Olymp
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508037/bmid_olymp-ZHj-508037.jpg
4
138
138
Potomci lidstva sami sebe transformovali do podoby řeckých bohů a rozehráli mezi sebou hru, v níž se hrdinové trojské války znovu střetnou o osud mýty opředené metropole. Boj však neprobíhá podle předem vytyčeného plánu a přestává být pouhým představením. Thomas Hockenberry, univerzitní profesor klasických studií z časem zavátého dvacátého století, již není pouhým pozorovatelem pevně daných událostí, ale je přímým účastníkem nemilosrdných bojů mezi božskými stvořeními vzdálené budoucnosti. Současně se na Zemi zbytky obyvatel, geneticky upravených k dlouhověkosti, pokoušejí přežít vyhlazovací snahy vedené stvořeními z jiného vesmíru. Harman, Daeman, Ada a další se bezděčně stávají těmi, na nichž možná spočívají poslední naděje starého lidstva. A nakonec jsou tu moravci – lidmi vytvoření kyborgové, původně určení k pracím na asteroidech a vnějších planetách. Přilákáni zvýšenou kvantovou aktivitou v okolí Marsu a Země, hlásí se ke svému lidskému dědictví a pokoušejí se zastavit šílenou destrukci dříve, než bude nenapravitelně narušen samotný vesmír.... celý text
Přidat komentář
Tak nevím, jestli jsem dočetl geniální dílo, které sám úplně nedocením, anebo onanistický slepenec, který se na závěr autorovy rozpadl. Na jednu stranu vítězí bezesporu neskutečná čtivost i tahovéhle bichle, imaginace, originálnost, nepředvídatelnost a odvaha. Na druhou stranu je to i neskutečná epizodičnost (troufám si říct, že polovina knihy, jakkoli čtivá, je pro děj/příběh nepodstatná), překombinovanost, přezvratnost (pořád se řeší, kdo je víc, kdo je nejmocnější, kdo/co je největší nebezpečí a nakonec není vlastně vysvětleno nic), populární islamofobie, neskutečný počet deus ex machina. Všechny ty zápory se dají vysvětlit autorový záměrem: deus ex machina vychází z antického dramatu (autor i část knihy jako drama píše), počet postav/jmen odpovídá eposům, stejně jako epizodičnost, nedořecenost je "geniální tah, aby čtenáři museli přemýšlet" apod. Ale mně to prostě nesedí, mně prostě přijde, že měl autor nějaký záměr, ale prostě to neudržel. Ať už kvůli vydavateli, který mu to vrátil, ať to přepíše, nebo to jednoduše neměl domyšlené. Nejsilnější je Simmons bezesporu v budování hororové atmosféry, putování Daemana Kráterem Paříž je úchvatné, ale ty sci-fi prvky vlastně nejsou nic moc. Chápu ten rozdíl mezi lidmi starého typu bez kultury a moravci, kteří tak velebí lidskou kulturu (jejich rozhovory jsou vskutku to nejlepší v celé sérii a už jenom za to si Simmons zaslouží hvězdu navíc, rozhodně bych nečekal čtivé literárněvědné rozbory Prousta a Shakespearových sonetů ve sci-fi), ale prostě postavy postlidí/bohů a jejich motivace jsou buď nadobro vzdálené našemu uvažování, anebo to jen autor neukočíroval. Svědčí o tom i to, jak se ještě 50 stran před koncem pořád vrší další nové a nové věci bez toho, že by to spělo k nějakému finále. A pak jsou tam scény jako vycházení lidí z tachyonového paprsku, ketré jsou na úrovni sci-fi tak ze 60. nebo 70. let... Je to kniha, která by asi potřebovala opakované čtení. Ale obávám se, že na to mě zas tolik neoslovila. Myslím, že za rok si nebudu jistý, o čem vlastně byla. Normálně bych dal 3 hvězdy. Ale přece jenom na to, je to až moc originální. Takže 4, ale uchvácený jsem zas tolik nebyl.
Kniha navazuje na události Ílionu. Opět tu máme několik příběhových linek, které se postupně propojí a začnou dávat smysl. Nejvíc mě bavila linka s moravci a dění okolo Ardisu. Simmons opravu skvěle dokázal tyto jednotlivé příběhy/linky propojit do celku, který nakonec dává smysl. Dost toho je vysvětleno, ale bohužel ne vše, takže si musíme domýšlet. Určitě to není kniha pro všechny a nečte se úplně snadně. Přesto pokud máte rádi Simmonse a jeho Hyperion, tak určitě můžu doporučit.
