Oběd v Paříži
Elizabeth Bard
Příběhy psané s chutí... Elizabeth usedla v Paříži k obědu se šarmantním Francouzem Gwendalem – a už nikdy se nevrátila domů. Jakmile mladá Američanka ochutnala první sousto pavé au poire ve společnosti Francouze s podivným jménem, rozhodla se hodit všechno za hlavu a začít nový život v nejromantičtějším městě na světě. Elizabeth se přestěhuje do Paříže do Gwendalovy garsonky v „drsné“ čtvrti a je vržena do světa rušných tržnic pod širým nebem i elegantních bister. Učí se kuchat svou první rybu (s malou pomocí Jane Austenové) a tišit stesk po domově (za asistence čokoládového koláče). Zakouká se i do místního řezníka (jenž se nebezpečně podobá Mattu Dillonovi). Hrdinka zjišťuje, že čím hlouběji proniká do francouzské kuchyně, tím více před ní začíná sama Paříž odkrývat svá tajemství. Dospívá k poznání, že francouzská kultura se podobá dobře dozrálému sýru – člověk vidí jen svrchní kůrku, dokud se neprořízne k lahodně pikantnímu vnitřku. Kniha je okořeněná recepty na vybrané lahůdky, jakými jsou letní ratatouille, tatarák z mečouna, kachní prsíčka s ostružinami, jehněčí na pomeranči a badyánu, či čokoládové koláčky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2011 , MottoOriginální název:
Lunch in Paris: A Love Story, with Recipes, 2009
více info...
Přidat komentář
Dějově nic moc. A recepty, které prokládají knihou, mi spíš vadily. Chtěla jsem příběh, ne kuchařku.
Když chci psát o svém životě, který si tvořím v naprosto odlišné kultuře, než na kterou jsem zvyklá, měl by to být zajímavý příběh. Nemůžu si pomoct, ale tohle mi přišlo tak chaoticky sestavené, jako kdyby si autorka vybavila určité pasáže života, které na sebe moc nenavazovali. Skákala od svého dětství v Americe, po nynější život v Paříži. Mezi tím vším si odjížděla zpátky do New Yorku na návštěvy domů...no ale jak se má pak člověk začíst do určité části? Na mě nezapůsobila ani jedna popsaná část! Nakonec mi přišlo, že spíš tak nějak smířila se svým životem, který se rozhodla žít jinak. Nemělo to žádné kouzlo, nepůsobilo to optimisticky. Já jsem se při čtení hodně trápila. Tohle už opravdu ne.
Američanka se přestěhuje k příteli do Paříže,kde popisuje Pařížské zvyky a jídla kde jsou vkládany recepty.Kniha se čte poklidně, ale není dějově a emotivně napsaná,recepty mě neoslovily,protože já vařím převážně naší kuchyni a ryby nejraději peču na másle a citronu,rychlé a dobré.
Kuchařka propojená s popisem toho, jak se Američanka přestěhovala do Paříže za svým partnerem. Jednoduché čtení na dvě odpoledne. Ale záživnější než příhody Carrie Bradshaw z Paříže. Jestliže milujete Paříž a jídlo, knihu si užijete.
Podobnou knihu od stejné autorky jsem už v minulosti četla. Tady mě uvedené recepty trochu zklamaly, ale zase mě víc bavilo vyprávění autorky o životě v Paříži.
Od titulů které jsou označený jako "příběhy psané s chutí" člověk moc neočekává. Tato kniha patří mezi velké množství titulů, zabývající se kulturním šokem a nálezání nového domova ve Francii. Je průměrná, místy až podprůměrná. Podprůměrnost je dle mého názoru zapříčiněna velmi chatrným překladem, který místy nedává smysl a češtinářsky je nepřesný. Kniha je těžkopádná a čtení neodsýpa. Ani recepty na konci každé kapitoly to nezachrání, bohužel.
Čítala som kvôli výzve a kvôli nej aj dočítala, no kniha nemá dej a recepty na naše pomery nerealizovateľné. Už dlho som som takú zlú knihu neprečitala.
Dočetla jsem hlavně kvůli Paříži, receptům a celkově vůni, která na mě z knížky působila. Ale jinak je knížka bez děje. Pár náznaků tam bylo, ale autorka se ho jen lehce dotkla a už zase utíkala pryč...
