Olive Kitteridgeová
Elizabeth Strout
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406964/bmid_olive-kitteridgeova-WMD-406964.jpg
4
234
234
Olive Kitteridgeová série
1. díl >
Niekedy prísna, inokedy trpezlivá, niekedy vnímavá, inokedy smutne popierajúca skutočnosť. Olive je učiteľka na dôchodku v malom mestečku Crosby na pobreží v americkom Maine. Neznáša zmeny v meste ani vo svete, ale nie vždy si všimne, ako sa menia ľudia okolo nej: hudobník prenasledovaný starou láskou, bývalý študent, ktorý stratil túžbu žiť, jej vlastný dospelý syn, ktorého mučí jej iracionálna povaha, alebo jej manžel Henry, ktorý svoju vernosť ich vzťahu považuje za požehnanie a prekliatie zároveň.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , InaqueOriginální název:
Olive Kitteridge, 2008
více info...
Přidat komentář
Zvolejte hurá a tři dny se radujme!!! Dočetla jsem. To byl vážení porod!!!
Po úvodní kapitole jsem přémýšlela, jestli má vůbec smysl číst dál. Teď jen přemýšlím, z jakého důvodu je kniha bestsellerem a má tolik obdivovatelů a příznivců. Já jsem hlavní postavu chtěla hned několikrát minimálně zabít. A pak mi to došlo...Možná to je ten důvod, co se lidem na knize líbí. Připomíná jim vlastní Olive, v jejich životech... anebo jsem jen sebestředná bestie, která sdělení z knihy nepobrala ani jednou švestkou ve své dutohlavé hlavě :)
Dal by si někdo švestkový koláč? :))
Zpočátku jsem byla velice nadšená. Bylo to takové hezky ponuré, ale když taková pak byla úplně každá povídka, nebavilo mě to. Já chápu, že to je život. Ale ten přeci není jedna velká deprese, což tohle město rozhodně bylo.
Autorka má však opravdu talent. Umí krásně psát a popisovat. Takový styl mám ráda a ne každý to umí.
Některé povídky byly fajn, čtivé a napínavé. Některé jsem ale asi nepochopila, přišlo mi, že nemají hlavu ani patu a unikala mi pointa.
Za mě průměr a hodně tomu přidal autorky styl psaní. Druhý díl si přečtu, ale teď asi potřebuju pauzu.
Říká se, že učitelka není povolání, ale diagnóza. K takovému neuctivému zevšeobecnění se určitě nemůžu připojit (i s ohledem na to, že pár učitelek mám mezi přáteli), ale v případě Olive Kitteridgeové to možná sedí. I když správně by popis té diagnózy mohl spíše znít dominantní, trochu egocentrická a emocionálně nevyrovnaná osobnost. Knížka je vlastně o tom, jak taková paní může ovlivnit osudy lidí ve svém okolí – od těch nejbližších po ty, které jen náhodou potká. Stroutová je vynikající psycholog (v tom laickém slova smyslu) a její vnímavost pro jemná hnutí lidské mysli a schopnost je převést do slov je i mezi spisovateli výjimečná. I po formální stránce jde o neobvyklé dílo - soubor relativně nezávislých povídek ve svém souhrnu činící dojem románu. Skvělé čtení.
Na knihu jsem dostala doporučení. Četla se dobře (rychle), ale můj šálek kávy to rozhodně nebyl. Příběhy ze života, který není jednoduchý a každý má své problémy, ale že by musel být opravdu každý příběh smutný a depresivní, tak to snad ne. To nechci číst. Stačí reálný život. Hlavní postava není sympatická, v některých příbězích je její role mizivá.
Jo, Olive asi je trochu kráva, a rozhodně bych ji za ni považoval, pokud bychom se někde jednou potkali. Pokud bychom se potkávali opakovaně, změnil bych názor a přál si, aby neuvažovala o tom, že přejde na druhej chodník, pokud by si mě všimla jako první. Televizní minisérie byla hodně dobrá, ale ve srovnání s knížkou… Srovnávat to vlastně nejde. Nedopatřením jsem to nejdřív viděl v televizi a pak se mi už do knížky obvykle moc nechce. Tady se mi chtělo, ale skoro 2 roky jsem si počkal a vyplatilo se. Knížka se mnou docela zamávala.
