Oprátka za osm mrtvých přehled
Roman Cílek
Drama, na jehož konci nezůstali žádní vítězové. Příběh Olgy Hepnarové, která jedním otočením volantu zabila osm lidí, poslední ženy odsouzené v Československu k trestu smrti. Bylo úterý 10. července roku 1973, krátce před druhou hodinou odpolední. Obyčejný všední den na pražské Letné. Pro jednu dvaadvacetiletou dívku však nebylo cesty zpátky. Nákladní auto, které řídila, prudce vybočilo z předpokládané dráhy, vřítilo se na chodník plný lidí, pak srovnalo kola a jízdou po chodníku těsně kolem stěny domů poráželo, přejíždělo a drtilo každého, kdo mu nestačil uhnout z cesty. Autor skládá faktografické střípky do mozaiky událostí, které činu předcházely, a čerpá z výpovědí rodiny a lidí z jejího okolí. Kniha Romana Cílka inspirovala tvůrce filmu Já, Olga Hepnarová.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oprátka za osm mrtvých. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (76)
Povědomí o Olze Hepnarové jsem měl, takže jsem tušil čeho se dopustila, ale chtěl jsem znát její příběh. Proč....
Netvrdím, že její čin schvaluji, ale chápu ji. Mívám též mizantropická období a je docela těžké z toho opět vylézt. Když nepomůže rodina ani přátelé, dopadá to přesně takto. Vynikající kniha plná hněvu, nepochopení, bezmoci a pomsty. Jediné co mě unavovalo bylo to neustále opakování již vyřčeného. Proto ne za plno, ale 90% v pohodě.
Další hezká kniha od českého autora.
Autentický příběh vražedkyně Hepnarové. Smekám před autorem. Rešerše musely dát praci, příběh je odvyprávěný moc zajímavě.
Související novinky (1)
Tlukot tisíců srdcí, Šťastně až do smrti a další knižní novinky (23. týden)
04.06.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2002 -
Cena Egona Erwina Kische
Kniha Oprátka za osm mrtvých v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 423x |
ve Čtenářské výzvě | 56x |
v Doporučených | 22x |
v Knihotéce | 153x |
v Chystám se číst | 216x |
v Chci si koupit | 64x |
v dalších seznamech | 9x |
Cílkovi patří velké uznání za sesumírování všemožných dokumentů, výslechů, posudků, které v knize cituje. Pohříchu nejslabší je jeho vlastní invence, spojovací pasáže, psané patetickým, často sentimentálně přitroublým způsobem. Mně z knihy vyplývá:
1. Hepnarová v době činu nebyla psychicky nepříčetná, takže rozsudek smrti si plným právem zasloužila. Milióny lidí měli, mají a bohužel budou mít horší dětství, horší dospívání a dospělost než ona, a přesto něco takového neudělají. Jistou logiku v jejím počínání jistě nalézt lze (zejména v socialismu s jeho důrazem na kolektiv a společnost a potlačováním individuality, takže pomstu na společnosti lze logicky vykonat skrze zabití anonymních lidí, protože jsou nedílnou součástí této společnosti). Ovšem stejnou jistou logiku lze nalézt např. i ve vyvraždění židů nacisty, ale to neznamená, že to je ospravedlnitelné
2. Co mě v rozsudku zarazilo, bylo tvrzení, že ona svoje okolí provokovala, takže se nemohla divit jeho reakcím. To jako provokováním se myslí to, že chodila nahrbená, nemluvila atd.? Že tedy k takovým lidem jako ona se pak člověk může chovat špatně?
3. Hepnarová se po odsouzení zbláznila, začala mít pocit, že je Winiferová a že s původní Hepnarovou nemá co do činění. Těžko říct, jestli měl být potom z hlediska práva trest smrti vykonán. Z hlediska morálního mě nijak nepohoršuje, že vykonán byl.
4. Nepochopil jsem, proč obhájce Topič stáhl několik měsíců před vykonáním rozsudku žádost o obnovu procesu, kde chtěl argumentovat jejím současným stavem. Celou dobu ji energicky brání, ale poslední šanci takhle nechá promrhat. Mimochodem, přijde mi laciné automaticky spojovat jeho sebevraždu dva roky poté s tím, že měl kvůli procesu s Hepnarovou výčitky. Možná to pravda je, možná ne. Co jsem tak hledal, je to jenom teorie, žádný důkaz pro to není, nikde jeho dopis na rozloučenou citován není (pokud vůbec existoval).
5. Spory o její konec - na jednu stranu je citován kat z Hrabala, podle kterého se měla zuřivě bránit a pozvracet, počůrat, pokálet. Na druhou stranu Cílek a autor webových stránek pantarei citují protokol z popravčí místnosti, který žádný zuřivý boj v této místnosti nepopisuje, pouze potvrzuje ty tělesné vyměšovací projevy (které jsou ovšem logické, pokud se člověk čtvrt hodiny dusí ve smyčce). Já myslím, že pravdu mají obě strany. Podle svědectví bachaře, když pro Hepnarovou přišli do cely, ona se zuřivě bránila. Což je v souladu s tím, že se cítila jako Winiferová, tj. proč by měla trpět za Hepnarovou? Navíc věřila, že pro ni Winifer přijde a osvobodí ji, a teď poznala, že ne, že je doopravdický konec. Plus existují svědectví, že její agresivita v posledních měsících vězení neustále rostla, takže těžko předpokládat, že v této chvíli zůstane ledově klidná. Takže řvala a zuřivě se bránila celou cestu od cely do popravčí místnosti. Po vstupu do ní se ale podle svědectví bachaře najednou úplně zklidnila, nechala si navlíct smyčku a oběsit, načež jí povolily ty všemožné svěrače. Takže protokol o jejím klidném chování z popravčí místnosti nevylučuje její agresivní chování při cestě do této místnosti.
6. Československo používalo při výkonu trestu smrti dost barbarský způsob, nechalo odsouzeného spadnout do propadla pouze o půl metru, takže si nezlomil vaz, ale dlouhé minuty se dusil na smyčce. Proč? Proč neudělali to propadlo hlubší, aby si odsouzený zlomil vaz a okamžitě zemřel?