Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533079/bmid_obsluhoval-jsem-anglickeho-krale-65ddff2f9a23b.jpg
4
1830
1830
Tématem Hrabalova slavného románu je životní dráha číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první půle dvacátého století. Mnohokrát v životě pocítí, že jím druzí opovrhují pro malý vzrůst, pro sympatie k Němcům, pro jeho češství, proto, že má původ odloženého dítěte, i pro osobitou životní filozofii. Nikdy však nezatrpkne, neoplácí nenávistí, nemstí se. Touží po bohatství a uznání ve své profesi, touží po milující ženě - ale dostává se mu jich jen krátce. Není uznán ani jako árijec, ani jako milionář...... celý text
Přidat komentář
Když v TV běžela upoutávka na film a vznikla velká reklama, čekala jsem hodně jak od psané formy, tak té televizní. Byla jsem zklamaná. Styl v této knize mě nenadchnul. Shlédla jsem i film a musím sem napsat, že to nejlepší z filmu ukázali právě v upoutávce. Nic pro mě.
Neuvěřitelně nudná kniha! Průměrná velikost odstavce byla na celou jednu stránku a jedno souvětí se skládalo snad z deseti, možná i dvaceti vět. To bylo sice zajímavé a i vtipné, ale jinak celý děj mě vůbec nezaujal. Musela jsem se nutit, abych to dočetla. Prostě hrůza. Hlavní hrdina byl nějaký debil (omlouvám se za ten výraz, ale jinak se to říci nedá), jak uvažoval atd. Možná ke konci, když bylo o válce a jejich následcích, našla jsem v knize pár zajímavých odstavců, ale to je tak všechno. Znova to číst rozhodně nebudu a nikomu tuto knihu nedoporučuji!
Líbila se mi věta „Potomstvo zlé, blbé a zločinné.“
Kniha se mi jaksi moc nelíbila, nemám ráda dlouhá souvětí, která jsou na čtvrt stránky. Opravdu jsem se v těch větách trochu ztrácela.
Mně se kniha bohužel vůbec nelíbila. Navíc film jsem neviděla a asi jsem od tohoto příběhu očekávala mnohem více. Styl Hrabalova psaní na mě ani trochu nezapůsobil, způsob jakým používal dlouhá souvětí na několik stran na mě spíše působil chaoticky a někdy velice nepřehledně. V některých pasážích mi také vadilo, že několikrát je pořád opakováno to samé dokola a některé věty mi už přímo lezly krkem jako například: Jak neuvěřitelné se stalo skutkem... Abych ale jen nekritizovala, musím uznat, že některé scénky jsou velice humorné, až jsem někdy žasla, co autor dokáže vyplodit viz.scéna pečení velblouda, peprné popisy milostných praktik atd.
Nádherne plynúce rozprávanie. Nakoniec ... Hrabal bol veľký rozprávač. Určite stojí za prečítanie. Len si nepozrite film. Alebo aspoň nie pred čítaním, napriek tomu, že Menzel kedysi Hrabala "uměl", toto nevyšlo.
Prostě má druhá oblíbená, až na ten smutný konec, mám ji i mluvenou panem Mrkvičkou a je to paráda, ještě že jsme toho pana Hrabala měli, škoda že je klasik naší literatury považován za "otravnou povinnou školní literaturu"
Také jsem při prvním čtení této knihy sotva dýchala a velmi opatrně obracela stránky, neboť před rokem 89 vyšla oficiálně pouze v Jazzové sekci. Působila tehdy na mě jako zázrak, zjevení, odvážný pohled na válku. Až jako dospělá jsem si při opakovaných čteních teprve užila nádhery Hrabalovy češtiny. A dlouho očekávaný film - ten mě docela zklamal, i když mi bylo jasné, že tuto knihu nelze zfilmovat - podobně jako Příliš hlučnou samotu.
Je zajímavé, jak jsme jako čtenáři různí. Někomu se Král vůbec nelíbil, někdo řekne no dobrý. A pak jsou lidé, kteří jsou z Krále na větvi, mezi ty patřím i já. Krále jsem poprvé četl v 87r. A to velice zvláštním způsobem. Přepisovali jsme ji na koleji plzeňské techniky na stroji. Přesněji na asi 3-4 strojích, takže každý dostal "kus" a vytvářel pomocí průklepáků (papír A4 o nízké gramáži, čili tenký) a kopíráků asi 10 kopii najednou. Byl sem jeden z přepisujících a až za 2 týdny od přečtení jednotlivých stránek, které jsem přepisoval já osobně, jsem se dostal k vlastnímu kompletnímu výtisku. Kniha měla na rozdíl od jiné Hrabalovy prózy nějaké problémy s tzv.indexem, nebyla ani v knihovnách, bolševikovi se nelíbila. Mne ovšem naprosto uchvátila, četl jsem ji snad 10x, po revoluci ovšem už v běžné tištěné podobě. Těžkopádná složitá souvětí jsem nikdy při četbě nevnímal, stavba knihy je taková, že člověk musí vědět co bude dál, byť tuší, že hl.protagonista není žádné dítě štěstěny Podle mne jsou tam fantastické nezapomenutelně silné odstavce. Vůbec i stavba celého románu je u Hrabala ojedinělá, v žádné další jeho próze jsem se s ní již nesetkal. Podle mého osobního názoru Hrabal jako mistrný vypravěč spojil dohromady několik vyslechnutých lidských příběhů, které mohou být i skutečné. Ale to je další příběh, který si autor odnesl sebou na věčnost. ...A film? Ach bože...slabý odvar, po všech těch letech čekání, než se dohodne Menzel s Kachyňou, kdo Krále natočí,...takové zklamání. A zrovna u Menzla, který jinak Hrabala uměl.
