Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/156917/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-3SD-156917.jpg
4
1816
1816
Tématem Hrabalovy slavné novely je životní dráha číšníka Jana Dítěte, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první půle dvacátého století. Mnohokrát v životě pocítí, že jím druzí opovrhují pro malý vzrůst, pro sympatie k Němcům, pro jeho češství, proto, že má původ odloženého dítěte, i pro osobitou životní filozofii. Nikdy však nezatrpkne, neoplácí nenávistí, nemstí se. Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě. Na sklonku života v šumavských lesích nakonec pochopí, že přizpůsobivost není vždy cestou ke šťastnému životu.... celý text
Přidat komentář
Moje nejoblíbenější knížka od pana Hrabala.A film se mi taky líbil.
Ráda si tuhle knížku a Postřižiny znovu přečtu.Ovšem přiznám se,že další knížky už podruhé číst asi nebudu.
Sám Hrabal uvádí, že knihu psal v podstatě metodou automatického psaní a do výsledné podoby už moc nezasahoval. Takže jde o příval slov, místy působící dojmem slovního průjmu, jinde až nečekaně přesně formulující. Samotná postava hlavního hrdiny ve mně vyvolávala pocit mírně retardované osoby typu Forresta Gumpa, kterému jde pouze o vydělávání peněz (kompenzace chudého dětství u babičky - autobiografie?) a souložení s prostitutkami (kompenzace tělesného vzrůstu). Závěrečné zmoudření a zklidnění pak vypadá sice logicky, ale přiznávám, že jsem tomu přerodu nedokázal tak úplně uvěřit. Nicméně právě díky tomu konci přidávám čtvrtou hvězdu, což je vzhledem k mému problému s Hrabalovým stylem opravdu hodně.
Kdysi jsem viděl vynikající dramatizaci Činoherního klubu, která mi vyhovovala větší "učesaností", z filmu jsem viděl jen začátek, který mě odradil právě svou blízkostí předloze a závěr, kde mě naopak nadchl Oldřich Kaiser, ale celý prostě nedám.
tak strasne moc jsem se premlouvala do prvních sta stran. nebavilo me to, přestože jsem na sebe byla nastvana, jak dlouho jsem Hrabala odkladala. ale pri cteni posledních 50 stránek jsem se jen rozplyvala nad textem a snažila se do nej vplout. bylo to tak příjemné a uklidňující, ze bych tenhle zazitek prala vsem. ovšem to přemlouvání predtim ukouslo spoustu discipliny a touhy se dostat na VŠ (literatura). jsem ale rada, ze jsem to nevzdala!
Ačkoli je Obsluhoval jsem anglického krále formálně vzato novela, která by tedy měla být přečtena v krátkém čase, čtenáři úplně naproti nejde. Bohumil Hrabal v ní zvolil osobitý styl sestávající z minima kapitol (ty jsou logicky dlouhé), absence uvozovek a skoro i interpunkce a nekonečně dlouhých souvětí. Nečte se tedy úplně snadno, což trochu umocňuje i začátek, který je zdlouhavý a soustředí se spíš na popisy denní rutiny hotelového poslíčka a jeho milostná dobrodružství, která se nebojí určité otevřenosti. Ta je "opsaná" básnicky a docela malebně, takže není nijak vulgární, ačkoli to, co popisuje, pochopitelně "vulgární" je. S ubývajícími stránkami ale osud Jana Dítěte nabírá na obrátkách a najednou se v knize objevuje celistvý příběh, v němž si Hrabal bere na paškál typicky českou malost a unikátní schopnost proplouvat snad všemi možnými režimy. Velmi dobře tu ukazuje, jak se obyčejný člověk, který se snaží najít své místo v životě, najednou může ocitnout na špatné straně barikády a ve své zaslepenosti a radosti, že konečně našel, co hledal, nevidí, co se řítí za průšvih a že to, co dělá, není úplně nejlepší. I proto mu přijde přirozené po skončení jedné etapy "přepřáhnout" na druhou a opět plout s dobou a být se všemi zadobře. Jan Dítě je de facto hodně smutný hrdina, který vidí jen sám sebe, své problémy považuje za ty nejtíživější a nedokáže je zasadit do celospolečenského kontextu. A i když si na konci určité věci uvědomí, nikdy nepřipustí, že by chyboval a mohl tím dokonce někomu ublížit. Je vlastně fascinující, jak poeticky dokázal Hrabal všechno napsat tak, aby Jan Dítě nebyl nesympatický a čtenáře jeho osud zajímal. Pozoruhodné budiž i to, že ačkoli z novely vykukuje drsnost a krutost a někdy se v ní dějí nepěkné věci, opět jsou popsány tak, že vyznívají vlastně ledabyle a jako něco, co se děje jen tak mimochodem. Obsluhoval jsem anglického krále je ve výsledku poměrně poetická kniha, která má svůj specifický styl vyprávění, který ale mnohé odradí a zbytečně odvádí pozornost. A to je přece jenom trochu škoda. 75 %
Četla jsem v rámci Čtenářské výzvy, těšila jsem se na klasiku, ale bylo to jedno velké zklamání, neskutečně těžce se to četlo, styl dlouhých souvětí, mi absolutně neseděl, příběh by byl zajímavý, ale některé situace neskutečně zdlouhavě popisovány
Bohumila Hrabala nemusím, přesto mám některé jeho knihy ráda, jednou z nich je právě tato, autor dokázal skvěle zachytit malost, vypočítavost i umění českého človíčka vybruslit z každé situace.
Nádhera, pohlazení, moudrost, legrace, smutek, originalita. Úžasný jazyk pana Hrabala.
