Odlet
A.G. Riddle
Keď motory lietadla letu 305 z Londýna do New Yorku prestanú záhadne fungovať, lietadlo musí núdzovo pristáť uprostred anglického vidieka. Začína sa tajomné dobrodružstvo, ktoré bude mať následky pre celé ľudstvo. V boji o holý život si hŕstka preživších pasažierov uvedomí, že svet, v ktorom sa po páde lietadla ocitla, nie je ten, z ktorého odlietala. Kde sú teda? Prečo sú tam? A ako sa dostanú späť domov? Vyriešiť túto záhadu sa pokúša päť ľudí: spisovateľka Harper Laneová, investor rizikového kapitálu Nick Stone, nemecká genetická výskumníčka Sabrina Schröderová, počítačový génius Yul Tan a syn miliardára Grayson Shaw. Nové skutočnosti okolo havárie lietadla, ktoré vyplávajú na povrch, prezradia, že niektorí pasažieri vedia viac ako ostatní. Tieto odpovede privedú Harper a Nicka k odhaleniu obrovského sprisahania, ktoré sa týka aj ich životov. Dieliky skladačky začnú postupne do seba zapadať a Harper spolu s Nickom si uvedomia, že majú moc ovládnuť budúcnosť i minulosť – zachrániť svet... alebo ho zničiť. Odlet je nesmierne vzrušujúci príbeh plný nečakaných zvratov, v ktorom sa moc, ambície, osud, spomienky a láska stretnú na jednej križovatke.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2015 , MotýľOriginální název:
Departure, 2015
více info...
Přidat komentář
Pro ty, kdo mají rádi serial Lost idealní četba..dokonce jsem si je pustil jako podkres:) přečteno za jeden den, což beru jako dobře odvedenou práci. Zajímavej nápad s Titánskými divy, něco na způsob Divů světa, jen nevim proč ta ruka. Ale proč ne.
A nevyhnul jsem se trochu zamyšlení nad následky budoucích činů a to mě taky dost bavilo.
První část knihy , kde spadne letadlo, se mi líbila. Prostřední část- Titáni, byla pro mě příliš sci-fi a i trochu chaotická a nelogická. Konec se dal pak očekávat.
Ja scifi knihy moc nevyhledávam, ale tuhle jsem si docela užila. Začátek byl napínavý, pak část kolem úkolů Titánů mě moc neoslovila, ztrácela jsem se v tom, ale konec byl už zase lepší. Hodně věci mám pocit, že nebyly dotáhlé do konce, ale celkově hodnotím knihu a příběh kladně.
Tahle kniha si možná zasloužila víc péče od autora. Potenciál tam je, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nebyl řádně využit.
Napínavé a čtivé, bohužel na mě to bylo moc překombinované a konec byl trochu nedotažený. I přesto stojí za přečtení. Dávám 3*
Let 305 mě bavil.
Bylo tam vše, co mám ráda: apokalypsa, záchrana světa a civilizace, cestování časem.
Zajímavý příběh, který se mi dobře četl a vyhovovalo mi střídání ve vyprávění obou hlavních postav. Rozdělení do tří časových linií, také super. Jen samotný závěr mi připadal takový uspěchaný.
Celkově mě ale knížka vůbec nezklamala.
Asi jsem jiný, ale vše mi připadalo taknějak nucené. Dobré nápady tam byly,ale i tak tomu něco chybělo.
(SPOILER) Bezva příběh a konec jsem zhltla na posezení. Jak Nick postupně narážel na vzpomínky tak z toho mi běhal mráz po zádech a jen jsem čekala kdy mu to všechno docvakne.
(SPOILER)
Za první část knihy skvělé! Nevím, proč se to muselo převrhnout v přepálenou sci-fi fantasmagorii místo tajemného survivalu s prvky mystérie. Postavy v tu jakoby přestaly dávat smysl..
Nejvíce mi utkvěla v paměti skvěle vykreslená situace se záchranou lidí z části letadla v jezeře, což bohužel zkazil očividný oxymoron, aneb skutky muže - hlavního hrdiny, který v duši panikařil, že s takovou situací nemá odnikud zkušenosti a nevěděl co si počít, což naprosto vzápětí vyvrací jeho příkladové velitelské a organizační krizové jednání, které bych se nebál přirovnat k ukázkovému vyřešení situace. Jaký to paradox!
Knihu jsem nedočetl.
Tak tohle je pouze těžký průměr. S hrdiny románu se vůbec nestihnete blíže seznámit, oni se o to ani nesnaží, děj se odvíjí jak teenager na prvním rande, občas dobrý občas ne, časové hrátky, ačkoliv myšlenka by mohla být OK, tady vyzněly do ztracena. Nemastné neslané jako při žaludeční dietě. O nic nepřijde kdo koukne jinam.
