Obrana básnictví

06.08.2022

Narazil jsem na tento renesanční spisek z českých luhů a hájů (i když psaný pod vlivem Padovské univerzity) celkem náhodou. A ač o původnosti myšlenek lze silně pochybovat, není to na škodu v době, kdy se kontinuita myšlení přeci jenom musela zachovávat "čestným" kopírováním, a kdy autorství ega a zákona ještě bylo v plenkách. Naopak, jsem velmi hrdý, že podobné dílo vzniklo i na naší domácí půdě.
Pod vlivem Platóna a jiných antických autorů píše Augustin Olomoucký o umění a jeho užitečnosti pro život, kdy záměrně staví obranu umění do kontrastu s medicinským oborem, který, dejme tomu, má i dnes nejpřednější místo, a když člověk nestuduje lékařskou (právnickou atd.) fakultu, ale fakultu filosofickou, je vystavován posměchu za neužitečnost jeho studií. To se celkem od dob Augustinových nezměnilo (ač filosofie ve středověku měla pořád silné postavení, pragmatika zaměřená na empirii a tělo postupně vytlačí metafyziku a podobná uvažování jako neužitečná pro život – bohužel).
Dnes jsou studenti filosofie a přidružených věd považováni za povaleče, jejichž studium je zahozeným časem, a jež musí platit stát. Kam jsme to dospěli?
Číst beletrii je dnes čistě odpočinková činnost, přece člověk by neměl pořád jenom ležet v knihách, ale také skutečně žít! Že člověk skutečně žije tehdy, když dá hlas také mrtvým předkům (např. Shakespearovi, Dostojevskému), na to se už zapomíná, a na to tu jsou právě knihy, které život neupozaďují, ale dokonce rozšiřují jeho záběr! A jak říká Augustin, to že mezi lány květin se tu a tom objeví plevel, je zcela přirozené, proto to neplatí o všech knihách, ale jsou knihy, které nám naši skutečnosti zobrazují v novém světle, nebo ji i přímo rozšiřují, a takové čtení není ztrátou života, ale jeho získáním!

Augustin cituje definici básnictví latinského filologa Dioméda:

"A proto také kdosi velmi vhodně vymezil básnictví takto: "Básnictví jest metrické skládání podle náležitého rytmu či taktu, zaměřené k užitku i k rozkoši."" (s. 50)

Je to nejen rozkoš, ale také užitek, co umění přináší. Ten užitek spočívá v tom, že přináší obohacení naší zkušenosti se světem. Podobnou definici má i Eduard Petrů, který na jedné straně vyzdvihuje rozkoš z uspořádaných znaků, z jejich organizace do příjemného celku, na straně druhé nahromaděnou životní zkušenost, její reflexi. Pozor! Tím není řečeno, že taková reflexe je zcela zrcadlová, ale je tu a bez umění se o tuto specifickou reflexi ochuzujeme. Studovat umění pak znamená studovat tuto reflexi a uspořádanost znaků, který tuto reflexi zprostředkovává. Umět zážitek z umění vidět a ocenit a zprostředkovat dále. Tomu se také říká vytváření tradice, kontinuity kultury. A ono marxistické krédo, že prvně hmotné zabezpečení a pak někdy v budoucnu sladké zítřky, dle mě neplatí. Jsou to ideje, které musíme zachovat, abychom zachovali sebe! A tyhle ideje jsou v tradici našeho myšlení, tvoření, kam patří kromě vědeckých pojednání, také přeci umělecké výtvory.
Báje mají dvojí rovinu, ale dostat se k podstatě té druhé, alegorické, je třeba k úplnému zužitkování smyslu umělecké tvorby. Je to nauka o tom, vidět věci zevnitř, ne pouze povrchně. Už jen v tom je přínos, poté také přínos mravní, který dle mě nutně svázán s uměním je. Pozor! Neplést s tím, že umělec může ukazovat věci zkažené, to totiž může, proto, aby ukázal, co je dobré, když ukáže, co je špatné!

"Už vidím, kam se dostaneš, když bereš zřetel na zevnějšek a nepřičítáš žádnou váhy tomu, co je uvnitř. Copak jsi nikdy neslyšel, že pohlížíme-li na báji zvenčí, není nic směšnějšího, ale hledíme-li na její vnitřní podstatu, není nic prospěšnějšího?" (s. 47-48)

Najdeme zde i žánrové členění na herojské básníky, elegiky, satiriky, tragické básníky, lyriky, bajkaře.

Augustin svou moudrost dokazuje např. touto pasáží:
"Vždyť i rostliny, ač je menší množství vody posiluje, příliš mnoho vláhy zahubí. Stejně i duch: ač jej občerstvuje přiměřené množství námahy, přílišná námaha jej zavalí a zničí." (s. 42)
Musíme si někdy i odpočinout, a tak teď činím.