Teď jsem doposlouchala audioknihu v podání geniálního pana Ladislava Mrkvičky a jsem stejně nadšená jako kdysi, když jsem četla poprvé. Příběh mi teď snad ještě víc mluví z duše a naprosto chápu pocity vypravěče v posledních kapitolách.
Popis “malého českého člověka se Hrabalovi povedl snad stejně dobře, jako by to psal Karel Čapek. Proplouvání v jakékoliv době, chytráctví, využívání lidí a situací, lidská hloupost a lidská zloba, a ty roztodivné charaktery s jejich výstřednostmi, prostě pecka. A nakonec ještě přátelství zvířat, samota a s ní spojený klid a ponaučení.
Prostě krása, vřele doporučuji.
Kniha byla rozhodně obsáhlejší než film, který jsem viděla předtím. Nevím jestli to byl jenom můj pocit, ale přišlo mi to docela zdlouhavé. V tomto případě se mi asi filmová verze líbí více. Nicméně kniha je to pěkná.
Kolaborantský skrček celý život touží mít vlastní hotel, nakonec má hostinec v horách a sbírku zrcadel.
Stejně jako předchozí Postřižiny, ani Anglický král mě nijak neoslovil. A opět z typicky hrabalovských důvodů. Nesympatická hlavní postava, opakující se pasáže a celkově rozvleklý děj.
Četla jsem v rámci ČV (držitel ceny Jaroslava Seiferta) a víckrát se k ní vracet nebudu.
Nějak mi došla slova. Takovou hovadinu jsem už dlouho neposlouchal. Film vidět rozhodně nechci. Jedna hvězda pouze za snahu něco dát na papír. Špatné, velmi špatné. 20%
Doposud jsem viděl jen filmovou verzi tohoto díla. Odlišnosti byly překvapivé i potěšující. Některé scény by zřejmě film znepřístupnili, byly tedy vypuštěny. Kniha byla více přímočará a méně učesané věty, dlouhá souvětí a svérázná větná skladba jistě někomu činí potíže. Je to však klasika pana Hrabala, která však má stále co říci. Jsem za čtenářskou výzvu rád, kvůli ní jsem si knihu s filmovou obálkou a fotografickou přílohou pořídil. Nechci psát, že je to povinná četba, ale poctivý čtenář by si neměl vybírat jen módní literaturu a občas sáhnout po klasice.
Knihu hodnotím dvoumi hvězdičkami z pěti, děj knihy za mě špatný neni, ale styl psaní se mi nelíbí, dlouhé rozepisování do detailu a hlavně dlouhé věty.
Nevím, jestli je to mým současným rozpoložením, ale kniha a styl psaní mi vůbec nesedly. Příběh víceméně o ničem a až na poslední pětinu knihy spíš iritující - čtenář bude vědět), hlavní postava nesympatická a přihlouplá, některé pasáže strašně rozvláklé a otravné (popisování toho, jaké bude mít kravaty, nebo jak si vyskládává peníze po podlaze). Stále opakující se "obsluhoval jsem habešského císaře" a návlékání šerpy bez jakékoliv souvislosti, nebo různé jiné výlevy (potomstvo zlé, blbé a zločinné) byly jen posledním hřebíčkem do rakve.
Jedna z nejkrásnějších a nejlidštějších knih, které znám. Dlouhé odstavce bez interpunkce mistrně vyjadřují naléhavost sdělení hlavní postavy jménem Jan Dítě (zde plně platí nomen omen). O čtenářovu pozornost se také postarají opakující se úvodní slova každé kapitoly: Dávejte pozor, co vám teďka řeknu".
Co stránka, hluboká pravdivá myšlenka. Jan Dítě mi byl sympatický od samého začátku, získal si mé srdce svou opravdovostí a schopností vidět svět citlivýma dětskýma očima.
Ke knize se opakovaně vracím. Filmová podoba se mi vůbec nelíbila.
Knihu jsem četl po mnoha letech podruhé. Jedna z nejlepších knih, jaké kdy byly napsány,
v tuzemské literatuře rozhodně. Naprosto nerozumím komentářům některých čtenářů, například tomu příspěvku, který je uveřejněný před tímto.
Kniha se na jednu stranu dobře čte a je zajímavá. Na druhou stranu obsahuje ohavně kruté scény, které mi nejdou dohromady s celkovým pojetím vyprávění. Zajímavé také je, že film mnohé zamlčel a mnohé nesmyslně nadsadil.
Hrabal nám představuje takový hořkosladký příběh Jana Dítěte, který se z obyčejného mladého pikolíka díky své snaze postupně propracoval až na milionáře a majitele hotelu. Působivě líčí touhy, vzestupy a později i pády hlavní postavy během jeho životní pouti. Kniha je dle mého názoru stejně dobrá jako film.
To co tady někteří píší jako negativum, to jest Hrabalovy dlouhé odstavce, je přesně to co se mi na jeho díle strašně moc líbí, ten neuvěřitelně dlouhý tok myšlenek zachycených na papír.
Pan Hrabal je pro mě mistr pera.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
"Našťastie" som ako prvý videl film, takže som o ňom nemal až takú katastrofickú mienku, ako mnohí znalci Hrabalovho diela.
A kniha sa vydarila taktiež, hoci mi trocha prekáža úprava (nekonečné vety na celú stránku; rozprávanie akoby z pohľadu osoby trpiacej ADHD).
Najlepšie sú určite pasáže, ktoré sa vo filme neobjavili, napríklad úžasne zmätočná naháňačka s kufríkmi, ktoré obsahovali originál a falzifikát. Na zmätenie potencionálnych zlodejov, samozrejme.
Ďalší Hrabal má u mňa otvorené dvere a už sa ho viac nebojím.
Čítané ako e-book.