Oko za oko

09.07.2024

Shakespearovy komedie mně obvykle moc komické nepřijdou a tahle mi dokonce i místy lezla na nervy – jednak tou nelogicky a nerealisticky vystavěnou zápletkou (já vím, že taková byla dobová zvyklost a že takové jsou pravidla žánru, ale neodkážu si pomoct, leze mi to prostě na nervy i tak) a také obvyklý autorův ping-pong humorných dialogů jsem oceňoval méně než jindy. Hra tak ke mně promlouvala spíš tím, co zřejmě mělo zůstat druhým plánem - téma zneužití moci a hlavně téma postupného otupování schopnosti mravního jednání! Kompromis v morálním rozlišování vede k znečištění svědomí, které pak s menší jistotou kárá naše další (větší a větší) pochybení. A protože obvykle smýšlíme podle toho, jak jsme jednali (tak to prostě bývá), tak si deformujeme vlastní úsudek a pokřivujeme vlastní vůli. Nepoctivost kazí srdce a zkažené srdce přináší zlo na svět. Spousta námětů pro přemýšlení a spousta materiálu pro dobré divadlo.
Ale mistr se rozhodl hrát komedii, to se holt nedá nic dělat... :-)

15.05.2024

Posloucháno na ČRo. Děj nadčasový. Konec neočekávaný. Přestože místy komediální vyznění není to podle mého komedie. Celé vyznění knihy je spíš k zamyšlení o cti, pokrytectví, nespravedlnosti ... Pro mě zcela neznámá Shakespearova hra a stala se milým překvapením. Obsahově hezky uchopitelná a pochopitelná na rozdíl od některých jiných jeho knih, u kterých se musí ve škole trápit děti v rámci povinné četby.

02.10.2023

Velmi poučná zajímavá audiohra. Kdo může být dobrým vladařem s čistým štítem?

05.04.2022

Oko za oko už predznamenáva svojou hybridnosťou, komplikovanosťou a istou rozprávkovosťou (panovník v prestrojení, posteľová pasca) neskoré Shakespearove romance a všeobecne i trend, ktorý neskôr rozvíjal Fletcher a ďalší. Hra je skúmaním správania jednotlivcov v extrémnych situáciách. K tejto interpretácii nahráva aj postava Vincentia, ktorý akoby bol politickým filozofom vytvárajúcim a sledujúcim experiment. Pôsobí to ako prípadová štúdia, v ktorej sa Shakespeare snažil zasadiť dobové politické teórie do reálneho dobového prostredia (aj preto reálne mesto Viedeň a nie zázračná krajina). Z toho potom vyplýva, že ide o hru zaoberajúcu sa etikou a politikou. V tomto kontexte je zaujímavé, že táto hra bola napísaná v dobe nástupu Jakuba I. na trón. V tomto ohľade musí byť bezpochyby zaujímavé zamýšľať sa nad vzťahom tejto hry k obrazu, aký si spoločnosť o tomto nastupujúcom kráľovi predbežne vytvorila a tiež k reálnym krokom prvých mesiacov jeho vlády.

Shakespeare si tu kladie podobnú otázku ako mnohí iní renesanční vzdelanci, či už Erazmus, More alebo Machiavelli: Kto je to dobrý vladár? Môžu sa cnosti vynucovať zákonom? Aká veľká má byť vladárova moc, aby nezačala dusiť slobodu? Má byť vladár stelesnením cnosti? Aký je vzťah korupcie a politiky? Shakespeare tu rozohráva všetky tieto otázky, pričom na niektoré ponúka odpoveď, na iné nie. V každom prípade je však zrejmé, že aj v tejto teórii vychádza Shakespeare z kombinácie aristotelizmu a kresťanskej etiky, najmä z takého vnímania spoločnosti, v ktorom je ústrednou funkciou štátu ak nie vynucovať tak aspoň propagovať a vytvárať prostredie pre cnostný život. V tomto zmysle by tak vládca mal ísť ostatným vzorom, pretože inak nemá právo žiadať niečo také od svojich poddaných. Zároveň si musí ustriehnuť mieru, v ktorej už jeho zákony pôsobia na ľudí príliš drasticky či zasahujú do oblastí, v ktorých nielenže nemajú právomoc, ale v nich ani nemôžu vyhrať (živočíšne pudenie). To je prípad snáh obmedziť verejné domy reštrikciami. Tu by mohlo byť pre zmenu zaujímavé pýtať sa na vzťah Shakespeara i ostatných Alžbetíncov k prirodzenej morálke.

