Kaldera 2
Alastair Reynolds
Odhalený vesmír série
< 2. díl >
Druhá kniha z cyklu Odhalený vesmír. Bývalý odstřelovač Tanner Mirabel je hnán pomstou, v kryogenické rakvi na palubě mezihvězdné lodi Ultranautů překoná propast patnácti světelných let, po rozmrazení ho pronásledují nájemní zabijáci i minulost mnoha tváří. V krvavém thrilleru o dlouhé řadě nepotrestaných zločinů není nic jednoznačně jasné – ani kdo je zločinec a kdo kat.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2004 , TritonOriginální název:
Chasm city, 2001
více info...
Přidat komentář
Dokončení Kaldery pokračuje v dvojliniovém schématu vyprávění, přičemž intervaly mezi prolínačkami se s přibývajícími stránkami zkracují. Reynolds tímto jednoduchým a prostým efektem zvýšil dynamiku příběhu, takže se obejde i bez výraznějších akčních momentů. Absenci bojových scén a pádícího tempa vyvážil mimořádně spletitou zápletkou, kterou se nyní pokouší inteligentně dovést k rozřešení v zájmu všech zúčastněných. A i když některé konstrukce jsou už lehce za čárou, žeru mu je i s navijákem a srdce mě z toho nebolí. Nadále mám nicméně problém s už dříve zmiňovanou kontroverzí postav, neboť ani v druhé polovině Kaldery vlastně není komu fandit (tedy pokud člověk sám není trochu mimo mantinely a neoslavuje výkony masových vrahů nebo nehoruje pro zbraně, krev a maskáčovou výbavu). Množství zvratů posouvá příběh nezadržitelně ke svému závěru, přičemž ze spojení obou dějových linek vykrystalizuje v pro někoho možná překvapivé, pro jiného už méně, finále, které si nebere servítky. Na druhou stranu mě souboj na nože a zuby docela rozesmál. Epilog už tam snad ani nemusel být…
Znovu výborné čítanie, znovu náročné na pozornosť - i keď oproti Odhalenému vesmíru určite prístupnejšie - Reynolds sa
nám rozpísal a ako obyčajne dosť pomohla aj jednoduchá prvá osoba, dejové prepletence sa objavia až ku koncu a v rozumnejšej miere. Minule sme boli arecheológovia minulosti, tu sa ocitneme v takmer pravej hrubokrkej high-tech detektívke a pri pátraní s hrdinom zažijeme nejednu krízu identity identity, takže nezostane mnoho času na romániky a osudovú ženu.
I když se obě linie příběhu pochopitelně na konci spojí, můj dojem se nevyhnul určité rozpolcenosti. Zatímco dobrodružství Skye Hausmanna v generační lodi jsem hltal jedním dechem, jakmile se děj vrátil zpět do špinavé Kaldery, kde jedinou hrdinovou motivací je pomsta (jak známo nejlépe podávaná za studena), šla moje pozornost o 100% dolů. Snad tomu byla na vině větší akčnost těchto pasáží nebo snad jsem v mládí nenačetl dostatek Raymonda Chandlera a příběhy drsných chlapíků protloukajících se městem mi proto moc neříkají, ale zkrátka jsem u sebe pozoroval nedočkavost, kdy že se zase vrátíme na palubu Santiaga. Takže závěr jsou hvězdy 4, což je aritmetickým průměrem mezi 3 pro Tannera a 5 pro Skye.
Tak toto byl zklamání. Odhalený vesmír byl super, ale toto bylo jakési prázdno bez konce.
"S etikou si začnu lámat hlavu, až vytřu krev."
Ani v druhé polovině románu nezůstaneme ochuzeni o fascinující prostředí, co doslova vyrostou před očima, přesvědčivý popis technologií budoucnosti, uspokojivě rozporuplné až záporné (anti)hrdiny a zajímavé vedlejší charaktery (některé mohly dostat i více prostoru). Linie Tannera Mirabela a Skye Haussmanna se dle očekávání propojí a nebyl by to Reynolds, aby zdánlivě prostý příběh pomsty patřičně nezkomplikoval. Pozorný čtenář sice často odhalí předem, k čemu události směřují, kým je či není Tanner Mirabel, ale postupné předhazování indicií je autorovým záměrem, kritizovat předvídatelnost tedy není na místě.
