Oprátka za osm mrtvých
Roman Cílek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533054/bmid_opratka-za-osm-mrtvych-65ddee893170e.jpg
4
318
318
Drama, na jehož konci nezůstali žádní vítězové. Příběh Olgy Hepnarové, která jedním otočením volantu zabila osm lidí, poslední ženy odsouzené v Československu k trestu smrti. Bylo úterý 10. července roku 1973, krátce před druhou hodinou odpolední. Obyčejný všední den na pražské Letné. Pro jednu dvaadvacetiletou dívku však nebylo cesty zpátky. Nákladní auto, které řídila, prudce vybočilo z předpokládané dráhy, vřítilo se na chodník plný lidí, pak srovnalo kola a jízdou po chodníku těsně kolem stěny domů poráželo, přejíždělo a drtilo každého, kdo mu nestačil uhnout z cesty. Autor skládá faktografické střípky do mozaiky událostí, které činu předcházely, a čerpá z výpovědí rodiny a lidí z jejího okolí. Kniha Romana Cílka inspirovala tvůrce filmu Já, Olga Hepnarová.... celý text
Přidat komentář
Jedním slovem - neuvěřitelný. Dvěma? To nevymyslíš. Myslím, že kdybych četla nějakou beletrii, v níž by si autor vymyslel postavu s myšlenkami, příběhem a zločinem Olgy Hepnarové, tak si budu klepat na čelo a divit se jak někoho vůbec něco takovýho mohlo napadnout. Ale on to, bohužel, nikdo vymyslet nemusel, protože jsme tu takovou postavu měli z masa a kostí. Kdybych měla nějak vypíchnout zajímavé, či spíš fascinující a neuvěřitelné pasáže z knihy, tak jí snad opíšu skoro celou. Rozhodně doporučuju přečíst, ač slabším povahám se to občas možná zamlouvat nebude.
Taky doporučuju číst co nejnovější vydání, jelikož, pokud se nemýlím, Roman Cílek knihu doplňoval. Např. po prvním vydání ho kontaktoval Miroslav (Olgy přítel) a poskytl mu Olžiny dopisy z vězení. Ale prosímvás, nový vydání, ale rozhodně si NEkupujte vydání z roku 2014 od nakl. marieTum. Jako na pohled je sice celkem hezký (až na upoutávku na film červeným písmem hned na obálce) i po nahlédnutí se zdá celkem fajn udělaná, ale panebože, tolik chybějících či přebývajících písmenek a překlepů! Když je knížka kvalitní, tak umím být celkem tolerantní, ale když tady jsou na některých stránkách ty chyby často i tři, tak jen kroutím hlavou. Jak se to tak stane? Bylo by tak těžký aby si to ještě před tiskem někdo přečetl, přičemž by nejspíš byl schopen většinu těch kiksů odhalit?
-------------
,,S tímto autobusem jsem chtěla jezdit z pomsty vůči společnosti, protože bych bývala měla možnost v okamžiku, kdy by byl plný lidí, tento záměrně shodit i s lidmi někam do rokle. K tomu již ovšem nedošlo."
,,Stočila jsem řízení na chodník, kde jsem řízení vyrovnala, jela jsem po chodníku a přejížděla lidi. Směr jízdy vozidla po tomto chodníku a podél zdi jsem udržovala až do konce, kdy jsem už všechny lidi, kteří se tam nacházeli, přejela, přede mnou bylo volno a narazila jsem do staničního sloupku. Poté se automobil zastavil. To bylo všechno. Co se k tomu víc dá povědět?"
,,Trochu mne přece jen mrzí, že těch zabitých nebylo víc."
V tomto prípade som najprv videl film o Oľge, ktorej prípad som vôbec nepoznal a kvôli filmu som sa rozhodol zistiť viac a prečítať o nej knihu. Zaujímali ma hlavne jej myšlienkové pochody a motivácie, ktoré autor v knihe opisuje. Zvláštna a tragická mladá osobnosť.
Jeden poctivý novinár, v ktorého OH verila sa našiel a vznikla táto reportáž o veľmi závažnom tresnom čine, ktorý otriasol vtedajším celelospoločenským vnímaním.
Musím priznať, že reportáž je spracovaná a napísaná veľmi pútavo a celkom objektívne.
Pri čítaní mi veľmi často naskakovali zimomriavky, a opäť sa mi potvrdila jediná skutočnosť o tom, že tie najdesivejšie a najtragickejšie príbehy píše sám život.
