Smršť
Johan Theorin
Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Åluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí. Jednoho dne je nalezena mrtvola Joachimovy ženy Katrin. Utopila se za opravdu záhadných okolností. Co se to jen na Åludenu odehrává? A jakou roli v tom hraje Joachimova sestra, s níž už před časem rodina přerušila kontakty? Nejlepší švédský kriminální román roku 2008!... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2012
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Moc se mi na knížce líbila neobvyklá duchařská tématika. Právě ta udělala z jinak celkem běžné detektivky velmi zajímavé počtení.
Mám rád severské knihy a Theorin, patří k mým oblíbeným autorům. Zajímavá kniha s mysteriozním nádechem. Možná jsem čekal trochu více, ale i tak se knihu vyplatí přečíst. Fajn odechovka, která se čte příjemně a mysteriozní nádech dodává knize potřebné napětí.
Plný počet dávám za úžasně popsanou ponurost mista na ostrově. A to jsem tam sama kdysi byla (v létě a bylo nádherně). Ale to co dokázal Theorin, klobouk dolů...Vše je umocněno mrazivou duchařinou, nehodou-vrazdou, počasím. Kniha mě naprosto vtahla na ostrov
Tato kniha se mi líbila daleko víc než první díl.. Ač to z počátku vypadalo jako obyčejná severská detektivka, prvky duchařiny a střípky z minulosti tomu daly ten správný ráz..
Relaxační četba. Přestože nehromadí drsné motivy, jak bývá u severské krimi časté, chvílemi i napínavá. Duchařina je tu však spíše úsměvná, napětí nezvyšuje.
Nebylo to špatné, ale je pravda, že se mi první díl líbil víc. Tady zas takové napětí nebylo, jak jsem očekávala. Zde je vlastně pořádné napětí až ke konci.
Můj obdiv si získal Joakim tim, že nakonec dětem přiznal pravdu o mamince, ale hlavně že neutekl zpět do Stockholmu a hodlal za Ölandu zůstat a vychovávat zde své děti.
Bohužel to není taková smršt jako jsem čekal.Spíš solidní vánek, jenž mě i přes zajímavé prostředí a nápad, nedokázal strhnout.
I druhý díl - bezva, zase to nádherné prostředí, které dává příběhu z 50% dramatu, super postavy a do konce nevíte kdo a proč. Moc krásně se to četlo, ale bydlet bych tam nemohla. Moc doporučuji k přečtení, kdo má rád drsnou atmosféru a nemusí mít litry krve. Jdu na třetí díl...
Knížka se mně moc líbila. Autor dokonale popsal ponurou, temnou a mrazivou atmosféru ostrova Öland a tajemný statek Aluden, kde se mrtví střetávají s živými.
I přestože je vypravěčské tempo poměrně pomalé, kniha má spád a napětí jsem si v ní užila dost. Pro mě je to brilantní příběh okořeněný duchařinou, ještě lepší než Mlhy Ölandu.
Kniha se četla dobře, snad poprvé jsem si při četbě "užila" popisy krajiny a prostředí, atmosféra studeného severu na mne dýchala z každé stránky. Příběh se vyvíjel slibně, duchařské prvky a několik dějových linek, které se později vzájemně propletly mne bavily. Někdy jsem si říkala, že by kniha mohla být útlejší - ovšem nejvíce by to odnesly popisy Ölandu - a to by byla škoda, protože tahle kniha není o honbě za vyřešením záhady (zápletka opravdu lehce pokulhává), ale je o krátkém pobytu na aluddenském statku spolu s ostatními hrdiny.
ale jooo, líbila a moc :) já ten sever s jeho pošmournou atmosférou můžu..v tomto příběhu bylo také trocha duchařiny, prolínání minulosti a současnosti, sebevražda, která se nějak nezdá... také trocha životních problémů hlavních hrdinů, policajtky Tildy a jejího strejdy - chytrého staříka Gerloffa. Nejvíce jsem byla asi nervózní z vykrádačského tria a jako správná matka trnula strachem o děti - Liviu a Gabriela ;) správně akční rozuzlení možná až příliš klišoidní (možná přijde i smršť..jak nám název praví), ale mně se celkově svoují atmosférou i příběhem kniha líbila. tečka :)
75% příběhu příjemné čtení stejně jako předchozí knížka.
Rozuzlení fajn, ale konec upěchaný, všechno nahonem řečeno.
Na mě tam bylo moc duchařiny a úplně celé to zabila tunika na hřbitově...
Po "Mlhách" dost zklamání. Ani nevím, jestli dám pokračování ještě šanci.
Po Mlhách Ölandu jsem neváhal a půjčil si druhou knihu. A opet nádhera. To jak Theorin skládá příběhy různých lidi aby se pak na konci vse spojilo, pohledy do časů minulých a důležitých.....super.
Netradicni "krimi" a presne tohle mi vyhovuje. Za mě jako jo. Zítra jdu pro třetí kus. Moc mě to baví.....
Smršť se mi líbila asi o fous víc než Mlhy Ölandu. Dokonale popsané prostředí kolem majáku, příběhy tamních obyvatel, mysteriozno a dvě záhadná úmrtí v jedné rodině. Ráda si přečtu další příběhy z Ölandu.