Olav Audunssön - 2
Sigrid Undset
Olav Audunssön z Hestvikenu, Olav Audunssön a jeho deti. Dielo autorky je nadčasové, je to historický román z konca 13. a začiatku 14. storočia. Spolu s dielom Kristína Vavrincová tvoria mohutné obrazy zo života stredovekého Severu, za ktoré získala Nobelovu cenu.
Přidat komentář
Pokračování životních osudů Olava Audunssona bylo opět zajímavé a s přibývajícími stránkami víc a víc čtivé. V tomto díle se neodvíjí jen život Olava, který se stává vdovcem, ale především jeho potomků, ať už jeho vlastních či těch, které přijal za vlastní či ke kterým nemohl přiznat svá otcovská práva. S postupem času i jeho děti přiznávají, že jejich otec byl čestný a spravedlivý muž a přijímají kříž i za něj a jeho chyby a hříchy. Krásný příběh.
Opět skvělé. V první části sice bylo pár odboček, které mne tolik nebavily (selské povstání proti Švédům, Olav v Anglii), ale chápu, že byly nutné pro úplné vykreslení Olavova života. No a druhá část byla úžasná - skvěle psychologicky popsaný vývoj postav a jejich vztahů, především Olava a Eirika. Škoda, že jsou jenom dva díly, klidně bych o Olavově rodu četla dál :)!
SPOILERY
Závěr knihy byl úžasný. Eirik pro svého "otce" udělal nejvíc. Bolelo mě, jak na konci všichni pochybovali o lásce Olava k Ingunn, přesto všechno, co pro ní vytrpěl a on sám nemohl říct nic.
Tato kniha mě nenechala opakovaně spát. Děj krásně plynul a všechno to mělo tak krásné souvislosti. Olav se konečně odhodlal vyzpovídat se ze svého hříchu až když podezříval z vraždy vlastní dceru a to v době Velikonoc. Nešlo neplakat. Bylo to tak krásné a dojemné. A jak Eirik hájil svého "otce" a bránil jeho čest...
!!!možné SPOILERY !!!
som rada že začínam nový rok práve Sigrid a Olavom Audunssonom - rozčítané som mala dlhšiu dobu...a dnes dočítala, ponoriac sa do gradácie osudu Olavovho a osudu jeho potomkov...
zo začiatku som porovnávala s Kristinou Vavřincovou, nespokojná s Ingunn ako veľmi slabou a poľutovaniahodnou, nesympatickou hlavnou ženskou hrdinkou..môj vzťah k Olavovi kolísal...a Eirik ? čo s ním ?? nešťastné decko, nesúce následky starých rodových zvykov- odmietať, čo nie je moje, trpieť za chyby rodičov...o to viac, keď sa okrem celkovej nespokojnosti skrze Eirika Olavovi hlási jeho svedomie.... a v druhom dieli sa situácia postupne otáčala...skrze Olavove duševné pochody, výčitky svedomia, svár medzi tým, čo je správne podľa rodovej obyčaje a podľa toho, čo káže Kristus...svedomie - silnejšie ako sa zdá...a nad všetkým kraľujúce odpustenie, prochádzajúce po katarzii v závere druhého dielu...no, SIgrid to vie...predpokladám, že veľa z myšlienok bolo jej vlastných, vychádzajúcich z jej vzťahu ku kresťanstvu, možn i ten Olavov boj a váhanie, možno i Eirikov boj a postupné obrátenie...
práve Eirik bol pre mňa postava, ktorá prekonala najväčší obrat a zmenu...z nesympatického slabošského chlapca, usilujúceho sa zaujať za každú cenu, často vymýšľaním si (no kto z nás už nestretol také dieťa ?? za ktorého pózou sa nám často nechce hľadať to osamelého človiečika túžiaceho po pozornosti a láske ???) vyrastá pozoruhodný mladý muž...áno, robí chyby..padá, ale vstáva posilnený..a dokonca sa pomaly ale isto stáva mojou obľúbenou postavou...
Cecília vyrástla v pomerne tvrdú mladú ženu, ktorá si prejde takým typickým skrytým zlom, nakoniec však ako v rozprávke nachádza svojho dávno strateného princa...
celý príbeh v druhom diele nádherne vygradoval, epos sa naplnil tam, kde mal...a naprosto ma vnútorne rozryl a zároveň ukľudnil, keď všetky kamienky dopadli v skladačke na svoje miesto....temný stredovek, na temnom severe, kde ľudia sú tak na slovo skúpi, nemilosrdní voči sebe možno tak, ako je tam krásna príroda nemilosrdná k nim...ľudia so zmyslom pre česť, pre ktorú neváhajú prelievať krv, zviazaní nám nepochopiteľnými putami a zvykmi (naríklad príbuzní, i keď sa s rodinou nestýkali a nikdy ani nevideli, predsa mali čo hovoriť do manželstiev, sporov, súdov a majetku "papierovej" rodiny ), ľudia tak málovravní, že toľko dôležitých vecí ostáva vo vzťahoch nevyjasnených (pre dnešnú dobu , keď je komunikácia obzvlášť vo vzťahoch na výslní, naprosto nepochopiteľné....;))
skrátka, ešte som nedočítala Undsetovej tvorbu celú, ale tieto historické romány majú obrovský presah a posolstvo stále aktuálne...výnimočné nielen historickou hodnotou, ale práve tiež tou ľudskou...
