Obraz Doriana Graye / Cantervillské strašidlo
Oscar Wilde
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308586/bmid_obraz-doriana-graye-cantervillske-s-eb6-308586.jpg
4
478
478
Dva naprosto rozdílné příběhy, jeden jiskří humorem, při čtení druhého vás mrazí. Obraz Doriana Graye.Hororový příběh na faustovské téma. Malíř Basil Harward maluje obraz svého přítele Doriana Graye, nezkušeného pohledného mladíka, ten se díky obrazu stane miláčkem „lepší“ společnosti, podlehne jejímu dekadentnímu vlivu a vrhá se do života plného erotiky, alkoholu a drog…a zmaru. Cantervillské strašidlo.Duch sira Simona je vytržen z poklidné existence na anglickém zámku Canterville, kde už po staletí osvědčenými metodami úspěšně děsí generace svých potomků. Nový majitel panství, vyslanec Spojených států amerických, ani jeho rodina nemá však pro strašidla nejmenší pochopení…... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2016 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Canterville Ghost, The Picture of Dorian Gray, 1952
více info...
Přidat komentář
Obraz Doriana Graye jsem čekala o trochu lepší, ale líbily se mi určitě postavy a konverzace s Harrym jsem si nesmírně užívala.
Cantervillské strašidlo se mi líbilo o poznání více. Dej byl jednoduchý a rychle se to četlo.
Pro mě jako pro studenta estetiky byla tato kniha učiněným nebem. Moje studium estetiky zmiňuji z toho důvodu, protože rozhovory mezi Herrym a Dorianem nám dokáži uměleckou formou představit základní myšlenky reflexe na onu odvěkou základní otázkou estetiky ,,Co je to krása?"
Z tohoto důvodu (stejně jako na základě faktu, že se jedná o klasiku, kterou většina aktivních čtenářů zná) jsem tuto ,,kritiku" pojal jako pohled na měnící se obraz mého vlastního ega, které na rozdíl od toho mladého pana Graye stojí o spasení.
Dlouho jsem neobdaroval líce papíru svými reflektivními myšlenkami.
Zato jsem se během četby více zahleděl do zrcadla sebe sama.
Zrcadlo v domu U Jakuba, ve kterém jsem se vždy rád vzhlížel a odraz mi přišel vždy úchvatný jsem vyměnil za hladinu studánky, která na rozdíl od zrcadla v manéži odrážela vždy jen pravdu. Už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem se s klidem na hladinu usmíval místo toho, abych čeřil vodu lží a nenávistí pramenící z obrazu, kterým jsem v sobě za ta léta postupně maloval. Tvrdý a necitný tah za tvrdým a necitným bolestným tahem.
Romantik a impresionista se sice může stát médiem múzy kontemporálního abstraktu a jít s dobou. Ostatně stejně jako se dnes děti od útlého věku učí angličtině, i my se učíme konvencím v reflektování skutečnosti, kterou používáme při definování vjemů, které náš duch zachytí.
Tento romantik, který se z nějakého důvodu stylizuje do kazajky moderny se již znovu nezamiluje. Sám si utahuje šnůrky a upadá v hluboký spánek jako Darrel Standing, který se snaží uniknout věznici v San Quentinu.
Znovu se nezamiluje protože tady vášeň nenalezne. Nenajde ji ve validaci ega. V náruči žen, kterým ráno nebude chtít udělat kávu.
Najde ji tam, kde skřivany na větvích probudí polibek z pravé vášně. Nikoliv z možnosti.
Skvělé čtení. Některé věty jsem měla chuť si zatrhnout jakožto hluboké myšlenky o existenci svědomí a bytí(a to se velmi málokdy stane). Následně na to jsem shlédla film o Dorianovi s Colinem Firthem a musím říct, že i ten se mi moc líbil. Kniha sampzřejmě o kousek víc, ale to už tak bývá. Palec nahoru Oscaru Wildeovi.
Obraz Doriana Graye: Pro mě se jedná o klasiku, která nikdy neomrzí. V tomto románě se nachází mnoho květnatých myšlenek a velká část z nich se dá vztáhnout i na naše 21. století. Charismatické postavy, děj proložen autorovým typickým cynismem, hédonistická atmosféra na každé stránce... zkrátka skvělá kombinace. Je jenom škoda místy obsáhlé popisnosti, ta v jedné části knihy děj trochu brzdila; ale to už k té marnosti dandyho asi patří. // 5 hvězd
Cantervillské strašidlo: Tím, že je povídka rozsahově kratší, jsem neměla takovou možnost vžít se do děje, a nejspíš proto se mi ani moc nevryla do paměti. V příběhu sice nechyběl Wildův humor a dekadentní nálada, jenže to nestačilo. Oproti Dorianovi je Cantervillské strašidlo slabší, chybělo mu mimo jiné něco těžko popsatelného, snad náruživost nebo čarovnost. Ne že by příběh byl špatný, ale pro mě byl spíš lehce zapomenutelný. // 3 hvězdy
TOHLE NENÍ KNIHA PRO MĚ
Neskutečně jsem se nudila.
