Oskar Ed: Můj největší sen
Branko Jelinek
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301523/bmid_oskar-ed-muj-nejvetsi-sen-bHp-301523.jpg
5
50
50
Branko Jelinek se po deseti letech vrací s novým příběhem Oskara Eda. Nejedná se ale o pokračování trilogie, která vycházela v letech 2003–2006 v nakladatelství Mot, ale o svébytný příběh, ve kterém je hlavní hrdina Oskar Ed nahlížen poněkud jinou optikou. Komiks Oskar Ed je na více než 300 stranách monumentálním vyprávěním komorního niterného příběhu. Oskar putuje se svými rodiči somnabulní krajinou a jeho zostřená vnímavost a silná představivost rozkládá už tak dost vratkou realitu do vizí blízkých surreálnímu snu. Nic ale není zálibné a samoúčelné, všechny představy jsou rozvinutím jediného tématu porouchané rodiny, napjatého vztahu mezi rodiči a jejich senzitivním dítětem, které funguje jako katalyzátor všeho nahromaděného hněvu. Oskar Ed na tom nekonečném tripu jako by chtěl utíkat do svých snů, ale i tam ho vždycky dostihne stín neutěšené přítomnosti. Oskar je výjimečné dítě, možná předčasně zmoudřelé a pošramocené. Upravuje si svou fantazií život i tak dost nesnesitelný. Anebo se možná všichni ocitáme v zajetí jeho fabulace – v každém případě je návrat legendárního hrdiny opravdu fenomenální.... celý text
Přidat komentář
S komiksem "Oskar Ed: Můj největší sen" můžete mít jeden problém. Jako kdyby v něm nebylo světlo, jako kdyby bylo vše depresivní. Fantazie a sny, které Oskar Ed má, nejsou zrovna hezké, jsou velmi nepříjemné, mnohdy až děsivé, bizarně hororové. A když se příběh odehrává v realitě, není to o moc lepší. Ale přesto, po dočtení, nemáte pocit silné deprese, ale spíše určitého smíření s tím, co se stalo. A že to dějově rozhodně není tak prázdné, jak by se mohlo ze snových sekvencí zdát, sny jen umocňují to, co se děje v realitě, jak ji Oskar vnímá. A Branko Jelinek dokáže skvěle zachytit dialogy, které lidé vedou. Naprosto prázdné, ale přesto musí mluvit, jen proto, aby byli slyšet, aby měli poslední slovo. Jako se tomu děje i v realitě, kdy se rodiče dovedou hádat o naprostých prkotinách, doslova blbostech, a ještě do toho zatáhnout dítě, které se má ke všemu stát soudcem. A se ještě ke všemu sypou, když dojde k nějakému životnímu zvratu. Branko Jelinek ukázal, že u nás mohou vznikat skvělé komiksy.
Realita mísící se s imaginací hlavního hrdiny vytváří poměrně hodně depresivní studii lidských a hlavně rodinných vztahů. Především střední pasáž knihy s dialogy rodičů v autě je hodně silná a buduje atmosfétu zmaru, bezvýchodnosti a celkového odcizení, naopak závěr mne trochu zklamal, ale možná to bylo přílišným očekáváním. Černobílá výborná kresba se k vyznění celého příběhu hodně hodí.
Tohle bylo mé první setkání s Oskarem a rozhodně jsem od něj čekal něco trochu jiného. Ne šílenou sondu do fantazie dospívajícího chlapce míchající se s realitou povinného výletu disfunkční rodiny. Tohle je opravdu velmi temné a depresivní. Detailní černobílá kresba to jen podtrhuje a velký formát, kde dobře vynikne, jí sluší.
Komiks se mi líbil. Nejdřívě jsem měla obavy z tématu ale nakonec to byl velmi silný zážitek.....na který jen tak nazapomenu a budu o knize dlouho přemýšlet. Kresba je naprosto suprová :-)
je mi luto, ze neviem lepsie ohodnotit, ale jednoducho som ju musela odlozit. v neposlednom rade aj preto, ze som ju skutocne nevladala udrzat - beletria tejto kilaze vyzaduje zdatneho citatela. kresba fajn, ale cakam aj silny pribeh, ktory sa tu nekona, je to neskutocne natiahnute a vlastne hrozne ubijajuce citanie....ok, mozno ma v poslednej tretine cakalo par zvratov alebo aspon "rozuzlenie", ja som to vsak doslova "neuniesla".
Kresba je vynikající, stejně jako v předchozí trilogii se surreálné nálady střídají s těmi civilními. Sny prostupují realitou, až není jasné, co je realita a co jen výplod Oskarovi zjitřené imaginace. Příběh mě žel tolik nezaujal. Je to dost depresivní a ukecané čtení. Stále dokola se omílají témata zklamání, zneužívání, izolace a útěku před realitou do imaginárních světů. Jednotlivé kapitoly jsou výtvarně propojené a jednotlivosti a střípky vzpomínek se tu a tam nečekaně objevují v různorodých variacích. Celkově je ale příběh natažený a hemží se až neúnosným počtem divně se chovajících a jednajících osob, v čele s duem velmi nepříjemných rodičů. Celé to působí jako zlý sen s dialogy, co skřípou jak nůž řezající kámen. Syrové, autentické - snad, ale literárně někdy dost únavné čtení. Celkově ale nadprůměr v rámci československého komiksu.
Příběh za 2-3; atmosféra za 4; kresba za 5. Celkově slušný 4 hvězdy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2003 |  Oskar Ed. 1. díl |
| 2016 | Oskar Ed: Můj největší sen |
| 2004 | Oskar Ed. 2. díl |
| 2006 | Oskar Ed. 3. díl |
| 2014 |  KomiksFest! 2014 |
Jistě vím jenom jedno. Za čas si to budu muset přečíst znovu a budu doufat, že si to sedne a všechno zapadne tam kde má… Zpočátku téhle road-trip jsem se cítil lehce nepohodlně, protože je to celé hrozně depresivní a připadal jsem si lehce ztracený v prostoru i čase. Poměrně brzy jsem se ale začal orientovat a pochopil jsem strukturu vyprávění. Začal jsem si říkat, že Oskar je vzhledem k okolnostem docela šikovný klučina a jeho rodiče jsou hrozní kreténi, kteří do svých hádek a vzájemného obviňování zatahují dítě. Líbilo se mi, jak Oskar neustále v myšlenkách utíkal do vlastních fantazií. Problém je ale v tom, že je hrozně těžké rozlišit realitu a fantazii. Z tohoto pohledu mi konec knihy doslova podrazil nohy a úplně všechno, co jsem doposud chápal, rozbil na kousky.
Kresba Branko Jelinka je hodně propracovaná. Celý ten komiks mu musel dát obrovskou práci. I když se mi některé detaily moc nelíbily, tak jiné detaily a hlavně celek jako takový musím opravdu ocenit. Je to pecka. Tím že Oskar nemá nakreslený obličej a na prázdné tváři jsou jen jeho oči a ústa, tím to celé působí ještě depresivněji. Říkáte si, jestli nemá tvář proto, že to může být kdykoliv a každý čtenář si tam může představit sebe, nebo zda nemá tvář proto, že po neustálých hádkách rodičů a tím způsobeném psychickém strádání už z jeho vlastní osobnosti příliš nezbývá. Trošku mi to připomínalo děti bez tváři ve filmu The Wall od Pink Floyd, ve kterém ty děti padají do obrovského mlýnku na maso.
Za čas si tuhle road-trip budu muset dát ještě jednou. Napřed ale musím strávit tu koňskou dávku depresí, které jsem v té knize nabral.