Smršť
Johan Theorin
Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Åluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí. Jednoho dne je nalezena mrtvola Joachimovy ženy Katrin. Utopila se za opravdu záhadných okolností. Co se to jen na Åludenu odehrává? A jakou roli v tom hraje Joachimova sestra, s níž už před časem rodina přerušila kontakty? Nejlepší švédský kriminální román roku 2008!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
U této knihy mě bavil styl psaní...... taková lehkost psaní, skvěle napsaný děj, popis přírody a okolí, prolínání starých příběhů a to lehké tajemno....... Už se těším na další díly.
Příjemné severské čtení, které nemá mnoho společného s tzv. severskými thrillery, je to taková stará dobrá klasická detektivka. Na můj vkus autor zbytečně nadužívá jakési náznaky mysticismu, stačilo by méně. Je fakt, že to pomáhá vytvářet napětí, ale občas už to bylo přes čáru, hlavně na závěr u hrobu manželky. Ale ráda si přečtu další díl Ölandu, láká mě to prostředí a relativně poklidný a uvěřitelný děj.
Smršť je mou třetí knihou od Johana Theorina, díky které ho řadím mezi své oblíbené autory, protože tohle teda byla jízda. První díl se mi sice líbil, ale druhý je lepší. Miluju tu mrazivou atmosféru Ölandu a propojením s duchy to byla pořádná dávka napětí. Hezky a čtivě napsané, perfektně promyšlené. Moc jsem si čtení užila a už se těším na další díl.
smršt je mou oblíbenou knihou hned po skrýši děj ve kterém píše autor a prostředí mě pohlitlo nutilo číst super
Po prvním spíše náhodném setkání se Skrýší od stejného autora jsem byla rozhodnutá přečíst si i jiné jeho dílo. Smršť je z trochu jiného ranku žánrově i prostředím, ale musím opět říci, že skvěle napsaná. Sice tyto duchařské romány moc obecně nemusím, ale zde to bylo tak nenásilně zpracované, mělo to takové kouzlo, že jsem ochotná překročit i vlastní hranice. Skvělé. (květen: 1356 str.)
Z počátku jsem se v knize trochu ztrácela, ale pak mě naprosto pohltila. Krásně napsaná a napínavá až do konce.
Když už jsem sáhla do svých rezerv v mé knihovně a začla číst Öland, dám si ho pěkně od začátku. Tento díl si moc nepamatuji, a to je dobře. Nerada v ději předvídám. Začátek byl trochu kostrbatý, Joachim mě svým mlčením o smrti manželky vůči dětem štval. Nakonec to byla dobrá detektivka, ke konci napínavá a to prostředí je prostě božské. Jsem ráda, že knihy mám a můžu se k nim kdykoliv vracet.
Z počátku jsem se do knihy nemohla začíst a postava Joakima mi byla velmi nesympatická. Poté, co se začaly objevovat i další postavy, nabrala kniha spád a já se do ní konečně začetla. Udělala jsem dobře, že jsem ji neodložila. Druhá polovina mě velmi bavila a konec pro mě byl překvapením. Prostředí bylo krásně popsané a já si barvitě představovala sněhové bouře na Olandu. Určitě sáhnu i po dalších knihách od tohoto autora.
Ponurá atmosféra knihy koresponduje s prostředím, kde se příběh odehrává. Autor nás zavede do končin, kam se asi málokdo z někdy podívá.
Nejedná o žádný nervy drásající thriller plný krve, což s povděkem kvituji. Theorin mě stylem svého psaní docela zaujal.
Kniha se krásně čte, v první polovině je velice působivá a depresivní. Rozuzlení je lehké zklamání a nevyužité mystično taktéž.
Styl autorova vyprávění mi naprosto vyhovuje. Žádné zbytečnosti, šeď a nuda. Jen originální, tajemný, pro mě uvěřitelný příběh.
Kdyby se autor držel obyčejné beletrie, ve které by vyprávěl normální příběh lidí z vesnice, lépe by udělal. Nádech mystična se mi líbil. Autor se vyhnul nešvaru z minulé knížky a do děje nezatáhl více postav, než bylo nutné. Samotná zápletka se vyřešila na posledních 20 stranách a to rychlostí Olandske vichřice. Detektivní podtext byl v knize až skoro na škodu. Vrahem byl náhodný kolemjdoucí, proč vraždil zůstává otázkou, finále se neděje. Naštěstí Gerlof stále žije takže je jasné, že další příběh bude následovat.
Knihu som prečítal so záujmom, no druhýkrát sa k nej nevrátim. Autor ma svojim štýlom neoslovil, miestami mi dej pripadal ako čítanie denníka. Oceňujem pekne popísanú prírodu Olandu. V knihe prebieha viacero dejových línií, no niektoré sú nedokončené a ďalej sa nerozvíjajú.
Autor na sebe roubuje několik dějových linek, dokonce i napříč časem, ale i tak je to bohužel málo. Knihu jsem dokonce po několika kapitolách odložil a vrátil se k ní přibližně za rok. A ani na druhý pokus to nebylo úplně ono a do četby jsem se vyloženě nutil. Coby duchařina to obstojí, jako detektivka však vůbec.
Další z Theorinových knih, kterou budete hltat. Příběh opět zasadil tam, kde je pro něj zvykem. Jeho nápady v této oblasti jsou brilantní. Co kniha, to originál ale přitom je to v podstatě vše podobné. Osudové zápletky, rodinné traumata, apod. O smrti manželky nebudete mít jasno do poslední chvíle. Role policistky, která si buduje svou pozici. Role manžela, kterému je řečeno, žem u umřela "dcera" namísto manželky. Všechny ty dávné ztáty a nálezy. Tolik postav a dějových linií. Theorinovy knihy mě baví a doporučuji je.
Zajímavý a čtivý příběh jak s duchařskými prvky, tak i kriminální zápletkou. Děj je zasazen do drsných podmínek Ölandského pobřeží, kde se mladý pár se dvěma dětmi usadí v bývalém strážním domku u pobřežních majáků. Příběh je rozčleněn do několika dějových rovin - příběhů různých lidí - které se s přibývajícím časem spojí a dojde k rozpletení všech záhad. Knížku doporučuji, mix duchařiny a kriminálky se mi velmi líbil.
Kniha se mi líbila spíše pro svou zvláštní ponurou atmosféru obohacenou o přízraky, než samotným dějem. Ten postupoval relativně pomalu, ale v tomto případě mi to nevadilo.
Kniha mě bavila od začátku, přibližně od poloviny jsem se nemohla odtrhnout. Pěkně napsaná, dokážu si živě představit popisovaná místa a lidi, doporučuji.