Osm
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470633/bmid_osm-kKw-470633.jpeg
4
3195
3195
Tak trochu jiný detektivní román od autorky bestselleru Bábovky. Jednu březnovou sobotu je nalezena postřelená mladá dívka. Michaela zůstává v bezvědomí a policie je při vyšetřování bezradná. Kdo čin spáchal a proč? Snoubenec, nejlepší kamarádka, někdo z rodiny, kde hlídala děti? Vysvětlení nepřichází ani po probuzení z kómatu. Michaela si totiž osudný den nepamatuje. A co víc, nepamatuje si ani poslední rok svého života. Rok, který začal tak nevinně, všem zamíchal životy a skončil pokusem o vraždu.... celý text
Přidat komentář
Detektivka byla docela čtivá, ale nějak jsem od poloviny tušila konec příběhu, a nebyla jsem vedle, ale myslím si, že to měla autorka docela promyšlené, co se týče postav a příběhu.
No, asi úplně nechápu, proč je tato kniha tak zviditelňovaná. Od autorky je to má prvotina, ale abych byla upřímná, zas tak moc mě nenadchla. K detektivkám bych ji rozhodně neřadila. Styl psaní byl, pravda, zase něco jiného, ovšem souvětí dlouhá mnohdy přes půl stránky mi nevyhovovala. Taky mě někdy štvaly věty v cizích jazycích, a ten poslední odstavec ve švédštině? Proč? Musím také souhlasit s většinou, že konec byl zvláštní. Takže za mě fajn oddechovka, četla se rychle, ale nejspíš jsem čekala něco víc :)
Ke knize jsem se dostala díky kolegyni z práce a musím říct, že mne vůbec nezklamala. Čtivá kniha se zajímavou detektivní zápletkou a až na ten konec, který mi přišel zvláštní, tak hodnotím knihu kladně.
Kniha se četla jedním dechcem, autorka má velice zajímavý styl vyprávění. Konec mě trochu zklamal, nějak mi to nesedlo, ale celkový dojem z knihy pozitivní. :-)
Dobře napsáno, přečteno takřka jedním dechem. Knížka se mi moc líbila, až na ten nijaký závěr, ten mě trochu zklamal a posledním odstavcem zřejmé ve švédštině to autorka totálně zazdila.
Kniha se mi líbila, vyhovuje mi autorčin styl. Líbí se mi spojení románu pro ženy s detektivkou, i když chápu, že to není pro každého. Konec byl příjemným překvapením.
Do knížky jsem se nemohla vůbec začíst až na nějaké 150 straně mě začal děj bavit. Pokud bych měla doporučit, určitě bych vybrala jinou knihu.
Dlouho jsem se přemlouvala, abych si tuto knihu přečetla. Odrazovalo mě spojení český autor a detektivka, ale nakonec jsem udělala dobře, že jsem si knihu přečetla. Sice to není asi úplně detektivka, ale příběh je moc dobře napsaný a vymyšlený a kniha má v sobě napětí. Velice se mi líbilo, že nejprve je popsán skoro konec knihy, a pak se vrací na začátek - sice jsem věděla, co se stane, ale nevěděla jak, proč a kdo to udělal. Opravdu super česká kniha a určitě s touto spisovatelkou nekončím a přečtu si další knihu.
Nevím proč je tato kniha řazena k detektivkám, čtenáři detektivek jsou oprávněně zklamáni a zbytečně záporně knihu hodnotí.
Já osobně jsem chvíli váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nakonec dávám pět. Paní Třeštíková má svůj osobitý styl vyprávění, který mně naprosto vyhovuje. Výborný český román!
Pamatuji si, jak jsem si jako dítě koupil kaleidoskop (koukl jsem na Google – stále se prodává). Dokázal jsem tím válcem kroutit celé věky. Nořit se do těch obrazů. Unikat. Prchat do jiných světů… Česky se tomu říká krasohled. Krasohled… nádherné slovo, které evokuje klid, harmonii, krásno. Ve spojitosti s Osmičkou mi naskočilo slovo kaleidoskop. Ale krasohled? Ne, to není to pravé. Obrazy, které Třeštíková v knize kreslí, nejsou klidné, harmonické a víceméně ani krásné. Jsou naopak silné a burcující. Jsou plné emocí. Jsou plné lásky. Ale i nenávisti, zloby a žárlivosti. Plné takové každodenní obyčejnosti. Plné každodenní velkoleposti. Velkoleposti, jakou dokážou přinést drobné střípky úsměvů, doteků, pohlazení, laskavého slova. Každodenní nasranosti, jakou rozdmýchají drobné střípky nervozity, nepochopení, únavy, sobeckosti.
Třeštíková nepíše. Kreslí tu jemné tahy, tu silné čáry, tu stíny, tam začmárané fleky, kde pastelky téměř protrhnou stránky.
Ale přes veškerou vážnost, která se příběhem vine, přes všechny ty vyhrocené emoce, kdy máte slzy na krajíčku, umí Třeštíková i pobavit. Jemným, nevtíravým humorem. Který však nenaruší to zásadní, co knihou rezonuje. Nekonečný příběh lásky. Lásky mezi partnery, dětmi a rodiči, mezi lidmi obecně. Té šťastné i nešťastné. Naplněné i nenaplněné. Nekonečný příběh touhy po porozumění. Po harmonii. Po krásnu. Touhy po tom, aby náš život byl jako ten krasohled. Aby se nám pokaždé skládaly jen krásné, barevné, harmonické obrázky…
Knížka se mi celkově líbila. Příběh byl neobyčejný, napínavý. Konec mě zklamal a překvapil.
