Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Snad kdybych byla o 20 let mladší ☺.... příběh mi přišel příliš nereálný, nadsazený a místy až moc překombinovaný.
Hm, ke knize mě přivedla kamarádka, začala Veronikou. Tak jsem zvolila Jáchyma, jak jinak. Prvních sto stran uteklo jako nic, až na trochu jalový začátek, pak smrt rodičů a zápletka začala vypadat nadějně. Sympatický kluk, který se navzdory prachbídným výsledkům ve škole plynně domluví anglicky, zřejmě i německy, okamžitě si sežene práci, nehledě k té další načerno. Veronika je těhotná, porodí, má ženatého milence (bývalého dlouholetého milence své matky), zhroutí, zamiluje, porodí, zase má milence. Ach jo. Jáchym létá sem a tam, najde si dívku, dceru milionáře. Zklame ji a střídá partnerky jak housky na krámě, tu dvě najednou, tu černošku, Asiatku, po jednom večeru cítí harmonické souznění duší, zamilovává se a odmilovává. Ale postavou Amy autor příběh úplně zabil. Na 250 stranách neskutečně mnoho náhod, gravidních žen a nesmyslných zvratů. Ani se mi do Veroniky nechce. Chválím krasoprsa a utržené ucho v rakouských Alpách. Hm...
Moje první knížka od Patrika Hartla, kterou jsem měl možnost číst. Autor mě nedávno zaujal v pořadu host Radiožurnálu Lucie Výborné, a to nejen svým verbálním projevem, ale zejména jeho originálním smíchem, přičemž mě natolik nadchl svým vyprávěním a pohledem na život, že jsem musel sáhnout po Okamžicích štěstí. Mile mě překvapilo rozdělení knihy na dvě strany, vyprávění z pohledu sourozenců Jáchyma a Veroniky. Má volba padla na Jáchyma. Ze začátku mě knížka bavila, říkal jsem si, že to bude kvalitní odpočinkové čtivo. Během několika stránek jsem pochopil, že tato kniha byla skok do tmy. Do čtení jsem se vyloženě nutil, vlastně jsem Jáchymovu část dočetl kvůli nějakému "pocitu úcty" k autorovi, kdy mě zaujal jako člověk. Příjemné množství postav, děj není nijak hluboký, naopak je plytký, nicméně ubíhá, text je psaný rychlou formou, skutečně to utíká, ale... nebaví. Žádné překvapivé zvraty, žádné skoky vpřed a vzad, jen popisování. Taková (dost neuvěřitelná) pohádka pro dospělé. Škoda. Veroničinu část už číst nebudu, ale předchozím Hartlovým dílům šanci dám.
Zvláštní a zajímavé si přečíst několik let života dvěma pohledy. Já jsem začala Veronikou a po přečtení jsem si v první chvíli řekla, že už všechno vím, tak proč číst totéž znovu, ale pak jsem to vyhodnotila jako zajímavé srovnání a povedlo se. Už jsem četla příběh očima ženy i muže (Past na duši od Jitky Prokšové a asi by se našla další dílka), takže to není nápad zcela originální, ale knížka se mi líbila a bavila mě. Všem, komu se zdá, že je tam mnoho náhod, které se nemohly přihodit, musím sdělit, že mají asi nudný život. Já těch zvláštních náhod prožívám hodně! A nééé, že by se mi to vždy líbilo, ale svět je opravdu malý.
Poslechnuto jako audiokniha. Příjemné, někdy vtipné, jen těch nevěr tam bylo trochu moc. Svět je malý, ale s Amy už to bylo trochu moc. Začala jsem Jáchymem a jsem za to ráda.
Poutavé a dějem nabité vyprávění o dvou sourozencích a lidech kolem nich. Nic víc, nic míň. V příběhu hraje velkou roli náhoda a literárně to není žádný šperk, ale je to výborná oddychovka, navíc oceňuji formu dvou příběhů, které se vzájemně doplňují. Jediné, co mě moc nebavilo a dost se vleklo, byl konec Veroničiny části, který mi hrozně připomínal jeden film s Tomášem Holým.
Těm, kdo váhají, z jaké strany se do knihy pustit, doporučuju začít Veronikou. Jáchym toho o sestřiných osudech prozradil příliš mnoho, takže při následném čtení její verze přijdete o řadu překvapení a zvratů.
Začala jsem Veronikou, to se četlo dobře, mělo to spád. U Jáchyma už se to trochu vleklo a některé situace jsou přehnané, některé překombinované, ale každý životní příběh je nějaký. Oceňuji nápad 2 v 1.
Styl vyprávění Patrika Hartla, mám ráda, a taky oceňuju nápad s prolnutím dvou příběhů sourozenců, které jsou oddělené jako samostatné knihy.
Na druhou stranu některé situace, které se v knize odehrávají, a bylo jich dost, mi přišly přehnané a nereálné, některé byly zas naopak velký klišé, takže kniha je pro mě po Eritikonu celkem zklamáním.
