Oneiros
Markus Heitz
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/333648/bmid_oneiros-RwU-333648.jpg
4
80
80
V Lipsku střeží majitel pohřebního ústavu strašlivé tajemství, v Minsku provádí bezohledná vědkyně smrtící experimenty, v Paříži narazí airbus do letištního terminálu… Vyšetřování neštěstí začíná okamžitě – výsledky jsou ovšem záhadné. Všichni cestující byli mrtví už předtím, než letadlo zasáhlo budovu. Co policie ale nezjistí, je skutečnost, že existuje jeden přeživší – muž, jenž v sobě nosí vražednou kletbu… Konstantin Korff, majitel pohřebního ústavu z Lipska, přichází tomuto pasažérovi rychle na stopu, stejně jako vědkyně z Minsku – neboť tito tři lidé v sobě nosí stejnou kletbu. Kletbu, která z nich činí hrozbu pro každého v jejich okolí.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2017 , Fantom PrintOriginální název:
Oneiros: Tödlicher Fluch, 2012
více info...
Přidat komentář
Poslední dobou má štěstí na knihy, ze kterých jsem dost rozpolcená, jak je hodnotit. Nápad velmi luxusní a originální, stejné nadšení jsem zažívala i s postavami, které byli dobře vykreslené. Bavil mě i autorův humor.
Avšak zhruba v třetině knihy mi došlo, že stále nevím, kterým směrem se kniha bude ubírat. Co je vlastně to hlavní? Normálně nemám problém sledovat více dějových linek, ale zde byli tak rozdílné, že jsem si polovinu knihy připadala jak při čtení několika nesouvisejících příběhů.
A tím se dostávám k tomu, že jsem měla z poloviny knihy pocit, že se nic neděje, děj se nikam neposouvá a hlavní hrdinové si dělají výlety po celém světě tak nějak bezúčelně. řešilo se vše a vlastně nic.
Z konce knihy jsem taktéž dost rozpačitá, jelikož jsem po začátku čekala asi větší masakr a ne takové "konec dobrý, všechno dobré". Takže nemám jinou možnost, než hodnotit průměrem.
Musím uznat, že myšlenka je velmi zajímavá. Smrtispáči, dobrý nápad. Celkem svižný příběh, dobře vymyšlený. Dost akce. Náhodou dobrý.
Moje pocity z knihy jsou velmi smíšené. Začátek ukazoval na zajímavý thriller s hrdinou v takovém žánru unikátním. No řekněte, ve kterém thrilleru vystupuje sympatický majitel pohřebního ústavu! Pak se začalo mluvit o smrtispáčích a celé se to změnilo a zamlžilo. Začal jsem mít pocit, jako kdyby mi unikl nějaký první díl knižní série. Uznávám, že existence narkoleptického smrtispáče je pro svět opravdová pohroma. Ale ten hon na něj a konečné řešení.... Nějak se mi to nedaří rozdýchat. Nakonec kniha vlastně skončila nijak. Nebo bych měl říci prologem k dalšímu dílu? Nevím. Každopádně jsem rád, že jsem díky této knize pochopil některé věci z knihy Pohled mrtvého, které mi tam přišly více než divné.
Tak to si ani nechci domyslet kdyby něco takového mohlo existovat i když člověk nikdy neví že)):I
Mně se příběh o smrtispáčích líbil hodně. Nápad byl originální, děj akční i drsný, navíc z aktuálního světa. To vše dalo knize správný nádech.
Čekal jsem horor a byl jsem zklamán. Jde spíš o akční fantasy ze současného světa, kde se to hemží agenty a krev teče proudem. Kdybych chtěl něco takového, pustím si kterýkoliv akční film. Už když jsem se dozvěděl, že úspěšný podnikatel, zároveň jeden z nejlepších thanatologů trénuje parkour a ovládá aikido, mě mělo trochu napovědět o jakou knihu půjde. Na druhou stranu oceňuji autorovu přípravu - citáty na začátku každé kapitoly, výběr souvisejících pohádek a citáty Oscara Wildea. Autor velmi důkladně propracoval všechny související záležitosti - od vlastního soundtracku, doporučení oblíbené kapely hlavní postavy až po seznam receptů na drinky, co postavy v příběhu popíjí. Škoda, že tolik energie už nezbylo na příběh samotný.
Pro ty, kdo hledáte opravdu horor doporučuji Ruiny, Trhlina, Peklo z Araratu bylo sice už taky trochu poznamenáno Hollywoodem, ale pořád ještě dobré.
Už samotná anotace mě překvapila, ale dle Databáze knih jsem tomu nedávala převeliká očekávání. Kniha je předčila. Občas se sice objevilo pár ne úplně dobrých scén, které ani nedávaly smysl, ale jinak kniha byla skvělá. Už ze začátku mě chytl styl psaní a nejen to. Hororem bych to ovšem nenazvala - nevyvolalo to ve mně pocit strachu. Spíše mě kniha znepokojovala. Já jsem ale spokojená.
No, budu si to muset někdy asi přečíst ještě jednou....nebo spíš ne. Navrch huj, uvnitř...nic moc...