Anotace knížky vyzní úplně jinak když ji čtete před a po knížce. Příběh o několika láskách s jednou detektivní zápletkou. Dá se to pojmout jako Deset malých černoušků od Agathy Ch. Ale také se to dá pojmout jako růžovka od Danielly Steel. A přitom to není ani jedno. To proč je Míša na začátku v nemocnici se střelným zraněním, vlastně jen uvede do celého příběhu. Sice mi nejdřív dělalo trochu problémy si postavy zařadit, ale během několika stránek Vás to tak vtáhne, že máte problémy se zastavit.
To co mě dostalo u Bábovek, mě určitě stejně dostalo i tady. Prostě to jaké mají postavy pocity ze svého života, jak se chovají, jejich starosti.. občas mi přišlo jak kdyby občas byla u mě doma, u mě v hlavě? Tohle se nedá vymyslet, tohle se musí (alespoň zčásti) prožít. A pak ty chlapské „odskoky“, kdy je dán prostor i tomu chlapovi (a ne jednomu),… to si pak kolikrát řeknete jestli by se v tom poznal i Váš muž pokud by to četl… ? Bábovky bylo moje první setkání s RT a byla to rána z čistého nebe. Tady mě trochu děsila ta „detektivní zápletka“, která vlastně potřebuje nastartovat ten začátko-konec a pak už odemknete dveře, vejdete do bytu a … jste Míša, Julie, Alice. Máte svůj život, svoje děti, samotu, bolístky, radosti, prostě všechno čím žijete. A konec? Konec možná působí vlažně, ale když zavřete knížku, zavřete oči a ještě chvíli jste jedna z nich… Pak už to tak vlažné není. Není to happyend ani žádná trága, není KONEC a tečka, je to prostě na Vás. Ještě teď z toho mám husí kůži.
A po 2 zkušenostech, které mě totálně usadily, jdu do knihovny pro další RT.
Kniha se četla velmi hezky. Je to spíše román, detektivní zápletka jen okrajově. Za mě spokojenost, knížka na oddych.
Námět na (možná i zajímavou) kratší novelu roztažený na neuvěřitelných 400 stran! Proboha, proč všichni pořád touží psát tlustospisy? Prokousat se záplavou žvanivé vaty a provozních dialogů ("Co?" "Jdeš pozdě." "Já vím, promiň." "Jedls něco?" "Ještě ne." "Musíš jíst.") bylo chvílemi nad mé síly. No, nakonec jsem to s pomocí neprofesionálního využití "přískoků" dočetl, ale jen proto, že jsem byl zvědav, jak dopadne ona avizovaná "detektivní zápletka" – jenže nakonec hluboké zklamání i z pohledu milovníka detektivek.
Určitě nejde o detektivku,spíše román pro ženy,který se celkem dobře četl,ale Bábovky měly menší propagaci a byly určitě lepší.Byla jsem na Osm zvědavá,ale milovníky detektivek určitě nenadchne.
Nejdříve jsem se nemohla zorientovat v postavách. Pak jsem se ale začetla a knížka se četla moc hezky. Byla jsem zvědavá jak to celé dopadne a konec mě trochu zklamal.
Kniha je velmi pěkná, ale není to kniha ,kterou bych si musela přečíst znova.
Kniha je čtivě psaná a prolínají se v ní snad všechny typicky ženské žánry a rysy. :) Snad kromě super kladné hlavní postavy... :)
Chvíli to byl boj se do toho začíst, ale když tomu člověk dá šanci tak to pak jde samo. Nebylo to tak zlé , ale díky všem těm dobrým recenzím a propagaci jsem čekala něco lepšího. Z detektivky toho bylo hodně málo, pokud jste jako já zvyklí z těch severských a anglických krimi na jiny styl a děj, ale jako román to byl vcelku dobrý.
Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila kdo je kdo, ale pak se knížka četla už celkem dobře, až na to že jsem se těšila na tu onu detektivní zápletku, jejíž rozuzlení bylo tak nějak aby se neřeklo. Vzhledem k tomu, že kniha byla propagována na každém rohu jsem čekala něco víc.
Štítky knihy
pro ženy partnerské vztahy rodina rodinné vztahy domácí násilí české detektivky a krimiAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Po několika zklamáních knižních hitů od Radky Třeštíkové jsem dala poslední šanci knize Osm. Recenze opět různorodé, anotace nebyla špatná. A asi se stal zázrak nebo můj čtenářský smysl klesl hluboko nevím. Kniha se mě líbila, neposadila jsem se na zadek a řekla wow, žádné velké napětí nenajdete, ale všechny ty slabé recenze neberu v potaz. Kniha byla čtivá, nenudila, detektivní zápletka i námět se podle mě povedl, styl psaní mě chvílemi dostával, ale mohu jen kladně hodnotit. Rozhodně to není brak jako Bábovky. Závěr nevím jak podrobně popsat... ze svých pocitů a poznámek zajímavý? Divný?