Obecné dějiny hanebnosti
Jorge Luis Borges
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2090/bmid_obecne-dejiny-hanebnosti-ly7-2090.jpg
4
173
173
Svérázná sbírka krátkých textů Obecné dějiny hanebnosti z roku 1935 přináší záznamy z dějin mravně pokleslých skutků, kterých se dopustili různí lidé v různých a dobách a zemích, nikoli však ti, o nichž se běžně říká, že tvořili dějiny. Borges totiž sepisuje historii hanebností výlučně s přihlédnutím k lopotivému padoušství naoko bezvýznamných individuí, jejichž motivací kromě hamižnosti či slavomamu byla zbabělost, krutost, licoměrnost či úplná duchovní vyprázdněnost. Morální hledisko přitom ponechává zdánlivě stranou: odsouzeníhodné jednání gangsterů, desperátů, podvodníků a zlodějů se v autorově ironizujícím podání mění ve zdroj pobavení. Přestože jde o knihu, která stojí na počátku Borgesovy prozaické tvorby, svým precizním jazykem, stylistickou nápaditostí a originalitou námětů předznamenává celé pozdější spisovatelovo dílo.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1990 , PráceOriginální název:
Historia universal de la infamia, 1935
více info...
Přidat komentář
Už si nevzpomínám, jestli tato kniha představuje mé první setkání s Borgesem nebo jsem dříve četl Zrcadlo a masku, ale určitě jsem (na rozdíl od mnohých zde komentujících) nebyl zklamán, ale naopak nadšen. Obzvláště některé (možná paradoxně spíše ty kratší) povídky se mi vryly do paměti a čas od času je znovu vyhledávám. Každopádně pro mě tato sbírka představuje jeden s nejintenzivnějších čtenářských zážitků - Borges má neuvěřitelný dar psát!
Taky mě to nechytlo - četla jsem už před lety a výsledek rozpačitý, dala jsem tomu novou šanci, no a zase nic. Souhlasím s Crimblem - jestli je tam nějaká perla, nenašla jsem ji. Jestli ono to prostě jen není už moc staré...
Taková klasika, která mne ničím moc nezaujala. Jestli jsou tam nějaké perličky na dně, nebo skryté hodnoty, nejsem dost dobrý na to, abych je objevil. Not great, not terrible.
No. Ako to povedať. Nechytilo ma to. Okrem poviedky Muž z růžového nároží ma tu nejak nič nezaujalo. Pravdupovediac som čakal viac od autora, ktorého všetci ospevujú. Neznamená to však, že od neho ešte niečo neskúsim.
Určitě to byl ve své době převratný čin. Způsob - lehkost a naprostá samozřejmost, se kterou Borges líčí ty nejohavnější činy, jako by to byla přirozenost sama, je úsměvná. V tom je to skutečně roztomilé, zejména proto, že dnes tato metoda nikoho nepřekvapí - Borges přeskočil už ve 30. letech do postmoderny, o které ještě nemohl nic vědět. O ohavnostech, které líčí, se dnes píše zcela běžně a ještě s větším sarkasmem. Nedávám tomu moc hvězdiček, protože mě to moc nechytlo. Vnímám text spíš jako historický dokument, který už nemá tu sílu. Vím, že jsou to narativní cvičení, ani autor sám to všechno nemyslel moc vážně, ale ta roztříštěnost mi vlastně vadila. Nebyly to ani jiskřivé miniatury plné absurdity (jako Orkenyi a jeho Miniatury), ani zárodky povídek s dějem, ani zastavení nad hanebnou situací - přišlo mi to jako experiment, u kterého už při čtení jsem cítil, že nemá sílu uderu a že už jsem četl dalšího intenzivnější. Bohužel.
Půvabné, nenáročné a úsměvné Borgesovo dílko vás pobaví a návdavkem rozpustilou formou poučí a přiměje k úvahám. V závěrečných kapitolkách pod hlavičkou Etcetera se podle mého názoru skrývají nejzářivější perly.
Jádro této sbírky raných Borgesových próz tvoří historické miniatury, vycházející z příběhů jiných autorů (zfalšovaných a překroucených, jak napsal sám Borges). Originálně v nich načrtl nejrůznější podoby lidské špatnosti – od ziskuchtivosti (Lazarus Morell) přes gangsterství (Monk Eastman) až po rafinované podvodnictví (Tom Castro a jeho sluha), jehož zosnovatelé si skoro zasluhují sympatie. Všechny ty příběhy jsou reálné a řada z nich je i docela známá – soudem s Arthurem Ortonem žila ve své době celá viktoriánská Anglie (je to známé jako kauza Tichborne), Billy the Kid se stal hrdinou desítek westernů a příběh pomsty vůči poťouchlému císařskému protokoláři (nezdvořilý mistr obřadů Kocuke no suke) je základem japonské legendy o 47 róninech. Příběhy se odehrávají v tak různorodých kulisách, jako by Borges naznačoval, že lidská špatnost je stejná, ať už se nacházíme na pirátské lodi nebo v saloonu na Divokém západu. Asi nejvíce „borgesovské“ jsou povídka „Muž z růžového nároží“ a soubor črt Etcetera, jehož závěrečný fragment „O důslednosti vědy“ v jediném odstavci skrývá příběh, o němž by bylo možné sepsat desítky a stovky stran. (7/10)
"Je to nezodpovědná hra bázlivce, který se neodvážil psát povídky, a proto nalezl potěšení ve falšování a překrucování (bez jakéhokoli estetického oprávnění) cizích příběhů."
