Oddělená skutečnost
Carlos Castaneda
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545414/bmid_oddelena-skutecnost.jpg
5
81
81
V knize Oddělená skutečnost Carlos Castaneda překonal hrůzu ze světa čarodějů a vrátil se k donu Juanovi. Učení s ním je náročné, nebezpečné, ale občas i veselé. Castanedovi se sice nedaří proniknout do skutečnosti, z níž bojovníci čerpají sílu, ale vynaložená námaha nebyla marná, protože na této cestě dostává i obyčejný svět zcela nové, netušené dimenze.... celý text
Literatura světová Duchovní literatura New Age
Vydáno: 2024 , Volvox GlobatorOriginální název:
A Separate Reality: Further conversations with don Juan, 1971
více info...
Přidat komentář
Kým prvý diel mi prišiel neskutočne zmätený a zamotaný, toto bolo jasnejšie, akoby ľahšie. Na jednej strane don Juan odovzdával učenie, na druhej pravidelne, mnohokrát žartom a dobrosrdečne vytýkal Carlosovi jeho snahu si všetko zapisovať, škatuľkovať a brať to ťažko akademicky. Z tejto knihy som mal iné pocity.
Podle oblíbenosti prvního dílu se divím, že tu nejsou žádné recenze či komentáře, to přece nemůžu nechat jen tak! Druhá kniha navazuje na pro mne celkem nudný konec dílu prvního a nese se ve stejném duchu, kde autor všechno dlouze popisuje odbornými termíny a prezentuje strukturu jeho chápáni onoho "učení". To ovšem netrvá dlouho. Kniha poměrně brzy přejde do starého známého vyprávění. Musím říci, že Oddělená skutečnost mě dokázala upoutat a zaujmout více, než kniha předchozí, která velmi do podrobna popisovala různé směsi. Zde příběh dostává obrátky. Jsou představeny další postavy - přátelé dona Juana, včetně jeho rodiny, resp. vnuka, a dozvídáme se i něco málo o jeho životě. Carlos na cestě poznání prožívá další nemyslitelné a záhadné zážitky, které mu don Juan pomáhá rozšifrovat. Když jsem u prvního dílu říkal, že se mi líbí lehký humor dona Juana, v druhém díle se mi zdá, že humor ještě graduje viz pasáže níže.
„A co můžu dělat, abych žil jako bojovník?“ ptal jsem se.
Sundal si klobouk a drbal se na spáncích. Upřeně se na mě zadíval a usmíval se.
„Ty to máš rád vždycky pěkně vysvětlený, co?“
......
„Ty ale opravdu umíš mluvit a nic neříkat, viď,“ smál se don Juan.
Abych to tedy shrnul - pokud po nezáživném konci první knihy váháte, jestli přečíst nebo nepřečíst, tak určitě přečtěte. Kniha je plná zajímavých úvah a věcí, nad kterými stojí za to zapřemýšlet.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Oddělená skutečnost |
| 1999 | Kolo času |
| 1996 | Cesta do Ixtlanu |
| 2005 | Umění snít |
| 2003 | Aktivní tvář nekonečna |
Ráda jsem přečetla další knihu Carlose Castanedy, a opět - přestože je to všechno skoro neuvěřitelné, čtu to s takovým čtenářským zápalem, jako kdybych snad sama chtěla podniknout podobnou zkušenost! Líbí se mi autorovy podrobné popisy, obdivuji se, jak si pamatuje a pak líčí události do velikých podrobností. Přemýšlím nad pojmem ovládaná pošetilost a napadá mě, že je to jen jinak řečena Ježíšova věta: Buďte jako děti. Ovládaná pošetilost je možná o to lepší (dá-li se tu vůbec hodnotit), že je naprosto vědomá.
Učení je náročné, a kdyby neměl učedník průvodce, který ho pozorně provází, nejspíš by někde mohl umřít. Juan to několikrát zmiňuje! To mi připomíná knihu Z vody a ducha, kde také někteří chlapci při rituálu zasvěcování se zpátky do vesnice s ostatními už nevrátili.
Také obdivuji Carlosovu paměť. Já bych si všechny ty instrukce asi nepamatovala. A taky bych se v těch horách v noci sama určitě bála.