Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502310/ostre-sledovane-vlaky-JoS-502310.png
3
4102
4102
Malou stanicí projíždějí za války nacistické vojenské transporty a tato skutečnost bezděčně prověřuje charaktery hrstky lidí, kteří na tomto zastrčeném místě pracují. Autor nesmírně plasticky vykreslil několik svérázných postav zaměstnanců nádraží od přednosty stanice přes naivní telegrafistku až k mladému, milostnými problémy se trápícímu elévovi, jehož ústy je celý tragikomický příběh vyprávěn. (v Městské knihovně Praha 2. elektronické vydání)... celý text
Přidat komentář
Rozhodně zajímavá útlá novela s dějem, který se odehrává na konci druhé světové války ... bohužel konec nebyl úplně nejšťastnější ...
Jedná z mých oblíbených novel od Hrabala. Krátká, ale za to s příběhem, ve kterém si každý najde to svoje.
Poměrně příjemná jednohubka, když si vezmu, že s Hrabalovým stylem psaní mám všeobecně problém.
Knížku jsem četla jako povinnou četbu a vlastně se mi i líbila. Líbila se mi doba a drobné zápletky v průběhu knížky. Konec jsem teda nečekala ale celkově to bylo fajn.
3/5*
Ostře sledované vlaky autora Bohumila Hrabala jsou již takovou čítankovou klasikou, příběh je na první pohled nenáročný a mladý Miloš Hrma, ve filmu s tváří mladého Václava Neckáře, je alespoň povědomý většině. Stejně jako lačná tvář Josefa Somra, hrajícího výpravčího Hubičku, jež otiskuje kulatá razítka na pozadí mladé telegrafistky Zdeničky. I o tom je život a práce na malé železniční stanici Kostomlaty za druhé světové války.
A právě do této stanice jednoho dne zamíří železniční transport, který někteří nechtějí nechat projet a z mnoha důvodů jej ostře sledují obě strany. Vlak tak zamíchá osudy v krátkém příběhu.
I když jsou Ostře sledované vlaky u nás trochu nešťastně „tlačeny“ vzdělávacími institucemi jako povinná četba a otravná povinnost, stejně si je dejte. Je to dobrý příběh, skrývá se v něm mnoho zajímavého a donutí k zamyšlení. Jaká je cena mladého života a co všechno jej dokáže ovlivnit. Bezútěšná atmosféra paradoxního příběhu však vyústí ve velké finále. A k tomu je dobré, už kvůli mladému Hrmovi, dojít.
Právě jsem dočetla vydání z roku 1963, naprosto báječné,mnohem lepší než film. Díky
Já se strašně omlouvám, ale mě se to nelíbilo. Nebo.. lépe.. asi jsem tomu nerozuměla. Asi tak.
Ale pět hvězdiček dávám za tu těžkou dobu, ve které se to odehrávalo.
Humor tam byl, ale stejně jsem z toho cítila nějaký smutek.
Povinná četba z devítky. Není co dodat, válečné knihy prostě moc nemusím.
Ostře sledované vlaky sice nejsou výjimkou, ale i tak mi něco daly a nic nevzaly, takže mohu s chladnou hlavou přidat kladné hodnocení.
Knihu jsem četla, protože je povinnou četbou. Očekávání jsem neměla, i když jsem si tak trochu myslela, že budu nějak překvapená. To jsem byla, ale ne moc mile. Nemohu si pomoct, ale tento styl psaní a jazyk mi nesedí. I když zde byla dobře vykreslena atmosféra nádraží a vlaků.
Na této úrovni mě více oslovil Ota Pavel, ten mě napodruhé chytnul, třeba se mi to stane i tady.
Upřímně, já osobně byla z knihy zklamaná. Vybrala jsem si ji k maturitní četbě, jelikož mi je téma 2WW a film byl velmi úspěšný. Nicméně, vyprávěcí styl a podoba jazyka mi vůbec nesedly a dějová linka na mě působila nudně.
Mám ráda všechny zfilmované knihy od pana Hrabala...vlaky jsem četla kvůli maturitě a dýchá z toho nejen doba kdy byla knížka vydaná (styl psaní) ale i doba druhé světové války....a přesto i když obě doby byly velmi složité a těžké, knížka je velmi milá a krásně se čte....škoda jen toho konce no...
S Hrabalem jsem se dosud setkala pouze ve filmové verzi Obsluhoval jsem anglického krále, která je za mě sice famózní, ale po Ostře sledovaných vlacích se do její literární verze úplně nehrnu. Neberte mě špatně - tato kniha skrývá velmi silný příběh a právem si zaslouží titul klenotu české literatury, ale Hrabalův autorský styl je podle mě něco, co jednoduše polovině lidí sedne a druhé polovině ne.. já patrně patřím do té druhé půlky. Hrabalova nekonečná souvětí na mě působila zmateně a moc spádově, tak nějak příliš navrstveně.. něco jako když necháte plynout proud myšlenek a neřešíte, jak to zní, prostě mluvíte o všem, co Vám přijde na mysl, hezky jedno za druhým.. Přesto však musím ocenit, že jeho styl psaní je natolik originální a ojedinělý, že bych odteď poznala, kdo knihu napsal, i kdybych neznala jejího autora. Bavily mě však takové ty pověstné hrabalovské intimní až erotické narážky a scény, protože u těch jsem nejednou vyprskla smíchy (ukázku máte na druhé fotce příspěvku). Hrabal má dar vyprávět tragický příběh vtipnou formou, nešetří absurditou a zdánlivou neotesaností, ale zároveň je příběh nesmírně silný a citlivý, jednoduše jiný, než všechno ostatní.