Mám ráda knihy, které mají co říct a jsou k zamyšlení, ale tohle ne.
Já jsem veselý a optimistický člověk a toto mě neoslovilo v žádném směru.
Hlavní hrdina už vůbec ne.
Na Cantervillské strašidlo jsem po tomto už neměla chuť.
První prozaická práce (Cantervillské strašidlo) a první román (Obraz Doriana Graye) v jedné knize představují Oscara Wilda jako skvělého a originálního vyprávěče s vytříbeným stylem, který má nicméně problém s jistou nesourodostí a roztříštěností. Markantní je to především u Obrazu Doriana Graye, kdy je souvislý příběh přerušován vsuvkami jako z jiného světa, tvořící mnohomluvný kal bez souvislosti s dějem. Cantervillské strašidlo na tom pak není o mnoho lépe. Začíná jako sžíravá satira americké poživačnosti, pokračuje veselou hradní party a končí sentimentálním happy endem, při němž pravděpodobně nezůstane jedno oko suché. Oba texty jsou pak v první řadě oslavné ódy slova a stylu, a až poté samotnými příběhy, a byť od jejich vydání uplynulo už více než jedno století, nijak za tu dobu nezestárly.
No dobře, tady jsem to vzala při své cestě za klasiky trochu zkratkou, neb Obraz Doriana Graye jsem četla už na střední :D Ale co Cantervillské strašidlo? Krom toho, že jsem ho znala jen jako filmovou adaptaci s panem Bartoškou a paní Bohdalovou (díky Mikýřovi už slyším jen "Jiřinkoooooooooooooo" :D ), jeho knižní verzi jsem spolkla při jediné jízdě metrem. A co o strašidlu říct? Je v depresi (a není divu!), chce se vám ho pohladit a nalít mu sklenici horkého kakaa, zabalit ho do deky a pak po špičkách odejít do druhé místnosti a hlasitě se celému jeho osudu zasmát. Celá povídka je opravdu humorná a vážně si u ní odpočinete, pokud hledáte satiru na konzumní americkou společnost stojící proti tajuplné a mlhou zahalené britské smetánce.
Tak rozporuplné pocity ve mně vyvolává jen Obraz Doriana Graye. Tu knihu mám ze srdce ráda. Příběh je okouzlující, záhadný, romantický, hororový i filosofický. Ale postavy naprosto nesnáším. Žádná z nich mi není sympatická, k nikomu necítím náklonnost.
Jejich názory, projevy a chování se mi příčí a nejraději bych se s nimi o tom všem pohádala.
Strašidlo je pak příjemná oddychovka na pár minut, která člověka zase vrátí do příjemné nálady.
Obraz Doriana Greye jsem si vytáhl u maturity a dostal jsem z něj čtyřku. Proto jsem se dílu také chvíli vyhýbal, protože mi připomínalo onen osudný den. Kniha se čte celkem dobře a Dorianova proměna je zpracována bravurně.
Co se Cantervillského strašidla týče, tak z něj jsem byl zklamán. Satira o "kolonizaci Američanů do Anglie" možná dobové čtenáře bavila, ale onen americký archetyp mi už dnes ani nepřišel vtipný.
Na pocity, které ve mně vyvolal Obraz Doriana Graye, jen tak nezapomenu.
Líbily se mi rozdíly mezi jednotlivými postavami - každá z nich byla jiná, každá měla jiný pohled na svět, jiný názor na důležitost morálky. Co se Henryho týče, s naprostou většinou jeho názorů nesouhlasím a jako člověka bych ho neměla ráda, každopádně jako knižní postava byl napsán skvěle. Jeho vliv na lidi kolem něj, manipulace a tak dál.
Mnohem blíže jsem měla k Basilovi, který mi byl sympatický od začátku příběhu. Podobně jako on jsem se bála o Doriana, když se seznámil s Henrym, a přála jsem si, aby se ti dva prostě nikdy nepotkali. Ale bez toho by se příběh neodehrál, že :D?
U samotného Doriana mi přišla skvěle popsána postupná proměna jeho osobnosti, podrobněji se však kvůli spoilerům vyjadřovat nebudu.