Osobně bych někdy uvítala podrobnější popis událostí (to se týká především linie Skye Haussmanna, kde mezi jednotlivými vstupy ubíhaly celé roky i desetiletí), nicméně oceňuji úspornost, s jakou jsou dávkovány informace – dozvíme se vše podstatné, žádné zbytečné roztahování.
Mohla bych dloubnout do několika jizviček na dokonalosti románu, z nichž jedna námitka je pro mě docela zásadní. Mám-li se vyhnout spoilerům, shrnu to ve smyslu značné nedůvěry ohledně duševního vývoje jisté osoby a pochybné motivace pomocníků v nesnázích.
Reynoldsovy světy a postavy se mi každopádně velmi zamlouvají, moderní space opera v jeho podání by měla být chutným pokrmem i pro náročné sci-fi gurmány.
„Kaldera“ je poněkud přímočařejší oproti „Odhalenému vesmíru“, o něco akčnější, dobrodružnější, méně hluboká, při prvním čtení mi její styl padnul skoro jako ulitý. Napodruhé se extáze nedostavila (jak jsem párkrát v komentářích zmínila, akce pro mě přestává být tahákem), přesto pátou astru udělím: celá kniha se tím dostane na (imho) odpovídajících 90%.
Druhý díl navazuje, kde první přestal (technicky vzato nejde přímo o druhý díl, ale o druhou polovinu uměle rozseklé knihy) a spolu s Tannerem dále sledujeme vraha milované ženy. Jediný problém je, že střípky paměti, předložené v prvním díle, se skládají do sebe poněkud jinak, než všichni - včetně hlavního hrdiny - čekají. A poprvé se dozvídáme o Zmarech!
Budoucnost s nekrózou zvrácených technologií, lidské nesnášelivosti a špinavého obchodu namíchána v několika dějových rovinách, zasazena do rozmanitých světů a zaplněna hrdiny, o nichž nemůžete s jistotou říci, zda jsou hodní, zlí nebo prostě jen oškliví - to je v kostce dvousvazková Kaldera, která nepostrádá prvky klasické i novodobé space opery. Alastair Reynolds rozhodně nešetří imaginací ani zvraty, naneštěstí však zapomíná, že když vyprávění rozjede v několika liniích, nestačí je pouze spojit, ale najít i smysl, proč spolu vlastně souvisí. Nehledě na to, že množství nápadů není ani z poloviny využito a často jsou zde jen proto, aby dotvořily atmosféru. Autor zvolna provází příběhem, který se z počátku tváří jako jednoduchý rozbor psychologie pomsty, aby následně prostřídal všechny myslitelné subžánry science fiction, přičemž s vypočítavostí profesionála odhaluje široký rozměr celého svého univerza. Čtení je to parádní, ale bohužel se zde potvrzuje pravidlo, že všeho moc škodí.
Autorovy další knížky
2003 | Odhalený vesmír 1 |
2005 | Archa. Kniha první |
2012 | Transport ledu |
2004 | Kaldera 1 |
2020 | Vzpomínka na modrou planetu |
(SPOILER) Tak nevím. Čtu to asi po 10 letech, tehdy jsem to bral dost bezvýhradně, dnes jsem kritičtější.
Spousta balastu, pořád se to motá dokola, pohnutky jednání osob a jejich motivy jsou mnohdy podivné a nerozumím jim. Postavy jsou docela chaoti. Podle některých prý se událo na konci knihy překvapení, ale to bylo podle mne na talíři už někdy od první třetiny.
Pokud jde o svět Kaldery nejsem si jist, jestli si autor neudělal ze čtenářů srandu (vymakaná technologie je nahrazována parními stroji, systém "městské dopravy" po lanech...)
Z toho tam jsou pasáže docela dobré.
Asi méně stránek a více redakční práce by knize pomohlo.