Opuštěná společnost
Erik Tabery
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353649/mid_opustena-spolecnost-OF1-353649.jpg
5
1278
1278
Česká cesta od Masaryka k Babišovi. Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány. Šéfredaktor týdeníku Respekt popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. Je to svým způsobem rozmluva s minulostí o naší budoucnosti, v níž myšlenkový rámec dávají autorovi úvahy K. H. Borovského, H. G. Schauera, T. G. Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Jana Patočky, Erazima Koháka či Václava Havla. S odkazem na velké kritické duchy demokratické tradice Tabery jasně ukazuje, že rizikům přítomnosti se nejlépe čelí nikoliv panikou, ale chladnou hlavou a rozhodností.... celý text
Přidat komentář
Výborné předvolební čtení. Abych ale přiznala pravdu, měla jsem trošku jiné očekávání. Čekala jsem, že se bude jednat o určitý historický průřez od Masaryka po Zemana. Stylově mi to připomíná spíš úvodníky z Respektu. Ale i tak velmi přínosná kniha. Bohužel ti, co by ji potřebovali, tak zrovna ti si ji nepřečtou.
Super! Dokonalá knížka, která vás donutí se zamyslet, kam až se posunula idea našeho státu a národa...
Tuhle knihu bychom si měli všichni přečíst (a netvrdím to proto, že bych jen chtěla prosazovat autora a jeho názory, nýbrž proto, že přestože s některým jeho výkladem událostí souhlasit nemusíte, otevře vám oči). Ano, skutečně je třeba se o politiku a o veřejné věci a o naše vlastní osudy zajímat a aktivně se podílet na jejich tvorbě, protože potom budeme mít alespoň pocit, že jsme udělali, co jsme mohli. A vyhneme se tak vysedávání po hospodách s pivem a nadávání "na ty druhý, velký, mocný, zkažený a bohatý". Takže do toho.
Jsme opuštěnou společností, jak dlouholetý šéfredaktor Respektu Erik Tabery nazval svou 260 stránkovou esej? Co je vlastně česká společnost zač? Co ji ovlivňuje? Kam míří a míří vůbec někam? Tyhle otázky si klade nejen autor knihy, ale podvědomně i hodně občanů ČR.
Tématika vize české společnosti mě dlouhodobě zajímá. Máme vůbec nějakou nebo se porevoluční vize vyčerpala? Má česká společnost nějaký silný základ/charakter a nebo je to jen skupina lidí žijící na stejném území a mluvící stejnou řečí? Na tyhle otázky jsem hledal odpovědi v knize a bez dlouhého protahování řeknu, že jsem jej nedostal. Ale tím ji nechci zatracovat, vůbec ne. Došlo u mě k uvědomnění, že odpovědět si musí každý sám a že je to stále otevřené a zřejmě i neukončitelné téma pro každého demokraticky smyšlícího člověka.
A to téma natolik komplexní, že každá kapitola Taberyho knihy by při důkladnějším zpracování vydala na samotný svazek. Kniha obsahuje části, jak naši společnost ovlivňuje vztah k Německu, k Rusku, k EU, jak na nás působí populistické vlivy, deprese z Mnichova, komunistická epizoda, sociální sítě, Masaryk, Havel, Zeman, média apod. Vše obsahuje jak subjektivní pohled autora, tak citace jeho oblíbených myslitelů a politiků a k tomu vysvětlení kontextu dobových situací (cítím, že Tabery míří i na zahraniční čtenáře). Autor píše čtivě magazínovým stylem zvyklý z Respektu a díky za to, jinak by tak nahuštěný text plný faktů, citátů a historických souvislostí nebyl moc přístupný pro neintelektuála jako já.
Tabery pojal knihu jako takovou veřejnou terapii naší společnosti doufaje, že si pacient uvědomí, že stále dokola dělá stejnou chybu a konečně dojde k prozření a změní svůj styl chování. Načasování před volbami není určitě náhodné a já spolu s autorem doufám v totéž.
Zneklidňující, ale hodně podnětná kniha, která nutí k zamyšlení. Vzhledem k tomu, že autorův domovský týdeník sem tam čtu, tak jsem dostal naprosto to, co jsem čekal – věcnou, nehysterickou a podrobnou úvahu o složité české společnosti. Přečteno za jeden deštivý víkend, o obsahu samotném, ale určitě budu přemýšlet ještě dlouho poté.
Inteligentne a vecne napisana kniha pre kazdeho cloveka, ktoreho zaujima aktualne dianie v ceskej politickej scene. Sucasne dianie je popisane na zaklade vybornej znalosti ceskej spolocnosti a jej historie. Kniha je pisana s lahkostou, za ktorou je vsak citit poctiva novinarska praca autora. Zaroven sa tu poukazuje akym moznym smerom by tato "opustena" krajina mohla kracat. Nemozem len odporucat. Povinne citanie.
Tuto knížku bych skoro nazval povinnou četbou. Bystré a hlavně nosné postřehy, všechna fakta v dokonalých souvislostech, text otevírá oči jako málokterý jiný, navíc je velice čtivý. Kolikrát se mi zatajoval dech, jak trefné a trochu palčivé poznámky hlavně k dnešní době pan Tabery má. Kdyby si tuto knihu přečetl každý v naší zemi, jistě by se situace naší současné společnosti obrátila k lepšímu. Glosátor par excellance, to je Erik Tabery.
Čtení knihy mě velmi bavilo, byť zároveň musím konstatovat, že drtivá většina myšlenek není nijak objevná, a v podstatě jen shrnuje fakta a tendence v české a evropské politice, které jsou veřejně známé. S knihami tohoto žánru, popsatelného jako "varování a boj za demokracii" se v poslední době roztrhl pytel, nicméně tato patří k těm povedenějším. Líbilo se mi čtivé shrnutí některých tendencí ve společnosti a jejich uvedení na střízlivou míru, byť s některými závěry by se dalo polemizovat. Zřetelná je také ambice autora zacílit i na mimočeské publikum.
Na druhou stranu, musím poukázat i na několik vad. Například, když hodnotí některé z historických událostí, nevychází zrovna z relevantních zdrojů, ale z titulů často kontroverzních či ne příliš pozitivně přijímaných (Tesař, Simms...), které nelze považovat za směrodatný výklad. Co se týče interpretace historických událostí, autor často sice řekne A, ale opomíná zmínit B, které jeho interpretaci události často problematizuje. Stejný problém je i ke konci knihy, kdy pranýřuje Zemana a Babiše poněkud neférově i za věci, které u jiných pomíjí.
Závěrem si dovolím polemiku: Jednou z autorových hlavních myšlenek je, že česká společnost notoricky selhává v demokratických procesech, nedokáže vytrvat na nastoupené cestě, nejeví zájem o politiku, nestaví se proti autoritářům... Nepřeceňuje ale tady autor potenciál společnosti? Ona masa "obyčejných lidí" se skutečně většinou přizpůsobí a snaží se hlavně obstojně přežít, nic víc. Ale to je přirozené, za to ji nelze vinit, a v jiných srovnatelných státech tomu není jinak. Od toho tu jsou elity, aby ji vedly a dokázaly ji zburcovat pro svou myšlenku, pokud se jim zdá, že jiné (vládnoucí) elity dělají něco nesprávného. A když toho tyto elity nejsou schopny (pro svou neschopnost/nedůvěryhodnost/naivitu/strach...), pak se musíme zlobit na ně, a ne na masu lidí. Tudíž: Nezlobme se na lidi, že volí autoritáře, ale ptejme se, proč jim nikdo nenabídne a lépe nevysvětlí přijatelnější alternativu.