Očarování
Hermann Broch
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61579/bmid_ocarovani-7oH-61579.jpg
4
55
55
Autor dokončil román Očarování v roce 1936, v době, kdy Německo již ovládl fašismus, a pokusil se v něm ztvárnit původ a mechanismy šířícího se zla. Kronikářským způsobem líčí masové šílenství v tyrolské alpské vesnici.
Přidat komentář
Audiokniha ČRo. Poetiky je v tomto díle opravdu hodně, jak píší ostatní čtenáři. Bohužel ale na úkor dění. Poslouchat to je čistá nuda, zííív, nedokázala jsem se na to soustředit a do děje se ponořit.
Řekl bych, že výše uvedená anotace se trochu míjí se skutečným obsahem knížky a může svojí tvrdostí („...šířící se zlo...“, „...masové šílenství...“) některé čtenáře od četby i odradit. Ve skutečnost se totiž jedná o velmi poetický, až mystický, pozvolna plynoucí příběh ze zapadlé horské vísky, ve kterém je vše spíše jen naznačeno, než přímo pojmenováno a v němž jsou kontury vyprávění rozpity jako na obrázku namalovaném vodovými barvami.
Ten mikrokosmos obyvatel vesnice, jejichž život je pevně provázán s lidovými zvyky a pověrami mi trochu připomněl Urbanův román Hastrman (respektive jeho první část).
Poslouchal jsem díky aplikaci mujRozhlas na ČRo Vltava a Jaromír Meduna to čte opravdu nádherně!
Doporučuji.
(SPOILER) Toto lyrickoepické dílo napsané krásným květnatým jazykem nás přenese do horské alpské vesnice a postupně nás seznamuje ústy místního lékaře s jejími obyvateli, z nichž se většina nechá omámit kouzlem osobnosti neznámého tuláka, který si svými absurdními názory a nepochopitelným působením na lidi získává velký vliv ve vesnici a postupně mezi starousedlíky zasévá zášť, demagogii a všepohlcující zlo. Začínají se dít velmi špatné věci, které by ještě nedávno byly nemyslitelné, ale většině lidí to vůbec nedochází, ba naopak se velmi houževnatě podílí na páchání nepravostí, které se neustále vyhrocují tak, až skončí vystěhováním některých obyvatel a smutnou tragédií. Autor v tomto díle, které psal v době, kdy Německo ovládl fašismus, zkoumá mechanismus masového šílenství, které bez výčitek a s absolutním přesvědčením o své pravdě, šíří násilí a zlovůli mezi obyčejnými lidmi. Poslouchala jsem na radiu VLTAVA ve velmi sugestivním přednesu Jaromíra Meduny.
Nemusel bych se ani rozepisovat, stačilo by napsat - fantastická a okouzlujicí kniha! Broch reagující na lidi "očarované" fašismem a nacismem. To koresponduje s jeho tématem rozpadu hodnot. Vše kombinuje s lyrickými popisy krásné a tajuplné krajiny, lidovými zvyky, mysticismem, křesťanstvím, imaginací, nejhoršími lidskými vlastnostmi. Vytváří komplexní dílo, kdy člověk na konci nemá pocit zadostiučinění a úlevy, ale zároveň má silný pocit, že přečetl opravdu NĚCO. Je velká škoda, že kniha má tak málo hodnocení. Zasloužila by si více čtenářů. A už teď vím, že Broch je dalším spisovatelem, od kterého chci přečíst všechno.
"Když člověk zbloudil, potřebuje ruku, která ho řídí, která ho provede úskalími, potřebuje pozemského bratra."
Je to už několik dnů, co jsem román dočetla, a pořád se k němu v myšlenkách vracím. Nebylo snadné ho číst – autor si libuje v dlouhatánských souvětích, postavy pronášejí filozofické, někdy až mystické úvahy, takže člověk musí občas přemýšlet, co tím myslí. Až sama sebe udivuji, že jsem v neustálém shonu vydržela u tak „pomalé“ knížky.
V odloučené horské vesnici se šíří zlo (stejně jako nacismus v Německu) a autor se snaží zjistit jak. V poklidné vesnici na úpatí hory se jednoho dne objeví cizinec a všechny „očaruje“. Není na něm nic – není bohatý, vzdělaný, silný, krásný, odvážný… ale něčím ostatní přitahuje. Mluví o nutnosti vrátit se k tradici, hrdosti, čistotě, sepětí se zemí. Lidé se nechávají strhnout, ti, kdo si zachovávají odstup, jsou ostrakizováni, prakticky ihned se najde „nepřítel“, kterého je třeba se zbavit, vyhnat z vesnice. Všechno je prodchnuto pohanskou mytologií a jednu chvíli i masovým šílenstvím s tragickým koncem. Přestože se lidé nakonec z okouzlení proberou, původce všeho zůstává nedotčen a stále obdivován, protože to přece ne on, ale někteří z jeho okolí, kteří si špatně vyložili jeho myšlenky. Jako kdyby lidé chtěli být „očarováváni“, chtěli mít charismatické vůdce a proto je tak snadné masy okouzlit a využívat.
K Brochovi jsem se dostal oklikou pres doslov k povídkám od Johannese Urzidila. Tam bylo jeho dílo Očarování (v jiné verzi Pokušitel) ovlivněné mystikou, pohanskou i křesťanskou mytologií a přírodou, zmíněno. Vrhl jsem se na to a byl jsem unešen. Něco tak krásného, jak po literární, tak filozofické stránce jsem už dlouho nečetl. Děj se odehrává v Alpách, pod ohromnými horami, z nichž jedna hraje v románu dokonce důležitou roli. Pro Brocha není hora jen hromada kamení, je to takřka živá bytost, ovlivňující životy lidí žijících pod ní. A lidé ji také tak uctívají. Popisy přírody patří v knize k těm nejkrásnějším pasážím.
Broch se také zamýšlí nad kořeny lidského zla. Klade si otázku, jak je to možné, že s k moci může dostat někdo takový jako Adolf Hitler. Snaží se to vysvětlit, řekl bych, nejvíc sám kvůli sobě. Aby tomu porozuměl, proč se jeho představa světa zřítila do propasti šílenství. Broch hledá v Očarování lidskost, dobro, lásku a přátelství jako protiklad k malosti, omezenosti a hrubé síle.
Nebýt německých, resp. ale i rakouských spisovatelů, byla by vůbec pro Němce, nějaká polehčující okolnost? Oni jsou svědomím Německa.
Už dlouho tvrdím, že dobrého německého spisovatele první poloviny 20. stol. poznáte podle toho jestli utekl před Hitlerem někam pryč. Další známkou kvality je, jestli nacisté veřejně palili jeho knihy. Tohle všechno Broch (stejně jako Mannové, Remarque, Zweig a jiní) splňuje. :-)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Náměsíčníci |
| 1995 | Očarování |
| 1967 | Smrt Vergilova |
| 1969 | Pokušitel |
| 2013 |  Teorie masového šílenství: Příspěvky k psychologii politiky |
Poetické, zdánlivě poklidné a vlekoucí se a právě proto tak nenápadně nebezpečné.
Četba na ČRo upoutala díky podání pana Meduny.
Za mne dobře shrnul @marlowe