Smršť
Johan Theorin
Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Åluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí. Jednoho dne je nalezena mrtvola Joachimovy ženy Katrin. Utopila se za opravdu záhadných okolností. Co se to jen na Åludenu odehrává? A jakou roli v tom hraje Joachimova sestra, s níž už před časem rodina přerušila kontakty? Nejlepší švédský kriminální román roku 2008!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Kniha byla sice místy zdlouhavá, ale přesto příjemně odsýpala až k celkem nečekanému konci. Temná atmosféra zimního pobřeží podbarvená duchařskými historkami taky stála za to.
Výborná knížka. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v dějích, které se zde prolínají, ale jinak určitě doporučuji přečíst.
Kniha se mi líbila,v některých částech knihy byl děj sice zbytečně zdlouhavý a nudnější,ale ke konci bylo zajímavé rozuzleni:)
Toto bolo druha kniha od Johana Theorina, ktoru som precitala, ale jeho knihy asi nie su pre mna. Kniha bola nezazivna, nudna, rozvlacna, snazilo sa to byt skor ducharske, ale ani to vo mne nevyvolalo ziadny zaujem. Cakala som, ze aspon na konci a v rozuzleni vrazd bude viac napatia, ale aj to sa minulo ucinku.
Knížka mě teda moc nenadchla.
Přiznám se, že jsem doufala, že ze všech těch nadpřirozeností dostaneme alespoň trochu reálného vysvětlení. Naopak všechno zůstalo pouze na duchařské rovině, což pro mě moc nebylo. Konec byl dle mého názoru dost nemastný neslaný, čekala jsem, že obě smrti bude obklopovat větší záhada. Nelíbilo se mi i, jakým způsobem se obě vraždy vyřešili: první vyřešil Gerlof díky jedné dírce v kapuce a druhou Joakim díky krabičce, která i po tak dlouhé době zůstala v bundě? V bundě, která předtím musela projít pod několika rukama? Aha.
Spousta otázek zůstalo nezodpovězených, v knize bylo až moc příběhových linií a z většiny z nich ve mně nic nezůstalo..
Příjemné oddechové čtení, pěkný popis severské přírody i počasí, návraty do historie, strhující závěr, možná by to šlo napsat na méně stránek, ale to knize nic neubírá na kvalitě.
Kniha se mi líbila, oproti Mlham Ölandu to bylo strašidelné a ponuré. Jen možná trochu méně akce a napětí ale líbilo se mi že rozuzlení se dozvíte opravdu až na poslední stránce.
Kniha je sice taková pochmurná, smutná, taky strašidelná avšak děj je řekla bych velmi propracovaný, všechno pěkně navazuje a čte se velmi dobře. Miluju jak na poslední, předposlední stránce najdu odpověď na otázku, když už chci kritizovat proč tam jako není vysvětlení, to mě vždycky dostane:D (mám na mysli motiv zabití Katrine). PS: Nechápu jak Joakim mohl vlézt do toho otvoru ve stodole, brr... číst to sama někde v chatě, tak se u té knížky až bojím :))
Na zadní straně knihy byl popisek, že se jedná o popis venkovského života na Ölandu a to taky více než 3/4 knihy bylo - pomalé, hodně rozvětvené a občas i trochu nudné. Poslední čtvrtina byla ale hodně povedená a finále překvapivé - nicméně pro mě osobně trochu zklamání, po první knize jsem čekal víc.
Mě se knížka líbila, byla napínavá od začátku do konce. Záviděla jsem Joachimovi tak hodné a nenáročné děti, které si pořád samotné hrály v pokojíčku a on si v klidu mohl pátrat ve stodole :-) Dávám **** za krásně popsanou drsnou přírodu a podnebí ostrova a za spádný děj...
