Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Přidat komentář
Na to, že to nemělo skoro žádný děj se to četlo docela dobře jen to mohlo být líp členěné. Přečetla jsem to za chvilku, ale nic to ve mě nezanechalo, autorův styl ani vyprávění mě nezaujalo. Většinu knihy ani není o čem vyprávět. Jediný důvod, proč si to přečíst, vidím v tom, že je to klasika. Kniha pro zábavu nebo zamyšlení to určitě není. Film byl naprosto příšerný, takže jsem to čekala horší, ale nakonec soudím, že k maturitě se to (s troškou přeskakování) přečíst dá.
Jedna z mých oblíbených novel pana Hrabala..mám rád jak knihu tak i skvělý film Jiřího Menzela..
Hrabal vyprávět o silných životních okamžicích prostě umí. Jde na to nenápadně a s takovou lehkostí, že se čtenář ani nenaděje a je po krk ponořený v těžkém tématu války. Díky jeho všímavosti k drobným i větším radostem (padající sníh, zálety, razítkování, holubi) a běžným starostem (být mužskej, starost maminky, pokárání nadřízeným) vystupuje nesmyslnost války o to víc.
Příběh graduje postupně a závěr je tak opravdový, že mi bylo až úzko.
Tuto knihu jsme si poslechla načtenou od Jaroslava Plesla a jsem za to moc ráda. Jeho přednes skvěle doplnil atmosféru.
Ad Jizzyjack: kniha je dobrá, ale vy jste ji vůbec neměla číst. Jestli vám to někdo nařídil, tak by zasloužil pár facek. Nejlépe dvakrát: za vás a hlavně za pana Hrabala.
Knížku jsem si vybrala z povinné četby k maturitě a nenudila jsem se. Ale pravda je, že vracet se k ní asi také nebudu.
Chápu, že si někdo myslí, že do povinné literatury patří Hrabal. Ale proč zrovna tato kniha, která je snad ze všech nejmíň povedená, tak to nechápu. Leda snad že by bylo účelem mladé lidi od Hrabala úplně odradit. :(
Čekala jsem, že knihu přečtu za jeden večer... dvakrát jsem u ní usnula a rozhodla se, že to nechám na druhý den. Nakonec mi četba zabrala dny ČTYŘI.
Neskutečně nudná knížka o ničem. Nechápu, proč Hrabal věnoval tolik času popisování dění na nádraží. Proč proboha popisuje, jak se číslují koleje? Nevadí mi dlouhé romány, ale vadí mi, když autor nezajímavé věci popisuje zdlouhavě a zajímavé věci prostě přeskočí.
Nechápu, proč měl Hrabal potřebou cpát tam morbidní popisy trpících zvířat. Nechápete mě špatně, nevadí mi to z principu - vadí mi to proto, že to nechápu. Vypíchli býkovi oči. Bezva. A jak to souvisí s dějem?
Nechápu, co byla autorova pointa. Celá knížka mi přijde hrozně bez směru, zmatená, roztržitá. Což by nemuselo být tak špatné, kdyby alespoň nebyla bolestně nudná.
Tuto knihu (i přes Hrabalův styl) obdivuji, protože je psané s životní nadsázkou, do knihy jistě vkládal nějaké ze svých vlastních zkušeností a zážitků z války. Dojemné jsou hlavně autorem popisované vlaky s přepravovanými zraněnými vojáky a zvířectvem a v neposlední řadě tragický závěr. Ale co si budeme povídat, každý z nás si bude pamatovat hlavně situaci s tisknutím razítek :)
Velmi čtivá novelka o prvních sexuálních zkušenostech Miloše Hrmy stojí za to. Mám moc ráda Hrabalův styl, to jak mísí tragické s erotickým, vážné s odlehčeným. Trpící zvířata ve vagónech jsem měla sklon přeskočit, ale pak by můj čtenářský zážitek nebyl kompletní. Prdeláči a ceckounci? To si musím zapamatovat:)
Opěvovaná klasika se mi četla celkem dobře až na některé příliš dlouhé odstavce. Od díla jsem čekala mnohem víc.
Kniha řadící se mezi povinnou četbu pro středoškoláky se mě kdysi vyhnula. Knihu jsem nečetla a film jsem shlédla jednou a stačilo. Když jsem tuto útlou knihu našla v rodinné knihovně samozřejmě jsem si ji chtěla i přečíst. Nevím co na této knize vzbudilo kdysi boom, samotný film mě přišel jako kravina, ale co se týče knihy, bylo necelých 90 stran utrpení. Styl psaní tohoto románu mě nesedl, čtení psychologické na přemýšlení, postavy o ničem, dialogy bída a to Hrabala mám ráda. Očekávala jsem úplně něco jiného. Číst ji už nikdy nebudu.Kniha řadící se mezi povinnou četbu pro středoškoláky se mě kdysi vyhnula. Knihu jsem nečetla a film jsem shlédla jednou a stačilo. Když jsem tuto útlou knihu našla v rodinné knihovně samozřejmě jsem si ji chtěla i přečíst. Nevím co na této knize vzbudilo kdysi boom, samotný film mě přišel jako kravina, ale co se týče knihy, bylo necelých 90 stran utrpení. Styl psaní tohoto románu mě nesedl, čtení psychologické na přemýšlení, postavy o ničem, dialogy bída a to Hrabala mám ráda. Očekávala jsem úplně něco jiného. Číst ji už nikdy nebudu.
Tak toto dilko me uchvatilo... nikdy jsem nevidela ani film a ani jsem to necetla, takze jsem nevedela o co jde, ale byla jsem mile prekvapena a na konci i docela dost smutna - necekala jsem takovy konec...
Přestože mi je to velmi líto, nemůžu dát knize vyšší hodnocení. Snažila jsem se najít něco, co mě na zaujalo, bohužel mě kniha nebavila a špatně se mi četla. Jediným co stojí za zmínku je dojemný konec knihy.
Mladík Miloš se díky své první povedené sexuální zkušenosti stane nejen mužem, ale i odbojářem s tragickým koncem. Na můj osobní vkus místy trochu zvláštní vyprávění a hlavně mě to pokazilo vyprávění o oslepení býků. Ale autor to považoval za důležitou část tak to tam asi mělo být. To, že se mě to nelíbilo je můj problém, nebo nepochopení záměru.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Jedna další povinná četba za mnou a opět jsem se bavil. I přes fakt, že se jedná o pouhou novelu, jejíž délka nedosahuje čísel tak vysokých, jak by si někteří pro povinnou literaturu představovali, mne velmi fascinovalo, co vše nám Hrabal stihne sdělit. Ukazuje nám velmi zajímavý pohled na život člověka ve střední vrstvě své doby, jehož život rozhodně není snadný. Nejzvláštnější věc vlastně byla jednoduchost hlavního děje, protože zhruba třetinu knihy nám Hrma popisuje minulost svojí a lidí a míst okolo. Základní "zápletka" se pořádně rozvíjí až posledních pár stránek, i přes to nám ji však autor ukazuje velmi zajímavým způsobem. Doporučuji přečíst i jako povinnou literaturu!