Olivovník
Lucinda Riley
Pred vyše dvadsiatimi rokmi strávila baletka Helena čarovné prázdniny na Cypre, kde mal jej krstný otec Angus prekrásnu vilu, a prežila tam aj prvú lásku. Po Angusovej smrti vilu zdedila a teraz sa s rodinou a priateľmi vracia na ostrov. Helena dúfa, že tu spoločne strávia nádherné leto, no len čo otvorí dvere Pandory, zmocní sa jej čudný pocit, že práve odchýlila mytologickú skrinku plnú zla a nástrah. Pod idylickou krásou domu číhajú tajomstvá, ktoré sa po rokoch vynárajú na povrch. Olivovník je láskavý a dojímavý príbeh o tom, ako sa správame, keď sme primladí a nevieme riešiť životné situácie. Je aj o tom, ako polopravdy a klamstvá podkopávajú ľudské vzťahy, ako môže pocit viny a zrady rozdeliť aj najbližších členov rodiny a priateľov a ako láska, lojálnosť a čestnosť vytvárajú spojivo, ktoré nás podrží aj v najťažších časoch.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Olive Tree, 2016
více info...
Přidat komentář
Omnia mea mecum porto...neboli všechno své si neseme s sebou. To krásné...i to co jsme nezvládli,zvorali, zničili. A když máme stejně jako Helena štěstí na ty, kteří jsou schopni a ochotni odpouštět, protože i oni "všechno své nesou a někdy možná táhnou s sebou", může nastat prostý a krásný happyend.
Knížka Olivovník je krásná a já za ni děkuji.
Ano, je to červená knihovna. No a? Autorka píše tak poutavě, že jsem byla s nimi na Kypru, pila víno, plavala v bazéně nebo tančila jako baletka. L.Riley prostě umí a je radost nechat se vtáhnout do děje a pobyt tam.
Moje druhá přečtená knížka od této autorky a opět to bylo úžasné čtení. Skvělý popis Kypru, děj je bez zbytečné omáčky okolo, krásně plyne... Strávila jsem s ní pár příjemných večerů a moc se těším na další příběhy autorky, která už bohužel žádnou další knížku nenapíše
Knížku Olivovník jsem už raz četla,ale to bylo tak rychlé čtení,že jsem nestačila pochopit celý příběh,a proto jsem si knížku znovu přečetla a nelitovala.Byl to krásný příběh,který neumí nikdo jiný napsat jen jak to napsala Lucinda.Na Grécky ostov Kypr přichází Alex,který přichází na Kypr,aby připravil duum na oslavu,které se má zučastnit celá její rodina,která před deseti lety tam byla na letní dovolené a která tam zažívala pěkné dny,ale i dny plné uzkosti,protože tam se dozvěděli tajemství,které by neměli být prozrazeni,ale i jméno domu bylo Pandora,takže se tam otvřela Pandořina skřínka.
Další nádherná kniha z pera mé oblíbené autorky, která mne doslova okouzlila :-). I když to u ní mám občas jako na houpačce, protože ne všechny její knihy se mi líbí bez výhrad ;-). Tentokrát mne ale Helenin příběh, který vypráví ona i její syn Alex, opravdu strhnul do svého víru a nepustil až do konce. Navíc to krásné prostředí Kypru, prostě jedním slovem dokonalé! Helena před svým manželem Williamem a všemi ostatními ukrývá jedno velké tajemství. Nikdo totiž netuší, kdo je pravým otcem jejího nejstaršího syna Alexe. A také důvod, proč tuto skutečnost jeho matka tak přísně střeží, není dlouho zřejmý. Ale jak se dá čekat, i to nejpečlivěji skrývané tajemství je jednoho dne odhaleno. A tím se změní životy nejen samotné Heleny, ale i všech zúčastněných... Kniha je napsaná čtivým stylem a já jsem ji odkládala jen s těžkým srdcem ;-). Hodnotím tedy plným počtem a na další setkání s autorkou se těším již nyní :-).
Nový rok jsem zahájila knihou, která se dokonale hodila pro moji romantickou duši. Krásně se četla, ani stránky jsem nestačila obracet. Děkuji, paní Riley!
Co všechno jsem se během letošních prázdnin naučil: "Že láska není jenom jedna, ale že sa vyskytuje v mnoha formách a podobách. Že sa dá zasloužit, ale není na prodej. Že sa dá věnovať, ale za peníze si ji nekoupíte. A že jakmile někde zapustí kořeny, drží se tam pevně. Taková je láska." Krásny príbeh, pekné čítanie. O živote, v ktorom sú aj krásne ale aj horšie dni. Knihu vrelo odporúčam. Vyžaruje z nej leto, slniečko, vôňa mora, chuť olív, porozumenie a láska.