ďalšia kniha s čestným miestom v mojej knižnici...tak nabitá množstvom krásnych myšlienok, že sa nedalo vypichnúť iba jednu či dve...kniha, ktorú treba v živote prečítať viackrát....(a áno, do knihobúdky už nevrátim :)))
p.s. aby nebola len sama chvála - v tomto diele (slovenský preklad z roku 1975 - časté preklepy, do očí snáď najviac bilo meno Bothild/Borthlid - mladej Olavovej chovanice...
Romány S. Undsetovej môžete čítať (ako pán Lišák z predchádzajúceho komentára ) jednoducho ako príbeh zo stredoveku, ktorý sa vlečie ale neutečie, je plný rodinných vzťahov a opisov, alebo sa môžete zahĺbiť to nevídaného príbehu o zložitom psychologickom vzťahu medzi otcom a nevlastným synom.
SPOILER Spomeniete si ešte koľko krát si Olav pomyslel, že Eirika nenávidí? A koľko krát mu uveril jeho zámery a podporil ho? Dokonca si spomínam na pasáž, kde sa priznáva, že tohto syna má zo všetkých najradšej,
Už len táto jediná dejová línia vydá na zaujímavú knihu, nič podobné som zatiaľ nečítala, ale dejových liniek a hlboko ľudkských, nestálych vzťahov tam bolo viacero. Takmer by sa dalo povedať, že každá postava by si zaslúžila vlastný román.
„Dvoudílný román o životě norského pidi šlechtice se zašlým polozapomenutým dvorečkem.“ Žádné války. Ačkoli nějakého máchání mečem se čtenář dočká. Žádná přelomová historická událost na pozadí. Žádný strhující milostný příběh. Pouze povolné převyprávění nijak nevýrazného života jednoho norského muže 14. století. Od dětství po okamžik smrti. Dospívání. Lásky. Starost o dvorec. Každodennost. Sem tam nějaké vzrušo. Nářky a bědování. Radosti a veselosti života. Staří. Děti. Smrt.
Proč bych to měl vůbec číst?
Pravda. Nečekejte velké hrdiny. Natož uchvacující činy. Ani strhující zápletku. Většina lidí znalých Olavových lapálií se ke knize dostaly (ano, všechno to byly ženy) přes babiččinu knihovnu. A odtud se rovnou odpíchnu k otázce „Proč knihu číst?“ Chcete tisíc stran zaplácnout životním příběhem jedné generace lidí 14. století? Potažmo máte rádi červenou knihovnu (zejména líčení co se děje v skrytých koutech našich myslích etc.) a jiné podobné rodinné ságy a chcete si přečíst něco takového v poněkud historickém odstínu? Nutno pamatovat, že Sigrid Undset nedostala nobelovku pro nic za nic. Psát umí. Navíc je v knížkách hezky nastíněna dobová mentalita, obyčeje a každodennost (lov, obhospodařování dvorce, obchodování aj.) středověku. Na druhou stranu mě některé pasáže (zejména části textu řešící morální výčitky a dilemata) připadaly (možná jako muži) únavné. A smrt některých postav ("Pro Krista, tak už zdechni") jsem očekával s nedočkavostí děcka před štědrovečerní nadílkou.
P.S. Babičkou mi bylo řečeno, že prý Kristýna Vavřencová je lepší čtení. Tak nevím, co ze mně vyleze, až se rozhoupu zbloudit v temné vody ženského údělu 14. století.
kdysi sem tuto knihu měla pujčenou z knihovny ale musím říct že jsem ji měla číst až ted ale ne když mi bylo 12 let. Jsou tam popsány zvyky i tradice které jsou evropanum nepochopitelné obzvláště k nemanželským dětem a sirotkum.
Autorovy další knížky
1977 | Kristina Vavřincova I – Věnec |
2000 | Jaro |
1977 | Kristina Vavřincova II – Paní |
1977 | Kristina Vavřincova III – Kříž |
1990 | Šťastné dny |
Dočteno. Těžko se mně s Olavem, Eirikem, Cecilií a dalšími loučí. Bude se mně po nich stýskat. Tak krásně to Sigrid napsala!