Kniha se čte lehce, text je až primitivní, ale popisy jsou velmi zdlouhavé, což mi často vadilo. Přišlo mi, že v knize není moc děje a všechno se hrozně pomalu přesouvá z místa na místo. Čekala jsem toho trochu víc, jak od hrdinů, tak jsem čekala trochu zajímavější děj. Nemůžu ale říci, že by kniha byla špatná, avšak z pohledu jiné knihy, "Ostře sledované vlaky", z které jsem byla nadšená, se díla moc srovnávat nedají. Čekala jsem víc, ale bohužel.
Já jsem z této knihy nadšená! Zajímavý příběh, celkově se mi kniha četla moc dobře, neodradil mě ani Hrabalův styl psaní.
Nepatřím k fanouškům stylu psaní pana Hrabala - přiznávám se bez mučení. Ta dlouhá souvětí mi vadí neskutečným způsobem. Ztrácím se v textu i v jeho smyslu. Naštěstí tu byl slušný příběh, který mě donutil knihu dočíst, ale pana Hrabala už ne.
o kousek blíž Hrabalovi.není to tak dlouho co jsem dočetla Ostře sledované vlaky a téměř do konce díla Obsluhoval jsem anglického krále jsem v autorovi viděla materialistickýho blba co vidí v ženské jen kus masa, avšak někde hluboko v sobě s duší romantika. Zaujal mě styl jakým píše, složitá souvětí, kdy nejkratší věta má alespoň půlku stránky. líbily se mi Hrabalovi inscenace, to jakou fantazií dílo žilo. občas jsem si sice něco musela přečíst i dvakrát, ale rozhoddně je to jedna z knížek, která mě potěšila, Myslela jsem si že hlavní "hrdina" snad nikdy neprozře nad zbytečností a proto se mi poslední kapitola četla jedním dechem a knihu jsem zavírala s tím příjemným pocitem čisté hlavy a poklounou panu Hrabalovi.
Lidstvo je potomstvo blbé, zlé a zločinné. Nedovolí vědět a vidět.
pár let zpátky jsem četla Slavnosti sněženek, které mě od Hrabala odradily.. teď jsem mu dala druhou šanci a byla jsem mile překvapena.. přestože nemám ráda souvětí přes celé strany a dlouhé kapitoly, bylo to čtivé, až na konec, který mě nudil..
Knihu jsem bohužel nedočetla, těžko jsem si zvykala na Hrabalův zvláštní styl psaní. Možná někdy příště ...
Možná mě někteří ukamenují, ale ta kniha se mi nelíbila. Neříkám, že bych v ní nenašla pasáže, kdy pobavila, dejme tomu, ale prostě mám ráda "inteligentní" postavy, Dítě tady byl vyloženě za idiota, nehledě na to, že byl bezcitný, neprojevoval žádné emoce - zkrátka byl osobou, která něco chladně a jasně popisuje. A já nutně v knihách potřebuju emoce.
Hrabal je jistě dobrý autor, ale jeho osobitý styl psaní mi nesedl, kniha mi přišla nepřehledná, kolikrát jsem se musela vracet.
Kdoví, možná, že za několik let budu mít jiný názor, že to teďka pro mě prostě není a knihu ohodnotím jinak.
Moja druhá kniha od Hrabala a som nadšená. Hlavný hrdina je hlúpučky pikolík s veľkými ambíciami, stíhaný jedným neúspechom za druhým. Pohltil ma jeho príbeh a cesta životom, ktorá nikdy nedopadla úspešne a aj napriek tomu sa nevzdával a nehľadal vinu v druhých. Veď on obsluhoval Habešského cisára.
knihu jsem odčetla jen díky tomu, že jsem ji měla v povinné literatuře k maturitě - vůbec mě neoslovila
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno králové císařové stolování, servírování, stolničení hotely restauraceAutorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
"...život,když se trošku povede, tak je krásnej, tak krásnej...." k tomu není co dodat, prostě mám rád pana Hrabala