Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489603/bmid_okamziky-stesti-ajE-489603.jpg
4
4857
4857
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Četla jsem z Veroničiny strany, po dlouhé době ale kniha, kterou jsem odložila bez potřeby dočíst. Postava Veroniky mi nebyla moc sympatická, příběh mě ničím neoslovil a bylo tam tolik "náhod", že mne to začalo nudit a nakonec úplně odradilo. Je to jediná kniha od autora, která se mi dostala do ruky, tak možná měl jen slabší chvilku...komentář od "rabor" to vyjadřuje celkem výstižně :)
Bohužel jsme z knihy byla zklamaná. Očekávala jsem hodně, ale ke konci jsem už ani neměla chuť Veroniku dočíst. Autora jako takového mám moc ráda, jeho první kniha se mi strašně líbila, možná proto jsem čekala hodně. Postavy mi téměř nepřirostly k srdci, chvílemi ani nešlo příběhu moc věřit..
Tak takový sešup jsem tedy nečekala. Žádné oťukávání, postupný rozjezd příběhu, nic takového. Rovnýma nohama skočíte do života buď Jáchyma a nebo Veroniky, a už v tom jedete. Začala jsem jako žena Verčou. Upřímně řečeno, je to nářez. To jak se to dokáže podívat chlap (jako autor) je dost slušný. Vůbec Vás de facto ten mužský element co to psal neruší. Prostě žijete Veroniku. Dýcháte, jíte, spíte, milujete, nenávidíte.... U Jáchyma mi naopak občas přišlo, že tam už si trochu toho svého chlapa pustil a že je to dobře. Že je fain když tam napíše to co opravdu cítí, jak to myslí. Z Jáchyma jsem toho chlapa fakt cítila. Myslím, že by bylo fain kdyby si aspoň Jáchyma ty chlapi přečetli :-) Za mě jednička s deseti *. Takhle rychle jsem knížku už dlouho "nezhltla".
Zprvu se mi to četlo hodně blbě - připadalo mi to, jako by to psal puberťák a to mi úplně nevyhovovalo. Začala jsem Veronikou, pak jsem zkusila Jáchyma a pak jsem to až do konce tak nějak střídala. A musím říct, že to střídání mě moc bavilo.
Styl mi připadalo, že se měnil s tím, jak se "děti" měnily v dospělé, takže nakonec to bylo fajn čtení na dovolenou.
Kniha se mi líbila tak na 65-70 %. Začala jsem Jáchymem a v polovině jsem se musela již hodně přemáhat, abych četla dál. Nakonec jsem jeho příběh přelouskala. Veronika se četla daleko lépe (tím jak dávalo spousta věcí smysl) a s větší chutí do čtení.
Zcela souhlasím s sBety: "Příběh je klasická Hartlovina, kdy se děje jedna šílenější věc za druhou a nakonec se partnerské vztahy vypořádají jaksi do kříže". V erotikonu se to ještě dalo, tady budiž ale jestli bude další kniha ve stejném duchu, tak už další číst nebudu....
Miluju příběhy vyprávěné z více úhlů pohledu, ale prosím, ne takhle. Přiznávám se, přečetla jsem jenom Veroniku, Jáchyma bez valného zájmu prolistovala, takže hodnocení berte hlavně k části Veroniky. Připadala jsem si, že čtu časopis Napsáno životem, speciální erotické vydání... Patrik Hartl se tu vážně hodně snažil o čtenářský orgasmus, ale já teda fakt nebyla.
Nakonec jsem byla vážně mile překvapená. Hrdinové (hlavně Veronika) mě občas strašně štvali, ale předpokládám, že to byl autorův záměr. Přišlo mi to docela zajímavý ze sociologickýho / psychologickýho hlediska - asi těžko by Jáchym i Veronika dělali tolik divných věcí a tolik špatných rozhodnutí, kdyby mohli ještě pár let žít jako jejich vrstevníci... Jediný, co mi na knížce vadilo, bylo značný zjednodušení některých situací (ani mi tolik nevadí, že se hrdinům jako zázrakem docela dařilo v jakymkoli podnikání, do kterýho se pustili, jako spíš to, že to bylo podaný, jako by například založení cateringu byla nějaká prča... nebo udržení vily na Ořechovce...). Celkově ale spokojenost a jsem ráda za dobrý konec :-).
Svěží, oddychová, lehce praštěná knížka. Občas jsem vrtěla hlavou nad vztahovými propletenci, ale nuda nebyla ani chvíli. Jen poměrně časté vulgarismy mi vadily.
Tento autor mě příjemně překvapil už svými předchozími tituly, takže zatím jeho poslední kniha by jasnou volbou, jen co se mi ji podařilo v knihovně sehnat (stále zarezervovaná). Velmi zajímavě řešené vyprávění téhož období dvěma sourozenci.
Tak ať vezmu knihu z kteréhokoli konce, jedno mohu konstatovat zodpovědně: nelíbila se mi. Snůška negativních emocí, které jsou uspořádány do zdánlivě normálních (?) osudů hlavních protagonistů - to má být reflexe současné společnosti? Naprosto povrchní zpracování slibného námětu, soucit nevzbudí ani tragédie prolínající se příběhem. Nevím, kde kniha bere takový úspěch, ale u mě téměř propadák.
Jedna polovina se dala zvládnout, ale tou druhou jsem se musela už překousávat a nudila mě.
Největší zajímavostí této knihy bezesporu je možnost číst ji dvakrát "poprvé". Příběh je klasická Hartlovina, kdy se děje jedna šílenější věc za druhou a nakonec se partnerské vztahy vypořádají jaksi do kříže.
Začala jsem Veronikou a myslím, že to byla správná volba. Příběh se mi líbil, vše dávalo smysl a nakonec do sebe zapadlo. To že Veronika potká milence své matky nebo Jáchym Amy je sice trochu přitažené za vlasy, ale i mě už potkalo pár takových nemožných věcí - takže proč ne?
Po přečtení Erotikonu jsem tušila, že půjde jen o takovou oddychovku takže jsem nic velkého neočekávala. U čtení jsem se zasmála, poplakala si a zavzpomínala na své okamžiky štěstí (doufám, že mě ještě nějaké čekají :-) ). Díky za příjemně strávené čtyři dny s touto knihou.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Kniha se mi líbila, nejvíce mě hlavně zaujalo to, že z každé strany je jiný příběh. Bála a jsem se však, že to bude moc podobné, ale moje obavy byly zbytečné, protože oba příběhy se navzájem doplňovaly.
Jediné, co musím vytknout, že tam bylo až moc náhod, které se mi zdály dost nereálné, že by se staly v reálném životě. Ale právě od toho tu máme knížky, že. :)