Nedovoľujem si súdiť ani odsudzovať, ale po prečítaní výpovedí a svedectiev mám pocit, že OH postrádala tú najdôležitejšiu ľudskú emóciu - lásku a to z nej urobilo vraždiace monštrum...
Tragický a smutný príbeh, ktorý nemá víťazov ani porazených a všetkým jeho obetiam prajem "Odpočinutie večné daj im Pane a svetlo večné nech im svieti, nech odvočívajú vo svätom pokoji. Amen."
Naprosto skvělá kniha popisující čin Olgy Hepnarové a co ji k tomu vedlo.
Je velmi zarážející ,jak se zachovali někteří lékaři a nebylo jí pomoci. Přehledně napsaná literatura faktu s výpovědí rodiny ,psychologů a svědků.
Označit takovou knihu plným počtem hvězdiček je pro mne trochu divné, ale i tak jsem to musela udělat. Ten známý příběh je popsaný tak dokonale. Nemocný člověk tak jako byla Olga, který se v minulém režimu nemohl dočkat pomoci, pak jednal tak jak jednal.
Velmi dobře napsaná kniha o Olze Hepnarové, poslední popravené ženě v Československu. Líbilo se mi, že nebyla napsaná nijak tendenčně, ale pouze fakta ze soudního přelíčení. To že Olga zavraždila osm lidí je bezesporu odsouzeníhodný a neoddiskutovatelný fakt, přesto ten život jako outsider neměla jednoduchý, snažila se vyhledat pomoc ve svém psychickém stavu a prostě lidem, kteří jsou šikanováni, jednou dojde trpělivost, což pro její čin není omluva.
Autor má velkou zásluhu, že dal knihu dohromady a pomohl tak mimo jiné i pozitivnímu záměru Olgy Hepnarové: dát vědět světu o utrpení otloukánků a o tom, že když se ze zoufalství rozhodnou pro pomstu, nejsou bezmocní. V pohledu na Hepnarovou jsem se nejvíc ztotožnila s postojem jejího jediného přítele. Zejména s tím, že příliš trpěla.
Pro mě byla kniha nudná, nezáživná. Není to psáno formou životopisného románu, jen fakta, výpovědi lidí, kteří přišli do styku s Olgou, psychiatrické posudky.
Olga nenávidí lidi, protože předpokladá, že oni nenávidí ji.
Olga touží po výjimečnosti. Chce poutat pozornost a vyčnívat z davu. Považuje se za normální, "fyzicky zdravou", racionální, logicky uvažující bytost v jinak iracionální společnosti, která ji chce způsobovat pouze bolest a příkoří.
Olga je chladná, přecitlivělá, paranoidní, ukřivděná, kalkulující, pomstychtivá a chladnokrevná.
Olga nenahlíží lidi jako jednotlivce, ale jako celek. Celek, který je vinen jejím utrpením. Za toto utrpení si Olga žádá spravedlnost. Spravedlnost, jíž chce být sama vykonavatelkou. Snášela všechna příkoří až příliš dlouho.
Olga je tikající bomba. Výjimečná svou odlišností. Vyvolený terč nenávisti všech lidí. Otloukánek.
Přišel ale okamžik, kdy jí došly její "nadlidské síly". Pohár, do kterého stačilo přilít jen jednu jedinou kapku, přetekl.
Olga se bude mstít.
Co si Olga zvolila jako východisko své "bezvýchodné" situace? Rozhodla se, že nespáchá sebevraždu. Na tu, podle mne, neměla dostatek odvahy, ač se jako odvážná a statečná snažila navenek působit. Namísto toho si zvolila masovou vraždu anonymních lidí. Byla přesvědčená, že na tento zločin měla právo, které jí udělila sama společnost svým krutým chováním. Společnost se k ní obrátila zády a ti, kteří jí měli pomoci, pochybili a nepodali jí pomocnou ruku. To byl pro Olgu signál, že už neexistuje jiná cesta a že může konat. Rozhodla se, že uplatní zákon odplaty - oko za oko, zub za zub.
Přestože tolik zdůrazňovala kolektivní vinu celé společnosti, vyjádřila Olga myšlenku, že kdyby si mohla vybrat, chtěla by, aby v davu, do kterého najela "erenou", byli její trýznitelé - rodina a lékaři, kteří jí nepomohli. Konkrétní osoby. Emoční vázanost na "blízké" ale v konečném důsledku opět povyšuje na vinu kolektivní. Proč? Chtěla se přecijenom pomstít smrtí konkrétním osobám, ale nepřišla na způsob, jak to udělat? Nebo chtěla být prostě jenom "vidět"?