Já nevím, všichni tady knihu hodně chválí, ale já jsem se do toho nemohla vpravit. Hodně dlouho mi trvalo, než mi došlo, že každá kapitola je o někom jiném. Že jsou to povídky jsem nepochopila vůbec. Hlavní postava Olive se občas vyskytuje. Celou dobu čekám, že se nakonec všechno spojí v jeden celek, ale nestane se to. Já mám povídky ráda, ale kniha je uváděna jako román!!! Chápu o co autorce šlo, ale asi mi chybí to správné vzdělání, abych pochopila, za co byla ta Pulitzerova cena.
Mistrovsky napsaná kniha. Doporučuji ale nečíst, když je venku pošmurno.
Určitě si přečtu i další díla autorky.
Pravděpodobně moje první kniha, kterou jsem nedočetla do konce. Snažím se vždy dočíst všechno, tentokrát jsem však už cca 80 stránek před koncem nechtěla plýtvat časem a číst další ponuré příběhy. Za mne jedna z nejdepresivnějších knih, co jsem kdy četla (a tím si ji budu pamatovat :-)).
Nevinně tvářící se knížka obsahující tolik lidskosti a obyčejných životních zkušeností. Olive je dost nepříjemná postava, která spojuje všechny ostatní postavy v povídkách. Bez nějakého povyšování se, kniha je k pochopení spíše pro starší čtenáře, pro rodiče a pro opuštěné i neopuštěné samotáře, a samozřejmě i pro všechny ostatní. Jednoduše - kniha o vztazích a životě, napříč generacemi.
Jsou to jednotlivé příběhy, které spojuje jedna osoba Olive. Vše se odehrává v malém městečku někde v Maine. Příběhy jsou o lidech, kteří zestárli, děti jim odešly a oni si najednou nevědí se svým životem rady. A přesto někdy, někde svitne naděje, že život ještě nekončí a čeká je něco pro co stojí zato žít.
Celkové pojetí knihy jako dílčích příběhů, závěrečný rozhovor s autorkou a Olive, náměty k diskusi/hloubání jsou rozhodně originální, přesto však mi k větší spokojenost nestačily.
Nejsem povídkový typ, potřebuji více omáčky a času k poznání a pochopení, čehož se mi tu nedostávalo. A i když mi Olive bylo hodně líto, blíže k srdci mi nepřirostla.
Doporučím k přečtení těm, kteří mají chuť na trochu toho obyčejného, každodenního lidství.
13 na prvý pohľad samostatných poviedok, ktoré sa však prelínajú v jednom bode. Olive Kitteridgeová. Táto staršia, pre väčšinu otravná a nepríjemná pani, do príbehov vstupuje buď priamo alebo nepriamo. Príbehy sú popretkávané najmä témou ťažoby života. Tú spôsobilo detstvo, výchova, nedostatočná komunikácia, tvrdohlavosť a neochota odpúšťať, nenaplnená láska, nevera a mnohé iné. Olive niekomu môže liezť na nervy. Nakoniec aj mne samej sa začiatok knihy preluskával veľmi ťažko. No je to príbeh o žene z mäsa a kostí, nedokonalej, s chybami, ako každý z nás. A tak som ju začala mať rada. Lebo aj ona je smutná, urazená, domýšľavá, nepochopená, nepríjemná.
Spisovateľka Elizabeth Strout získala za tuto knihu Pulitzerovu cenu.
I když jsem si strašně pletla jména, kterých je tam požehnaně a ani příběhy si moc nepamatuju, tak je to hodně kvalitní čtení.
