Mlhy Ölandu
Johan Theorin
Krimi román švédského autora, který za své knihy získal již několik ocenění, mimo jiné Glass Key Award 2009. Je chladný den na konci léta. Malý chlapec opatrně leze přes kamennou zídku u osamělého domu. Rozhlédne se po travnaté krajině Ölandu, vykročí do mlhy a beze stopy zmizí... Nikdo, rodina ani policie, ho už nikdy nespatří. O dvacet let později dostane Julie, matka zmizelého chlapce, od svého otce podivnou zprávu: má se vrátit na Öland a pomoci mu hledat ztraceného syna. Poštou totiž přišel balíček, v němž byla chlapcova bota. Temná minulost se bolestně vrací a Julie je rozhodnuta odhalit tajemství na vlastní pěst. Brzy však zjišťuje, že jí chce někdo v pátrání za každou cenu zabránit. Je to snad domnělý vrah Nils Kant, muž, který měl být už dávno mrtvý? Mnozí lidé totiž stále věří, že tento muž dodnes bloudí pustinami Ölandu a zjevuje se ve chvíli, kdy přichází hodina stínů a ozývají se hlasy mrtvých...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2011
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Skumtimmen, 2007
více info...
Přidat komentář
Celou sérii Öland mám přečtenou. Ale vzhledem k tomu že vyšel další a to šestý díl série. A já první knihu četla už před dvanácti lety tak jsem se rozhodla že si přečtu knihy znovu.
Mě se prostě styl kterým Theorin píše líbí.... Umí skvěle popsat prostředí mlhou zahaleného Ölandu s jeho starousedlíky. Až vám přijde že celý příběh pozrujete z povzdálí. Takže mohu jen doporučit.
Tuto knihu jsem četla poměrně dlouho, chvílemi se mi nečetla nejlépe. Přesto není špatná, a proč si ji nepřečíst?
(SPOILER) Zajímavý příběh s ještě zajímavějším vyústěním. Taková klidná, pohodová detektivka, která jde do hloubky. Jen mě na konci překvapilo, že vlastně celou dobu ten největší padouch z toho vyšel téměř jako hrdina... Nu, což
Mlhy jsou pomalé, spíš chladné než mrazivé, jako studený vítr na strništích. Mrazivost, syrovost, ani "obrazy hrůzy", jak stojí na obálce, nečekejte. Jen lehce nadprůměrnou detektivku, nadprůměronou díky prostředí ostrova a alvaru. I postavy jsou chladné a chladný byl i můj vztah k nim. Celkově je příběh jako únorový den. Zataženo, místy déšť a brzy tma.
Všechny knihy, které jsem ze série četla, se mi moc líbily, zvlášť oceňuji prostředí, kde se děj odehrává, má to super tajemnou atmosféru.
Za husté mlhy na ostrově Öland se ztratí malý chlapec. Tak začíná příběh, který se střídavě odehrává po dvaceti letech od zmizení a zároveň několik desetiletí před tím. Postupně se odkrývají tragické události, které měli neblahý vliv na osudy lidí na ostrově. Větrné a deštivé počasí a mlhou obestřená drsná severská krajina krásně dotváří atmosféru knihy.
Podle mě dost dlouhé, ale "atmosférické" :)
Člověk úplně cítí tu vlezlou mlhu.
Můj problém akorát je, že nerozlišuju moc v těchto jazycích jména postav. Ale nakonec jsem se v tom nějak zorientovala.
Je to rozhodně ne úplně typická severská detektivka, se zajímavým rozuzlením.
Zajímavá detektivka ze Švédska, líbila se mi fakt hodně :). Tempo je sice pomalejší, ale zápletka neotřelá. Skvělé čtení!
Vynikající severská krimi, která nepotřebuje šokovat popisem brutálních zločinů. Vystačí si se střídáním časových rovin, které se vzájemně krásně doplňují. Nebýt komentářů níže, vůbec bych si nevšiml, že je příběh vleče, naopak. Pointa také stála za to, takže nemohu jinak než 5 hvězd!
Podle vcelku nízkých hodnocení jsem čekal něco slabšího, ale opak je pravdou!! Příběh se sice ano, vleče, ale tohle je prostě Theorinův styl. Celou knihu jsem si užíval tu mystickou atmosféru Ölandu a skvěle vykreslené prostředí. Postav se do příběhu postupně nabalilo celkem hodně, avšak neměl jsem pocit, že bych nevěděl, kdo je kdo, a co se týče Gerlofa a Julie, no, nemůžeme je brát jako typické kladné sympatické postavy, po tom všem...
A rozuzlení celého příběhu bylo výborné, to jsem nestíhal valit oči :)
Po dalších knížkách od Theorina asi už nesáhnu. Příběh se příliš vlekl. Pomalé a nesympatické. K postavám jsem si také nevytvořila žádný vztah. Toto mě opravdu minulo.
Dvě hvězdičky dávám za hezký popis krajin a tísnivé atmosféry.
Johan Theorin umí dobře vykreslit krajinu ve které se příběh odehrává. První kniha ze série Öland a hned jsem si ten styl vyprávění velmi oblíbil. Co na tom, že to není žádný strhující děj, ale spíš poklidné vyprávění, mě to bavilo. Těším se na další ...
Dlouho jsem se do příběhu nemohla začíst a přiznám se, že mě u čtení drželi hlavně pasáže z minulosti ohledně příběhu Nilse Kanta. Konec byl samozřejmě napínavý a postupně jsme se dozvěděli celý příběh, avšak celkově hodnotím knihu jako slabší. Po dalším dílu ze série už nesáhnu.
Já jako milovnice severských detektivek jsem byla mile překvapená a byla jsem spokojená. Bylo to plynulé, bylo ti napínavé, nebylo to moc, nebylo to málo, bylo to fajn. Děkuji.