Příběh je podle mě krásně vystavěný, plný nápadů, postavy nádherně vykreslené, nakonec i princ našel svou vyvolenou. No v životě to tak úplně nechodí. Mě už při čtení trochu vadilo, že je to prostě jiná společenská třída něž mám já "lítali si letadlem sem a tam, několikatýdenní dovolené, auto si pronajmou na týdny, peníze jim evidentně nedělají starosti", ale společné jsou jak vidno ty vztahové problémy, které ale nakonec dobře dopadnou. Proto jsem měl vždy raději Zolu, který dodával do románu tu "syrovost bytí".
Kniha byla nadherna jako ostatni autorciny knihy.. Behem cteni me zasahla autorcina smrt, ale zustaly po ni krasne pribehy, ke kterym se zrejme jeste nekdy vratim
Lucinda opět nezklamala. Krásný román odehrávající se na Kypru. V této nelehké době, kdy musíme být zavření doma, mi udělal radost. Je pravda, že série Sedmi sester je nepřekonatelná, ale i tak se mi knížka moc líbila.
Dávám čtyři,protože Lucinda má mnohem zajímavější děj ve svých ostatních knihách.Přesto hodnotím dost vysoko,ona prostě umí tak skvěle vylíčit přírodu i člověka s jeho náladami,že se čtenář opravdu dokáže vžít do prostředí a vcítit do člověka.To umí jen málo spisovatelů.Její série Sedm sester nemá chybu atak ji odpouštím tento počin,který považuji asi za nejslabší z jejích knih.
Tento příběh o ,,dovolené“ na Kypru byl další příjemný počin Lucindy. Kniha se čte moc dobře, vše plynule ubíhalo a moc ráda jsem se do tohoto rozvitého příběhu ponořila.
Je to pěkná kniha, docela dobře se čte. Ale zpočátku trochu nudná, o dovolené, která v podstatě ani dovolenou není... Rozplétání nitky osudu jednotlivých postav se rozjede někdy v půlce, která je už dost čtivá...
Každopádně nelze autorce upřít krásné popisy krajiny i povah jednotlivých postav...
Zkuste se začíst a otevřít Pandořinu skříňku...
Velmi čtivě napsaná červená knihovna. Příjemně se čte, přesně do období, kdy nemáme chodit ven -:). Kniha stojí za přečtení.
Prní kniha této autorky a určitě ne poslední. Moc pěkně se mi četl příběh, který se většinou odehrával na Kypru kde Helena tráví čas dovolené v domku, který jí odkázal její kmotr a kam za ní přijíždějí její přátelé. Kniha stojí za přečtení.
Moje třetí knížka od autorky a mé dosavadní nadšení nahradilo zklamání. Kniha opouští koncept , kdy se střídá vyprávění ze současnosti s vyprávěním z dávné minulosti. Místo toho dostáváme současnost a dobu před deseti lety, což nebylo úplně ono. Co ovšem u autorky miluji je její krásný popis krajiny a každý večer jsem se těšila, až se začtu a opět se přenesu do krásné vily na slunečný Kypr.
Ovšem první půlka knihy mi přišla opravdu nudná. S tím, že rodina přijela na Kypr vlastně na dovolenou do domu, který Helena zdědila po svém kmotrovi, se tam absolutně nic nedělo. Akorát za nimi přijížděli a odjížděli další a další lidé, kdy se všichni neustále váleli u bazénu, plavali nebo chodili na terasu, pili víno a večeřeli - o čemž bych nepotřebovala zmínku po každých deseti stránkách.
V druhé půlce se příběh aspoň trochu rozjel, konečně jsme se dozvěděli, co vlastně byla ta Helenina Pandořina skříňka, kterou svým opětovným příjezdem na Kypr otevřela. Zpětná Helenina zpověď mě alespoň vtáhla do děje. Cítila jsem s ní, protože všechny ty špatné věci se jí prostě staly, ona neměla moc šanci je ovlivnit a ve finále byla ona ta špatná. Poučení z knížky: Každé tajemství se jednou provalí a čím déle se zatajuje, tím větší škody napáchá jeho nevyhnutelná exploze.
Na autorku každopádně nezanevřu - mám v plánu si od ní přečíst ještě alespoň sérii knih Sedm sester.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | Sedm sester |
2015 | Levandulová zahrada |
2017 | Sestra bouře |
2014 | Půlnoční růže |
2012 | Tajemství černé orchideje |
Tohle měla být kniha mých letošních prázdnin. Přesně jsem věděla, ze ji budu číst na lehátku u moře, horké slunce mi bude opalovat nohy, kolem budou řvát cikády a nade mnou na kopci se bude zelenat olivový háj ( dětmi z tábora nazývaný oliváč), kde se každoročně koná stezka odvahy. Na tu nechodím, protože já jsem schopna se tam ztratit i za bílého dne. Tamní cestičky a olivovníky podle mě vypadají úplně stejně, jeden jak druhý.
Všechno klaplo, jen ta knížka mě úplně nechytla. Příběh není špatný, ale nesedí mi autorčin opisný a velice výpravný styl vyprávění.
Asi jsem momentálně ve zrychleném táborovém módu a pomalé klidné příběhy si nemam prostor patřičně vychutnat.