Byla Olga narušená? Téměř jistě. Jen podle psychologických a psychiatrických měřítek, nebyla dostatečně "konzistentní" - "jedná tak, jak by to psychopat nikdy neučinil".
Bylo mi jí líto až do bodu, než zavraždila nevinné lidi.
Brilantně zpracované faktické dílo p. Cílka. Je nesmírná škoda, že se v textu vyskytuje tolik překlepů a chybějících písmenek, které kazí celkový dojem z jinak skvěle zpracovaného materiálu.
Dle mého názoru je to nejobsáhlejší dokumentace případu Olgy Hepnarové jaká kdy byla zpracována, kniha obsahuje autentické výpovědi z vyšetřování případu, nedá se odložit aniž by byla dočtena a napsána je velice čtivou formou. Vzhledem k tomu, že se událost stala když mi bylo 5 let, v těsné blízkosti mého bydliště a na zastávce tramvaje ze které jsem pravidelně jezdila s babičkou, i proto, že moji rodinu v té době velice citlivě zasáhla, jsem se snažila o motivu tak brutálního činu dozvědět co nejvíc. Pro mne je to příběh nešťastné a psychicky nemocné ženy na který dlouho nezapomenu.
Kniha byla velmi hezky napsaná. I když je to téma opravdu velmi těžké až depresivní, četlo se to svižně a dokázala jsem si živě představit tu atmosféru.
Neuvěřitelná kniha popisující příběh dívky zklamané lidmi a životem. Objektivně napsána, plná autentických výpovědí. Velmi poutavá, jen s těží jsem jí dokázala odložit. Roman Cílek rozhodně nezklamal, kniha je neuvěřitelně dobře propracovaná. Nutí k zamyšlení, jak vlatně ungovala, či stále unguje společnost, jak se chová k lidem, kteří jsou její součástí. Jak by Olga Hepnarová dopadla v dnešní době? Uznali by lékaři že je nemocná, nebo by se i dnes musela uchýlit k činu vraždy? Strhující kniha, rozhodně doporučuji.
Četla jsem několikrát, pokaždé nad tou dívkou musím přemýšlet a stále si nejsem jistá na jakou stranu se přiklonit. Litovat ji nechci, ostatně s trestem smrti počítala. Zabila tolik lidí a úmyslně. Takovy čin se nedá pochopit. I kdyby se jí zdál svět sebevíc nespravedlivý,zabít nevinné - to je neodpustitelné. Určitě lze ale přiznat, že neměla v životě na růžích ustláno a že spousta lidí se negativně podepsala na formování její povahy. Kolikrát jí asi muselo být smutno. Musela cítit lítost nad posměchy lidí, neměla zastání v rodině... Lékařovo odmítnutí jí pomoci, je neskutečné lékařské pochybení. Vše se v ní hromadilo, až to dopadlo jak to dopadlo. Nešťastní ti, co tam tenkrát zrovna stáli. Ale zpátky ke knížce... Mistrně napsaná, čtivá, propracovaná. P. Cílek nezklame...
Mistrovsky napsaná kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Ještě dlouho po přečtení jsem nad Olgou přemýšlela – jestli byla psychicky narušená, jednoduše zlá nebo ji takto zformovalo její okolí. V jednu chvíli jsem ji litovala a ve druhé ji považovala za opovrženíhodnou psychopatku. Příběh, který rozhodně není černobílý a není jednoduché označit oběť či viníka. Dokonalý náhled do hlubin duše komplikovaného a nešťastného člověka. Pokud jde o styl psaní, velice mi vyhovovala kombinace popisných částí s výpověďmi různých lidí více či méně zainteresovaných do případu. Dále jsou do děje vhodně zakomponované například dopisy nebo psychiatrické a právnické zprávy. Prostě výborně složené do poutavého příběhu.
Kniha provází čtenáře trochu jako v detektivce. Víme kde, kdy, kdo, ale celou knihou se táhne Proč? Čteme výpovědi rodiny, známých, spolupracovníků, vzhledem k tomu, že šlo o největší masovou vraždu, materiálů je dost. Jádrem je diagnóza schizoidní psychopat. Kdo nemá rád lidi, ten kolem sebe vidí jen zlo. Dá se říct, že to byla bestie. Ale proč je to celé tak zneklidňující? Člověk ji nemůže nenávidět, už proto, že člověk má v sobě lidskost ... a člověk si s ní neví rady.
Kniha, která ve vás něco vyvolá a nezůstane vám lhostejná. Pohled do hlubin duše komplikované a nešťastné osoby. Pro mě jedna z nejvíc depresivnějších a zároveň nejpůsobivějších knih jaké jsem kdy četl.