Popravdě, nechtěla bych, aby Olive Kitteridgeová byla moje manželka, sousedka, nedej bože moje máma. Kniha je to ale výborná, jedna z nejlepších, kterou jsem letos (zatím) četla. Jedná se o román v povídkách, z nichž každá je mistrně vystavěná, vypointovaná a jako celek dává dohromady obraz jednoho manželství či jednoho maloměsta, záleží na tom, jak ho chcete vnímat. Stroutová fantasticky vykresluje osobnosti a vztahy a po všech těch stoletých stařících a mužích jménem Ove nám dává poněkud realističtější pohled na stáří.
Styl "velkého amerického románu" v malém. Dokonalé vykreslení figurek z maloměsta, různě pošramocených rodinných vztahů, bizarních náklonností a hlavně jedinečné povahy hlavní hrdinky.
Četla jsem nejdříve pokračování - Olive Kitteridgeová je zpět, takže jsem na Olive byla připravená, ale i tak mě opět rozhodila. Knížka je skvěle napsaná, stejně tak jako druhý díl, motivy stáří, samoty, mezilidských vztahů jsou do hloubky zachycené, a přestože Olive není úplně milá osůbka, čtenář si k ní cestu může najít a snad i pochopit. Co mě ovšem trošku zarazilo, to opravdu v celém Olivině okolí není/nebyl nikdo šťastný? Neprožil hezký život bez nevěr, podvádění, špatné výchovy dětí atd...? To mi přijde až účelově depresivně napsané s černými brýlemi na očích...Na druhou stranu mě ale potěšil závěr knihy, to trošku tu depresi z mezilidských vztahů uchlácholilo.
Dost depresivne osoby, miesto a osudy, aspon na mna tak posobili.Kniha vsak nuti nas zamysliet nad vlastnym zivotom, hlavne nas starsich. Za mlada by som to asi vnimala inak, teraz prichod "jesene zivota" doslova mrazi. Urcite stala za precitanie
Kdo se chcete s velkou trpělivostí hňahňat v depresích a odvrácených stranách Slunce v lidských duších, osudech a vztazích - máte v ruce luxusní knihu a věřte komentářům marlowe či Greenfingers na sto procent.
Já měla asi dvě povídky chmury ze stylu psaní "poškrábaná gramodeska", furt to skotačilo v čase i postavách a vůbec mě to nebavilo. Klavíristka si mě získala a v dalších už jsem si dokázala lehce mimořádný styl a netradiční formu autorky trochu užít. Přesto jsem asi ještě k tomuto skvostu nedozrála nebo se nedožila? Olive bych za kámošku spíš nechtěla, i když zrcátko mi trochu nastavila :o)
Chce to po mě nekonečnou trpělivost, která mi v závěru nepřijde zcela odměněna. Ovšem chválu a vřelá doporučení jsem pochopila. Tak funguje naše luxusní Databáze. Díky.
Top koment huhuhu.
P.S. Ale jo Zimní koncert mě dostal zpět na svou stranu a teď dumám nakolik je Elizabeth Strout v náznaku temnoty Jan Balabán :o)
Ženou mého srdce se spíš nestane, ale významné klady jistě má, jen mě nedokáže vtáhnout a nepustit, je nutné se nutit do čtení.
4/7
Štítky knihy
USA (Spojené státy americké) manželství psychologické romány Pulitzerova cena mezilidské vztahy stárnutí maloměstoAutorovy další knížky
| 2010 |  Olive Kitteridgeová |
| 2018 |  Všechno je možné |
| 2017 | Burgessovi chlapci |
| 2017 | Jmenuji se Lucy Bartonová |
| 2021 | Olive Kitteridgeová je zpět |
Nevím co je na té knížce tak úžasného, že všude boduje. Stáří stojí za starou bačkoru? Asi, na to jsem moc čerstvý ročník.
Žabomyší války na vesnici, to tady máme taky.
Očividně nejsem cílovka, a to jsem si rovnou pořídila i pokračování, proboha proč?
Napadá mě jen citace z filmu " Nikdo, tě nemá rád. Všichni tě nenávidí. Usměj se č....u" ano Poslední skaut.
Nevidím žádnou sebereflexi a čistě na popis skutečnosti je to špatně stravitelné sousto.