Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Hrabalův básnivě obrazný jazyk má moc uchvátit čtenáře i posluchače, takže strhující děj knihy sledujeme téměř bezdechu. Příběh je monologem mládence, nadšeného eléva Miloše Hrmy, který sleduje a komentuje katastrofy konce války na malém českém nádraží a současně prožívá milostné trápení svými panickými skrupulemi. Vnitřní problémy Milošovy se prolínají s realitou války v tragikomické směsici. On sám i další lidsky uchopené figurky jeho spolupracovníků - přednosty stanice, konduktérky Mášenky, telegrafistky Zdeničky a výpravčího Hubičky, řeší umanutě směšné každodenní problémy a vzápětí jsou jakoby mimochodem schopni nevšedních hrdinských činů.... celý text
Přidat komentář
Tohle jednoduše nebyl můj šálek kávy. Přeskakování od jedné události k druhé a pak zase vracení se k té první.. prostě jsem se v tom špatně orientovala. Zkusím jiná díla od Hrabala, třeba mě zaujmou více.
Vedle "Anglického Krále" pro mě osobně nejen nejlepší Hrabalova kniha, ale snad vůbec to nejlepší, co kdy v češtině bylo napsáno.
PS: Pro ty co hodnotí tři hvězdičky a méně. Neumíte číst, to je to celé...
Já si prostě nemůžu pomoct, ale styl pana Hrabala mě prostě nezaujal, spíš naopak. Rozhodně nezpochybňuji jeho um a přínos - rozhodně je jedním z nejvýznamnějších českých autorů - jenže mě osobně prostě nesedl....
Tož ta úprava je trochu zvláštní, ale není to nic nepřekonatelného. Za mě 5 hvězd.
P.S. Odkaz pro všechny ´´Jediné pozitivum byla délka´´ - ... anebo radši ne, potom bych už tady s nikým nekamarádil. :D
Krásná kniha v závěru sem si říkal proč jen nemůže být delší, jen nechápu proč je tu tolik negativních ohlasů, hlavně s tématem maturity. I přes to že je to krátký tak proč si ji teda vybíráte k maturitě když vás nebavila?
Je mi líto, ale pro mě průměrná kniha. Škoda, že se děj spíše táhne a „do tempa“ se tak dostane čtenář až ve druhé polovině. Navazující, nicméně občas v jiném čase se odehrávající odstavce a dlouhá souvětí mohou působit lehce chaoticky.
Hrabal je nepochybně zajímavý autor, ale má svůj styl psaní, který ne každému vyhovuje.
Tak jsem to měla za den "přečtené" a výsledek mě vůbec nepotěšil. Bohumil Hrabal určitě patří mezi nejlepší spisovatele v České republice, ale tahle kniha mě opravdu vůbec nezaujala. Měla jsem problém vůbec přečíst jednu stránku.
Knihu jsem si vzala, protože jsem to potřebovala do povinné četby, hlavně kvůli její délce. A je mi smutno, kolik kulturních prasat pustí k maturitě... kniha je to krásná a Hrabalův styl je dokonalý. Nic mi nepřišlo nudné, u některých příhod jsem se bavila (zvláště pak nad příběhem Milošova dědečka) a připadá mi jako jedna z nejlepších knih, které jsem četla v rámci povinné četby. A teď už mě omluvte, musím se jít vykřičet do světlíku, protože mě nehorázně vytáčí hloupost mé generace.
Omlouvám se. opravdu nemohu dát více než 1 hvězdičku. I přes to, že dávám knihu do přečtených, ve skutečnosti jsem to pouze pře-lou-ska-la... Bylo to pro mě neskutečně těžké, každou stránku či dvě jsem musela číst dvakrát či dokonce třikrát a přesto z knihy nemám naprosto nic. Nezasmála jsem se, neponaučila, nemám ponětí o čem kniha byla a nebo možná měla být. Styl psaní se mi četl opravdu neskutečně špatně. ¨Jednu hvězdičku jsem vlastně dala jenom ze soucitu a také proto, že si netroufám dát Hrabalovi- odpad, no a také už se mi dostali do rukou saláty, které jsem ani nedočetla. Každopádně si to musíte přečíst! Abyste mi potom mohli říci/ napsat, o čem vlastně kniha je a co mi uniklo =o).
Vůbec se mi nezamlouvá autorův styl psaní, zbytečně dlouhá souvětí a přeskakování v čase. Vybrala jsem si ji do povinné četby proto, že má málo stránek; a ačkoliv jindy mi nedělá problém i 800stránková kniha, u téhle jsem měla co dělat, abych ji dočetla, takže bohužel nemohu hodnotit více. A ani ten humor nebyl na můj vkus nějak zábavný.
Bohumil Hrabal je velmi významný český autor. Já ho bohužel nedokáži nijak zvlášť ocenit. Jeho knihy se mi čtou velmi špatně, děj mi přijde celkově nezajímavý. Toto dílo je psané v ich formě, takže kniha se čte alespoň trochu lépe. Při čtení jsem se občas musela vrátit zpět a číst určitý úsek znovu, jelikož mi to nebylo docela jasné. Téma války je mi vzdálené, takže to nedokáži ocenit jako ostatní a třeba vyspělejší čtenáři. Knihu jsem si přečetla jen pro to, že se vyskytuje v seznamu povinné četby.
Tato kniha pro mě neměla žádný smysl, jedině to, že jsem s ní vyplnila nudné chvíle při čekání na autobus apod. Na to, že je to povinná četba jsem byla mírně zklamaná, protože jsem čekala hlubší smysl. Asi byl její účel spíše pobavit, což podle mě splnila, ale bohužel nemůžu hodnotit lépe :).
nevím proč, ale knihy B.Hrabala mě nikdy nebavily. Hodně mi vadí ta dlouhá souvětí klidně i přes pul stránky.
Jasně, tuto knihu jsme si přečetla jen díky seznamu k maturitě. Jinak bych po ní asi nesáhla. Hrabal překvapil asi jenom svým pestrým životopisem, protože pro mě jeho díla nejsou ničím zvláštní. Ze začátku kniha byla nic moc, ke konci se to zlepšilo - a ano, bylo mi Miloše líto, smutné završení -, ale i tak jsem byla ráda, když jsem se dočkala konce. Autor mě nenadchl, ale nezatracuji ho, protože i Hrabal a jeho díla jsou součástí našich dějin, on něco dokázal a zanechal nám to tu a to už něco znamená. :)
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Nenadchla. Neotřelý styl a zpočátku zábavně předlouhé souvětí jsem později začala pociťovat jen jako určitou uměleckou pózu. Možná oprávněně, možná neoprávněně. Kdo ví? Patrně jen autor. Co dál? - Vesměs nesympatické postavy s podivně pokrouceným chováním. Nenašla jsem poetiku, a na rozdíl od jiných autorů mě ani nezasáhl pocit krutosti a nesmyslnosti války. To Květě Legátové k mrazení čtenáře z válečných hrůz a popisu marnosti války stačilo pár vět.