Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489603/bmid_okamziky-stesti-ajE-489603.jpg
4
4854
4854
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Výborná knížka! Dobře se četla, měla spád, vtip a celkově mě moc bavila. Začala jsem číst Jáchymem a udělala jsem dobře. U některých komentářů zde přemýšlím, jestli jsme vůbec četli stejnou knížku. :-)
Dobrá oddechovka. Kdo chtěl náročné čtivo, měl si půjčit Čapka a neprudit trapnými komentáři. :-P
Můj oblíbený spisovatel a když ho spousta čtenářů kritizuje mě se jeho poslední kniha moc líbila. Přesně styl, který se ukázal i v jeho knize Malý pražský eritikon. Je to příběh ze života dnešní doby včetně všech návnad, proher a úspěchů. Už teď se těším na další knihu.
Po Prazskem erotikonu jsem dost zklamana - najednou je z humorne mozaiky utahana a nenapadita telenovela. Docitala jsem to horko tezko a po dalsim Hartloi asi nesahnu.
Musím říct, že spíš málo, než mnoho...část o Veronice se mi četla dobře, i když jsem si říkala, že teď životních zádrhelů tam bylo na můj vkus a jenom tak nějak povrchně promyšlených...ale Jáchyma už jsem skoro nedávala, dlouhé plácání....
Tato kniha mě docela zklamala. Je to první knížka, kterou jsem od Patrika Hartla četla a asi po jeho knihách už nesáhnu. Nejprve jsem přečetla Jáchyma a přibližně v polovině příběhu Veroniky jsem se čtením skončila. Mrzí mě, že je právě tato kniha tak populární... Nicméně, jako oddechové čtení pro někoho, kdo od příběhu moc nečeká a nepotřebuje u čtení více přemýšlet, se tato kniha hodí.
Skvělé pohodové čtení. Četla se stejně výborně jako moje první od Patrika Hartla Malý pražský erotikon. Zkrátka něco ze života. Samozřejmě nelze čekat žádné hlubokomyslné a poučné dílo, což ostatně není záměrem. Jako čtení na dovolenou nebo prostě jen tak pro oddech určitě doporučuji.
Kniha mě zklamala, čekala jsem více. Nápad dobrý, bohužel styl psaný velmi jednoduchý pro nenáročné čtěnáře. Začla jsem Veronikou, už v půlce mě to nebavilo, těžko uvěřitelné situace, navíc mi byla dost nesympatická. Působilo to na mě jako průměrný dívčí románek. S Jáchymem už jsem nehodlala ztrácet čas, dám přednost lepším dílům.
Na knížku jsem se těšila, ale po dočtení jsem byla trošku v rozpacích. Určitě bych začla Veronikou. Jáchym by toho asi víc prozradil. A právě konec Jáchyma byl pro mě takové klišé a docela zklamání. Jinak pěkná a čtivá knížka.
Konečně jsem se v knihovně dočkala, začala příběhem Jáchyma. Veronika pak pěkně dovyprávěla. Překvapením je rychlost, kterou se příběh odvíjí, doba, která uplyne mezi kapitolami, najednou je o dva a půl roku víc.... Nálož životních situací, ale líbilo se. Škoda, že nejde zjistit, jak by se mi líbila, kdybych začala Veronikou....