Angelo tu potom slúži ako príklad vládcu, ktorý zlyháva hneď v oboch rovinách. Jednak neslúži ako príklad, pretože sa sám necháva unášať svojimi pudmi a záujmami, a nespráva sa v oblasti lásky cnostne - práve naopak - kvôli čomu je jeho snaha okresať verejné domy pokrytecká. A Angelo si to uvedomuje. Aj preto táto Angelova morálna korupcia, táto - z pohľadu štátu - drobná neresť, čoraz viac rozleptáva jeho vládu a núti ho k stále drastickejším a brutálnejším krokom. Tu sa ukazuje aká drobnosť stačí na rozpútanie búrky.

A zároveň sa snaží reštrikciami vstupovať do oblastí, ktoré sú podľa Shakespeara prirodzené (sexuálna túžba) a teda nemôžu podliehať zákonom. Čo je ešte horšie, svätým bojom, ktorý vôbec nemusí mať náboženské, ale pokojne aj revolučné zafarbenie, sa vytvára vyšinutá, fanatická atmosféra, v ktorej už nevyhráva ten najcnostnejší, najnábožnejší či najľudomilnejší a už vôbec nie prvotné ideály, ale pravý opak. V tomto ohľade sa akýmsi ideálom stáva cnostná Izabela, ktorá svojou odvahou a nevinnosťou slúži ako nasledovania-hodný vzor cnostného správania. Aj Shakespeare si bezpochyby uvedomoval, že takýto príklad na zmenu spoločnosti stačiť nebude, ale zároveň si uvedomoval, že nič lepšie nedokážeme spraviť.

Oko za oko tak bezpochyby patrí medzi Shakespearove vrcholné a filozofickejšie ladené hry. Pre mňa osobne ide o jednu z jeho najlepších "komédií" a ak ju raz niekto zaradí do kolónky romancí, resp. tragikomédií (kam podľa mňa právom patrí), rozhodne bude spolu s Búrkou patriť medzi to najlepšie, čo Shakespeare v tomto žánri vyprodukoval.

10.10.2020

Tato hra mě zaujala díky jednomu mladému herci, jež ztvárňoval roli knížete. Strašně mě mrzelo a doteď mrzí, že jsem na něj narazila tak "pozdě" a ona hra je již delší dobu po své derniéře. Rozhodla jsem si tedy pořídit předlohu a ta nezklamala. Bavila jsem se Luciovými výstupy a hláškami, žasla nad chytrou a ctnostnou Isabelou a byla překvapená, jak si to onen kníže krásně vymyslel. Na konci mě jen napadlo, zda i on nabídku Isabele bral jako "něco za něco". Ráda se pustím do další Shakespearovy hry.

"Na tisíc hříchů jedněm projde snadno, druhé jen jeden přivede až na dno."

edit: (23.10.2020) Komorní scéna aréna právě odemkla svůj archiv, kde můžete inscenaci najít. Doporučuji všem, hra je ještě lepší, než jsem doufala.