Hodně působivá, dobře zpracovaná literatura faktu. Nejsilnější jsou citované dokumenty – dopisy Olgy, deníkové záznamy, výpovědi svědků, posudky lékařů. Kniha působí vyváženě, objektivně, jen mi moc neseděla závěrečná úvaha autora, že kdyby zde nepanoval tuhý režim, Olga mohla například odcestovat do Austrálie a stát se řidičkou kamionů. Jenže Olze nevadil nesvobodný režim, její problém byli lidi a komunikace s nimi, myslím, že by jí nepomohla ani Austrálie, i tam by musela dříve či později řešit stejné věci. Zda by jí dnes pomohli psychiatři, je jen hypotetická otázka, vzhledem k tomu, že i nyní se obdobné činy dějí, zůstává nezodpovězená…
Případ pamatuju, takže o to působivější, po přečtení knihy se mi neusínalo dobře… (90%)
Film byl rozhodně zajímavý, naprosto skvělá Michalina Olszańská, jen se mi zdálo, že oproti knize je posun v tom, že přeci jen vidí větší příčinu pozdější tragédie v lidech okolo Olgy, než v ní samé. I když se film drží autentických dokumentů a nevymýšlí si, scény, které ukazují, jak se k ní rodina i okolí chovaly, vycházejí z Olžiných dopisů a výpovědí. V knize toto lze odlišit, ve filmu ne. Já bych předpokládala, že tvrzení z její strany byla hodně přehnaná a překroucená, jinak by přece nemohla k té nenávisti k lidstvu jako celku nikdy dospět…
Z důvodu shlédnutí filmu, který běžel v tv před nedávnem, jsem v rodinné knihovně vyhrabala příběh o Olze. Samozřejmě, že po přečtení knihy, byl film totální propadák, kde Olgu ztvárnili zcela jinak, než popisuje kniha. Po přečtení knihy mě nedalo spát a přemýšlela jsem nad mladou ženou, která spáchala masovou vraždu, přejím několika lidí na chodníku. Příběh zamrazí a smutný konec je všem jasný. City nešťastné mladé ženy, který příběh popisuje se mě opravdu dotkl, kniha je čtivá, s rozhovory, zápisy i výslechy a nenechá žádného čtenáře chladným. Bohužel takovýchto příběhů jako je o Olze je mnoho, hlavně v dnešní šílené době, jen se ještě nesepsaly.
O Olze Hepnarové mám už něco načteno a nakoukáno z dokumentů. Shlédl jsem i film " Já, Olga Hepnarová ", ke kterému jsem přistupoval hodně skepticky. Opak se ukázal pravdou a snímek mě doslova ohromil svojí autentickou atmosférou. Ihned po shlédnutí jsem sáhl po knize Romana Cílka - Olga Hepnarová. Musím říct, že je napsána velmi čtivě a slouží víceméně jako dokument o životě Olgy Hepnarové, ve kterém je mnoho výpovědí tehdejších svědků, psychologů, policistů nebo ostatních lidí, kteří se s Olgou setkali. Já ji rozhodně neobhajuji, ale v některých věcech s ní soucítím, i přesto, že si svou nenávist k lidem víceméně vnukla ona sama, přes všechny její peripetie, které ve svém životě měla na denním pořádku. Dokonce si i myslím, že trest smrti dostat neměla a měla být pořádně vyšetřena dalšími psychology, když u ní nebyla vyloučena schizofrenní povaha, která se zejména ve vězení u Olgy začala projevovat nejvíce, kde o sobě začala tvrdit, že se jmenuje Sandy Winiferová. Opravdu poutavě zpracované téma o " Té, která najela do lidí ". Závěr knihy obsahuje i ukázky scénáře k tenkrát připravovanému filmu Petra Kazdy a Tomáše Weinreba.
Precizní práce pana autora je na této knize vidět opravdu hodně.
Co k tomu dodat? Olga Hepnarová byla lidská časovaná bomba, neuměla žít a už vůbec
neuměla žít ve společnosti lidí, viděla se jako otloukánek a přitom jí chtělo tolik lidé pomoct, co naplat pomoci ji nemohli, ale je děsivé, že kvůli jednomu člověku, který
se neuměl srovnat se svým životem zahynulo osm nevinných, nic netušících lidí, kterým
tahle psychopatka vzala život, plány a naděje, ten rozmašírovaný rybíz, který měl posloužit jako marmeláda v domácnosti jedné z obětí o tom svědčí.... hrozné, hrozné.