No, tak to bol vážne skok do prázdna. A to doslova....od autora, až po obsah. Celý čas som mala pocit, že autor trpí ťažkými depresiami a pravidelné dávky lexaurinu zapíja Akvavitom. Nezáživný obsah, nezáživné postavy, rozvleklé state o ničom, premieňanie minulosti s prítomnosťou, hlavné postavy trpiace samomluvou, akoby rozdvojenou osobnosťou bez akejkoľvek dávky napätia, divné dialógy, smiešna zápletka s infantilným rozuzlením. Každá z postáv bola akoby bez emócií, tvrdá ako samotný Öland a život na ňom. Najväčšie napätie vyvolávala samotná mrazivá smršť, opis jej dôsledkov a možno ešte obetisko "zaváňalo" tajomnom.......z ktorých ale autor nevyťažil nič. Hlavný predstaviteľ Joakim (pre mňa osôbka chladná, rozprávajúca sa sama so sebou) a jeho deti - Lívia s divnými snami, Gabriel v knihe ani nedostal priestor, jeho žena Katrine, ktorá sa utopila a neskôr vrátila ako duch, Mirja - svokra alkoholička a stará chlípnička, ktorá mi paradoxne bola najsympatickejšia, nedozretá policajtka Tilda, ktorá mala problémy sama so sebou a svojim milostným životom, nie to ešte aby bola schopná vyriešiť prípad a nejaký ujko Gerlof Davidsson, ktorý z dierky vo svetri vyriešil celý prípad. No vážne, ľudia, toto je naozaj skôr oddychová literatúra pre nenáročných a s detektívkou, či nebodaj hororom to nemá zhola nič spoločné. Veľká nuda a zabitý čas, ak Vás autor nezaujme štýlom písania, dejovou líniou, zápletkou či postavami.....chabé a slabé....Nemôžem si pomôcť, ale po autorovi viac určite nesiahnem.
Úplně sem tu hnusnou zimu cítil i když to asi nebude stejná zima jako u nás.... rozuzlení nakonec nebyl tak duchařský, ale o to smutnější..... škoda jen, že Gerlof tam byl jenom takový tichý pozorovatel.....
Autor nás opäť privádza na ostrov Oland, ktorý nepochybne veľmi dobre pozná. Avšak okrem rozsiahlej planiny, ktorú sme spoznali v prvej knihe (Ozveny mŕtvych), nás oboznamuje aj s úkazom pre tento ostrov typickým – smršte.
Kniha je označovaná ako detektívka, takže čakáte a čakáte, kým sa začne riešiť údajná vražda Katrin, manželky hlavného hrdinu Joakima a ... namiesto toho máte stránky popísané historkami, ktoré sa odohrali na statku Alluden súvisiacimi práve so smršťou (ktoré nepochybne robia dielo pútavým), prelínané riešením osobného života ďalšej hlavnej hrdinky, mladej policajtky Tildy. Takisto tu vystupuje aj Gerlof, dobre známy z prvej knihy.
Nemohol som si pomôcť, ale niečo na tejto knihe mi prekážalo. Potom som si to uvedomil – prekážali mi postavy. Nevytvoril som si k ním žiaden vzťah, nie sú ani príliš sympatické, a v podstate mi boli ukradnuté (možno až na Tildu). Mínusom pre mňa sú aj chvíľami zvláštne dialógy, akoby sa spolu rozprávali dvaja s prepáčením zaostalí ľudia. Autor sa snažil vytvoriť duchársku atmosféru, avšak myslím si, že v konečnom dôsledku mu to až tak nevyšlo. Z tohto pohľadu sa mi prvá kniha zdala lepšou, aj keď podobne ako Smršť, nie je ničím prevratným.
A tá faktická chyba v anotácii? Prosím vás, Tilda nie je predsa dcéra Joakima. :-)
Na začiatku som zvažoval štyri hviezdičky, avšak ako som čítal ďalej a blížil sa ku koncu, moje hodnotenie klesalo na možno dve. Pri čítaní záverečných strán som sa chvíľami musel uškŕňať (nebudem nič prezrádzať). Nakoniec hodnotím tromi slabými hviezdičkami, ale bolo to o chlp. Od tohto autora si dám na istý čas pauzu a vrátim sa k osvedčeným severským spisovateľom (napríklad Jo Nesbo).
Theorin jako autor mi vysloveně sedl, dokonce bych řekla, že se mi líbí víc než Nesbo. Knížka mě bavila, měla spád, vraha jsem neuhodla a celou dobu jsem cítila příjemné mrazení. V kapitole jež je popisována sněžná bouře, jsem ležela v posteli, venku sněžilo, vál vítr a já se třásla zimou po celém těle i když doma bylo příjemné teplo. Tak dokonale dokázal spisovatel popsat nepřízeň počasí. Vřele tuto knihu doporučuji do horkého léta až se budete chtít ochladit. :-)
Hned se vrhám na další knihu ze série a těším se na příjemný čtenářský zážitek.
Moje druhá kniha od tohoto autora a nezklamala. Děj měl spád a knihu jsem přečetla velmi rychle, ačkoliv patří k těm vícestránkovým. Mám ještě jeden díl z tohoto ostrova a těším se a věřím, že se opět rychle začtu.
Mám ráda tajuplnou atmosféru knih tohoto autora. A tato nebyla výjimkou. Líbilo se mi, jak se proplétají příběhy rodiny, která se přistěhovala na strašidelný statek, a party zlodějíčků vykrádajících domy. Chce to číst opravdu pozorně, protože jinak vám můžou uniknout souvislosti.