Odcizená krajina
Jaroslav Čejka
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/176536/odcizena-krajina-176536.jpg
4
28
28
Odcizená krajina je ságou z novodobé české historie, kterou přibližuje čtenáři prostřednictvím životních osudů několika navzájem spřízněných postav z Neveklovska, za druhé světové války vysídleného Němci a proměněného v dělostřelecké cvičiště SS. Hlavními protagonisty románu jsou sestry Vera a Ema, jejich přítel, surrealistický malíř Tomáš Rajen, jeho obraz Odcizená krajina (ano, i obraz žije v románu svým vlastním magickým životem a postupně vyjevuje viníky odcizení onoho kusu české země mezi Benešovem,Vlašimí a Sedlčany a posléze i sebe sama), Emina dcera Šárka a básník Přemysl Rataj. Do jejich osobních životů se promítají všechny politické zvraty, kterými země prošla za uplynulých sedmdesát let.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla s obtížemi,ztrácely se mi v paměti jména,námět sám o sobě nebyl špatný,jen pro mne těžko stravitelný.
Nezdá se Vám, že všechny knížky z komunistického Československa mají stejnou atmosféru? Pokaždé, když nějakou čtu, tak z ní mám úplně stejné pocity, jako z té předešlé. Nevím, jestli je to tím, že ta doba jinak vykreslit nejde, nebo tím, že jsou všechny na stejné brdo.
Ironicky vtipné, historicky trefné a zajímavé,jen škoda, že od tohoto autora není víc knihy v elektronické podobě.
Nejvíc se mi líbil ironický nadhled, se kterým autor zobrazil naši poválečnou historii a společnost. Některé postavy jsou sympatické, jiné méně, ale hlavně jsou uvěřitelné. Obraz žijící si vlastním životem mi nevadil, ale jiné nesmysly, které nebyly pro příběh nutné už ano.
Má to ambice, ale nedá se to číst. A co ty nesmysly? Tuší autor, jak dlouho trvá těhotenství u lidí? Nebo si ženy plete se slonicemi? Je to divné plkání soudruha Č.
Proti "odpadu" "beatnyska" ze 3. 3. 2014 nabízím pro srovnání názor redaktora deníku Právo, 30. 12. 2013 (dvoustrana kulturních událostí roku), na který jsem narazil na internetu:
Pět nejlepších knih podle Františka Cingera
1. Haruki Murakami: 1Q84 Kniha 3
2. Mo Jen: Krev a mlíko
3. Jaroslav Čejka: Odcizená krajina
4. J. K. Rowlingová: Prázdné místo
5. Paolo Bacigalupi: Prachožrouti
Odcizená krajina je román, který úplně nelze zařadit mezi odpočinkové čtivo. Na rozdíl od běžné románové produkce nakladatelství MOBA je poměrně těžký, stejně jako období, na které se autor ve své knize zaměřil. Tím nechci říct, že by byl příběh špatný, ba právě naopak. Kniha vás donutí nad dějem přemýšlet a i když je značná část příběhu věnována politické situaci, byť z pohledu obyčejného člověka, tak je hodně čtivá. Hlavních postav tu vystupuje hned několik a i když jsem necítila úplně ke všem sympatie, tak mě v mnohém zaujaly a bavilo mě sledovat jejich počínání. Co však Odcizenou krajinu hodně odlišuje od jiných románů, je přítomnost vypravěče, tedy pana spisovatele, kterou si čtenář uvědomuje po celou dobu čtení. V podstatě jsem měla pocit, jako kdyby mě vypravěč po celou dobu držel za ruku a je fakt, že někdy jsem za to byla celkem ráda. :) Velké plus dávám Odcizené krajině za skvělé vystihnutí nejen poválečné doby, ale hlavně za připomenutí doby relativně nedávné a nepříliš chválihodné.
Nezajímavý příběh, protože nudně napsaný, zasazený do známých dějinných událostí a souvislostí, které jsou líčeny bez špetky nápadu, jako prosté hospodské rozpomínání člověka, který už si dokáže vzpomenout jen na to, co mu sem tam připomene televize (smutné na tom je zejména to, že se celý tento pokus o předání životní zkušenosti s českým dějinným vývojem tváří jako přístupná příručka dějepisu - včetně nesnesitelných informačních závorek a vysvětlivek pro děj nepodstatných zajímavůstek). Čejkova otřesná přirovnání, při jejichž čtení se rozpačitě červenám, jsou pověstná. Nic trapnějšího jsem dlouho nečetl.
Perfektní román, musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapena. České soudobé spisovatele příliš nečtu, o to více mě zaujalo, jak je kniha skvěle napsaná. Jen mne trochu mrzel poněkud předčasný skon surrealistického malíře Tomáše Rajena, neboť byl v knize mou oblíbenou postavou. Přemysl Rataj už mě upřímně řečeno charakterově tak nezasáhl a moc sympatický mi nebyl. Navíc surrealisté jsou moji oblíbenci, takže skoro nemám , co bych vytkla.
Knihu jsem právě dočetla a chtěla bych autorovi velmi poděkovat. Vyvedl mne z omylu, že co dnes vychází, je balast psaný jen pro okamžitou spotřebu (případně čtení na WC). Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Už jsem pamětník, takže jsem měla průvodce časy dávno i nedávno minulými. Postavy jsou jako živé. Doufám, že autor "neusne na vavřínech" a potěší mě dalšími knihami...
Průřez československými dějinami od druhé světové války po současnost. Tato sága novodobé české historie je psána nejen s lehkým humorem, ale také tak, aby si pamětníci připomněli tu dobu, ve které žili a řekli si: "vlastně ano, tak to bylo!" Knihu bych ráda doporučila všem. I mladším ročníkům, například dnešním třicátníkům, kteří veškeré důležité události znají jen z vyprávění a tato kniha jim ty doby trochu přiblíží.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Odcizená krajina |
| 2015 | Zvěrolékařka na stopě |
| 2012 | Škola detektivů |
| 2018 | Slepé okno |
| 1989 | Hotelové povídky |
Kvalitní, opravdu zajímavá próza. Nevím, zda to byl toliko můj dojem, ale zdála se mi být jistým způsobem "páralovská" - způsobem práce s postavami, rozvržením vztahů (připomnám, že Páral psal způsobem "modelového románu"), jistou úspornou, lakoničností jazyka. Ba dokonce i typy postav mi vzdáleně evokovaly zejména "Milence a vrahy".
Tím nechci říci, že by Čejka měl potřebu kopírovat Párala - spíše jen mě zaujala ta echa, protože sám mám právě severočeskou školu poměrně dobře načtenou.
A už vůbec to není výtka zdařilé a zajímavé knize.