(SPOILER)
Připodobnění ke Ztraceným (The Lost) není samoúčelné a dost vystihuje zejména atmosféru na počátku knihy. Teoretizování o důvodech pádu letu 305, stejně jako hledání řešení jak přežít první dny byly to nejlepší na knize. Ani rozkrývání pravdy, kdy část přeživších vydala do pusté a divoké anglické krajiny hledat pomoc, ve které najdou jen opuštěné stavení a záhadný monument, byla uspokojující. Snad i následný návrat k vraku letounu a souboj hitech plavidel a postav by ještě šel.
Ve fázi, kdy se příběh přehoupl do Londýna už šla atmosféra dolu. Vinu na tom má nelogičnost popisu desítky let opuštěného Londýna. Budovy stály téměř nedotčené, ulice nebyly nijak zarostlé a byt jedné z postav vůbec nedoznal zubu času. Skoro to tedy působilo, že každou chvíli zpoza rohu vykoukne zbídačený obyvatel města. A tak to pokračovalo téměř s každým popisem až do samotného závěru (Kdo někdy slyšel o myšlence přehrazení gibraltarské úžiny zajisté ví, že Titáni by tímto krokem odsoudily Evropu a další okolní země k ekologické katastrofě a nic by na tom neměnily výhody, které by členství v jejich alianci mělo).
Premisa Titánu nebyla zcela mimo mísu a myšlenka se mi líbila i s tím, jak autor došel poznání, že být bohem není zase tak lákavé, ale zasloužila by si více rozpracovat do hloubky a méně stavět na technologiích, které jako by některé vypadly z péra Julie Verna.
Závěr, jak napravit vše, co se událo, byl dobrý a trochu zachránil celé knize reputaci. Skoro jsem si řek, že by Let 305 byl dobrým materiálem pro film :-)
Posledních pět dní
jsme byli jako pokusné krysy
v postapokalyptickém bludišti,
pobíhali jsme sem tam,
hledali cestu ven, pokoušeli se přežít.
Věnováno těm, kteří jsou dost tvrdohlavý na to, aby snili.
Musím přiznat, že jsem od tohoto románu čekal víc. Nechtěl jsem zrovna Terminátora nebo nějaký Restaurant, ale očekával jsem propracovanější pohyb časem. A tady vlastně není vysvětleno nic. Prostě se najednou ocitnou v budoucnosti a čtenáři div se. Navíc v příběhu převažují komunistické a sociální aspekty. Například, když se parta kapitalistů rozhodne – cituji: ….chceme být nejlepší a nejmoudřejší z celého světa, kteří nesou pochodeň vstříct lepším zítřkům....
Citát: Žádný stres. Závisí na nás osud celého lidstva.
Vlastně ani samotné setkání s „nebezpečím“ v budoucnosti není nijak zvláště propracované. Je to takové hluché, nevyrovnané a možná i zmatečné. Nepíšu zmatené, jen zmatečné. Při snaze cokoliv vysvětlit, jsem se ještě víc ztrácel. Nejsou v tom vyloženě nudné části, jen je to celé takové jednoduše nezáživné. Sice vás to táhne do samotného konce, aby jste zjistili, jak to celé dopadne, ale ihned po dočtení, jsem velkou část zapomněl.
Malá ochutnávka:
V hustém anglickém lese je tma, kterou proniká jen pár měsíčních paprsků a záře mobilů kdesi před námi. Kuželi ostrých bílých světel těkají sem a tam v rukou běžců a jejich pohyb je přibližně synchronizován s praskáním suchých větviček....nadměrná námaha by se nám mohla stát osudnou.
Při cestování časem se dá spousty věcí vymyslet, dokončit nedokončené nebo vytvořit úplně něco jiného. Při této knize jsem se zamyslel nad jednou, snad tisíc let, starou otázkou. Nejde o vejce, nebojte, ale vlastně jde o něco podobného. Když budu cestovat do budoucnosti nebo do minulosti, a až potkám sám sebe a zabiju se.....tedy, zabiju toho, koho jsem potkal, i když jsem to vlastně já. Otázka zní: Je to vražda nebo sebevražda?
Příběh není tak dobrý, jak by se zdál. Sice se lehce čte, ale o to lehčeji na něj zapomenu.
Citát: Napadlo mě, jak by to asi na světě vypadalo, kdybychom všichni mohli před každým zásadním rozhodnutím aspoň na krátkou chvíli nahlédnout do budoucnosti.
Námět se mi líbil, velmi dobře (rychle) se to četlo. Asi to bylo i tím, že je děj takový "prostý". Postavy a ten nádech červené knihovny mě moc nenadchly.
