Opšlstisova nadace (nepravidelný román)

22.08.2020

(SPOILER) Já jsem se bavila od začátku do konce, přestože jde opravdu o román nepravidelný. Na začátku popis poměrů v emigraci tak vtipně komentující národní rysy a lidské povahy, pak exkurze do historie a současnosti, že valíte oči, co ten váš soused je vlastně zač, a ten Opšlstis na konci taková parádička na čtenáře...
Škoda, že Komárek nepíše beletrii víc, ty jeho poučné texty nejsou až tolik zábavné (ale jsou!).
Obdivuju jeho jazyk, vysoká čeština a přitom lidová, důmyslně vystavěné věty, nic není ozdoba, všechno má význam, člověk musí být furt ve střehu - protože jinak na další stránce nechytnete návaznost. Občas jsem se musela vrátit.
Není to líbivka obecná! Chce to soustředění, zkušenost a taky "openmind" (nevím česky - otevřená hlava? tolerance názorů?) protože Komárek přijímá všechno, milionář roven červovi, rozdíly mezi organismy minimální, liší se jen počtem nohou a z toho plynoucím způsobem získávání potravy; věci jako pohlaví, původ nebo barva pleti ignoruje, pokud nemají dopad na biologickou podstatu tvora.
Naopak kulturní a životní prostředí z jakési biologické existence vytvařuje člověka (nebo zvíře), takže je potřeba s Komárkem pořádně probrat.
Baví mne neustálé porovnávání kulturních rozdílů nás tady v údolíčků se světovým děním.

Komárek neustále podsouvá propojení, dopady, pověstné mávnutí křídel motýlka, začala jsem chápat, jak strašně jsou všichni lidi, národy, události na světě propojené a neoddělitelné od začátku světa (proto by měl Komárka číst každý ekolog a politik). Změní vám pohled i na úplně běžné události a zvyky.

Komárek ja takový český Umberto Ecco v mantinelech "naši furianti". Asi ho platonicky miluju.
A Nadace v mém žebříku jedna z nejlepších knih vůbec.

30.08.2018

Mám velmi v oblibě Komárkův humor, ač se člověk za břicho nepopadá, jeho ironie (a sebeironie!) je velmi osvěžující. Z jeho prózy, nejen z ní, cítím přátelskou blahosklonnost vůči lidskému rodu, touhu a schopnost radovat se z malých věcí i tváří v tvář všemu tomu zmaru, jehož původcem je člověk. Navíc musím samozřejmě vyzdvihnout jeho skvělou práci s jazykem, autorovy novotvary jsou zábavné samy o sobě. Jo, a v něčem, možná ve způsobu vyprávění a ironickém nazírání světa, mi připomíná mého oblíbeného Křesadla. Za mě paráda.