Oceán more
Alessandro Baricco
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94600/mid_ocean-more-NeY-94600.jpg
4
70
70
V penzióne Almayer na brehu mora sa zišla zvláštna spoločnosť: maliar, čo maľuje bielou farbou na biele plátno a pokúša sa takto zachytiť podstatu mora, profesor, ktorý sa iným spôsobom pokúša o to isté, žena, ktorú sem poslal jej muž, aby sa zotavila z nevery a žena, ktorej má more vyliečiť precitlivelosť. To je východisková situácia románu, za ktorý bol autor odmenený významnou literárnou cenou Viareggio.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Kalligram (SK)Originální název:
Oceano mare, 1993
více info...
Přidat komentář
Dala som 30 strán, nedočítané. Buď sa to snažilo byť príliš múdre a sofistikované alebo to pokazil preklad.
Nádherne poetické, snové, niekedy drsné.. často pocit stratenia sa v pasážach, následné vyjasnenie.. ako na oceáne, mori
Možno som ešte do tejto knihy nedorástla, ale necítila som sa v príbehu najistejšie. Až v posledných stranách som sa našla. Kniha je písaná zložito, nadnesene, ale krásne. Dej je miestami nezrozumiteľný, ale poetický. Kniha plynie ako báseň, metaforicky a v obrazoch. Semtam som mala zimomriavky, ako sa mi páčila a niekedy ma zas vôbec nebavila. Prišla mi, že viac sa hodí na jeseň k čaju a k deke ako k dovolenke pri mori. Za vyskúšanie určite stojí, ak máte radi niečo netradičné a trochu náročnejšie.
"More. More očarúva, more zabíja, dojíma, desí, niekedy aj rozosmeje, niekedy zmizne, prestrojí sa za jazero alebo vyrobí búrky, pohltí lode, podaruje bohatstvá, nedáva odpovede, je múdre, je mocné, je nežné, je nepredvídateľné."
Jedna z mých nejvíc nejoblíbenějších knih. Už jsem ji četla asi pětkrát a vždy v ní objevím něco nového. Miluji Bariccův styl vyprávění. Miluji, jak se na konci vždycky všechno spojí. Miluji, že každá z jeho postav je trochu divná. A to ji dělá jedinečnou. Každý má vždycky takový svůj vlastní poznávací znak.
Do knihy som sa potrebovala začítať, pretože zo začiatku sa v nej človek stráca. Nakoniec na nás vybehne smršť príbehov a postavičiek, ktoré sú vám zároveň sympatické aj nesympatické, a síce nie sú čiernobiele, ale beztak na vás pôsobia jednoduchým rozmerom (možno je to tým, že autor popisuje len jednu časť ich príbehu, bez ďalších odbočiek).
Kniha na mňa pôsobila ako hudba, mala taký zvláštny rytmus, akoby som sa hompáľala na vlnách mora. A snáď v niečom mi to pripomínalo Woolfovej Vlny...
Niektoré knihy v nás zanechajú nezvyčajne hlbokú stopu. Koniec koncov, tak ako samotné more... Bariccovmu románu Oceán More vďačím minimálne za prebudený záujem o ďaľšie jeho diela.
Jaké štěstí, že autor nezvolil pro psaní své knihy stejný postup jako jedna z jejích postav, malíř Plasson, a přece jen se rozhodl napsat svůj Oceán moře za pomocí konvenčních písmenek...díky tomu jsem si jeho sugestivní knihu se snovou, obrazotvornou i hudební atmosférou, zabydlenou podivnými, ale milými postavami s jejich romantickými příběhy, mohla přečíst i já.
Nebude to možná kniha pro široké spektrum čtenářů, ale pro mne to byl kouzelný výlet, do hostince Almayer.
Unášený na vlnkách krásného jazyka, symboliky a náznaků jsem se opakovaně přistihl, že jsem uprostřed oceánu a od obzoru k obzoru žádná loď, která by mi poskytla pevnou "půdu" pod nohama. Krásná pohádka o jednom tajemném hostinci na kraji světa, kde se kříží tolik osudů, podobenství a myšlenek, že to bude chtít začít zase od začátku. Baricco umí.
"Taký bol hostinec Almayer. Istým sposobom bol pekný, ako vedia byť pekní len porazení. A priezračný ako všetko, čo je slabé. A dokonale osamotený, ako je osamotené niečo, čo sa stratilo."
Nemám sice ráda, když se o knihách říká, že jsou zvláštní, ale o této to myslím platí beze zbytku.. Nejzvláštnější je to, že si zdánlivě čtete příběhy postav, ale ve skutečnosti je všechny okupuje moře, moře je hlavní postava. Kouzelné.
Ta knizka se temer neda cist, mam podezreni na zkazeny preklad z originalu, protoze zajimavych myslenek je tam jiste dost. Skoda, odlozeno po 50 strankach.
Do této knížky jsem se naprosto zamilovala. Je prostě kouzelná. Pojmenovat, čím je kouzelná, by znamenalo tři čtvrtiny toho kouzla zabít.
Tak tohle bylo vskutku podivné. Já oceán nechápu. Nikdy jsem ho nezakusil. Až do této knihy jsem po něm nezatoužil. Lidé jsou neotřelými obrazy svých životů. Kde bychom měli brát jistotu, že normálnost můžeme vycítit. A proč vůbec? Pokud moře znáte, zkuste tuto knihu - možná že jej neznáte úplně.
S knihou současného italského autora jsem se poprvé setkala v Listování – cyklus scénického čtení. Cílem těchto dramatických pořadů je přivést diváky zpět ke knize. A to se hercům – alespoň v mém případě – podařilo. Pokud jste nedokonalí a chybující, zmatení a tápající, dokážete toužit a snít, přečtěte si příběh o lidech, kteří jsou jako vy. Co na tom, že žili v první polovině devatenáctého století. Co na tom, že důležitou roli zde hraje pro nás suchozemce vzdálené moře. Ponořte se do tajuplného láskyplného příběhu, jenž však neodpoví na všechny vaše otázky …
"Vždy tu bude nejaké more, ktoré ťa bude volať, a nič ti nevysvetlí, nepovie ti, kde."
Občas sa v príbehu stratíte, potom sa znovu nájdete .. a zatúžite po oceáne. Ak sa raz zamilujte do mora (pri mori), už nikdy vás neopustí.
"More nevypneš, keď horí v noci .."