Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Malou stanicí projíždějí za války nacistické vojenské transporty a tato skutečnost bezděčně prověřuje charaktery hrstky lidí, kteří na tomto zastrčeném místě pracují. Autor nesmírně plasticky vykreslil několik svérázných postav zaměstnanců nádraží od přednosty stanice přes naivní telegrafistku až k mladému, milostnými problémy se trápícímu elévovi, jehož ústy je celý tragikomický příběh vyprávěn. (v Městské knihovně Praha 2. elektronické vydání)... celý text
Přidat komentář
Vlaky sledované ostře.
Už jen ten krásně zvučnej název.
Text ubíhá pohybem rychlíku.Napomáhá tomu i útlý rozsah, ani nestíháte počítat šranky podél kolejí.Hrabalovské vyhýbky nemusí být pohodlné pro každého cestujícího.Pozvolné střídání vjemů i střípky ze života postaviček nabírá rychlost a spěje k poslední zastávce, tam v dáli.Za kopcem.Na konečné.
Známý příběk dospívání.Jiskřivě eroticky zabarvený.Hledání rozpaky flustrace pochybnosti.Spousty smutných těch pravých věcí o nás.Samozřejmě i líbivé úsměvné líbezné chvilky se objeví z hvizdem výpravčího hubičky.O lidech, človíčcích, kteří ne vždy nemají na semaforu zelenou. O to jsou krásnější ryzí upřímnější uvěřitelnější a zaryjí se pod kůži.
Květnatá souvětí , prostředí i drobnokresba situace.Vyplívají z děje, jakoby samy říkali "na detailu záleží". Tohle přeci znám,řekne-li si čtenář.Tak spisovatel,může bát spokojený a hrdý zároven.
A potom se to stalo...stal se mužem.Miloš Hrma to dokázal.Byl štastný...pod hvězdami všemi.Co na to Mášenka ? Vzpomínka na plot.Zůstává nekonečná.Ještě předtím je tu však ještě jeden obraz.Nezapomenutelný moment :
... a já zvedl zelenou lucernu a vlak se rozejel a Máša se znovu na mne přitiskla,tak se přitiskla,jako se musely na sebe přitisknou naše dětské fotografie,aby při sobě držely a Máša mne políbila a pak se chytila železné tyčky a vyhoupla se na stupátko,na prsou ji modrounce svítila služební lampička a já stál,oněmělý,mprotože jsem cítil,že jsem opravdovým mužským....
Vana,holuby,smějící se bestie,razítka atd. Spousty a vlastně na každé stránce nezapomenutelných rezonujících emocí.
Útlá nabitá knížečka pro příjemný večer. Na mechanickém návěstí je volno !
Tuto knížku jsem dokázala přečíst během jednoho dne, což byla její jediná výhoda. Bohužel jsem z ní byla zklamaná. I když je kniha krátká, zdálo se mi, že se v ní neděje nic extra důležitého a zajímavého. Jediné, co mě skutečně bavilo, byl závěr knihy. Celkově mi však přišlo, že kniha nedokázala plně využít svůj potenciál
Zajímavě vyprávěný příběh, ze kterého vyčnívají popisy zrůdného zacházení se zvířaty. To ve mně zanechalo v posledku nejsilnější a znechucující dojem z knížky, jakkoli chápu, že jde o popis toho, co se skutečně dělo.
Dle mého názoru novela Ostře sledované vlaky odhaluje dvě zajímavé roviny: přeměnu mladíka v muže a pohled na téměř poválečnou situaci. Obě z nich mají své kouzlo a navzájem se skvěle doplňují, a také příběh navzdory těžšímu tématu nepůsobí tolik depresivně. Přijde mi, že je dílo podáváno z více úhlů pohledu, což působí zajímavě.
Zprvu jsem se ztrácela v častém střídání vypravování děje a proudění Milošových myšlenek. Dále se mi vadil naturalistický popis zacházení se zvířaty. Myslím si, že se to k povaze díla vůbec nehodilo a zbytečně to kazilo celkový dojem.
Děj knihy mě zaujal a rozhodně nelituji přečtení této knihy. Občas jsem se i zasmál. Zkrátka pro mě to už navždy bude ta stará dobrá česká klasika, která neomrzí.
Asi jediný Hrabal, kde mi přišla kniha lepší než film. Ale i tak... Já se prostě s jeho poetikou míjím a tahle kniha mi to jen znovu potvrdila.
Vzhledem k tomu, že byla tato kniha velmi krátká, tak jsem neměla problém ji dočíst. Byla jsem od ostatních psychicky připravena na to, že mě to nebude bavit :D, ale mě to ani nestihlo nebavit. Za dvě hodiny jsem to zavřela a byl konec. Popisy zvířat opravdu nechutné, zbytek scén... takové zvláštní. Z knihy nemám dobrý pocit a u maturity bych si radši chtěla vytáhnout něco jiného, ale zas tak hrozná kniha to nebyla.
"Kanape přetrhli! " křičel pan přednosta, "přednostovi přetrhli kanape vejpůl" ... a navíc dvakrát by se dalo dodat. Jednoduchý a krásně napsaný příběh. Promítáte si filmovou verzi a při čtení vnímáte text, stejně jako kdyby ho vyprávěl vypravěč.... je to klasické dílo, které je nesmysl hodnotit optikou dnešní logiky.
Opravdu netuším, kdo určuje, co je klasické dílo a má se o něm učit ve škole. Film jsem viděla a byl zajímavý. Kniha je děs, číst o strašlivém týrání zvířat bez jakékoliv citové angažovanosti v jejím popisu, hlavní postava je duševně postižený chlapec, kterého je mi vlastně líto, ale ani jeho konec nevyvolává nějaké citové pohnutí. Celé dílo je takové celé odosobněné, asi jako dívat se krvák v kině a přitom nic necítit.
Celkově smutný příběh, kde film předčil knihu, což se často nestává. Musím se přiznat, že se mi to nečetlo úplně snadno, ale díky útlosti knihy a tomu, že znám filmové zpracování tak to vlastně celkem šlo.
Příběh o malém nádraží během 2. světové války s lehce eroticko-perverzním nádechem.
Některé pasáže jsou komické, třeba polibek přes plot a následná kundička na tváři.
Závěr se povedl, někdy se podívám na film.
Do knihy jsem se vůbec nemohl začíst. Kromě začátku, kde se dozvídáme Milošův rodokmen, a hlavně bravúrního konce, mě kniha skoro vůbec nezaujala.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Hrabalova poetika je pojem. Místy kniha nabírá obrovské deprese a frustrace, je však psaná naprosto povznášejícím způsobem. Ve své podstatě se jedná o 50stránkový syžet Menzelova filmu. Co ovšem nechápu - místní hodnocení pod 70 %. Divné.