Okamžiky štěstí mě mile překvapily. Byla jsem zvědavá na příběh z dvou perspektiv. Milé pro mě bylo, že se nejedná o milostný pár, ale o sourozence. Osud si s nimi zahrál nemilou hru a pohled z dívčí i klučičí strany byl dost zajímavý. I tím, že každá z postav se na chvíli dějově odkloní po své dráze osudu. Hodně věcí se přečtením obou částí vysvětlí. Někdy mi situace přišly trochu moc, ale v celku to vůbec nevadilo. Celý příběh se příjemně a rychle četl. Můžu doporučit. Jen malé doporučení - začala jsem číst Veronikou a pro pochopení Jáchyma mi to přišlo lepší, než kdybych začala obráceně. :)
Úžasná knížka. Četla se velmi rychle, téměř sama. Začala jsem příběhem Veroniky a udělala jsem podle mě dobře. Přečetla si ji i mamka a přestože je jiná generace, moc ji bavila a ráda se k ní vrátí. Doporučuji. :-)
Příjemné a pohodové čtení. Začala jsem nejdřív číst příběh Veroniky a příběh Jáchyma to všechno už jen dokreslil...pokládám si otázku, jestli opravdu existují takové náhody, které se v knížce staly..? Asi je to reálné, život je někdy pes a všechno tohle se stává...každopádně za mě doporučuji :)
Okamžiky štěstí byla první kniha od tohoto autora a už nemám chuť od něho číst nic jiného, bylo to velké zklamání! Kniha se čte celkem rychle, což je asi jediné plus. Nechápu, že se stala tak populární.
Kniha je jak časosběrný dokument o životě sourozenců. Pěkně akčních a osudem zmítaných sourozenců, se kterými se život ani trochu nemazlil. Dva příběhy z pohledu Veroniky a Jáchyma, které se protínají a zase rozcházejí, si dokážu představit i jako zcela samostatné knihy a ani u jedné bych se nenudil. Druhý rozměr, který knize dodává náhled na příběh z jiné strany je fajn. Pravdou je, že některé krkolomné eskapády mi připadaly až za hranou možného, ale život je pes, občas se to asi semele. Začal jsem Veronikou a jsem za to rád, mám pocit, že Jáchymův příběh by mi některé překvapivé zvraty prozradil dopředu. Jáchymův příběh je více samostatnější a při průletu tím Veroničiným jen vyjasní některé dopady jejího jednání, které si do té doby můžete jen domýšlet. Inu, za mě dobrý.
Knihu jsem přečetla celkem rychle, což svědčí o tom, že je čtivá a docela mě bavila. Ze začátku mě velmi zaujala forma knihy a to, že se setkám s různymi dvěma pohledy na stejný příběh. Tak to ale nakonec dle mého vůbec nebylo, spíše se oba příběhy doplňovaly a vyvstávaly tak na povrch nové skutečnosti, což se mi ve výsledku i líbilo. Nicméně, co se mi nelíbilo vůbec, bylo to, že snad žádná postava v knize neměla normální vztah. Vím, že dnešní doba je hodně hektická a vztahová inteligence se příliš nevidí, ale aby opravdu každá postava (že jich bylo určitě přes 20), byla rozvedená, podváděná nebo sama podváděla, to mi prostě přijde až moc. Možná jsem naivní, ale stále věřím, že existuje spousta milujících se věrných párů...Co se mi naopak velmi líbilo, že oba hlavní hrdinové se nebáli rozjet svá podnikání a zkoušet nové příležitosti :)
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
První moje kniha od Patrika Hartla a asi i poslední. Oceňuji zajímavý nápad vyprávět příběh z pohledu dvou lidí, určité momenty se hezky doplňovaly, ale celkově mě kniha nezaujala. Četla jsem nejprve Jáchyma a jeho příběh plynul neskutečně rychle, jedna událost stíhala druhou a kniha mi nedávala prostor vydechnout. Bohužel ale ne v tom dobré slova smyslu, kdy vás kniha pohltí a vy ji nemůžete odložit, protože chcete vědět, co bude dál. Tady to byl jen sled událostí, které klouzaly po povrchu, postrádala jsem nějaký hlubší rozměr, nějaké plastičtější vykreslení postav, smyslu konání. Příběh Veroniky se naopak táhnul, protože už jsem vlastně znala konec. Nechci knihu úplně zavrhnout, jako lehké prázdninové čtení k vodě plní svůj účel, já jsem ale asi pod dojmem marketingové kampaně čekala mnohem víc.