Sibylu jsem neměla ráda, především kvůli její naivitě (a vůbec mi přišlo, že skoro všechny ženy v knize byly popisovány buď jako nepříjemné staré dámy, nebo mladé naivní holky). Chápu, že byla bezhlavě zamilovaná a pro knihu byla ta její zaslepenost svým způsobem důležitá, jinak by potom neudělala to, co udělala a děj by se ubíral jiným směrem, ale potkat ji jako člověka, asi bych měla chuť jí ty růžové brýle shodit.
Samotný nápad s obrazem a proměnou člověka byl důvod, proč jsem vlastně knihu začala číst, a jeho zpracování mě rozhodně nezklamalo. Celkově hodnotím knihu kladně, jak jsem říkala, vyvolala ve mně dost pocitů a myšlenek, které se mi zapsaly do paměti. Vlastně asi jediná část, která mě vážně nebavila, bylo sáhodlouhé popisování věcí, které Dorian za léta nashromáždil - ten popis se táhl přes několik stránek a přiznám se, že jsem je po chvíli začala přeskakovat.
Co se týče Cantervillského strašidla, musím říct, že mě vážně bavilo číst, jak si rodina dokázala s duchem poradit. Po Obrazu Doriana Graye to byla příjemná četba na oddych.
Povídka Cantervillské strašidlo se mi líbila, byla čtivá a vtipná. Bohužel to o druhém románu Obraz DG říci nemohu, čtení mě zklamalo ,bylo příliš rozvláčné a natahované.
Obraz jsem si vytáhl před několika lety u maturity z ČJ. Možná proto, že to byla jediná kniha, kterou jsem z maturitního seznamu nečetl, naučil jsem se ji nazpaměť. Když jsem se k ní nyní dostal, musím konstatovat, že mě opravdu mrzí, že jsem si ji nestihl přečíst v maturitním ročníku. Jasně, byly tam pasáže, které bych nejraději přeskočil, ale jinak se četlo dobře.
Strašidlo Cantervillské mě velice překvapilo. Tématem by se dalo rozepsat do obrovského románu, avšak Wilde vzal pouze to nejlepší a napsal jako povídku. A mně se to líbilo.
Strašidlo se mi moc líbilo. V obraze jsou dlouhé popisné pasáže, které mě nebavili, ale příběh byl zajímavý.
Krásná kniha. Velmi se mi líbil humor a popis všech anglických postojů a reálií 19.století. Jediné co se těžko četlo byla kapitola 15 o všech popisech umění. Po dočtení doslovu jsem pochopila. Pan Wilde musel knihu natáhnout a tak přidal pár kapitol. Strašidlo Cantervillské mě úplně dostalo a smála jsem se od srdce.
Na knihu jsem se opravdu těšila, o to větší přišlo zklamání.
Obraz DG byl neuvěřitelně zdlouhavý a nudný. Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla znát konec. Ten to trochu zachránil, ale rozhodně už znovu číst nebudu. Normálně přečtu knihu velmi rychle, ale s tímhle jsem se trápila 14 dní.
Druhý příběh byl mnohem lepší a ten mě i bavilo číst a vzhledem k tomu, jak je krátký, zabralo mi to cca půl hodinky.
Obraz Doriana Graye je jedna z mích oblíbených knížek, i když příběh se mi chvílemi zdál moc dlouhý. Pokud máte rádi strašidelné příběhy tak doporučuji přečíst.
Cantrevillské strašidlo je krátká a zábavná povídka.
Část díla
Autorovy další knížky
| 1999 |  Obraz Doriana Graye |
| 2005 | Jak je důležité míti Filipa |
| 1999 |  Lady Fuckingham |
| 2004 | Strašidlo cantervillské |
| 1919 | Slavík a růže |
Oscar Wilde provokující, estétský, duchaplný, cynický, nikoli však bezcitný... Nebudu se pokoušet o nějaký výklad tohoto jeho jediného románu - těch již bylo dost a každý ať si v něm nalezne to své, k čemuž příběh zajisté poskytuje dostatek pestrého materiálu a barevných postav. Mohu jen říci, že po překonání prvních desítek stran, které mne zprvu příliš nezaujaly, mne nakonec kniha zcela pohltila, vyvolala řadu emocí a pocitů a dala námět k mnohým úvahám, čímž zcela splnila své poslání uměleckého díla. Co se týče Cantervillského strašidla, které tvoří jen nepatrný zlomek knihy, domnívám se, že nejen rozsahem, ale ani obsahem nestojí za zmínku.