Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
Tématem svérázného vyprávění je životní dráha číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první poloviny 20. století. Od 20. až do 50. let tohoto století prožívá svůj příběh jednoduchý, od mládí podnikavý a snaživý muž, který své úspěchy i neúspěchy připisuje shodám okolností, ale využívá jich k překonávání svých handicapů. Opovržení ze strany druhých ho nepřivádí k zatrpklosti a pomstychtivosti. Touží po uznání a po rodině, obojí má však v životě jen krátce - není uznán ani jako árijec, ani jako otec, odbojář či milionář, vždy zůstává pro své okolí podivínem. Samota mu nakonec umožní zbavit se touhy po majetku a dojít ke svérázné, prosté životní filozofii. Původní text z r. 1971.... celý text
Přidat komentář
Výborně napsané, Hrabalův osobitý styl psaní vás nenechá knihu odložit. Zfilmovaná verze kopíruje téměř doslova knihu, ale ta je přeci jen o fous lepší.
celkem nic moc....Dočetla jsem ho skoro do konce, ale pak jsem knížku musela vrátit a zvažuji zda si ji dát k maturitě do seznamu či ne
Četla jsem ji kvůli povinné četbě a každý říkal,že je to nuda atd.,ale začlo mě to bavit a pochopila jsem,že povinná četba nemusí být vždycky nuda :D
Hrabal.. No přelouskala jsem to, protože to mámv četbě, ale jinak bych to asi sama od sebe nečetla..
Velmi osobitá kniha.
Ze začátku mi dělal trochu problém onen styl psaní - ztrácela jsem se ve větách, které přesahovaly několik stran. Ovšem nakonec jsem si zvykla a upřímně - dost se mi ten způsob zalíbil. Je přímočarý, ojedinělý a příjemně ironický.
Bavil mě i odlišný úhel pohledu na válku, i když je tam přitom tak výstižně zachycena. Ovšem nezajímavější se všeho je samozřejmě proměna hlavní postavy - je zajímavé sledovat, jak někomu myšlenky jako puzzle postupně zapadávají do sebe.
Nejdříve jsem viděla film, který mám velmi ráda, a i po přečtení knihy tvrdím, že je výborný. Ano, kniha je obsáhlejší, zajímavější a všobecně lepší, ale přesto si myslím, že zfilmovaný je ten příběh dobře.. :)
Když jsem knihu kdysi četl, tak to byl opravdu zážitek. Šlo o první vydání - to vydala Jazzová sekce. A po letech jsem se podíval na film a vrátil se v myšlenkách o mnoho let.
Špičkové dílo mistra Hrabala. Spontánní, humorně sebeironické a neskutečně pravdivé. Tuhle knížku mám opravdu rád.
Hrabal krásně popírá pravidlo při psaní vyprávění, které mi vtloukali do hlavy na základní i střední škole: "Piš krátký věty, v dlouhých souvětí se čtenář ztratí!" Hrabal ukázal, že neztratí. Zároveň bych chtěl vidět rozbor a graf některých z Hrabalových souvětí, které se táhnou třeba přes 5 stránek!!
Velmi mě zaujala postava dítěte hlavního hrdiny Dítěte a Lízy. Pomsta rodičům za to, že se jejich dítě nenarodilo z lásky ale z povinnosti a Německé hrdosti.
Kniha opět nezapřela Hrabala, ale film se mi také líbil.Zajímavě pojal lásku k Němce, kdy pro něj neexistovala válka, okupace,ale jen láska k jeho milované.takový vztah jsem u jiného autora nečetla.Ve filmu bylo kouzelné jak určovali, kdo si co dá k jídlu.
Opravdu dobrá knížka - od hrdinova dětství v zapadlém městečku, před válečné období, až po vyšší střední věk kdesi ve vybydlených Sudetech. Doporučuji.
nejlepší jeho kniha, nejcelistvější, největší hledání, pády, ztráty a tápání v hodnotách.
Jednoznačně nejlepší Hrabalova kniha, jednoznačně nejlepší hledání o cestě životem, nás samých, našeho místa, hodnot, dá se číst pořád znovu a znovu, plus nezapomenutelné ztvárnění panem Sommerem v Národním divadle. Jen ten film byl strašnýýý ale za to kniha nemůže. jenoznačně nej!
Tuto knihu pokládám za to nejlepší, co Bohumil Hrabal napsal. A nejen to, řadím ji k nejlepším knihám 20 století vůbec.
Hrabal patří k mým nejoblíbenějším autorům, mohla bych jmenovat více jeho děl, která pokládám za skvosty, tuto ale kladu bez zaváhání na první místo.
Hrabalův styl, který působí tak neuvěřitelně přirozeně, ač je perfektně propracovaný, je tady dotažen k dokonalosti. Stejně jako Hrabal tuto knihu jedním tahem napsal, zrovna tak jsem ji přečetla, a to ne jednou.
Na téma hledání smyslu života člověk naráží v literatuře dost často, ovšem ne každému autoru se podaří zpracovat ho tak dokonale. Nejde vůbec o to, CO člověk má, ale co Z TOHO má.
Koník, který si bere z mísy na stole jablko, to je jeden z obrázků pokoje a pochopení. Klid vnější i vnitřní. Člověk ale musí ujít dlouhou cestu, aby jeho klid nebyl klidem nevědomé prázdnoty.
Můj názor na knihu určila první část knihy, která byla tou nejnudnější, kterou jsem četl. Na kladném hodnocení nepřidala ani struktura díla, která byla téměř nečitelná. Kniha u mě rozhodně nezanechá dojem, že bych ji měl přečíst znovu.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus láska peníze zfilmováno česká literatura králové císařové stolování, servírování, stolničení mezilidské vztahy hotely čeští spisovatelé restaurace Bohumil Hrabal, 1914–1997 Ondřej Vetchý, 1962- sluhové, lokajovéAutorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Ano, i mně ze začátku na této knize hodně vadil styl, jakým je psaná. Skoro žádné odstavce, dlouhá souvětí na několik stránek. Připadalo mi to únavné, občas jsem se v textu ztrácel. Jako by mě autor nutil číst dál a dál bez přestávky, bez zamyšlení nad tím, co jsem právě přečetl. Vzhledem k tomu, že nemám rád, když mě kdokoli k čemukoli nutí, měl jsem trochu problém toto překousnout. Časem jsem si ale na originální styl psaní zvykl a začal jsem spíše vnímat obsah než formu (která je sice svým způsobem spontánní, ale pořád proti ní mám výhrady :-) ). A proti tomu krásnému návalu poetiky, úžasného příběhu, krásně popsaných scén, nádherné myšlenky a výborného humoru nemůžu absolutně nic napsat. Příběh číšníka/milionáře/cestáře je úchvatný, včetně vnitřního vývoje jeho postavy až k nemateriálnímu a klidnému závěru života. Zobrazení jeho pohledu na zásadní události moderních českých dějin je vtipné, originální a úžasně poutavé. No, rozhodně budu ve čtení Hrabala pokračovat, zdá se, že opravdu jde o jednoho z nejlepších českých autorů. "Jak to vím? Vždyť jsem obsluhoval anglického krále..."