Okno do času
Peter F. Hamilton
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/359183/bmid_okno-do-casu-vL7-359183.jpg
4
81
81
Jules je zvláštní chlapec. Byl jím, ještě než se začaly dít všechny ty divné věci. Má fotografickou paměť, ze které žádná vzpomínka nevymizí. Nikdy – až do chvíle, kdy v jeho životě náhle zavládne chaos, smrt se zjeví příliš blízko a v jeho paměti se objeví chyba v podobě vzpomínek někoho cizího. Jules s odvahou, důvtipem a svérázným smyslem pro humor vyvíjí teorii pro vysvětlení tohoto nepochopitelného úkazu. Při pátrání po identitě svého záhadného dvojníka se zaplétá do cizích nadějí a snů a také do smyček smrtícího plánu šílence. Skvělá novela autora bestsellerů Petera F. Hamiltona zve čtenáře na neuvěřitelnou jízdu časem prostřednictvím vzpomínek na minulosti i budoucnost. Napínavý i humorný příběh mistrně využívající faktu, že vesmír není jen podivnější, než si myslíme, je dokonce podivnější, než si představit dokážeme.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý krátký příběh o časových paradoxech. Ale prokristapána, překladatel, který je schopen napsat, že "vzpomínka pocházela NEJDÉLE z roku 2000" by měl zvážit, zda náhodou nedělá ve špatném oboru.
Furt jsem čekal , kdy to přijde. U tohoto dílka mate celou dobu pocit , ze to bude velké. Nepletl jsem se a knihu jsem zavřel s salamounckym úsměvem .
Rozhodl jsem se, že než se pustím do rozsáhlé Ságy Společenství od tohoto autora, tak se s ním nejdřív seznámím s touto útlou knížečkou. Celý příběh Okna do času přečtete vlastně za chvilku a je to dobře. Není to zbytečně natahované, je to viděním hlavního hrdiny celkem zábavné a originální. Zajímavý pohled na cestování časem a možnosti s tím spojené. Seznámení s autorem se povedlo a můžu se pustit do pořádně tlustých románů.
Jules je mi sympatický a uvěřitelný, znám jemu podobné chlapce. Mnohé jeho myšlenky jsou podnětné a trefné. Snaha přijít na kloub cestování časem je blízká snad všem. Ale způsob dokazování jeho teorie do mě vnášel více zmatku než poznání. Stejně jak vesmír sám.
Není to o narušené sebedůvěře. Fakt ne. Ale pro některé položky, vyskytující se v běžném životě, doopravdy nemám buňky. Jakože doopravdy. Dívám-li se na složitější „špiónku“, ukazovák mého muže tančí po stále stejném tlačítku klávesnice s hbitostí zručného telegrafisty, a on pozastavuje děj, aby mi zodpověděl sofistikované dotazy typu: „To je ten von, co tam před chvílí byl? Ne?? A kdo mu to teda řekl?“ a „Tenhle kamarádí s kým?“ a podobně…
Nejinak je tomu se sci-fi. Obliba veteránů bří. Strugackých a dalších zhynula lety na úbytě a po vlažných pokusech restartovat zvídavost pro tuhle kategorii (větvící se v postapo apod.), rezignovala jsem. Možná i proto, jak hrozivě se úží dříve zřetelná mezera mezi smyšleným a reálně hrozícím, očesaným o literární přitažlivost.
„Okno do času“ mě ale dlouhodobě lákalo, až nalákalo. Přestože zejména téma cestování v čase je ohledně mého racionálního vstřebání sci-fi přímo ukázková.
Nikdy neříkej nikdy. Většinu z těch pár stránek obydlel obsah běžně čtivý, uchopitelný, uvěřitelný (fakt jsem to řekla??), chytrý, lidský. Hlavního hrdinu pevně přichýlíte po prvních stránkách a do konce – překvapivě mocně napínavého – jste odhodlaní za něj dýchat. Zasmějete se. Dojmete. Občas se poznáte v otázkách. Občas to brnkne hluboko. Často na někoho myslíte. A na vlastní nepatrnost…
Občas se taky ztratíte a musíte se zorientovat. A jo, já to vážně celé dala. Jen úplný závěr už byl trochu složitě konstruovaný a ony dvě tři stránky do konce jsem drobně protápala. Ale vůbec to nevadí, knížka byla skvělá.
"Když jsou chytří lidé v menšině, nedělá to z nás otroky pitomé většiny?"
Ani nevím, proč jsem tuhle útlou knížku tak dlouho ignorovala. Hamilton je dobrý spisovatel, i když mu k proniknutí mezi špičku mých oblíbených autorů něco málo chybí. Tedy spíše přebývá: jeho vesmíry jsou až moc rozkošatělé, téměř přeplácané množstvím zdánlivě nesourodých motivů a nápadů.