Hodnotím 85 %.
Když se nad tím zamýšlím, tak oba díly jsou vlastně dost šílené a geniální zároveň. Nikdy bych nevěřila, že jde do jedné knihy vměstnat Odyssea, Achilea, Parida, krásnou Helenu a všechny hrdiny Trojské války, nespočet řeckých bohů, postapokalyptickou zemi, inteligentní robotické společenství, lidi z budoucnosti, kteří se chovají spíš jako děti, deformované vraždící monstra,vyspělou techniku budoucnosti a spoustu dalších tvorů a výtvorů , bojů a cest...Smekam před pánem spisovatelem.
Kniha plyne pomalu jako všechna Simmonsova díla, která jsem doposud četl. Byl jsem trochu zklamán z toho, jak autor některé dějové linie uzavřel. Třeba ta Odysseova/Nikoho mě vyloženě zklamala. Taky mě mrzí, že Simmons spoustu věcí vůbec neozřejmil. Jak vlastně vznikli Moravci? Vytvořili je postlidé? Kdo je přesně Sycorax? Kdo je Klid? A takových otázek mám spoustu. Možná je ale chyba v mé pozornosti a paměti. Nejsem si jist. Podle mě si ale Simmons utrhl příliš velké sousto a nechal proto mnoho v Olympu otevřeno.
Druhý díl sci-fi ságy odehrávající se ve třech dějových liniích. První díl s názvem Ílion jsem četla už před lety, krátce po jeho českém vydání v roce 2009 a tenkrát jsem byla nekritickým a nadšeným obdivovatelem tohoto příběhu i Simmonse samotného. Druhý díl nešel dlouho sehnat, až letos se to podařilo a já s velkou netrpělivostí začala znovu číst první knihu, abych mohla hladce a bez přerušení otevřít tu druhou. Uvědomuji si, jak jsem vlastně po těch čtrnácti letech četla úplně jiný příběh. Okouzlení se nedostavilo ani u druhého dílu s názvem Olymp, i když oceňuji mimořádné vypravěčské umění autora a jeho bezbřehou imaginaci. I když mě příběh samozvaných olympských bohů, Trójanů v čele s Hektórem a Paridem, řeckých hrdinů vedených lehkonohým Achilleem a mocným králem Agamemnónem, posledních zbývajících lidí starého typu na pusté Zemi nebo robotů zvaných moravci, kteří slynou větším humanismem než lidé, stále zajímá a baví, všímám si i věcí, které mi vadí a rozčilují mě. Především jde o podsouvání toho správného světonázoru a stanovení největších padouchů všech dob – muslimů, kteří v náboženském vytržení neváhají před zničením celé planety. To se mi na příběhu, který se odehrává nějakých tři tisíce let od současnosti, a měl by mít přesah a nadhled, zdá poněkud nevkusné. Pak mi trochu překáží zbytečné sexuální scény, které nemají žádný význam pro děj a neustálé připomínání varlat řady mužských hrdinů, to už ale patří spíš do sféry trapnosti než rozčilujících dějových zápletek. Zajímavé v tomto kontextu je, že vaječníky ženských hrdinek nejsou zmíněny ani jednou.
Všechna moudrost, tedy to, co jsem před lety za moudrost považovala, se mi dnes jeví jako povrchní kalkul a to ještě špatně maskovaný. Celý autorův velkolepý humanismus se v některých momentech příběhu ukáže jen jako tenká a křehká slupka, která čtenáři brání vidět pravdu. Pravdu o nadřazenosti a neomylnosti jen některých. Zkrátka Simmons už zřejmě nepatří mezi mé nejmilejší spisovatele, i když jeho Terroru si stále velice vážím. Možná ale jen do doby, kdy si tu knihu znovu přečtu, protože člověk se mění a neustále vyvíjí. A tak je to správně.
Autor v knize cituje revolucionáře a komunistu Antonia Gramsciho: „Krize spočívá přesně v tom, že staré umírá a nové se nemůže zrodit; v tomto mezivládí se objevuje velká pestrost chorobných příznaků.“ A mě napadá hned několik takových chorobných příznaků naší doby. Snad to znamená, že nové se právě rodí a bude lepší než staré.