3 hvězdy za nápad "oboustranné knihy" a propletených příběhů"; jinak 2 hvězdy.
Skvělá knížka !! Určitě všem doporučuji přečíst. Já osobně jsem četla nejdříve Jáchyma a až poté Veroniku. Měla jsem pocit, že kdybych četla jako první Veroniku, že by mi pak některé situace nedávaly smysl. Při čtení jsem měla pocit, že autor jako první napsal Jáchymův příběh a až podle něj sepsal příběh Veroničin. Ovšem má mamča si knihu přečetla hned po mně a schválně zvolila opačné pořadí než já. Ona naopak tvrdí, že jako první byla napsána Veronika. Zde člověk může vidět, že opravdu záleží na tom, kterou z postav si při čtení zvolíme jako tu první. Opravdu to značně ovlivní náš požitek z knihy :)
Mám ráda knihy, které přinášejí nové pojetí a "oboustranná" kniha mne nadchla. Nejde přitom o stejný příběh vyprávěný z pohledu Veroniky a Jáchyma. Stejná je sice hlavní dějová linie, daná tím, že na začátku knihy mladým sourozencům zemřou rodiče a ti se musí se svým životem najednou prát sami, ale je zde i spousta "vedlejších" linií, které jsou na jedné straně jen nastíněny a teprve na druhé straně se člověk dozví detaily.
Vyprávění má spád a obě strany knihy jsem četla v každé volné chvíli. Některé situace by mohly být sice propracovanější (např. když Jáchym spadne do šachty, kolem které nahoře štěkají hlídací psi, má zlomenou klíční kost a poraněné ruce, ale "nakonec se z toho přece nějak dostal") a některé náhody jsou hodně velké (např. to, že spolu nakonec začali chodit Jáchym s Amy), ale život přináší spoustu překvapení, takže proč ne.
Některé zápletky jsou opravdu neobvyklé (např. tajné pronajímání apartmánu Moničiných rodičů.
Ráda si přečtu další knížky od tohoto autora.
Kniha mne velice zklamala, nečekala jsem tak plytký děj se spoustou vulgarit - možná tak kniha do ženských časopisů pro nenáročné čtenáře - pro mne ztráta času - od p. profesora bych opravdu čekala víc - ztráta času a zbytečná mediální bublina !!!
Začala a skončila jsem pouze Veronikou. Pravdou je, že jsem si dala delší pauzu ve čtení a u Jáchyma se přetrhla nit..... Nicméně kniha s názvem Veronika se četla jedním dechem. S hlavní hrdinkou jsem prožívala všechny její trable, maléry, lásky a zklamání. Moc se mi první část líbila. Třeba se ke knížce někdy vrátím, dočtu Jáchyma a přidám další hvězdičku :) Krásný příběh.
Tohle jsem se snažila přelouskat jen proto, že jsem chtěla ve výzvě splnit kolonku o rodičích. Tohle prý čte má matka. Hmm, nelíbí!
Nebavil mě číst příběh hloupých děcek, který pořádně neví co se životem a tak ho ničí sobě i lidem okolo neustálými nevěrami a lhaním ve vztazích. Tohle nebyl šálek mého čaje.
SPOILER!
Bála jsem se, že po tom, co přečtu příběh Veroniky, už mě nebude bavit číst vlastně stejný příběh Jáchyma. Ale ty příběhy byly nakonec úplně jiné, nádherně se ale doplňovaly a kniha se četla sama. Pár aspektů už mi ale přišlo jako echt klišé - například, že každá dívka téměř v každém vztahu otěhotní, jako by nebyly kondomy; Jáchym se dá dohromady s Amy a tak dále a tak dále.
Já četla nejdříve Veroniku, ze které jsem měla pocit, že je to jen další klasická knížka o zklamané holce/ženě, která projde pár vztahy a pak se vrátí k prvnímu. A opět jako u všech podobných knih jsem byla šokovaná, co všechno zvládá dělat mamina malé holčičky, trošku nemožné řekla bych. Druhá část - Jáchym se mi naopak líbila moc. Tam to mělo spád, hlavní hrdina měl šťávu a nakonec jsem si tak odnesla ze čtení této knihy vcelku dobrý dojem. Čekala jsem ale víc, příběhy nebyly až tak propojené
Mně to prostě nesedlo. Takové neoriginální, nudné, pořád jsem se nutila do čtení a ne naopak. Čekala jsem, že druhá strana bude lepší, ale byla bohužel ještě méně zábavná. Zkusím ještě jinou knihu od autora, třeba ten Erotikon.
Štítky knihy
Praha humor dospívání sourozenci vztahy společenské romány
Autorovy další knížky
2016 | Okamžiky štěstí |
2014 | Malý pražský erotikon |
2018 | Nejlepší víkend |
2021 | 15 roků lásky |
2023 | Gazely |
Kniha se mi líbila dobře se četla.