Opravdové štěstí

Jak autor v závěru uvádí (na str. 314), jde v knize o toto: „… o objevení vašich charakteristických silných stránek a jejich častém využití ve všem, čeho si ceníte… ve službě něčemu, co nás přesahuje…“

Probírají se v ní různé situace vztahové i pracovní a je tu snaha o uplatňování pozitivní psychologie. Začíná to hned tím, jak M. Seligman vděčně věnoval knihu své ženě („… jejíž láska vnesla do druhé půlky mého života takové štěstí a radost, v něž jsem ani nedoufal“), následuje úvaha o delším a šťastnějším životě optimistů oproti pesimistům a v dalších kapitolách se postupně nacházejí cesty, jak si v životě se vším co nejlépe poradit. Děje se tedy něco, co čtenář čekal a co jej nepřekvapí, ale to neznamená, že tu chybí napětí a vzrušení. O to se starají hlavně příklady z praxe, z historie a podobně. Odborný text je tím oživen a je díky tomu patřičně čtivý. V kapitole o empatickém naslouchání se například připomíná osobnost Abrahama Lincolna (který v tomto směru vynikal) a je citována tato východní moudrost:

Říká se, že jeden východní vládce kdysi pověřil své moudré rádce, aby mu vymysleli větu, kterou by mohl mít vždy připravenou, vždy by byla pravdivá a hkodila by se kdykoli a v každé situaci. Přednesli mu slova: „I toto všechno pomine.“ Kolik věcí vyjadřuje! Jak nás to potrestá za pyšný okamžik! Jak to utiší naše soužení!

(str. 244)

04.12.2015

Tahle knížka mi dala opravdu zabrat. Oproti Naučenému optimismu, z kterého jsem byla nadšená, byla kniha Opravdové štěstí velmi náročná. Skoro bych ji nazvala učebnicí pozitivní psychologie. V knize se objevuje spousta různých výzkůmů, teorií a podobně. Jsou tam pasáže, kterým jsem vůbec nerozuměla, nepochopila jsem třeba jejich smysl nebo jsem nerozuměla použitým termínům. Tzn. knihu bych spíše doporučila zasvěcenějším čtenářům, pro laika je to docela náročný text.

14.03.2015

Obsah je fajn, styl psaní mi tedy vůbec neseděl.