Příběh mě moc nebavil a neodložila jsem ji asi jen kvůli lásce k Paříži Francii :) Líbily se mi postřehy o francouzském způsobu života a některé recepty mě lákají k vyzkoušení :)
Pěkné čtení. Popis Paříže, trhů, života... , líbilo se mi. Kniha proložena recepty, někdy při četbě zafungoval reflex "pavlovových psů" .
Příběh Američanky Elizabeth se přestěhuje do romantického města Francie a začne zde nový život a jak se pomalu sžívá s místní kulturou ,kterou je okouzlena. Kniha je proložena i recepty, na konci knihy je jejich seznam. Není to žádný zázrak ,ale četla se dobře.
Tak tohle mi nesedlo. Připadalo mi, že se celou dobu nic nedělo. Dočetla jsem jenom z úcty ke knihám. I když druhá polovina mi přišla trochu záživnější než ta první. Zajímavé jsou ty recepty.
Francii jsme celou projížděli před několika lety na svatební cestě. Země mě naprosto učarovala a samozřejmě i její jídlo. O této knížce už nějakou dobu vím a teď když jsem byla nemocná jsem si na ni vzpomněla. Četba to byla velmi příjemná, nic náročného. Věřím, že soužití lidí dvou různých národností může být velmi složité. Elizabeth mě však bavila, protože se k tomu postavila čelem. Recepty se mi hodně líbily. Určitě stojí za to, nějaký vyzkoušet.
Tak musím říct, že tato kniha mi "sedla" od prvních řádků :-) a ani jsem to nečekala!
Byla to pro mě první kniha tohoto žánru a byla to skvělá volba, jsem ráda, že jsem si ji koupila a budu se k ní ráda vracet.
Příběh je velmi čtivý, každá kapitola se mi líbila, vše o čem autorka vypravuje je zajímavé, zábavné, dojemné a velmi dobře popsané.
V knize se mi líbilo mnoho autorčiných postřehů, některé úvahy byli jako moje :-)))
.....zezadu do nás udeřily vibrace varhan. Vlasy na krku se mi naježily. Potřebovala jsem plán. ne ale takový jako dříve. Už žádný kontrolní seznam, žádné cizí názory na to, co je podstatou úspěchu. Tady znamená úspěch něco jiného. Úspěchem může být čas stejně jako peníze. Rodinný život. A nemusí jít jen o veřejné uznání. Stále jsem hledala nějaký projekt. Něco, co bych doopravdy chtěla, místo toho, co se ode mne čekalo, že chtít budu. Jenže já kromě svého pětiletého plánu potřebovala mít i cíl. A odvahu za ním jít....
Asi to není žádné hluboké životní moudro, ale cítím to stejně :-)
Kniha pro mě byla perfektní, knih jako je tato (myšleno, že cizinec se učí žít v nové zemi a popisuje své zážitky) je v současné době mnoho, ale takhle byla pro mě první a skvělá.
Četla jsem Piknik v Provence a tak jsem chtěla znát i začátek autorčina poznávání Francie. Tento díl se mi líbil možná o trochu víc. Stále tam sice bylo na můj vkus příliš mnoho popisů jídel a surovin k jejich přípravě i receptů, ale mezi tím byly zajímavé a vtipné postřehy ze střetu dvou rozdílných kultur. O francouzské byrokracii a problémech s úřady můžeme číst třeba i v knihách české autorky Lenky Horňákové Civade a při všem, co se děje v naší politice, je příjemné poznání, že i v tak krásné zemi, jakou Francie je, není život vždy jednoduchý.
Kniha o peripetiích američanky, která se za láskou rozhodla přesídlit do Francie, proložená zajímavými recepty, souvisejících vždy s předchozí kapitolou, spíše pro milovníky Paříže a francouzů celkově, jinak neurazí ani nenadchne. Po přečtení jsem ze zvědavosti zapátrala jak si autorka spolu s Gwendalem žije a podle fotek vypadají hodně spokojeně.
Čtení o nelehkém hledání sebe sama nejen v jiné zemi, ale i na jiném kontinentu, čtení smutné, veselé, dojímavé i na jdoucí na nervy.....a recepty? Mňam....
Oběd v Paříži
Me se tedy kniha moc líbila. Recepty zajímavé, příběh krásny .