Zajímavý nápad na příběh. Děkuji za rozšíření slovní zásoby o krásná slova jako například smrtispáč či smrtividka.
Námět okolo Smrti je za mě trochu divočina , takovej fantasy úlet. Smrtispáči (strašný slovo) ale stačí táhnout celou knihu. Nicméně na WOW to nemá, takže trochu lepší tři hvězdy.
Taková hra na kočku a myš, no.. Pohádky jsou pěkné, pasáže o smrti mě bavily, jinak ale nuda.
V druhé kapitole je narážka na film o pohřebním ústavu, ten je opravdu skvělý.
Tak ze začátku celkem dobré, zajímavý nápad... ale potom to začíná být čím dál tím větší "bejkovina" a na konec už jenom nuda a nuda... (P.S. už i ta braková literatura začíná bejt pěkně nudná)
"Kdo se bojí smrti, ten nežije."
Dostal jsem tuto knihu jakožto dárek od jednoho kamaráda prodejce knih. Popravdě byl jsem trochu skeptický. Musím ale uznat, že kniha je čtivá, má spád a přečetl jsem ji za týden. Pokud hledáte nějakou oddechovku, ve které neočekáváte epochální výpravu s bojem o prsten, tak tohle je to pravé. Zajímavé téma ve čtivé formě. Sice občas člověku v hlavě blikne majáček s nápisem nelogičnost, ale to je jen malichernost.
Za mě 78%
Jestli čekáte od této knihy horor, tak budete zklamáni. I když je kniha celkem dobře napsaná, příběh je takový zbytečně místy rozvláčný, a je tak těžké udržovat po celou dobu četby pozornost. Já osobně očekával něco více hororového a napínavého, jak slibovala anotace o obálka.
Markus Heitz patří mezi mé nejoblíbenější fantasy autory,ale tímhle počinem mě, tak otrávil, že si od něj dám na dlouhou dobu pauzu.
Ačkoliv byly postavy sympatické (třeba takový Konstantin byl miláček), příběh sám o sobě byl nudný, předvídatelný a já se s jeho čtením prala jak bezzubý důchodce s řízkem.
Z mého pohledu je to totální propadák.
Pozor může následovat SPOILER!! Z mého pohledu ta kniha trpí syndromem Šifry mistra Leonarda..Hledání kamenů smrti nebyl špatný nápad a i myšlenka,že smrt a spánek jsou sourozenci se mi velmi líbí.Ale spousta zbytečných odboček a příliš míst ubíralo knize na akčnosti.V půlce knihy už bylo jasné kdo za vším stojí.Ale abych nekritizoval příliš, například osud doktorky Kristin mě opravdu překvapil.Čekal jsem nějaký velice ošklivý způsob smrti,ale nechat ji zmrazit (a tím vlastně uniknout trestu,za vše co spáchala) byl zajímavý autorův tah.
Oneiros je román na pomezí thrilleru a hororu, odehrávající se sice v našem světě, ale pracující se starými pohádkovými motivy o ošálení smrti a nesmrtelnosti.
Čekal jsem pomalejší tempo, noirovou atmosféru a případně i něco trochu k zamyšlení. Bohužel jsem dostal thriller s tajnými agenty, mračny vystřelených nábojů a hromadami mrtvol. Akce střídá akci, mrtví jdou do desetitisíců, ale na nějaké postupně budované napětí, či logiku v jednání postav se už moc nedostalo.
A je to myslím škoda, Markus Heitz zná své řemeslo dobře, píše čtivě a vymyslel celé nové, docela propracované, universum, kam by se dala umístit celá sága. Většinou to tak nebývá, ale tady by prospělo knihu rozdělit na několik dílů.
Zajímavé, nevšední a neokoukané téma, zajímavě zpracované, moc mě to bavilo!
Autorovy další knížky
| 2005 |  Trpaslíci |
| 2008 | Ritus |
| 2016 | Triumf trpaslíků |
| 2009 | Osud trpaslíků |
| 2010 | Spravedlivý hněv |
Jako oddechovka vcelku dobré čtení. Už jsem sko-ro(!!) jásala, že budu ušetřena harlekýnismů, ale nakonec jsem tomu stejně neušla. Citáty mého oblíbeného Oscara Wilda ( a později jiných) mě zkraje moc bavily, ale jak jich neodbytně přibývalo, nejen na začátcích kapitol, ale i v některých telefonních hovorech, přišly mi už otravné, byť byly s českým překladem. A pak ty pohádky! Naštěstí jich bylo míň, než citátů.
Ten nápad se smrtispáči je vážně super. Jen jsem měla pocit, že si s tím sám autor místy trochu nevěděl rady, ale brala jsem to tak, že prostě mezi spoustou citovaných pohádek čtu další, která poletuje někde mezi fantasy, thrillerem, a těmi harlekýnkami, co se týče erotiky. Morbidně jsem ocenila pasáže o pohřebnictví. Až jednou přijde Kmotřička, budu aspoň informovaná a vcelku si moc přeju, aby s těmi, kdo mě předejdou, bylo zacházeno s takovou úctou a pokorou jako v Ars Moriendi.