Smršť
Johan Theorin
Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Åluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí. Jednoho dne je nalezena mrtvola Joachimovy ženy Katrin. Utopila se za opravdu záhadných okolností. Co se to jen na Åludenu odehrává? A jakou roli v tom hraje Joachimova sestra, s níž už před časem rodina přerušila kontakty? Nejlepší švédský kriminální román roku 2008!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Záčatek byl velmi nadějný, krásně vykreslená atmosféra severu, bohatě větvený příběh, různé časové linie a mysteriózní nádech. Ale mám pocit, že z tématu se dalo vytěžit ještě víc. Tajemná zápletka se rozpletla příliš rychle, takže nakonci nebylo překvapení, ale spíš rozřešení kriminálního případu.
Ale kniha se mi líbila, je čtivá a udržuje v mírném napětí, očekávání spíš předčila než splnila, takže bych ji doporučila k přečtení všem milcům severských thrillerů.
Knihu jsem četla jedním dechem, nemohla jsem se od ní odpoutat. Zezačátku jsem sice nechápala přeskakování z minulosti do současnosti, proč to je a jaký to má smysl, ale když už jsem si na to zvykla a pochopila, bylo to milé zpestření děje. Velice se mi líbí, že jsem až do poslední chvíle netušila, kdo je vrahem.
Theorin umí navodit výbornou atmosféru, tady trošku ponurou a mírně duchařskou (v jeho podání bych ale docela uvěřila, že duchové jsou), k tomu ostrov Öland. Čte se velice rychle, i když není klasickou detektivkou a víc než touha zjistit, kdo je vrah, žene dopředu zájem o hlavní hrdiny a tajemství statku Aluden. Bavilo mě, dávám 75%.
Lepší než Mlhy Ölandu.
Ač je knížka pomalejší, je příjemně čtívá. Prostředí plné duchů bylo zajímavé, ale přiznávám se, že jsem nebyla moc napnutá. Upřímně se mi nejvíc líbily pasáže, které se vracely do minulosti tajemného statku.
Kniha se četla dobře,popis ostrova byl skvělý,jen mi přišlo že je tam už moc nadpřirozena.Pointa se mi líbila.
Smršť je úplně první knížka z tak zvané severské krimi, kterou jsem si kdy přečetla. Zaujala mě, byla vážně napínavá, popisy byly vyvedeny opravdu dokonale - např. už zmiňovaná sněhová bouře. Trochu duchařina, trochu detektivka...
Hned po prvních stránkách jsem se do toho šíleně začetla a nemohla přestat, v jednu chvíli se mi sice zdálo, že příběh maličko ztrácí šťávu, ale to se ihned napravilo a až do samotného konce to bylo vážně moc dobré čtení.
Smršť jsem si koupila hlavně proto, že už mám v knihovně Mlhy Ölandu, které jsem ještě nečetla, sice jsem si ji koupila, ale pořád se nemůžu odhodlat si ji přečíst, vnitřně bojuju, protože od doby co mám děti, vnímám špatné konce dětských hrdinů hůře. Proto když jsm uviděla další knihu od Theorina rozhodla jsem se, že nejprve vyzkouším ji a pak se uvidí. Po přečtení prvních pár stránek jsem se obávala, že mě kniha nezaujme, očekávala jsem "smršť, ale přišlo mi to jako "bezvětří". Celkově na mě kniha působila jako "mírný vánek". Děj samotný až tak nestrhne, ale "atmosféra" stojjí za to. Přečetla jsem ji za jednu noc a nelituju. Nicméně stále si nejsem jistá zda číst či nečíst Mlhy Ölandu.
Tahle kniha má od všeho trochu,detektivka,tajemno,nádherná příroda a nádherně popsaná zimní bouře.Byla přečtená hned a myslím,že je to kniha je velmi zdařilá.
Trochu nechápu, proč je kniha řazena do detektivek, neboť detektivní zápletka byla jen malou součástí příběhu. Ale jinak se mi tato kniha četla příjemně, spíše je určena pro odpočinek. Příběh se sice chvílemi táhne ale to nahradí popis úžasně severské krajiny s depresivní sněhovou bouří a osamělostí ostrova.
Jina po čtenářském absťáku jsem za neděli a pondělí ještě přečetl další severský thriller - Smršť od Johan Theorina, autora dost oslavovaného románu Mlhy Ölandu. Ten jsem zatím nečetl, ale Smršť, paráda, sice moc jako krimi to není, spíše dost psychologické, možná ještě více to patří do mysteriózních a duchařských příběhů. Dost mi to připomínalo skvělý román Muž pod schody od Hermansonové, co vyšel v roce 2008. Ale četlo se to ... parádně.
Smršť mě trochu zklamala, abych řekla pravdu. Ve výsledku mi přišla ta ,,duchařská" rovina trochu zbytečná, i dkyž pochopitelně ona dávala knížce tu atmosféru, a rozřešení zápletky se mi zdálo jen tak jako mimochodem...Ale špatná Smršť rozhodně nebyla, jen mi ostatní Theorinovy knížky přišly promyšlenější, lepší.