímalo, kde je ta babička, co vyprávěla o dívce z obrazu, a proč je velryba zelená. Nejstarší se rozhořčil, když viděl pařez u božích muk a asfaltku se značkami, prostřední řekla, že město se jí nelíbí. Příběh jako takový nepochopil žádný z nich, jen dcerka se ptala, jak je možné, že se zahrada proměnila, když předtím byla stará a ošklivá. I proto, že mám doma Františka, který zatím vidí tygry, létající lodě a bezedné studny, všímá si šipek na zdech a byl by ochoten bez váhání jít hledat poklad, dávám jednu hvězdičku dolů za to, jak to v knize dopadlo s Františkem z příběhu.
Potřebovala jsem zklidnit a zpomalit a knihy Pavla Čecha jsou na to ideální. Jeho knihy nečtete, do nich se ponoříte, vypnete hlavu a hledáte v jeho obrázcích, co vše je v nich ukryto. Vykreslený je každý list, lampa, odloupnutá omítka, ptačí hnízdo v koruně stromu...A mnohem mnohem víc objevíte, když si s otáčením stránek dáte na čas. Nebo se touláte křivými uličkami a nekonečnými schodišti starého města s malým Františkem a snažíte se spolu najít dvířka do tajemné zahrady. Prostě se necháte unášet krásnými obrázky a milým příběhem.
Myslím, že je škoda, že jsou tyto knihy v dětských odděleních a často tak utečou dospělým čtenářům, protože těm mají taky rozhodně co říct. Já je miluju a jsou mojí srdcovkou. Doporučuji, jako vždy 5*.
(1/23)
Kniha o tom, co je v dětství důležité, co dospělému mnohdy uniká, ale ve stáří se i nevědomky může předat nebo umožnit.
Pavel Čech - jeho ilustrace a myšlenky jsou v mém srdci.
To jsem se zase jednou dojala. Takové smutné téma toho, co je v našem životě nevyhnutelné, a tak lehce napsané, doplněné těmi nejkrásnějšími ilustracemi. Věřím, že každý máme "svou zahradu". Myslela jsem, že by šla i jako kniha pro děti (teprve druhá zkušenost s tímto Umělcem a O čertovi se 4letému synovi fakt líbila), ale nesetkala jsem se s úspěchem. U mě ale rozhodně ano, stále na ni musím myslet. Nevím, jestli víc ocenit příběh nebo ilustrace. Ta kniha je jedním slovem "ACH"! Na delší podzimní večery rozhodně doporučuji.
,,Děti neznají ani minulost, ani budoucnost a - co nám dospělým se stává zřídka - užívají přítomnost."
Jean de La Bruyere
Číst tuhle knížku, je jako ,,plout na bělostném obláčku." Tak snadno vás dokáže svým obsahem pohltit a i povznést do míst, na které jsme v dospělosti skoro už zapomněli. Do míst fantazií, očekávání, toužení a skrytých přání...
To vše jsem v knize Františkovi záviděla, zároveň i moc přála...
Opět mě potěšily přenádherné ilustrace od mého oblíbeného autora - navíc se v téhle knize čloěk opravdu nenudí - SUPER!
Graficky poeticka alegoria. Strasne by sa jej hodil vacsi format, aspon A4. Ale takto sa mi aspon da schovat medzi dospelacke knihy :)
Niekedy si uvarim kafe a znova v nej listujem. Cudujem sa, lebo obrazky sa menia, zrazu je posunuta jedna skridla tu, inde chyba zase kus tehly tam, chrobak v trave co tam minule bol, zmizne, lampa co svietila zrazu nesvieti. Obcas sa v okne objavi daco co tam nebolo. Magicke obrazky. :) Da sa bludit po ulickach, da sa nazerat pod listy stromov, da sa rozhrnut trava, len najdite znova v sebe tie detske oci.
Poetická posmutnělá knížka k přemýšlení. Podle mne je víc pro dospělé, než pro děti. Minimálně menší děti si z toho to sdělení asi moc nevezmou a nepochopí to. Syn knihu četl v půlce druhé třídy a myslím, že to bylo brzo. Nepochopil moc, o čem kniha je, nicméně i tak se mu líbila. Nádherné obrázky a část, kdy malý František přemýšlí, co všechno může v zahradě být, dokáže dítě okouzlit. Bohatý jazyk, náročnější slova, i to vše jsme ocenili a rozvíjelo to slovní zásobu dítěte v druhé třídě. Kniha určitě bude mít své místo v naší knihovně, sama jsem zvědavá, zda a v jakém věku si k ní syn najde cestu.
Kniha plná dětského snění a nespoutané fantazie. Okno do kouzelného světa, ukrytého v zahradě. Překrásné kresby, nemůžu se na ně vynadívat.
Knížky Pavla Čecha si pořizuji ze dvou důvodů - jednak kvůli krásným ilustracím, které člověka přímo vtáhnou do děje svou malebností a spoustou nečekaných podrobností, a jednak kvůli příběhu, který je pokaždé hlubší, než se na první pohled zdá. Tento je laděn skoro posmutněle, protože si u něho my už velcí dospělí uvědomíme, že jsme možná ve svém životě nestihli prozkoumat docela všechna tajemství, která se nám v dětství jevila tak blízká a jejich dosažení tak možné. Zároveň však na konci vidíme, že je pořád na co se těšit a že máme přát i dalším, kteří přijdou po nás.
Kniha, která popisuje dětské snění a to, jak funguje dětská fantazie a představivost. Navíc opět doplněna o překrásné ilustrace.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Dobrodružství pavouka Čendy |
| 2011 | Dědečkové |
| 2012 | O zahradě |
| 2012 | Velké dobrodružství Pepíka Střechy |
| 2014 | O čertovi |
František, kluk s velkou fantazií jako ostatní kluci jeho věku. Vidí v představě zahradu jako něco zvláštního- moře nekonečných světů, které dosud, až na něj, nikdo neobjevil. Pohled, který se mu naskytne po otevření branky, je až čarovný. Magický, ale o tom může vyprávět jen František a my, malí čtenáři.