Tahle knížka to je bonbónek. Je to ten druh bonbónu, který nechcete hned rozkousat, ale cumláte si ho co nejdéle, abyste si ho užili. Mistr se pozná i (nebo právě) v malých dílech...
Borges ve svých pozdějších povídkových sbírkách patří k tomu nejlepšímu, co si lze přečíst na poli povídkové tvorby. V Obecných dějinách hanebnosti sice Borgesův rukopis je znát, a jsou zde motivy, které se v pozdější tvorbě vyskytují (zrcadla, labyrint, arabská pohádka, zhuštěnost existence, metavyprávění atd.), ale jedná se spíše o črty, v porovnání s pozdějším Borgesem lze snad mluvit o nedozrálosti.
Některé povídky jsou opravdu vynikající, některé průměrné... A ten Muž z růžového nároží je opravdu podivný, hlavně stylem jazyka. Celkově však docela příjemná knížka.
najprv som to bral ako náplasť za ukradnutú knihu, ale čím viac som sa začítaval, tým viac ma vťahoval fantastický svet J. L. Borgesa. napriek tomu, že originál vyšiel v praveku, boli témy príbehov viac než súčasné. asi si ju prečítam znovu... budú opäť súčasné.
Nic moc, vůbec mě to nechytlo, skoro všechny povídky (až na jednu) jsou převyprávěné příběhy stylem novinové soudničky. Sám autor v předmluvě o své knize uvádí:
Je to nezodpovědná hra bázlivce, který se neodvážil psát povídky, a proto nalezl potěšení ve falšování a překrucování cizích příběhů. Od těchto cvičení přešel k pracnému sepsání jedné skutečné povídky - Muž z růžového nároží, kterou podepsal jménem jednoho svého prapředka.
Tak někomu to možná přijde zábavné, mě bohužel tento autor neoslovil.
Skutečně vytříbená a přitom zábavně odlehčená analýza jedné ze stránek lidské povahy, lidské přirozenosti. A skvělý nápad učinit tématem povídkové knihy právě lidskou špatnost. Přitom vůbec nejde o depresivní četbu, spíš naopak. Sám název knihy, přesněji řečeno jeho český překlad, je půvabně výstižný.
Především první část a některé další střípky a úseky určitě stojí za zmínku. Dosti zajímavě a nesmlouvavě napsáno. Styl, kterým se autor nebojí napsat a vypíchnout jen to co chce. Ok, proč ne, ačkoliv kniha asi v mé paměti dlouho nezůstane.
Příběhy jsou to rozhodně zajímavé, skvělý byl nápad čerpat náměty z historických informací o nepříliš známých (nebo řekněme, většinou spíš neznámých) zločincích (bandita, podvodník, pirátka, ...) na které dějiny zapomněly...
... zajímavé je také zpracování, které se pohybuje někde na hranici mezi literaturou a filozofií.
Přesto se bráním dát víc než 3* ... proč? Protože většina příběhů se vlastně odehrávala v prostředí, o kterém můžu říct jen, že mě vůbec nenadchlo, (alespoň pro mě) prostředí naprosto nezajímavém (nečtu ani kovbojky, ani knížky o pirátech a banditech :-) ... a tak, ač se jedná o knihu napsanou skvělým vypravěčem Borgesem, tři * budou muset stačit :-).
Tyhle originální povídky mi tu a tam připomínají i B.Hrabala, třebaže se odehrávají kdekoli na Zemi, v různých kulturách, tak v popředí je vždy člověk, který touží po podobném jako jiní lidé kdekoli na Zemi.
Štítky knihy
argentinská literatura Billy the Kid, 1859-1881 hispanoamerická literatura fiktivní životopisy, biografieČást díla
Dodavatel ničemností Monk Eastman
1935
Inkoustové zrcadlo
1935
Komnata soch
1935
Maskovaný barvíř Hákim z Mervu
1935
Mohammadův dvojník
1954
Autorovy další knížky
| 1989 |  Zrcadlo a maska |
| 2009 | Fikce / Alef |
| 1990 | Obecné dějiny hanebnosti |
| 1999 | Nesmrtelnost |
| 1978 | Brodiova zpráva |
Jako cvičeníčka fajn, no. Ale že by mi z toho něco utkvělo v hlavě, to se říct nedá. Snad možná pirátka. Možno brát jako kuriozitu, jako plnohodnotnou knihu nikoli.