Bál jsem se, že se celý ten ohromný příběh Simmonsovi nepodaří ukočírovat, ale zbytečně. Všechny tři dějové linky se propletly a vyústily v pěkný logický konec. Klobouk dolů před člověkem, který si jednoho dne řekl, že napíše scifi, do kterého přimíchá postavy z Homéra a ještě ke všemu to dává smysl. Zatím mám za sebou jenom sérii Ílion a Terror, ale rozhodně si rád od autora přečtu něco dalšího.
Veskrze epické vyvrcholení Simmonsova eposu. Valná většina otázek nastolených v Ilionu je zodpovězena a uspokojivě vysvětlena a příběh je smysluplně uzavřen. Co víc si od více jak 1500 stránkového románu přát. Za mě spokojenost a desetileté očekávání naplněno. Tak teď už jen knížku doplnit do Simmonsovic police v mé knihovně jakmile na podzim, snad konečně, vyjde.
"Žádný člověk nezemřel v Homérově Iliadě beze jména nebo bez břemene..." A Dan Simmons se snaží vyprávět svůj příběh stejným způsobem a zahrnout do něj kvantum dějových zvratů, historických detailů, vesmírných teorií, postapokalyptických scénářů a v neposlední řadě i životních pravd. Téhle figuríně bujných tvarů a lepých proporcí pak obleče dobrodružný kabátek s hromadou kapes a záhybů, halenku s romantickými volánky a šikézní kalhoty volného střihu, aby ji takto připravenou a vymóděnou vyslal na cestu za objevováním tajů hned několika literárních žánrů. A světe div se, drží mu to pohromadě a ani to moc neskřípe. Ne nadarmo je Dan Simmons označován za mistra psaného slova. Šestnáct set stran textu (počítaje v to oba svazky této megalomanské duologie) a člověk se ani na chvíli nenudí. Přestože jsem v závěru tohoto druhého dílu očekával přece jen o něco větší třesk a hromobití, Simmons vyklouzl ze všech udiček, které sám na sebe nalíčil, inteligentně a s grácií. Možná nevysvětlil všechny záhady, které se v průběhu vyprávění objevily, ani neposvítil do všech temných koutů nebo nenakoukl za roh, ale to je v pořádku: máme díky tomu možnost spekulovat, na sci-fi conech vést sáhodlouhé diskuze a domýšlet se coby kdyby a kde se vzali. Jestliže nás Ílion vystřelil do vesmíru nespoutané fantazie, Olymp nás pomaloučku a polehoučku vrací zpátky na zem. V tom je jeho síla i prokletí.
I když jsem druhý díl také víceméně zhltal, tak mi přeci jen přišel spíše jako vysvětlovací soupis k první části.
Simmons má navíc nějakou podivnou zálibu ve zvracení.
Po dlouhé době jsem dočetla druhý díl Ílionu. Neskutečné dílo, chytne a nepustí. Kombinace sci-fi a řeckých bájí, to snad dokáže jen D. Simmons. Víc mě bavilo putování a "řecká část s bohy" než popisování černých děr a fungování vesmíru. Ale budiž, našla jsem si tam to svoje a rozhodně nelituji. Chce to ovšem čas a trochu se do románu ponořit, aby vše krásně do sebe zapadlo.
Stálo to za to. Olymp je důstojné pokračování Ília. Je akčnější než první díl a vysvětlí se v podstatě všechny nevyřešené otázky.
Tak, konečně jsem to pochopila. :-) Anebo otazníky z prvního dílu vysvětleny.
Dalších 900 stran trojské války, vzpour proti bohům, robotů, kyborgů a cestování časem i prostorem. A i přes ten (možná trochu přehnaný) počet stran to byla celou dobu dobrá zábava. Vazba na Homéra je už o hodně volnější a řečtí hrdinové tak mají víc prostoru se projevit - a taky to udělají. Takže pokud se chcete dozvědět, jak by to v Tróji dopadlo, kdyby se do toho vložili kyborgové z Jupitera a malí zelení mužíčci, jen do toho, nebudete litovat :)
Pokračování a uzavření Ilionu a platí to samé - nemám rád tlusté knihy, ale tuhle jsem dočetl. Četlo se to celkem samo. Rozvláčné jen místy. Vazba na Homéra je příjemná.
