Smršť
Johan Theorin
Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Åluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí. Jednoho dne je nalezena mrtvola Joachimovy ženy Katrin. Utopila se za opravdu záhadných okolností. Co se to jen na Åludenu odehrává? A jakou roli v tom hraje Joachimova sestra, s níž už před časem rodina přerušila kontakty? Nejlepší švédský kriminální román roku 2008!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Výborné! Detektivka dle mého gusta. Zápletka zajímavá, i když pomalejší, trocha duchařiny k tomu, ale to mě vůbec nerušilo. Pěkné rozuzlení nakonec, které dávalo smysl. Fajn detektivní zážitek ze severu.
Vůbec se mi nelíbil styl psaní.Přesouvání do minulosti kdy mě ta minulost ani nepřijde zajímavá,ale spisovatel se potřeboval od něčeho odrazit ?Asi už jsem dospěla do stadia, kdy už jsem severské literatury přesycená.
Po přečtení Mlh Ölandu jsem se hned pustil do Smršti. S radostí jsem přivítal známé postavy v epizodních rolích a s napětím jsem čekal na pořádnou sněhovou bouři. Nebyl jsem ani trochu zklamán, opět vynikající kniha!
...severská detektivka jak se patří,dokonce jsem postřehl,že se při čtení sráží dech!...
Původně jsem od této severské detektivky, očekávala něco jiného. Každopádně zklamaná nejsem. Je to po delší době pro mne velice poklidná krimi, kde netečou potoky krve a o těla mrtvých, se nezakopává za každým rohem...
Na samotném ději se mi líbilo i to, jak si autor skrze mystično a tajemno, pohrává se čtenářovou myslí a fantazií. Jako velký bonus ke knize vnímám i krásně popsanou krajinu ostrova, i s jejími přírodními živly, v podobě sněhové bouře. Kdyby závěr knihy nebyl tak trochu ,,přemrštěný" v akčnosti..., dala bych plný počet hvězd.
Do poslední chvíle jsem vůbec netušila, jak to nakonec celé dopadne, skvělá kniha. Za mě 5 hvězdiček.
Tak tohle bylo opravdu chladné, a ponuré, jak slibuje anotace. Severský thriller s mysteriózními prvky, a doslova mrazivou atmosférou. Drsná, nehostinná krajina, sněhové bouře, a nemilosrdné Baltské moře, které bere i dává. Led, sníh, kruté mrazy a odlehlá samota. Starý statek na samém konci světa postavený pro strážce majáků, které se tu jako dva prsty tyčí k nebi. Místo opředené mnoha pověstmi a legendami. Místo pro nový začátek mladé rodiny , nebo pro její tragický konec? Skvělý popis prostředí, při kterém vám běží příběh před očima jako film. Vtáhlo mě to od první stránky, a já četla se zatajeným dechem. Nedalo se odtrhnout. Perfektní byly také vsuvky ze starého deníku, přibližující tragédie které se v minulosti na statku odehrály. Dodalo to knize tu správnou, tajemnou atmosféru. Více jak čtyři sta stran mi doslova zmizelo pod rukama, ani nevím jak. Určitě ještě zkusím další autorovu knihu. Tahle mi opravdu sedla.
V asi 80% knihy se sice nic moc nedělo, ale autor neustále udržoval čtenáře v určitém napětí a očekávání. Konec však byl dost strhující. Celkově je to nenáročné dílo, které se dá v poklidu přečíst. Pokud si chcete odpočinout po náročnější knize nebo knize se struhujícím spádem, přečtěte si tuto knihu.
Tahle kniha mi naprosto sedla svou atmosférou a příběhem. Trocha tajemna, trochu místního folkloru a trocha napětí v naprosto úžasné krajině.
Na můj vkus příliš mystery, ale jinak klasický Theorin, kde se opět setkáme se vševědoucím Gerlofem. Příběh pomalu plyne a chystá se na závěrečné vyvrcholení, na které jsme v této sérii zvyklí. Zde jsou vlastně dá se říci dvě, což potěší, ač je tedy čtenář v tomto případně ponechán v nevědomosti až do úplného konce, kdy dojde ke konfrontaci. Nicméně se to jako obvykle čte velmi pěkně a téměř samo.
Druhý "Öland" byl oproti prvnímu poněkud mysteriózní, ale v tomto případě mi duchařina spojená s kvalitní detektivkou vůbec nevadila. Nějak to prostě k tomu temnému severu patří! Pojítkem mezi oběma knihami je nezdolný osmdesátník Gerlof, příběh se odvíjí ve dvou časových liniích, kdy ta druhá, mající svůj počátek v devatenáctém století, se přibližuje k letům devadesátým. Kruté a nelítostné zimy, hořké lidské osudy, citu zbavení protagonisté, prolínání reality a dávných bájí. Čtivé, zajímavé, napínavé! Jdu na další.
Smršť je už mou třetí knihou autora a tak jsem věděla, že pro čtení musím být v tom správném rozpoložení. Autor má telent barvitě psát a plasticky vyobrazovat prostředí i řádění živlů. Děj ubíhá pozvolně bez překotneho spěchu. Jen jsem při čtení doufala, že veškeré duchařské příběhy budou nějak logicky vysvětleny. Nestalo se tak. Přesto se jednalo a parádní čtení.
Líbilo se mi mystično míchané s realitou a rozhodně se do tajemství statku skvěle hodilo. Líbilo se mi i vykreslení ostrova v silné sněhové bouři, na kterou byl čtenář dopředu připravován. Postavy byly bez emocí, obzvlášť Joakim a některé byly vyloženě podivné. Jako celek je to čtivé, oproštěné od přemíry násilí a vražd a oceňuji, že pachatele čtenář neodhalí po pár prvních stránkách.
Skvělá detektivka, několik zápletek, návrat hodně do minulosti, to mě moc bavilo. To ponure prostředí mě dostalo, jak už psali někteří, občas jsem nemohla dýchat, ale i odložit, přestat číst a nedocist...kniha zhltnuta, co jediné bylo na mě moc, asi to mysteriozno, ale nebylo tam toho zas tolik. Autor umí skvele davkovat dej, namíchat a naservirovat. Jeste, že mají na ostrově Gerlofa:-)
Smršť mě dostala svojí atmosférou. Skoro jsem nedýchala, jak jsem si živě představila blížící se bouři a hrozící nebezpečí, opravdu precizně a poutavě popsáno. Mysteriózní prvky sice vůbec nemusím, ale tady mi kupodivu tolik nevadily. Co mě ale iritovalo, bylo chování otce vůči dětem, z pohledu rodiče mi přišlo naprosto nereálné nechávat malé děti bez dozoru v domě u moře, zatajovat jim důležité skutečnosti atd., dost mě to tam rušilo.
Uuufff, tak jsem konečně dočetla druhý díl Ölandu a že mi to trvalo ... asi 2 měsíce. Jak jsem byla nadšená z prvního dílu, tento se mi neskutečně táhnul. Nemám ráda duchařiny a tady jí bohužel na mě bylo moc ... Ta historická linka mě taky nijak nenadchla. Byla jsem ale zvědavá, kdo Kathrine zabil. Věděla jsem, že duch to nebyl, tak jsem vydržela až do konce. Takže hodnotím tak, že vynechávám duchy a za mne celkem obstojný thriller :o)