Byť mě od něj neláká přečíst si něco dalšího, rozhodně nelituju, že jsem si přečetla tohle.. neohromilo mě to, nijak zvlášť mě to nenadchlo, ale dokážu pochopit, proč je Hrabal tak moc ceněný. A abych nezapomněla - ta kniha má 76 stran a máte ji přečtenou za 2 hoďky, kdybyste náhodou chtěli sáhnout po nějaké kratší české klasice :)
Náhoda tomu chtěla, že jsem v jeden večer při prohlížení této knižní databáze narazil na úvodní stránce na e-knihy zdarma, kde na mě pokukoval zrovna Hrabal s jeho Ostře sledovanými vlaky. Původně jsem neplánoval strávit svůj večer s Hrabalem, ale jelikož jsem od tohoto uznávaného autora doposud nic nečetl, řekl jsem si ono „jasně, proč ne?“
Stejně jako Ota Pavel, mě nikdy Hrabal nelákal. Považoval jsem oba tyto autory za spisovatele spoléhající na sentimentalitu stylu „jó kdysi za našich časů, to bývávalo líp!“ Po přečtení vychvalovaných vlaků můžu prohlásit, že jsem měl pravdu jen na půl. Pokusím se vysvětlit, co za problém jsem měl s celou knihou, jelikož dle zdejších komentářů Ostře sledované vlaky může hodnotit nízko jen mladý nesečtělý maturant, který neví nic o literatuře a o životě ještě míň.
Co můžu vyzdvihnout je rozhodně atmosféra malé vlakové stanice, která v knize (bohužel) jako jediná skutečně exceluje. To je ovšem na šedesáti stránkách to vskutku málo. Nedostatky brutálně převažují.
Hlavní problém nacházím v samotných postavách a situacích, kdy spolu interagují. Kromě toho, že vypravěč je absolutně neuvěřitelná postava, která má potřebu zbavit se svého traumatu z neúspěšné sexuální epizody (která je rovněž velmi uvěřitelná) tak, že o tom bude s každou další ženou mluvit a „svádět“ je, nedává vůbec žádný smysl rozhodnutí, které tato postava udělala na konci s panem Hubičkou (další vynikající postava, která je schopna se bez jakéhokoli následku chovat jako dítě při svém vlastním disciplinárním řízením). Rozhodnutí sabotovat ostře sledovaný vlak bych si představil jako psychicky vypjatou situaci, v níž jedinec bude promýšlet, co tím způsobí sobě, svým bližním a samozřejmě nepřátelům. Dala by se napsat celá kniha jako jeden dlouhý monolog člověka v tak tísnivé situaci. Zde celé rozhodnutí padne bez jakéhokoli motivu a přijato je našim protagonistou stejným myšlenkovým pochodem, se kterým jsem já začal číst tuto knihu. „Hele, odbouchneme vlak?“ „Jasně, proč ne.“
O podobně stupidní situace není nouze. Stačí si jen připomenout již nastíněnou situaci, kdy náš vypravěč zažije příjemnou chvíli se slečnou, s níž prohodil tři věty, z nichž jedna spočívala na stížnosti ohledně nedostatečné sexuální výkonnosti.
Jednoduše podáno: nerozumím komentářům vyzdvihující tuto knihu na piedestal literatury pro svou lyrickou poetičnost. Jediná poetičnost v Ostře sledovaných vlacích spočívá v krásně vykreslené atmosféře železniční stanice v momentech, kdy se na scéně neobjevují žádné postavy.
Tato kniha je zkrátka příliš absurdní pro realisticky vykreslenou protiválečnou prózu, málo lyrická pro poetický výlet do starých dobrých časů a příliš málo absurdní na to, aby mohla být vnímána jako absurdní skvost typu Ionesca či Becketta.
No a závěrem?
Závěrem mi nezbylo nic.
Na Hrabala fakt nic nemá! Ta jeho zdánlivá neotesanost, ale zároveň pochopení pro postavy, které jsou neobyčejně obyčejné. A taky miluju výpravčího Hubičku.
Hodně hodně drsný. Knížka působí tím nejstrašnějším dojmem. Doufám, že nikdo už nebude muset prožít podobné hrůzy. Drastičnost zvláštně kontrastuje s „mužsko-ženskými“ peripetiemi.
Neutěšená doba, válka, zima, nepodařené milostné pokusy a zbytečná smrt určitě nejsou témata, po kterých by člověk bažil. Ale Hrabal je Mistr slova, a proto je tahle novela jedna z perel, možná černých, ale vzácných.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Po stylistické stránce se mi kniha celkem líbila, ale co se obsahu týče - ať už jde o erotické/sexuální scény, naturalistické popisy mučených zvířat či lidí apod. -, přišlo mi čtení jako ztracený čas.