Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444807/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-527-444807.jpg
4
1831
1831
Od 20. až do 50. let tohoto století prožívá svůj příběh jednoduchý, od mládí podnikavý a snaživý muž, který své úspěchy i neúspěchy připisuje shodám okolností, ale využívá jich k překonávání svých handicapů. Opovržení ze strany druhých ho nepřivádí k zatrpklosti a pomstychtivosti. Touží po uznání a po rodině, obojí má však v životě jen krátce - není uznán ani jako árijec, ani jako otec, odbojář či milionář, vždy zůstává pro své okolí podivínem. Samota mu nakonec umožní zbavit se touhy po majetku a dojít ke svérázné, prosté životní filozofii.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda tento příběh. Příběh muže, který poznává život i z té odvrácené části a přichází k poznání, že nejvíc pro něho neznamená bohatství a společenské uznání, po kterém tak kdysi dávno toužil, ale svoboda a volnost. K tomu se však dopracuje a poznává krásu a smysl života až ve zralém věku. V době, kdy se usadil v opuštěném pohraničí a naplno si užíval klidu, pohody a krás svobodného života. Je dobré se na chvíli zastavit a zamyslet.
Moje první čtená Hrabalova kniha. Přiznám se, že ani k maturitě jsem od něj neměla načteno, znala jsem spíš jeho zfilmovaná díla. O této knize samozřejmě vím, že existuje, ale neviděla jsem ani film. Takže díky Městské knihovně v Praze a jejím e-knihám jsem zase obohacena o další zážitek. A zážitek to tedy byl. Nejdříve jsem měla velký problém vůbec číst a vstřebat, to co pan Hrabal píše. Ani to nebylo v tom, že vypráví retrospektivně, ale takhle dlouhá souvětí jsem v životě nečetla. Průměrem 5 až 7 řádků, kdy než dočtete nakonec, už nevíte začátek. Ale v tom je tedy kumšt. A to čtení je o zvyku, za pár desítek stran mi to už ani nepřišlo, naopak jsem si říkala, co ještě do té které věty přidá. Na mnoha místech v úvodu mě autor i mnohokrát rozesmál, pak už samozřejmě smích přejde, protože čtenář se snaží uvědomit si, co všechno mu spisovatel předkládá. Dalo by se říct, že to je hlavní hrdina napříč léty životních prožitků, od mladíka malého vzrůstem, později ještě menšího svými skutky a myšlenkami, aby se pak proměnil v člověka stále stejné výšky, ale většího svými životními zkušenostmi a možná i moudrostí, ke které se ale člověk dobere někdy dost krutými cestami.
Kniha mě moc nadchla, zhltla jsem ji jako malinu. Moje první setkání s Hrabalem v psané podobě. Až si říkám, jaká to byla škoda, že jsem se ji tak dlouho vyhýbala.
Nic pro mně. Nic proti Hrabalovi, ale jeho tvorbu jsem nikdy neměla ráda a filmy taky ne.
Tohle bohužel nebylo nic pro mě. Chvílemi mě to i bavilo, ale většinou se to neskutečně táhlo.
Než jsem knihu přečetla, tak jsem si myslela, že je opravdu o tom, jak někdo obsluhoval anglického krále. Tak aspoň už nežiju v omylu.
Tohle dílo, byla moje první přečtená Hrabalovina. Nejsem si tedy jistá, zda použití mega dlouhých souvětí (někdy i přes celý odstavec) mělo být schválně, jakože to vypráví obyčejný člověk, anebo autor prostě takhle píše vše... Nicméně díky tomuto stylu psaní, mě řádky vedly rychle a knížku jsem zchroupala vesměs za pár dní. Nemůžu říct, že by to bylo špatný, to ne, o to víc mě ale nasr*** český stejnojmenný film natočený podle tohoto díla, kde scény byly mnohokrát natočeny zcela jinak, než ve filmu, z hlavního hrdiny udělali v podstatě vyčůranýho hajzlíka a ač odpouštím filmařům, že do filmu se vše z knihy nevejde, překopané dějové linky a odlišnost charakterů oproti knižnímu popisu prostě odpustit nedokážu :( Doporučuji proto knížku, ale na film po přečtení už raději nekoukejte :D
Audio: Ladislav Mrkvička
Nedokážu sepsat recenzi, co by měla hlavu i patu, jsem příliš zmatená z dojmů z toho příběhu. A i když ve mě přetrvává určitá pachuť Švejkoviny, která na mě na chvíli vyskočila, když se příběh přehoupl přes nástup bolševika, je hlavní postava příběhu tak lidská, se všemi svými patosy, zbabělostmi, domnělými vítězstvími i poetičností, tak nesmírně lidská, až to zalyká a děsí, dojímá i odpuzuje.
Druhá kniha od Hrabala, druhé utrpení. Očividně to není spisovatel mého vkusu. Vypravěč Dítě s napoleonským komplexem vidí cestu ke štěstí a spokojenosti jen přes peníze, honba za uznáním v kruhu bohatých ho žene vpřed i za očividně nesmyslnými rozhodnutími. Jeho myšlenky jsou v rychlém sledu kladeny za sebe, což vytváří nekonečně dlouhá souvětí, ale naštěstí tím netrpí přehlednost, neztrácela jsem se. Suma sumárum - od Hrabala dávám ruce pryč, ať si jej užijí jiní.
Na dobu, kdy nemohu do knihovny jsem se pustila do Hrabalových knih. Je to ostuda, ale přiznám se, že zatím jsem většinu znala pouze z televize. A to se týká právě i této knihy.
"Dávejte pozor, co vám teďka řeknu":
1. Měla jsem diametrálně rozdílné výsledné pocity z televizního zpracování a ze čtení knihy. Kniha mi připadala daleko syrovější, tvrdší, v televizi jsem měla celkově takový až pohodový dojem.