"Okno do času" se liší nejen rozsahem a s tím souvisejícím úsporným stylem. Pro jednou čtenář zůstává na současné Zemi a sleduje tak trochu jiného chlapce, nadaného (což je diskriminující výraz, korektně se užívá "vysoce schopný"), ovšem pro ostatní lidi kapku hůř pochopitelného. Julian je velmi inteligentní, potřebuje ve svém světě řád - např. ponožky musí nést správné označení dne v týdnu - a hlavně má dokonalou paměť. Ideální materiál pro šikanu, přesto se nepoddává stresu a s problémy i změnami ve svém životě se Julian vyrovnává nesmírně metodicky, ať už jde o události tragické či nepřirozené jevy. Kde by jiní běželi za psychiatrem, tento třináctiletý podivín přemýšlí, zjišťuje a spřádá plány.
Hověla jsem si v úsměvně lidské novelce, nadšeně ji prosprintovala... leč těsně před finišem mi mozek zakopl, ztratil orientaci a zatím marně hledá správnou cestu za cílovou čáru. Já jsem prostě na konci přestala chápat, kdo je kdo, kým se stal/nestal/může stát a proč vlastně. Holt si to přečtu znovu, až budu pořádně vyspaná, ve slušné duševní kondici a na klidném místě... jestli někdy. 85%
Jednohubka osvěžující asi jako klimatizace v parném létě.
Jules je neobyčejná a sympatická postava zažívající originální příběh.
Psáno svižně, s lehkostí a humorem.
Čtenáře možná nakonec zamrzí krátká stopáž, ale já i to hodnotím jako klad, neboť "dobrého pomálu" a je vždycky lepší odkládat knížku s lítostí, že není delší, než naopak s názorem, že to byla zbytečně nastavovaná kaše.
Po přečtení Okna do času jsem si vzpomněla na svého známého, se kterým "to mají všichni těžké, protože on má se vším hlubokou zkušenost"; mj. "to s ním mají těžké spisovatelé, protože on má hodně načteno" :-). Pokud se s Mistrem Čtenářem porovnám, něco jsem za svůj život přečetla taky, ALE se mnou to mají spisovatelé trochu jiné. Takže když např. mně neznámý Peter F. Hamilton zkoncentruje na tak malé ploše všechno, co mám ráda, tedy příběh zvláštního, geniálního kluka, kterému dává život zabrat, vyšetřování téměř detektivní a vědeckofantastickou podstatu, a navíc všechno zpracuje vtipně a čtivě, jaká z toho vyjdu na konci já? Okouzlená, pobavená a dojatá.
Zvláštní příběh. Tak nějak nevím, jak ho v komentáři uchopit. Bylo to rychle odbyté, četlo se to hezky a některé myšlenky byly zajímavé. Nejspíš si od autora budu muset ještě něco přečíst.
Jednoduché, dobře odvyprávěné, pekně přeložené. Každý si z toho vezme svoje, dokáži si představit, že tuto knížku zhltne babička, táta, kluk, jeho přítelkyně a dokonce i pes - publikum tu může být opravdu širokospektrální. A jak zde už bylo trefně poznamenáno, skončí to moc rychle. Je to asi dnešní trend, ale mám pocit, že stále častěji narážím na literaturu, která je psána jakoby scénář k filmu. Možná si autor říká "co kdyby, alespoň jim to nenápadně podsunu". A u Okna do času, které je skoro celé takovým chytrým introvertním přemítáním hlavního hrdiny, na tento model dojde v závěru, kdy jsou situace popsány zkratkovitě, jinak než ve zbytku knihy, a změní se i tempo. Možná proto dobrý pocit na konci částečně vyprchá a vyvolá otazník, jestli si tohle povedené minidílo nezasloužilo konec ještě malinko přepracovat.
Velmi kvalitní a zároveň frustrující čtení. Celá kniha je totiž povedená a čte se jedna báseň. Ústřední motiv šlape jako hodinky a je vyprávěn s lehkostí, jasností a všudypřítomnou osudovostí a občasnou vážností. Je obdivuhodné, na jak malém prostoru dokáže autor rozehrát velikou hru a s naprostou lehkostí míchat několik tónů, aniž by to působilo nepatřičně. Hlavní postava je sympatická a její pátrání prožíváte naplno s každým slovem. Čtete, čtete, bavíte se, jste zvědavi, co přijde dál a pak přijde....konec. Ačkoliv kniha nabízí kompletní, uzavřený příběh, který sám o sobě baví, nelze se při zkrácené délce zbavit dojmu, že jsem přecijenom nečetl zcela plnohodnotnou knihu, ale pouze její půlku, nebo jen první, rozpracovaný souhrn děje. V tomto záleží na úhlu pohledu, neboť závěr vše potřebné uzavře, ale zároveň nabízí spoustu podnětů a potenciálu k pokračování vyprávění a tak jsem i přes finalitu zakončení cítil jistou prázdnotu, neboť prezentovaný svět a jeho principy byly tak zajímavé, že mi jejich hrubé načrtnutí přišlo neuspokojivé a chtěl jsem se do nich ponořit ještě více a na delší dobu. Jde o dílo plné paradoxů, kdy mnoho jeho pozitiv lze brát také jako negativa. Čtením rozhodně neprohloupíte, neboť jde o dojemné, zábavné a chytré dílo, jen se připravte na to, že na konci budete chtít ještě víc a nebudete i přes kvality díla cítit plné uspokojení.