360 stran této knihy je rozděleno do tří částí. V první sledujeme záchranu cestujících ze zříceného letadla a atmosférou mi to trochu připomínalo seriál Ztraceni (Lost). Druhá a nejdelší pak vysvětluje, co se letadlu stalo, proč a kde se letadlo objevilo a další tajemství. V závěru této části pak dojde k vyvrcholení. Třetí část by asi většina spisovatelů shrnula do několika stran epilogu, ale Riddle se nás rozhodl oblažit 70 stranami toho, co se stalo po vyřešení hlavního problému knihy. Nechápejte mně špatně, nevadí mi, když se v knihách dokončují věci, ale tohle mi přišlo dost přehnané. Navíc, na krátkou délku knihy, kdy jste si stihli jen tak tak oblíbit hlavní hrdiny, to bylo přespříliš.
Nápad na knihu jako takový není nijak novátorský, je dost přímočarý a většinu tajemství rozklíčujete daleko dříve, než vám ji předhodí autor. Postavy pak podle mého často jednají nesmyslně či nelogicky. Kupříkladu když některé postavy ví či ovládají něco, co by podle mého nemohli stihnout v tak krátké době se naučit. Nejvíc mi ale vadila naivita ohledně budoucích vynálezů. Prakticky se tu neřeší, jak by vynálezy fungovaly, ani to, jak by se politicky prosazovaly, takže i když se kniha tváří jako sci-fi, tak mi spíše přišla jako fantasy. Jako když si dítě představuje, že bude vládcem Země, bude mít to i ono, ale už nemá potřebu se zamýšlet nad tím, jak by toho mohlo dosáhnout nebo jak by to fungovalo. Z těch mnoha naivních nesmyslů bych jen zmínil ohledně „projektu Gibraltar“, že těžko by se jednalo jen o otázku zemí, které mají hranici na pobřeží Středozemního moře, jak naznačil v knize autor. Něco takového by se muselo řešit na celosvětové úrovni, protože by to mělo globální vliv na celou planetu.
Kniha mně nadchla, ale když to tak zhodnotím, musím říct, že příběh nebyl až tak důmyslný.
První část knihy s podtitulem Přeživší, kdy letadlo havaruje a cestující si pomáhají jak mohou, tak ta se mi líbila.
Ve druhé části nazvané Titáni, zjistíme že letadlo skončilo v budoucnosti, k tomu pak další důležité okolnosti. Tahle část byla slabší a moc mě nebavila.
Tak jsem čekal, jaká bude třetí část s názvem Neznámí. Závěr byl celkem dobrý, ale vlastně očekávaný. 60%.
Let 305 je zpočátku jen prostým pádem letadla s následnými snahami o přežití, jako čtenář pořád čekáte, kdy přijde to SCIFI, to postapo, takže to ze začátku bylo takové nějaké..skvěle sepsané a poutavé, ale pro člověka co čeká na scifi a postapo prostě meh.. ale v tu chvíli kdy se na scéně objevili vzducholodě a naši hrdinové Nick Stone, Harper Laneová a vlastně i Grayson Shaw začínají rozplétat, co se vlastně stalo, mě kniha úplně unesla. Netrpělivě jsem hltal stránku za stránkou a v jeden moment, kdy se vlastně rozhodujete komu budete v knize věřit, jsem si řekl jen WOW... v poslední části jde kniha zase trochu do nudné části, nicméně jako čtenář jsem chtěl vědět jak přesně to dopadne.
Kniha mě zaujala při návštěvě knihkupectví a rozhodně nemusím litovat, že jsem si ji pořídil. Mnozí tuto knihu "odsuzují" jako takovou vykradačku seriálu Ztraceni, já jsem však Ztracené nikdy neviděl a tak jsem byl knihou absolutně unesený. Možná mám svým způsobem nízké nároky, nebo se kniha prostě jen trefila do mého vkusu, ale za mě zatím jedna z nejlepších knih co jsem kdy četl. Jediný mínus je trochu nudnější konec.
Mé hodnocení knihy je 9,5/10
Autorovy další knížky
| 2015 |  Atlantský gen |
| 2016 | Let 305 |
| 2018 | Pandemie |
| 2015 | Atlantský mor |
| 2015 | Atlantský svět |
Let 305 začíná jako zajímavý dobrodružný román o přeživších cestujících z paluby letu 305. Pak ovšem přijde část knihy Titáni, a začne poměrně šílená sci-fi jízda, ve které jsem měl občas problémy se orientovat, a střídání dvou vypravěčů mi v orientaci také úplně nepomohlo. Nejsem si zpětně ani jist, jestli finální rozuzlení zápletky dává logický smysl, ale to píšu teď, s čistou hlavou... Pokud jste fanoušky sci-fi, u tohoto díla se rozhodně nudit nebudete.