Konec je divny
Škoda toho záveru, ktorý sa Simmonsovi trochu rozpadol pod rukami, viacerých nezodpovedaných otázok i nie celkom presvedčivých motivácií u niektorých postáv (Odysseus, ehm), inak výborné. Dialógy moravcov o starej ľudskej literatúre a zmysle života jednoducho brilantné. A hoci je Simmons grafoman a občas to s hustotou textu preháňa, keď sa v príbehu začne niečo diať alebo príde na nejakú akciu, berie to skutočne dych. V každom prípade povinné čítanie pre fanúšikov Homéra, Shakespeara, Prousta a epickej sci-fi.
Achilleus vyjde po dvoch schodoch k obrovskej čiernej postave. Štít má na predlaktí, ako by bol pripravený bojovať. "Hej, nezabudli ste, že som tu tiež? A stále čakám odpoveď na moju otázku. KDE JE ZEUS?“ Nyx sa k nemu nakloní a namieri jeden bledý, kostnatý prst ako zbraň. „Tvoja kvantová pravdepodobnosť, že zomrieš mojou rukou, je možno nulová, synu Péleov, ale keď by som ťa rozstrieľala na atómy, na molekuly, možno by vesmír – dokonca aj na kvantovej úrovni – mal dosť práce, aby ten axióm udržal.“ Achilleus čaká. Už si všimol, že bohovia často trepú podobné nezmysly. Jediné, čo môže robiť, je počkať, až zase prídu k rozumu.
Škoda že zůstalo spoustu otázek nezodpovězených. Čekal jsem že do sebe vše zapadne ale i tak dávám 5/5, 1600 stran jsem se náramně bavil!
Velkolepé dílo. Tak velkolepé, že vlastně sám autor se chvílemi ztrácí. Po ílionu celkem zklamání. Simmons je vynikající spisovatel, jeho znalosti literatury jsou obdivuhodné, ale...Olymp měl být odpovědí na otázky, které položil první díl serie, a presto na mnoho z nich neodpoví a nechá ve mne prázdná místa.
Vystupuje zde velké množství postav, drtivá většina je nám představena jmény, snad jako v Homérově Iliadě proto, aby nikdo nezemřel beze jména, žádný jiný důvod k jejich vystupování nevidím...a tím kniha dostává stále nové směry, které nikam nevedou, jen plní stránky...
celkem 1600 stran textu (oba díly), ale odpovědí pramálo.
Jak již psali ostatní, kniha je trochu neukočírovaná a rozporuplná. Někdy jsem si říkal, že je to ještě lepší než Ílion, a jindy se ptal sám sebe, jestli to má smysl číst dál. Někdy se přečetlo 50 stránek jak nic a jindy jsem se do dalších musel nutit. Pokud ale budete na dualogii pohlížet jako na "Ílion" a "Co bylo po něm" tak snad nebudete zklamáni.
Stále hodnotím pěti body, ale rozhodně už se to nerovná báječnosti prvního dílu. Největší problém je, že děj se stále rozjíždí, ale nic se nevysvětluje. Kniha má tisíc stran a na osmisté stránce se to pořád nechílí ke konci a nějakému rozuzlení. A najednou se vše tak na sto stranách utne. Zničeho nic. A spousta věcí se samozřejmě nevysvětlí. Rozhodně se autor neměl tak rozepisovat, nebo měl připojit třetí díl. Mám ale obavu, že ani ten by ale neukočíroval a akorát by vše prodloužil se stejným výsledkem.
Druhým problém je paradoxne začátek. Ilion končí skvělou monumentální scénou, která slibuje v dalším díle něco velikého. A ono to nepřijde. Škoda.
I tak se mi to ale líbí. Ovšem je to poměrně složité a s mnoha dějovými liniemi. Myslím, že druhé přečtení nebude rozhodně na škodu. Předpokládám, že se mi toho dost vyjasní.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Hm, zklamání. Po dobře rozjetém prvním díle se autorovi nepovedlo udržet úroveň a uchýlil se k laciným klišé závěrům. Tenhle díl je překombinovaný a tlačený do happy endu, který je opakovaně výsledkem proměnění několika šancí jedna ku milionu.