Než jsem se stihla začíst, byl konec... Očekávání jsem měla trochu vyšší, ale jinak to bylo celkem fajn čtení. Takové 3,5 *.
Skvelá krátka novela, ktorú prečítate za jeden deň. Výborne a ľahko sa číta - v knihe ide o príbeh chlapca, ktorý si pamätá všetko a jedného dňa si začne spomínať na udalosti, ktoré nezažil. V knihe sa objavia časové paradoxy, takže kto má rád tému cestovania v čase, túto knihu odporúčam. Len to bolo príliš krátke.
Ale jo...neznám nikoho, kdo by si někdy v životě nepohrával s myšlenkou cestování časem. K tomu mít nějakou tu superschopnost (třeba dokonalou paměť) a zhulenýho strejdu, co všechny vaše dumky žalky lidsky pochopí. Být tohle komiks, asi by se čtenáři do autora tolik neopírali. Mě to vcelku bavilo. Peace
Skvělá novela, která je především komediálního ranku s prvky sci-fi (i když zcela zásadními pro vyprávění příběhu). Zábavně je popsána zejména hlavní postava, třináctiletý génius, který má neuvěřitelnou paměť a ještě k tomu věcně glosuje popkulturu 21. století :o)). Sice jednoduchý, ale věcný a navíc neuvěřitelně zábavný příběh! "Forrest Gump meets Stephen Hawking."
Už párkrát jsem se setkala s knížkou, u níž mi nebylo jasné, komu je vlastně určena. Jestli dospělým, nebo dětem. A to je případ i této knížky. Hlavní hrdina je třináctiletý chlapec s geniální pamětí. Cestuje časem, věnuje se vysoce intelektuálním problémům, přitom má nevyřřízené účty s kluky ve škole. Lehce infantilní podtext mi trochu vadil ve čtení, s postavou jsem se smířila až tehdy, když jsem si ji sama pro sebe definovala jako geniálního autistu. Našla jsem pár hezkých myšlenek...vědomí je okno do času....,ale celkově trošku vypravěčsky zmatené. Už bych se k této knížce nevrátila.
Když říkám něco takového, o tom,
že ve věcech má být pořádek,
lidé na mě koukají, jako bych byl hloupý já,
a ne oni.
Tuhle knihu bych si nikdy sám dobrovolně nekoupil. Dostal jsem jí od Ježíška.
Malá knižečka, kterou klidně můžete považovat za delší povídku. Propagačně zabalenou do tvrdých desek a vydávanou jako knihu.
Citát: Když jsou chytří lidé v menšině, nedělá to z nás otroky pitomé většiny?
Obsahově sice není tak špatná, jak by se na první pohled zdálo, ale vše, co zde je, bylo a bude k mání v několika dalších knihách od několika dalších spisovatelů. Nic nového, jen zručně zanesené do dalšího příběhu.
Malá ochutnávka:
...za posledních osm let jsem žádnou narozeninovou oslavu neměl. Nemám je rád. Nemám je rád proto, že ostatní lidi, obzvlášť v mém věku, jsou fakt pitomí. Někteří z nich jsou ještě k tomu šmejdi. Nemám zájem s nimi trávit čas.....
Vše jsem přečetl za pouhé tři hodinky a za pouhých půl hodiny jsem to všechno skoro zapomněl.
Těšil jsem se na cestování časem, ale ono to není také, jak to vypadá. Vyprávění hlavního hrdiny je sice v ich formě, s několika vtipnými pasážemi a lehkou zápletkou, ale vše je napsané až moc jednoduše a pointu má sečtělý čtenář v mozku asi v půlce příběhu. Odpadá tak šok z konce knihy, který není šokem, ale spíš jen takovým lehčím pousmáním se slovy:
Já to věděl.
Citát: Ve skutečnosti to tak nebylo....podíval jsem se na internet.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Pandořina hvězda – Bariéra |
| 2003 |  Porucha reality, část 1: Zjevení |
| 2021 | Sny |
| 2019 | Pandořina hvězda – Invaze |
| 2019 | Jidáš zbavený pout – Pronásledování |
Peter F. Hamilton mi v knihovně už nějaký ten pátek smrdí. Než se ale pustím do těch jeho špalíků, chtěl jsem ho alespoň trošku poznat a tak jsem se pustil do té nejtenčí knížečky, kterou tu od Planety9 v knihovně mám. Výsledek ale dopadl skvěle. Vypráví úsměvný příběh Julese, který je v mnoha ohledech dokonalý autista. Bavilo mě to. Chvílemi jsem se vnitřně nejenom pobavil, ale i zasmál. Navíc to bylo za pár chvil přečtené a závěr tomu dodal pěknou korunu.