2. V knize jsem se dočkala vysvětlení, proč ta dlouhá souvětí a častá absence interpunkce. (Krásně to zachoval i Oldřich Kaiser.) Cituji: " ...co jsem psal, psal jsem tedy ve světelném opojení automatickou metodou, ...a doufal, že jednou budu mít čas a odvahu text znovu a znovu smolit a přepracovávat k jisté klasičnosti, vzít na text nůžky a vystříhat z něj ty obrazy, které postupem času budou mít ještě svěžest."
3. Kniha mi dala zneklidňující uvědomění si toho, jak moc se člověk za svého života změní vlivem setkání, prožitků, úspěchů, chyb a všeho, co ho na té cestě životem potká. Jan Dítě na začátku příběhu a Jan Dítě na jeho konci je toho příkladem.
"Stačí vám to? Tím ale opravdu končím."
Abych řekl pravdu nemám slov... Po první půlce jsem chtěl knihu odložit, protože se to fakt nedalo: náctiletý hlupák s napoleonským komplexem, který chce za každou cenu všem dokázat, že za něco stojí, chce jen a jen peníze, v hlavě má jen sex, který musí popisovat, jak uspěl či neuspěl, vystřídá pár hotelů a pořád víceméně to stejné - bez vtipu, bez napětí, bez dojetí či pochopení.
Ale!
Druhá půlka knihy je dost možná (tohle píšu těsně po dočtení, jako vždy) to nejlepší, co jsem kdy četl. Opravdu. Druhá půlka anglického krále je dost možná to nejlepší, co jsem kdy četl - do jeho života vstupují velké dějiny, začíná Protektorát, přichází svatba, syn (to je obecně asi nejdrsnější část knihy), osvobození, vlastní hotel, pak komanči a bolševická totalita, ubývá zbytečných sexuálních scén a přichází zkrátka opravdový život.
Je jasné, že ta rozplizlá první půlka je tam proto, aby ještě o to víc vynikla ta půlka druhá (jak už jsem řekl - dost možná to nejlepší, co jsem kdy četl), ale zkrátka to rozplizlé a redakčně neprosekané pábení na začátku mě fakt nebavilo, a proto musím tu jednu hvězdičku dolů.
Po mém prvním neslavném pokusu o přečtení Hrabala, tenkrát se jednalo o Ostře sledované vlaky z povinnosti k maturitě, mi trvalo velice dlouho než jsem se odhodlala k druhému pokusu. Z více stran jsem však delší dobu na účet autora slýchávala jen samé pochvalné poznámky až mi to nedalo a rozhodla jsem se, že to zkusím. A nelituji :)
Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to jelo. Nevídaný příběh psaný stylem, který nemá obdoby (alespoň z mé zkušenosti) a s notnou dávkou humoru. Prostě jsem se bavila. Moc děkuji. A třeba někdy dojde na další kousek :)
Zatímco většina lidí má tento román rádo, tak já mám k němu určité výhrady. Musím se přiznat, že tady jsem byl rád, že byl Jan Dítě nakonec potrestán Únorem 1948.
Kniha se prve zdá téměř nečitelná. Zorientovat se v těch dlouhých souvětích, rozpoznat, co jsou myšlenky, co děj, co řeč, bylo na prvních pár stránkách opravdu obtížné. Poté se ale prokoušete počátečním shlukem slov a zvyknete si.
Knížka určitě nenadchne každého, jelikož děj není zrovna svižný. Jan Dítě vypráví svůj příběh v různých smyčkách a zápletkách, ale nakonec vždy vynese na venek tu krásnou či smutnou pravdu, kterou vidí svýma očima. Občas se mi tajil dech nad tím, jak se nechal zesměšňovat Němci, jindy mi ho bylo líto, když zjistil, že vlastně už nepatří nikam. Ani mezi boháče, ani chudinu. Ani mezi Čechy, ani Němce...
Kniha popisuje značnou proměnu člověka, názorů, hodnot. A to nejen v hlavní postavě, ale i z hlediska historického změny českého národa.
Nelekněte se prvních stran a dejte tomu šanci.
Hodnocení: 9/10
Poslední 2 věty: Stačí vám to? Tím ale opravdu končím.
Určitě bych knihu zařadil mezi ty nejlepší od pana Hrabala. Vypráví v ní o vzestupu a pádu hlavního hrdiny, který začal jako číšník, ale jeho snem bylo se stát hoteliérem a milionářem.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus láska peníze zfilmováno česká literatura králové císařové stolování, servírování, stolničení mezilidské vztahy hotely čeští spisovatelé restaurace Bohumil Hrabal, 1914–1997 Ondřej Vetchý, 1962- sluhové, lokajovéAutorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Moje tretie stretnutie s Hrabalom dopadlo výborne. Prvé stretnutie dopadlo príšerne, druhé nad očakávanie dobre a to tretie ma už vyslovene pohladilo - predsa len Hrabalov štýl nesadne každému. Takže do tretice všetko dobré. Príbeh je typicky Hrabalovský, zo začiatku plný sexu a od polovice popisuje, ako to bolo za protektorátu a ako nás bolševici "oslobodili". Jednoducho výborné, ale verím tomu, že tú najlepšiu Hrabalovu knihu som ešte nečítal, že ma niekde čaká. Ktorá to je, netuším, avšak už teraz sa na ňu teším. A ešte niečo: kniha nie je humorná, hoc sa tak môže v niektorých pasážach javiť, naopak, je pomerne drsná a krutá. Jej nosná myšlienka je veľmi výstižná, človeku ku šťastiu nechýbajú milióny, ale stačí mu naozaj málo - tešiť sa z maličkostí a žiť, nie prežívať.