14.09.2020

Další případ, kdy méně známá Shakespearova hra dává na frak těm známějším. Dosud jsem u autorových komedií, byť Něco za něco je těžké do takové kategorie řadit. Jednoznačná komedie to není. Temnoty je v ní však dost, stejně jako jízlivé ironie, poučení a látek k zamyšlení. A konec, ten je z celé hry nejtemnější. Přitom čtení je to parádní. Je v ní vše Shakespearovské, ale přitom tak nějak znásobené. Hra s jazykem, humor (tady hlavně v případě Lucia, hajzlíka jednoho, a paní Prošoupané, vyhlášené bordelmamá), proměny (kromě Isabely s Marinou hlavně kníže, který se zhostí několika rolí- z knížete utíkajícího před vlastním údělem se promění v mnicha sledujícího a ovlivňujícího děj, aby se na závěr stal nejvyšším soudcem lidských osudů a sám propadl hříchu) William si tady hodně pohrál jak s charaktery, dějem, tak i divákem/čtenářem, i když do optimismu měl podle všeho při tvorbě hodně daleko.

A ten závěr? Pozoruhodný. Jediný, kdo získal, co chtěl, byl prakticky jen Claudio, příčina celého děje. A vlastně samotný kníže, který si to celé skvostně připravil.

05.09.2020

Označit tuto hru Williama Shakespeara za komedii, je velice… inu nepřesné. Obecně dělba Shakespearových her na tragédie, komedie, historické hry a romance, je nepřesným zjednodušením, ale budiž. Já osobně jsem na této hře shledal jenom málo komediálního. Možná bych ji byl ochoten označit za komedii podle onoho původního označení komedie – hra se šťastným koncem. To je všechno.

Ano, hra je protkaná komediálními výstupy pana Luciana, Pompea a Barnabáše, spolu s už jenom přítomností paní Prošoupané. Ale hlavní dějová linie? No sakra, to je deprese! Hru jsem četl v téže den, kdy jsem čirou náhodou byl nucen sledovat nespravedlnost v přestupkovém řízení, u kterého mohu s klidem tvrdit, došlo ke korupci. Sice, pravda, monetární korupci a nikdo nepřišel o hlavu, ale i tak to bylo dosti deprimujíc a tato hra byla zásah do živého.

Hra řeší nejen korupci, samozřejmě. Politická opatrnost, odposlouchávání, vymáhání zákonů, odpuštění stejně důležité, jaké bylo předmětem Kupce Benátského, prostituce a tak dále a tak dále. V tomto ohledu je to klasický Shakespeare. Celá komedie ovšem vyznívá velice temně. Samozřejmě je vše zachráněno skrytým hrdinou, který všechny postavy pozoruje a soudí, až je nakonec na konci odsoudí. Nakonec člověk musí onen citát z Bible brát jako kostru této hry: Nesuďtež, abyšte nebyli souzeni: Nebo jakým soudem soudíte, takovýmž budete souzeni: a jakou měrou měříte, takovou bude vám zase odměřeno.
Úžasná hra, která řeší neuvěřitelně vážná témata. Najde řešení? Ne. Ale alespoň nutí člověka se zamyslet.

21.07.2020

Nadčasová hra se stále aktuálními tématy opojení mocí, pokrytectvím. Je to typický Shakespeare s jiskřivými dialogy, záměnami a převleky, ale současně je komedie tematicky mnohem závažnější, než by člověk čekal. Zákony, které nikdo nerespektuje, kníže, který nechce začít vymáhat právo, protože by byl rázem neoblíbený, zdálo by se, že jde v převleku mezi lid, aby moudře naslouchal, ale přitom vyhrožuje všem, kdo o něm vtipkují, a k tomu jeho zdánlivě morálně čistý zástupce, který soudí druhé, ale ve skutečnosti je horší než oni. Žádná postava není jednoznačná, všichni ostatními manipulují.

"Že svět dnes uznává jen poslední výkřik módy. Že jakmile něco trochu zestárne, hned je to k ničemu. Že těkat z jedné věci na druhou je ctnost. Že dneska nevíte jistě, které instituci smíte důvěřovat, a jistě víte jen, že důvěra se nevyplácí."

29.07.2018

Něco za něco je jedna z nejlepších her Williama Shakespeara co jsem četla. Na rozdíl od ostatních komedií má totiž značný myšlenkový přesah. Celé ironické vyznění hry je navíc značně depresivní. Rozhodně doporučuji.